Trissi komentáře u knih
No nevím, mně to přišlo jako velká slátanina. Asi se nikdy nedovím, jak to vše dopadne, protože už mě dostal ten první díl. K tomu číst další se nepřemluvím. Trochu to připomíná knihu "Bílý amulet" od autorky jménem Wantula. Také veledílo. A tak musím hodnotit stejně. Jednu hvězdu za snahu.
Tuhle knihu jsem koupila pro svého vnoučka. Ale zásadně nemohu souhlasit s obsahem tohoto díla. Potrestat štěně za to, že se chová jako štěně. Já i můj pes jsme totálně znechuceni. :( Ale ilustrace jsou opravdu roztomilé. :)
I když romány schválené jako vhodné pro ženy nejsou právě můj šálek čaje, tak si občas nějaký přečtu. A někdy jsem i příjemně překvapena. Bohužel to není případ téhle knihy. Po slibném začátku jsem se už jen divila, s čím na nás spisovatelka ještě vyrukuje. No překvapení opravdu až až. Dvě hvězdičky jsou za legendu o černé orchideji na začátku, ta se mi líbila.
I když jsem si vždy říkala, že severské krimi nemusím, tak pomalu měním názor. Toto je moje první kniha od autorky a určítě ne poslední.
Oproti "Chemii smrti" určitě lepší. V předešlé knize mi vadily podivné sny hlavního hrdiny. V některých knihách mám tajemno ráda, ale u tohoto autora mi to nějak nesedlo.
Gratuluji všem, kteří se dokázali začíst. Mě se to nepodařilo. To byl jediný výkřik deprese a nudy. A taky jsem se podivovala, že ani jediný z těch lidí nemá u sebe tak obyčejnou věc, jako je mobil. Signál tam zřejmě byl, jinak by to ty liány nedokázaly napodobit. Také kde se vzala, tu se vzala ta podivná mapa. Že by ji rozšiřovali sami Mayové, aby zajistili kytkám potravu? No a když kytky záčaly napodobovat i vůně, byla jsem doma. Je to jistě mimozemská entita.
Tak tuhle detektivku jsem četla od Wallaceho jako první. Bylo mi asi devět nebo deset, když jsem ji vyštrachala z knihovny. A jelikož byly prázdniny a doma nikdo jiný, uvelebila jsem se v posteli a četla a četla, až jsem ji přečetla. Je možná trochu naivní a přehledná, ale už za tu vzpomínku...
Kniha je nějakým zvláštním spojením fantasy, historického románu, krimi a samozřejmě se najde i nějaká romantika. Nelituji ovšem, že jsem se prokousala až do konce. Zjištění, že hlavní hrdinka je reinkarnací zabitého faraona a profesora chemie a její ochránce a partner je rovněž reinkarnovaným knězem onoho faraona a asistent zmíněného profesora ... No a ten černý muž co ji neustále ohrožoval je asi vrah faraona a profesora, který přežíval pomocí oleje. Spisovatelka se takhle vtipně vyhnula dalšímu znovuzrození. Tak snad jedna hvězdička za snahu.
I když je tahle knížka určená dětem a mládeži, musím uznat že se mi líbila. Děj pěkně poklidně plyne, ale i přesto to docela ubíhá. A jelikož jsem zároveň četla i Ruiny od Scotta Smithe, mohu říct, že "Sirotčinec" to u mě vyhrál.
Tuto knihu jsem si vypůjčila úplně náhodou a v žádném případě jsem nelitovala. Až na ten konec, který je opravdu trochu přitažený za vlasy, je knížka skvělá.
Uznávám, že Ranhojiče to nepřekoná, ale i tak jsem tuto knihu s chutí přečetla.
Ani moc dobře nechápu, proč paní Obermannová tuto knihu vůbec napsala. Zřejmě vytušila mezeru v literatuře a s odvahou sobě vlastní se rozhodla ji vyplnit. Asi si budu muset v dohledné době přečist "Dopisy Mileně", abych mohla docenit hloubku tohoto díla. Zatím jednu hvězdičku za odvahu jít s tímto výplodem na veřejnost.