Trissi komentáře u knih
Tak z tohoto veledíla mám pocit, že autor byl buď totalně zhulený nebo, což je pravděpodobnější, se jedná o nějakého potomka sudetského Němce. Ve své knize nám odhaluje úmysly nacistů, o kterých ani oni sami neměli nejmenší potuchy.
I když je tahle knížka určená dětem a mládeži, musím uznat že se mi líbila. Děj pěkně poklidně plyne, ale i přesto to docela ubíhá. A jelikož jsem zároveň četla i Ruiny od Scotta Smithe, mohu říct, že "Sirotčinec" to u mě vyhrál.
Gratuluji všem, kteří se dokázali začíst. Mě se to nepodařilo. To byl jediný výkřik deprese a nudy. A taky jsem se podivovala, že ani jediný z těch lidí nemá u sebe tak obyčejnou věc, jako je mobil. Signál tam zřejmě byl, jinak by to ty liány nedokázaly napodobit. Také kde se vzala, tu se vzala ta podivná mapa. Že by ji rozšiřovali sami Mayové, aby zajistili kytkám potravu? No a když kytky záčaly napodobovat i vůně, byla jsem doma. Je to jistě mimozemská entita.
Tak tuhle detektivku jsem četla od Wallaceho jako první. Bylo mi asi devět nebo deset, když jsem ji vyštrachala z knihovny. A jelikož byly prázdniny a doma nikdo jiný, uvelebila jsem se v posteli a četla a četla, až jsem ji přečetla. Je možná trochu naivní a přehledná, ale už za tu vzpomínku...
Ajajaj, tak v první části se nám pan Smith snaží vysvětlit jak v atmosféře strachu každý zradí každého, ba nedá se věřit ani vlastní rodině. Hrdina, který prohlédne, kráčí osamocen usvědčit vraha. Je na něj vypsána odměna. Ale světe div se, když Lev polovině matičky Rusi sdělí, kdo je a o co mu jde, nejen že ho nikdo neudá, ale všichni mu oddaně pomáhají. Tak se zdá, že kdyby tak jednal od začátku, mohl si ušetřit spoustu nepříjemností. Taky mi není jasné, proč vrah odřezával obětem žaludky. Že by tu byla nějaká asociace na hladomor? Andrej Čikatilo sice odřezával různé části těl zavražděných dětí, ale že by preferoval zrovna žaludky o tom není nic zaznamenáno. Sám autor naznačuje, že ho inspiroval právě Čikatilo. Také je zdé love story, tajemství minulosti, a tak i romantici si příjdou na své. Ale konec dobrý, všechno dobré snad jen chyběli tleskající lidé a růžové stužky. Dvě hvězdičky za ucházející začátek.
Tak ani nevím jak tohle dílo ohodnotit. Ačkoli se četlo jedním dechem, stejně jako Bouře mečů a Střet králů, začalo to být nějaké zdlouhavé. A když se k drakům, mátohám a jiným podivuhodnostem přidali i utopení mužové a oživlí mrtví, řekla jsem si, že je načase dát si trochu oddech. No a nyní už se mi k tomu ani nějak nechce vracet.
Tuto knihu jsem si vypůjčila úplně náhodou a v žádném případě jsem nelitovala. Až na ten konec, který je opravdu trochu přitažený za vlasy, je knížka skvělá.
Uznávám, že Ranhojiče to nepřekoná, ale i tak jsem tuto knihu s chutí přečetla.
Ani moc dobře nechápu, proč paní Obermannová tuto knihu vůbec napsala. Zřejmě vytušila mezeru v literatuře a s odvahou sobě vlastní se rozhodla ji vyplnit. Asi si budu muset v dohledné době přečist "Dopisy Mileně", abych mohla docenit hloubku tohoto díla. Zatím jednu hvězdičku za odvahu jít s tímto výplodem na veřejnost.
Moc krásná knížka. Četla jsem ji já, potom jsem ji četla svým dětem a když jsme se rozrostli o jedno malé štěně, přečetla jsem mu ji také :). Všem se to moc líbilo, a tak je hodnocení jasné.
Podle mě jedna z nejnudnějších detektivek co jsem kdy četla. A že jsem jich už přečetla požehnaně. Začátek nuda a konec odbytý. Docela ráda bych viděla chrup hlavního hrdiny, když si nikdo nevšiml, že jednu z obětí nekousl pes, ale on. Další knihy od tohoto autora už nemusím.
Kniha je nějakým zvláštním spojením fantasy, historického románu, krimi a samozřejmě se najde i nějaká romantika. Nelituji ovšem, že jsem se prokousala až do konce. Zjištění, že hlavní hrdinka je reinkarnací zabitého faraona a profesora chemie a její ochránce a partner je rovněž reinkarnovaným knězem onoho faraona a asistent zmíněného profesora ... No a ten černý muž co ji neustále ohrožoval je asi vrah faraona a profesora, který přežíval pomocí oleje. Spisovatelka se takhle vtipně vyhnula dalšímu znovuzrození. Tak snad jedna hvězdička za snahu.