tyrkysoveknihy komentáře u knih

Skandál na spadnutí se mi vážně líbil. Opět jsem se hodně nasmála a nechtěla knihu odložit.

Na to, že většinou nefandím linkám od přátel k milencům, tak Georgiana a Nicolas mě moc bavili. Podle mě mezi nimi nechybí ta správná jiskra a svými výměnami názorů bravurně dokázali udržet mou pozornost. Myslím, že hlavnímu páru a celkově příběhu dost prospělo, že jde tentokrát o mladé lidi z vyšší třídy, kteří mají kromě pohybu ve vyšší kruzích také nějaký cíl, poslání.

Georgiana Bridgertonová, teta našich 8 známých sourozenců, je vážně bezvadná. Velmi jsem si jí oblíbila díky jejímu nově objevenému zápalu pro medicínu. Připomněla mi tím mou milovanou Audrey Rose Warsworth (Po stopách Jacka Rozparovače), což je v podstatě také mladá žena fascinovaná fungováním lidského těla. Mám ráda, pokud hrdinky smýšlí na svou dobu moderně a chtějí od života víc než se jen starat o domácnost a děti. A taková přesně Georgie je. Stejně tak si mě získal její mužský protějšek Nicolas Rokesby, který studuje na lékařské fakultě v Edinburgu.

Byť se toho v knize v podstatě až tolik nestalo, nenudila jsem se. Úplně nejlepší v ději byly scény majodromem rodiny Bridgertonových a majordomem od Rokesbyů. Ti dva a celá cesta na sever do Skotska s vřeštícím kocourem mi vynahradila nepřítomnost lady Whistledownové, která v prequelech přirozeně ještě nevíří vody londýnské smetánky.

Skandál na spadnutí je prostě další bezvadná odpočinková knížka, kterou můžete slupnout za jedno odpoledne a zpříjemnit si tak třeba podzimní deštivý den. Už se těším na další prequely.


Za výtisk knihy k recenzi děkuji společnosti Euromedia.

4 23.09.2021

3,5 ⭐

klíčová slova: YA, hororová atmosféra, opuštěný lunapark, tajemství, smrt, paranormálno
čtivost 4 ⭐ - příběh 3,5 ⭐ - atmosféra 4,5 ⭐ - postavy 3 ⭐

Kniha Hodný holky umírají první má vážně slušný rozjezd. Příjemně mě překvapilo, že jsme hned na cestě na ostrov s opuštěným zábavním parkem a nesetkáváme se tak s hlavní hrdinkou, šestnáctiletou Avou, například u ní doma. Akce tedy jede hned od začátku.

Ihned se mi zalíbila atmosféra místa dění. (Dětské) kolotoče, které se pouštěly sami, mi docela nahnaly hrůzu. To bylo super. Však mě ke knize nalákalo hlavně prostředí, které se zas tak často nevidí, a to nezklamalo. Myslím, že velcí strašpytlové budou mít docela nahnáno.

Je třeba zmínit také fakt, že navzdory děsivé atmosféře, to bylo místy i docela vtipné. Tedy alespoň podle mě. A to hlavně díky hláškám postav, které se humorem snažily odlehčit nelehkou situaci, což jsem naprosto chápala. Dělala bych na jejich místě to samé a obrnila se sarkasmem a černým humorem.

„Já nemám přespávačky ráda,“ zamumlala Esme. „Hlavně ne ty s vydíráním.“

Poměrně brzo, již mezi 3. a 4. kapitolou, jsem se začala ztrácet ve všech 10ti postavách, až jsem dospěla k tomu, že jsem si udělala seznam jmen a vypsala k němu základní informace o všech přítomných. O postavách bych řekla, že to je tedy vážně partička k pohledání. Nějaký favorit, kterému byste fandili a doufali, že to přežije, se tam hledá poměrně těžko. Všichni se zvládnou chovat totálně na facku a navíc mají dosti temná tajemství. Měli samé bezvadné nápady, doslova jeden lepší než druhý. Achjo. Bylo mi celkem jedno, jestli tam nakonec umřou úplně všichni. Pokud bych si z nich musela vybrat někoho, komu bych držela palce, tak by to byla právě Esme. Měla fajn hlášky a její tajemství mi přišlo nejméně strašné.

Od knihy jsem očekávala thriller, možná trochu vyvražďovačku, při které se bude pátrat po viníkovi. A to ať už by to byla jedna z postav nebo někdo jedenáctý. No, musím konstatovat, že v tomto mě to poněkud zklamalo. Spíš než jako thriller na mě kniha působila jako horor. Hraje si totiž s myslí postav a tedy vlastně i čtenáře samotného.

Po čase, přibližně v druhé polovině, mi začal příběh připadat dosti repetitivně a moje prvotní nadšení značně opadlo. Pořád jsem čekala, co z toho nakonec vyleze. Tedy jestli se tam opravdu děje něco paranormálního nebo Avě a dalším tzv. straší ve věži. Například se totiž mohli spít, protože tam od začátku rozjíždí párty a pijí alkohol, a mají jednoduše halucinace. No, celá kniha je vlastně takový kolotoč, kde se jeden přizná k tajemství a druhý ho zabije. No a pak se přizná ten druhý a někdo zabije jeho. Nějak jsem se během čtení a vlastně stále se nemůžu rozhodnout, jestli mi zápletka přišla zajímavá a originální, nebo to byla nakonec děsně předvídatelná nuda. Příběh je jednoduše o partě hrozných a méně hrozných teenagerů, kteří skončí na několik dní (ale kdo ví, nakonec) na ostrově se starým lunaparkem. Slyší hlasy. Každý má nějaké tajemství. A postupně se vraždí, přičemž…. pohoda, jazz. No, tak zas někdo umřel, no a co, jedeme dál. Kus pochopíte dřív, než to dojde postavám, a pak už o nic víc nejde. Jen to to, kdo umře další a jak.

SPOILER kde mluvím o své teorii ohledně konce knihy: Vážně jsem přemýšlela nad tím, že z toho možná nakonec vyleze to, že Avě přeskočilo, všechno je to jen v její hlavě a vraždí je tam všechny ona. No, to by bylo dost zajímavé vyústění příběhu.

Bohužel, to se nestalo, a konec za mě vyzněl dosti... nemastně, neslaně. Přišlo mi, že to nakonec nemělo moc pointu. Leda by vězela v tom, jak se na odlehlém ostrově stává z party náctiletých skupina zlých, nenávistných, a krutých lidí. Trochu jako v Pánovi much. Pryč od civilizace se tu totiž ukazuje, jaké ony postavy vlastně jsou uvnitř.

Za výtisk knihy k recenzi děkuji Yoli a společnosti Euromedia.

2 06.09.2021

Vidím to na 3 - 3,5 ⭐

Na začátku jsem se musela dost soustředit, abych se zorientovala, protože se na mě navalilo velké množství postav, u kterých jsem si ani později nepamatovala všechna jejich jména. No a tady vidím trochu kámen úrazu. Moc pohledů postav, které jsem nebyla na první pohled schopná od sebe odlišit. Někdy jsem je rozlišovala jenom podle jejich příběhu (kluk gay, kluk s neschopnými rodiči, holka s tajemstvím atd). Řekla bych, že napsat knihu s tolika pohledy (Kryštof, Matyáš, Daniela, Julián, Karin) musí dát zabrat, ale přemýšlím, jestli to tu nebylo trochu na škodu. Z mého čtenářského pohledu je dobře napsaná kniha s několika POV taková, kde vlastně ani nemusím koukat, čí kapitolu čtu a poznám to hned po prvních pár větách i bez toho. Naopak tam kde se musím vracet a stejně si vlastně nepamatuju postavy podle jmen, něco trochu selhává. Navíc tady je kromě několika pohledů ještě další spousta postav: Tomáš, Pavel, Alex, Jolana, Vojta, Olívie a další. Ono to, že toho na mě bylo trochu moc, dokazuje i fakt, že jsem teď marně hledala třeba pohled Tomáše. Tak nějak jsem byla přesvědčená, že tam také měl své „kapitoly“.

Co se mi líbilo, bylo odlišení jednoho z vypravěčů tím, že komentoval věci v závorkách. Někomu se to může zdát zvláštní, však jsem si to pomyslela taky, ale nakonec se mi to vlastně dost líbilo. Líbily se mi jeho komentáře a trochu se tím Julián (i když na jméno jsem se musela podívat) odlišil od zbytku. Přemýšlím, jak by se daly postavy od sebe nějak odlišit… no, napadá mě právě to, že zatímco bude jeden mluvit třeba spisovněji, další ne. Nebo někdo bude například víc popisovat své emoce, protože je citlivější, a jiný to vezme více stručně. Nějaký náznak těchto strategií jsem tam zahlédla (však proto mě to napadlo sem psát), ale postavy to pro mě nějak extra neodlišilo.

Plus dávám knize za chatové/textové konverzace. Nicméně mi v nich chyběla absence smajlíků, které jsou pro nás všechny tak… běžné. Tedy, pár jichtam bylo, ale byl to jen jeden stejný obyč smajlík s úsměvem. Zrovna tak je pro mě trochu zarážející, že všechny postavy píšou háčky, čárky, velká písmena, tečky na konci vět. Ano, jsou lidé, kteří takto komunikují, ale myslím si, že většina teenagerů na to kašle. Stačí si občas rozkliknout nějaké komentáře na netu, nebo se zamyslet nad tím jak s člověkem komunikují jeho kamarádi. Každý má nějaký svůj styl. Někdo píše spisovně, někdo kašle na všechno. Někdo je schopný vtěsnat všechno do jedné bubliny, jiný pošle třeba 4 (to jsem mimochodem já, já dost kouskuju). Takže Pavel, Daniela, Kryštof, Jolana, Julián, Vojta by prostě neměli mít tolik podobný projev. V rámci průzkumu bych možná autorovi doporučila podívat na Storki, které jsou takto psané a vzhledem k tomu, že je i píší náctiletí, tak by mohli dobře posloužit do budoucna.

Knížka by mohla skvěle fungovat jako seriál, kde se také často mění scény. Na mě se ty úhly pohledu postav měnily poněkud moc rychle. Než jsem se stihla začít a vžít do dané postavy, tak už jsem byla hozená někam jinam. Vnímala jsem to hlavně ve chvílích, kdy docházelo na emotivní scény (třeba když se některá z postav sesypala a rozbrečela). V mých očích se měnil pohled moc často a je to té knížce spíše na škodu. Naopak právě v teen drama seriálu by to bylo super. Tam je naopak rychlé střídání záběru žádoucí.

Některé popisy mi přišly moc věcné, moc strohé. Asi bych potřebovala víc toho, jak se postavy cítí a co prožívají, aby se do nich vžila a dolehlo na mě všechno to emočně náročné, co v knize je. Tady jsem si přišla jako za sklem. V momentě kdy jsem četla třeba 5-6 stránkový úsek, cítila jsem se na jeho konci víc ponořená do příběhu, než když měl daný pohled strany 2-3. Pociťovala jsem hned zlepšení. Možná bych na začátku knihy nechávala postavy „mluvit“ déle, aby si na ně čtenář nejdříve pořádně zvykl a později (hlavně tedy v závěru) bych pro dramatický efekt střídala úhly pohledu častěji. To by mohlo navodit pocit jakési gradace.

Během čtení jsem měla pocit, že bych polovinu postav s chutí shodila ze skály na obálce. Šup, dolů do lomu. Jak děj postupoval, tak jsem si vážně přála, aby tam minimálně Alex skončil. Oceňuju schopnost napsat postavy, kterým máte chuť zakroutit krkem. Obzvláště spoustě místním rodičům (Karinina máma, Juliánovi rodiče) a několika klukům dost hnusně mluvících o holkách a homosexuálech. Alex, Radim… bleh.

Jazykově mi to přišlo lepší, než autorova prvotina Pamatuj na smrt. Například nějaké té skrumáže místo hloučku, nebo výrazu, u kterého jsem se trochu zarazila, jsem si taky všimla, ale už mě to tolik nebylo do očí. Stejně tak oceňuji, že si postavy říkaly jmény, zdrobnělinami a přezdívkami. Už mě nemučilo stálé opakování jména + příjmení. Ano, jsou tam lidé zmiňovaní celým jménem, ale bylo to mnohem přirozenější.

Co jsem teda dost „obulela“ je zápletka. Pořád jsem čekala, kdy se děj dostane k té hlavní silné, výrazné a celou knihu propojující dějové lince. Přišlo mi, že se tu ta událost z anotace, tedy smrt Erika a pád Kryštofa vlastně pořádně neřešil. Až najednou si Kryštof dal 1 + 1 dohromady, přišel na vraha Erika a… nebudu spoilerovat… ale je vám asi jasné, že došlo na finální konfrontaci, která mi ale nepřišla tak působivá jako v Pamatuj na smrt. Jednoduše mi Pamatuj na smrt přišlo, co se zápletky týče, zajímavější. Ne, že by se těm postavám hodně nedělo, ale čekala jsem na nějaký tahoun příběhu, co mě donutí knihu neodložit. To mi tam chybělo.

Konec byl dost slaďárna, kde se…… MALÝ SPOILER….......... všichni spárovali. To podle mě nebylo úplně nutné.

Trigger warnings by mohly zahrnovat: znásilnění, vraždu, smrt, nemoc, alkoholismus, homofobii, toxický vztah, násilí

Za recenzní výtisk děkuji Yoli a Knižnímu Klubu.

2 01.09.2021

Bridgertonovi u mě patří mezi nedoložitelné knížky. Třetí díl série o Benedictovi jsem přečetla za noc. Vážně. Prostě jsem nemohla přestat. Na začátku jsem se dost bavila tím, že je to v podstatě takový retelling na Popelku a zábava nepřestala ani pak, když jsme se dostali za staré známé „do půlnoci musíš být doma“.

Hlavní hrdinka Sophie si mě získala a oblíbila jsem si rychle i Benedict a ️. Troufám si i tvrdit, že možná více jak Anthonyho, i když něčím mě také rozčilovat . Spolu se Sophie, která je houževnatá mladá žena držící se svých ideálů, byli vážně skvělí. Chemie mezi nimi je neskutečná a po tom, co se příběh začal odklánět od té Popelky, to začalo být ještě víc super. Více vám nechci prozrazovatm ať jste alespoň trošinku překvapení .

Bezva bylo i to, že jsme tu dostali i TROCHU více z Eloise na jejíž knihu se vážně moc těším. Pomyslnou třešničkou na dortu tohoto dílu byly opět rozhovory bratrů Bridgertonových. Interakce Benedicta a Colina byly opět nezapomenutelné. Tihle chlapíci mě vážně baví .

Do Bridgertonových jsem se prostě zamilovala spolu se sériálem ️ a ta láska trvá i napříč knihami, které jsou vážně moc čtivé a i vtipné. Hlavnš mají postavy, které jsem si oblíbila, a baví mě o nich číst. Pokud vás tedy baví knihy z regentskéh období plné plesů, dívek na vdávání a gentlemanů tak tento díl určitě zařaďte na své TBR listy .

Co mě celkem mrzí je fakt, že hřbety knih v sérii sobě nepasují . Nicméně na moje hodnocení příběhu to nemá žádný vliv.

Ve spolupráci s Knižním Klubem.

5 01.09.2021

4,5 ⭐

klíčová slova: YA, fantasy, fae/víly, temnější atmosféra, LGBTQ+, odhodlaná hrdinka, malé město
čtivost 5 ⭐ - příběh 4 ⭐ - atmosféra 5 ⭐ - postavy 3,5 ⭐

Holly Black mě jednoduše znovu okouzlila. Oproti Krutému princi musím říct, že nejsem tak unešená těmi postavami a příběhem, nicméně i to se mi líbilo dost na velmi slušné hodnocení. Co ovšem Holly umí na jedničku je atmosféra. Její svět Fae prostě nemůžu nemilovat. Skvěle zvládá vytvořit svět, který je pohádkový a přitom naprosto děsivý. No a přesně to já miluju. Prostě paráda. Při čtení jsem toužila přestěhovat se do Fairfold a klidně se nechat zlákat nějakou zákeřnou dohodou.

Příšera tu šíhá v lese,
ten, kdo zlobil, ať se třese.
Zatáhne tě pod jehličí,
pomoci se nedokřičíš.
Okousané kosti pod kořeny stromů,
nikdy, nikdy, nikdy nevrátíš se -

Hazel Evans a její bratr Ben žijí ve Fairfold – malém městě kde to žije Fae (vílami). Tohle ospalé městečko je známé tím, že ve skleněné rakvi v lese mají spícího chlapce se špičatýma ušima a rohama. Generace dětí a mládeže si tam hrají či se tak jako poflakují kolem, ale chlapec se neprobouzí (ať se děje cokoliv) a ani o trochu nemění. A pak se stane nečekaná věc, která odstartuje řadu událostí: chlapec jednoho dne z rakve zmizí. A víc vám raději k ději neprozradím, ať se máte na co těšit.

Jude a Cardanovi se postavy tady sice nevyrovnají, ale i tam jsem si Hazel, Bena, Jacka a Severina oblíbila. Badass Hazel jsem od začátku do konce fandila. Nejvíce mě tu zajímal právě Fae prince Severin, který se mihne i v trilogii Krutý princ. Přála bych si, aby tam Severina bylo víc. Mnohem víc. Ačkoliv se kolem něj příběh soustředí, tak moc na scéně bohužel nebyl. Na této knize je super ta věc, že Holly LGBTQ+ postavy ve svých knihách nechává prostě žít a nepracuje s jejich sexuální identitou jako s hlavním motivem celého příběhu. Benovi a Severinovi jsem vážně fandila.

Na psaní Holly Black miluju to, jakou dokáže vykouzlit atmosféru prací se slovy. Je to prostě pohlazení po duši. I když příběh pro mě nebyl úplné wow tak ten svět mi to bohatě vynahradil. Celkově je tohle super knížka o lidech, kteří uzavírají obchody s Fae a musí za to náležitě platit a o tajemstvích, která se skrývají v té nejtemnější části lesa. Bavilo mě to. S klidným srdcem můžu knížku doporučit všem, co mají rádi Fae a nějakou tu záhadu. Psaní Holly Black prostě stojí za to.

Ve spolupráci s Knihy Dobrovský.

3 01.09.2021

klíčová slova: Irsko, magie, tarotové karty, LGBTQ+
čtivost 4 ⭐ - příběh 3 ⭐ - atmosféra 2 ⭐ - postavy 3⭐

Všechny skryté dary mě zaujaly především svým námětem obsahujícím balíček podivných tarotových karet. Musím říct, že to nebyla úplně špatná kniha, ale oslňující také ne. Za mě bohužel průměr. Moc se mi líbil nápad s tarotovými kartami a fakt, že se příběh odehrává v Irsku. Nicméně na mě ta atmosféra Irska vůbec nedolehla. Mám pocit, že pokud by se to odehrávalo v Anglii nebo USA, vyšlo by to, až na pár řekněme historických odkazů úplně nastejno. A to je teda vážně škoda.

Bohužel, teprve cca kolem 1/3 knihy jsme se v příběhu vlastně dostali na konec anotace. To by ani tolik nevadilo, pokud by se kniha pak rozjela a měla pořádně vysvětlený konec, což se podle mě úplně nestalo. Celkově byly přítomný tarot a Hospodářka super koncepty, ale za mě jaksi nedotažené. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Na to, že to má 370 stran to mohlo být víc propracované. Irsko a folklór, což miluju, úplně lákají z toho vyždímat maximum.

Postavy ušly. Meave teda není žádný zázrak a nad některými jejími myšlenkami jsem se musela pozastavit, ale nelezla mi na nervy úplně. Můj vztah byl během čtení a je... jednoduše neutrální. Kniha se překvapivě hodně soustředí na LGBT linku a i binární identitu jedné z postav o čemž anotace vlastně vůbec nemluví.

UPOZORNĚNÍ: I v originále je pro Roa používané zájmeno on (he). Roe nepožádá hlavní hrdinku Maeve, aby používala nějaké jiné. Takže překlad je v tomto ohledu správně.

Za výtisk knihy k recenzi děkuji Yoli a Knižní Klub.

01.09.2021

Pravdou je, že Shusterman umí budovat velmi zajímavé světy a ačkoliv se po druhém díle nedostavil ten pocit, že bych napětím zadržovala dech, tak jsem si knihu po pro mě trochu tužším začátku vážně užila. Emoce to ze mě neždíme, ale mám tuhle sérii ráda. Je vážně promyšlená a dosti zajímavá. Vlastně jsem často přemýšlela nad tím, že by vlastně vůbec nemusela být označovaná za YA. Jednoduše by mohla dost dobře bavit i znalé fanoušky scifi a dystopií.

Toto je pro mě série, kde spíše než o tunu akce jde o zajímavé myšlenky . I když možná to tak poklidně vnímám jenom já. Vzhledem k tomu světu se o ty postavy, byť jim fandím, prostě nedokážu bát a být tedy správně... na nervy. I v tomto dílu mi přišlo, že autor staví spíše na postupném budování zápletky a tom, že budete přemýšlet kam všechny ty drobnosti vedou, než že by na vás házel jedno šokující odhalení za druhým. Popisování fungování světa Smrtek mu jde během celé série bravůrně. Informace vám dávkuje postupně tak, že stále má co poodhalovat a udržuje tak svět pro čtenáře atraktivním i ve třetím díle. Někdy kolem strany 120 jsem začala mít teorie o tom, co se stane a nutilo mě to číst dál. Opět tu občas mezi kapitolami najdete různé "bonusy" (záznamy, přepisy rozhovorů a tak), které umí čtenáři docela zamotat hlavu a přimět ho ptát se: co? kdo? jak? proč? a tak.

Jednou z mých oblíbených postav celé série je rozhodně Nimbus. Mám jednoduše zvláštní slabost pro umělé inteligence . Zvlášť v tomhle díle jsem si užila všechno jeho... tajnůstkaření. Vážně se mi líbí ta myšlenka, že nemůže zasahovat do jednání Smrtek a i přesto si často... poradí jak pomoci. V závěsu mu pak v tomto díle stojí Jerico. Vážně bezvadná postava, která si mě velmi brzy získala . Citra s Rowanem tu nemají tolik prostoru z čehož asi budou mnozí zklamaní, ale já osobně jsem si nějak zvykla. Vlastně mi na druhou stranu přijde dosti zajímavé, že se autor nesoustředí jen na ně dva, ale věnuje se i dalším postavám.

Lepší než druhý díl mi to nepřišlo, ale i tak závěr série za přečtení opravdu stál. Vše se hezky a zajímavě uzavřelo. Ke konci jsem MÁLEM zamáčkla slzu. Je to úctyhodné zakončení.

No a pokud by se autor chtěl do tohoto světa vrátit, docela tam vidím potenciál pro možný scifi spin-off . Jistě by to bylo dost zajímavé.

Za výtisk knihy k recenzi děkuji Knižní Klub.

5 17.06.2021

Na Syna času jsem byla vážně zvědavá. Sice jsem až do samotného čtení vůbec nekoukala na anotaci, ale těšila jsem se na další knihu ze světa Času čarodějnic. Po přečtení anotace a začátku knihy jsem se trochu obávala toho, jak mě bude bavit Marcusovo vyprávění o Americké válce za nezávilost, ale nebylo to vůbec nutný. Dějová linka jak Phoebe tak Marcuse si mě získala. Marcusovo vyprávění mě vtáhlo stejně jako to Phoebe.

Dost se mi líbilo, jak se příběh zabýval přeměnou v upíra a vším, co to obnáší. Ono to třeba ze seriálů vypadá někdy dost jednoduše a člověka ani nenapadne, jak takový čerstvě zrozený upír reaguje na zvuky, světlo atd… že to je vlastně dost velký šok.

Skvělé je, že tu také nahlédnete do života Diany (která má v knize stále vlastní úhel pohledu) a Matthewa po skončení trilogie. Zrovna tak se vrátí má milovaná Ysabeau, můj oblíbenec Gallowglass, Miriam a další. Prostoru dostanou celkem dost. Však bez nich by to v téhle sérii podle mě prostě nešlo. Je s nima stále zábava. Dění kolem Phoebe, minulost Marcuse a pohled Diany mi přišel dobře vyvážený a střídal se v tempu, které dobře udrželo mou pozornost.

Mimochodem, v příběhu jsou samozřejmě i cca dvouleté děti Diany a Matthewa a jsou boží. Myslím, že kdyby autorka chtěla psát dále, tak má dobře nakročeno. Nějaký spin-off o X let později by mě zajímal. Však upíři žijí a budou žít dlouho.

Celkově můžu říct, že mě kniha nezklamala. Její čtení jsem si užila. Možná vám bude připadat málo akční a bez nějakých záhad a ústřední zápletky, ale já osobně jsem ocenila náhled do toho, co to obnáší stát se upírem a návrat ke svým oblíbeným postavám.

Za výtisk knihy k recenzi děkuji Knižní Klub.

3 17.06.2021

O knize Vikomt, který mě miloval, tedy o druhém díle Bridgertonových, se (alespoň v zahraničí) říká, že je nejlepší. V mých očích se to teprve ukáže, až přečtu i ty další, ale můžu říct, že mě rozhodně nezklamal . Nevím, jestli to bylo tím, že jsem první díl nejdříve viděla v seriálovém zpracování a pak až četla, tedy jsem měla to srovnání a mohlo mi něco v knize chybět, ale tady naopak budu doufat, že něco z knihy pro změnu nevyškrtnout. Nerada bych přišla o partičku hry pall mall v podání našich báječných sourozenců, nebo o tu šílenou scénu se včelou (Anthony, kamaráde, já tě chápu. Sama mám fobii). Jestli škrtnout pall mall tak půjdu Netflixu a Shondalandu vyhlásit stávku! Stejně jako v prvním díle jsem si tu užívala sourozenecké vztahy a tohle jejich odpoledne by mi vážně chybělo .

Kate Sheffield je chytrá, odhodlaná, chrání svou sestru, a Anthonymu dává pořádně zabrat . Mám ráda hrdinky, co si nenechají všechno líbit. Jejich interakce jsou prostě… skvělý. Ač jsem byla zpočátku smutná, že se bude další série Bridgertonových soustředit na Anthonyho (protože mě nějak extra nezajímal a na začátku i trochu štval ) tak teď se na druhou sérii moc těším. Může za to samozřejmě knižní Anthony a jeho vztah s Kate ️.

Opět jsem tu knihu zhltla a nemůžu se dočkat dalšího dílu s Benedictem . Bridgertonovi jsou prostě celkově strašně pohodová a čtivá série, u které na čas uniknete starostem všedních dní… v podstatě do pohádky pro dospělé ️. O vtip a drama tu není nouze. Zajímavé je, že muži v této sérii mají vždycky nějaký absurdní důvod pro svůj postoj k manželství… naštěstí z toho vždy nakonec „vyrostou“ . Myslím, že pokud jste byli po seriálu první knihou zklamaní, dejte šanci té druhé. Mohla by knižním Bridgetonovým napravit reputaci.

Za výtisk knihy k recenzi děkuji Knižní Klub.

3 17.06.2021

Tak někde mezi 3 a 4 . Kdybych neznala seriál a brala to jako tu odpočinkovou červenou knihovnu, kterou to je, tak by to byly klidně ty 4 .

Jenže jakmile zná člověk tu seriálovou verzi, kde jsou věci jinak (a ne že by v knize byly špatně), ale hlavně jsou tam extra scény (i Simona a Daphne), je tam více postav a tak. Je to prostě taková velmi rozšířená verze . Tak se pak ta knížka může zdát prostě moc soustředěná na tu jednu romanci , což si ráda přečtu, ale zároveň vidím, jak to v tom seriálu prostě.... vytunili , což je mnohem lepší.

Čímž chci hlavně říct, že to je knížka, která se čte vážně dobře . Stránky prostě utíkají pod rukama. Daphne a Simon jsou bezva a pokud nebudete čekat, že to bude do puntíku stejné jako seriál a myslet moc na to, co se tam liší nebo že vám chybí spousta postav, tak se vám to bude líbit . Hihňala a smála jsem se tomu dost.

Třeba Anthony, Benedict a Colin jsou tu boží.

Za výtisk knihy k recenzi děkuji Knižní Klub.

1 17.06.2021