tyrkysoveknihy komentáře u knih

4 - 4,5 hvězdičky

Chcete-li nějakou ňuňu YA romantiku, tak zkuste zprávě knížku Mechanika lásky. S roboty, matikou a fyzikou čísly a technikou jsem na tom jako Mája z @bookymay, ale stejně jako ona jsem si tenhle kousek užila. Jednoduše řečeno, pokud hledáte nějakou mladší sestřičku knih od Ali Hazelwood, tak se mrkněte právě na tuhle.

Prostředí robotického kroužku mi vážně sedlo do noty. Asi i proto, že jsem měla celou dobu před očima postavu Mariany Adams Foster (hrána Cierrou Ramirez) ze seriálů The Fosters a Good Trouble, která se právě také věnovala a věnuje robotům a programování. Nu, vždycky se mi to na ní líbilo a bavilo mě to. Myslím, že s hlavní hrdinkou Bel by si rozuměly. Minimálně by je spojil boj proti misogynii vůči ženám ve STEM #girlpower.

Bel jsem si oblíbila a Teo Luna byl také velmi zajímavý. A společně Bel a Teo dohromady vytváří skvělou směs škádlení, šarmu a trochy rýpavosti. Prostě roztomilouši. A bylo fajn mít pohled obou.

A musím říct, že Alexene Farol Follmuth, kterou možná znáte spíš pod pseudonymem Olivie Blake (Atlasova šestka), mě zas přesvědčila o tom, že pokud jí něco jde, tak to je to psaní postav na kterých vám bude záležet. No a ty, které nebudete mít rádi a budete je chtít nakopat tam kam slunce nesvítí, tak i ty jsou podle mě dostatečně trojrozměrné. Dokonce hlavní dvojce i odpustím ten “ujetý" konflikt. Navíc je tzv. 3rd act breakup - tedy rozchod ve třetím závěrečném aktu - pro tenhle žánr (romance, YA i NA) prostě typický. Jednoduše tam musí být nějaká závěrečná katarze.

Celkově to bylo super zábavné čtení a pokud hledáte fajn YA romanci odehrávající se na akademické půdě, tak tohle vám doporučuju. Nerdi jsou hot! A ženy ve STEM ještě víc!

Přečteno ve spolupráci s knihkupectvím Luxor a společností Euromedia

3 25.10.2023

3,5 - 4 hvězdy

Nejsem cílovka - už mi vážně není náct - a tak považuji Průvodce kubánské dívky čajem a budoucností (ten průvodce je doslova Orion) za miloučkou oddechovku a proto ji hodnotím skoro 4 . Orion byl fajn a s Lilou dostali i nějaké super cute momenty, takže naprosto chápu, proč lidé tuhle YA romantiku milují. Každopádně vidím i tu podle mě velmi oprávněnou kritiku.

Hlavní hrdinka Lila začíná jako celkem sebestředná a kontrolující osoba, která si myslí, že všechno ví nejlépe a nemá zapotřebí se cokoliv o pečení & vaření učit. V 17 letech věří, že má dostatek znalostí na to, aby s pečením dosáhla čehokoli. Po příjezdu do Anglie převezme kuchyni rodinného B&B, ve kterém bydlí a každý den připravuje neuvěřitelně chutné jídlo pro všechny hosty a zároveň vaří báječné dobroty pro své přátele. Ok, máme tu jednu super mladou vítězku Masterchefa, ale tak.... Lila má jaksi pracovní morálku poněkud staršího člověka. Navíc ještě mentoruje patnáctiletou sestru Oriona. A celkově na mě místy působila v některých ohledech jako mnohem starší (třeba i proto, že má právě zdědit rodinný podnik) a v jiných věcech působí zase jako malé děcko. Například má tendenci svádět své vlastní problémy na jiné lidi. Oceňuji, že na konci knihy Lila celkem prozřela. Spousta věcí jí konečně došla a přestala v tomhle směru být tak otravná. Jednoduše jsem tam nakonec uviděla vývoj postavy a to oceňuji. O to by mělo v (nejen) YA knihách jít. I proto hodnotím knihu spíše vysoce.

Celkově ale tak nějak nevím. Působilo to jako kdyby se autorka nemohla rozhodnout co vlastně píše a možná by udělala lépe, kdyby se plně přesunula do NA. Postavy jednoduše nepůsobí ani jako teenageři, ani jako mladí dospělí a jejich vyprávění mate, kým jsou. Mimochodem, i Orion má totiž na starosti rodinný obchod.

Co se mi na knížce líbilo/co mě na ní bavilo:
- spousta jídla a pečení
- Liliny recepty aneb Recept na rozchod, Recept na pohřeb, Recept na rozloučení
- všudypřítomné pověry: Najdete-li na dně šálku nerozpuštěný cukr, někdo se do vás zamiloval.

Co lidé kritizují, ale nemohu PLNĚ posoudit:
- knížka je údajně plná kubánských stereotypů
- Miami není dobře vykresleno knížka je plná akorát tak turistických míst
- rasismus skrz Afriku hrdinka asi jednou zmíní Ghanu a jinak to je samé: město (Miami), město (Londýn), kontinent

Přečteno ve spolupráci s knihkupectvím Luxor a společností Euromedia.

2 28.09.2023

Znáte takovou tu rozchodovou větičku není to tebou, je to mnou? Tak přesně takhle to já mívám u knížek. V případě knihy Ještě jsme se nepotkali bych řekla, že to není ani tak chyba té knížky jako moje a mé nálady. Já jsem chtěla prostě něco nenáročného a... lehounkého... něco u čeho bych se smála od začátku do konce, obzvlášť po tom co jsem četla před tím . No a tato knížka to bohužel nebyla. Nejít o spolupráci, tak by možná skončila i v kolonce odloženo. Možná navždy, možná jen pro tuhle chvíli .

Už v první čtvrtině se mi začalo nelíbit, jak jsou tam některé věci nastavené. Začala jsem také mít dojem, že vím kam to celé směřuje (takže to překvapující vůbec nebylo) a nebyla s tímto směrem vůbec spokojená. Měla jsem o příběhu v podstatě úplně jiné představy (anotaci jsem mimochodem nečetla), ty nebyly naplněny a nesmiřovalo se mi s tím zrovna lehce. Většinou jsem schopná přijmout knihu takovou jaká je (například mi nevadí místo fantasy dostat sci-fi), ale tady ve velkém zafungovala moje náladovost a ohromná potřeba vtipné letní romantické komedie .

Chtěla jsem veselou rom-com, kde si hrdinka a hrdinka zamění kufry, hrdinka si hrdinu podle obsahu kufru pohádkově vysnije, když si však kufry vyměňují, tak se hrdina chová nesnesitelně. Mno, a pak na sebe v nějakém tropickém ráji naráží, dlouho se nesnáší, ale pak se nakonec dají dohromady. No, tak taková ta knížka není. Ještě jsme se nepotkali bych než za romantickou komedii označila spíš jako romanci a vlastně ne až tak silnou. Tento kousek bude podle mě spíše sedět těm, co chtějí více hrdinčiny cesty za minulostí a těžší témata než letní jednohubku plnou romantického napětí a špetky peprných scén. Ještě jsem se nepotkali mi nepřijde jako četba pro čtenáře romantických komedií, ani erotických románů... spíš se myšlenkami vydávám směrem 'filmy podle knih Nicholase Sparkse'???

Přečteno ve spolupráci s knihkupectvím Luxor a společností Euromedia.

1 17.09.2023

4,5

Příběh Rebelského srdce se odehrává v poválečné Budapešti musím říci, že atmosféra, historie a styl psaní této knihy si mě vážně získaly. Hodně mi to sedlo . Musím ale také dodat, že Rebelské srdce je alespoň podle mě čtení poněkud psychicky náročnější. První cca čtvrtinu jsem zhltla na jeden zátah a pak jsem se dostala do fáze kdy jsem začala mít potřebu si čtení dávkovat, abych to všechno postupně zpracovala. U jistých pasáží se mi totiž kompletně svíralo srdce. Například když hrdinčina teta píše do Polska, protože chce za všechny které v Osvětimi ztratila pohřbít alespoň kusy půdy z toho strašného místa. Žádnou veselou záležitost tedy nečekejte . Něco vám o knížce ještě níže povím, ale ve finále z ní dostanete co největší zážitek čím méně toho budete o ději a vlastně i průběhu maďarského povstání/revoluce z 1956 vědět.

Rebelské srdce by mohlo sednout čtenářům, kteří vyhledávají poetičtěji napsané příběhy s dávkou pochmurnosti a ne úplně jasné a kompletně vysvětlené magie. Najdete tu totiž město ze kterého zmizely barvy, město ve kterém se stříbrná řeka mění v kámen, město kde má smrt nečekanou podobu a hlína se mění v bojovníka za svobodu lidu . Konec je pak spíše otevřený a poněkud hořkosladký.

Rebelské srdce se mi jako celek moc líbilo . Užívala jsem si krásný styl psaní, magické popisy, magické prvky inspirované židovským náboženstvím, folklorem a mytologií ze které autorka čerpala, a zamilovala si jeho tři hlavní hrdiny - židovkou dívku Scillu, tajemného Azraela a odvážného studenta Tamáse . Navíc bylo super nakouknout do maďarské historie. Tuto knihu vám nedoporučuji snad akorát v případě, když opravdu hodně nesnášíte buď historické čtení nebo magický realismus.

Trigger Warnings: válečná témata (holocaust/šoa, ghetto & koncentrační tábory) smrt (zmínky o smrti dětí), smrt rodiny, sebevražda (zmínka), zobrazení smutku a ztráty, zmínky o mučení, násilí (zbraně, střílení, tanky), trauma a PTSD, stalking, antisemitismus, útlak, davy, bití

Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Host

1 13.09.2023

4,5

Tuhle historickou romantiku pro fandy Bridgertonových nebo třeba knih Evie Dunmore můžu s klidným srdcem doporučit dál. Navždy buď mou vévodkyní se mi tak líbilo, že jsem 277 stránek z 328 zhltla na jeden zátah . Jednoduše ideální (pernější) čtení na horkou letní noc, ale vlastně i tu podzimní upršenou, jelikož vás kniha rozesměje a klasický příběh o zchudlé hrdince a bohatém hrdinovi vás zahřeje u srdce a přiměje zase na chvilinku věřit na pohádky.

Lord Lysander Blackstone, přezdívaný Balvan/Stone Genevieve ´Nève´ Valeryová, si mě získali. Pomáhal tomu i dvojí úhel pohledu, ve třetí osobě. Některé čtenáře to může štvát, ale mě vlastně celkově baví (jo, může mi to drásat nervy, ale baví mě to) sledovat, jak k sobě oba postupně začínají chovat silné city, ale jeden druhému se snaží namluvit, že o nic nejde - mají přeci dohodu . Nève je skvělá, pokroková hrdinka s prořízlou pusou a bručounští zatvrzelí aristokraté se mi také (ještě) neomrzeli.

Podobnost s Pretty Woman (1990) mi tu nepřekážela, naopak mě moc bavila, protože ten film mám ráda . Však se tím sama autorka netají a další kniha v této sérii bude na motiv filmu Clueless/Praštěná holka/Bezmocná (1995). Bude o lady Vesper a vévodovi z Greydonu,. V originále vyjde v listopadu 2023 a snad se jí dočkáme časem i v překladu.

Na závěr chci zmínit, že při čtení knížky Navždy buď mou vévodkyní jsem si potvrdila jednu věc: historické romance v překladu číst můžu, ale ne ty takto peprné. Jakmile dojde na mokré otvory a štěrbinky tak od toho dávám ruce pryč. Navíc jsem občas jsem bohužel měla sem tam POCIT, jestli se dvojsmyslnost jejich slovník přestřelek (byť mě vážně moc bavili ) náhodou TROŠKU neztrácí v překladu.
Přečteno ve spolupráci s knihkupectvím Luxor a společností Euromedia.

2 27.08.2023

O čem to je? Márinka žije se svou babičkou, která jako Jaga provází mrtvé do posmrtného živote, v domě s muřími nožkami, který je téměř neustále v pohybu. Osudem Márinky je stát se jednou také Jagou. Márinka však touží po živých kamarádech a životě mimo kouzelný svět.

Je to moc pěkný příběh a určitě má co předat. Líbily se mi myšlenky nalezené na jejích stránkách, až je mi teď líto, že jsem byla líná vstát a najít si lepicí papírky na poznamenání. Do příběhu jsou vepsané velmi zajímavé a hluboké myšlenky vztahující se ke smrti, přátelství, osamělosti, nepochopení a touze jít si vlastní cestou a tak.

Kniha Chaloupka na muřích nožkách je o cestě sebepoznání. Márinka vás dost možná bude rozčilovat, očas je prostě na facku, ale je třeba mít na paměti, že jí je teprve 12 (skoro 13) a během příběhu si rozhodně projde vývojem . Jednoduše potřebuje k těm správným rozhodnutím a krokům teprve dozrát a myslím, že na konci se jí to povede. Alespoň mě ten závěr uspokojil.

Moc se mi líbila ona chaloupka. Jednoduše miluju domy, které jsou živé a mají osobnost. Navíc souhlasím s @bookymay, že cestovat si po světě a mít u toho vlastně stále možnost zalézt do vlastní postele by bylo naprosto super a dost by mi to vyřešilo každoroční nervy s ubytováním na Festivalu Fantazie (postelí je tam prostě nedostatek). A také jsem si zamilovala koncept Jag, které provádí mrtvé . Byl to úplně jiný pohled na Babu Jagu než jsme zvyklí a mě to naprosto učarovalo. Čím jsem starší, tím víc by se mi líbilo mít chaloupku s kostěným plotem a pokoj od lidí, v tomto případě tedy těch živých.

Ač je atmosféra jiná, musela jsem u čtení hodně myslet na animák Coco. V podstatě mi přišlo, že by se v jistých ohledech dala Chaloupka na muřích nožkách označit za takového jeho slovanského kamaráda

Chaloupka na muřích nožkách je knížka pro děti, ale moc pěkná knížka. Jde jednoduše o velmi nápaditý a okouzlující a celkem pohodový příběh o smrti, přátelství, rodinných poutech, dospívání a touze řídit svůj vlastní osud. Doporučuji ho nejen malým, ale i velkým čtenářům .


Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Host

1 24.06.2023

Fanouškem pohádky Sedmero krkavců/Šestero labutí jsem odnepaměti. Vždycky jsem měla ráda statečnost hlavní hrdinky a pouto s jejími bratry. No, kniha Šest rudých jeřábů mi tohle a ještě mnohem víc dopřála taky.

Shiori je hrdinka, která musí překonat samu sebe, aby zachránila svých šest bratrů. V žilách jí koluje magie, skončí prokletá, takže pokud řekne byť jediné slovo, její bratři jeden po druhém zemřou, a je vyhoštěna z královského města. Je sama, bez hlasu, s mísou z vlašského ořechu na hlavě, a v části země, kam nikdy nechtěla jít nahoře na severu, blízko domova svého snoubence. Potřebuje se o sebe postarat, najít své bratry a také způsob, jak zlomit prokletí a zachránit je před proměnou v jeřábi.

Shiori si projde super vývojem. Na začátku je vám představena poněkud rozmazlená a velmi impulzivní princezna, která má vše, co si dokáže představit. Spolu s tím jak musí překonávat útrapy kletby a života ve kterém je prakticky nikdo - jen jedna dívka, o které říkají, že se stýká s démony a která musí dělat těžkou manuální práci - postupně dospívá. Začne přemýšlet o svých činech a jejich následcích. Nakonec z ní opravdu vyroste inspirativní mladá žena. Už to není lehkomyslná princezna.

Také jsem si tu zamilovala romantickou zápletku. Když Shiori potká Takkana, nevidí jí pořádně do tváře, kvůli misce se jí nemůže ani podívat do očí a ona ani neví, že je to muž, kterého si tajně přeje mrtvého, protože si nechce vzít za muže nějakého barbara ze severu. Je naprosto odhodlaná se tomuto manželství vyhnout. Takkan mi opravdu přirostl k srdci. Je laskavý, rád vypráví příběhy a zpívá a chce najít lásku a štěstí. Je to VELKÝ sladouš. Navíc má úžasnou mladší sestru, která byla v příběhu takovým svěžím vánkem. Je vtipná a taková uličnická. Její láska k ovoci, které u nás známe nejčastěji jako kaki a koláčům z něj mi připomněla toto ovoce v budoucnu vyzkoušet (v příběhu je celkově hodně jídla). Shiori, její bratři, Takkan a jeho sestry si mě prostě získali.

Přijde mi důležité, abych vám řekla, jak moc se mi líbilo, jak se autorka vypořádala s tím, že Shiori většinu knihy nesmí mluvit - aneb Shiori komunikuje se svým origami ptáčkem Kiki, kterého oživila na začátku příběhu. Kiki jsem si naprosto zamilovala. Považuji ji za pohádkový, rozmarný, rozkošný a zábavný prvek příběhu. Když už mluvíme o romantice a mlčení Shiori, je důležité zmínit, že Takkan jí tak nějak rozuměl i beze slov . Jednoduše si vybudovali silné pouto. Dokonce to i zmiňují postavy kolem nich, které nechápou, jak Takkan ví, co chce Shiori říct. Bylo super, že jak se Shiori začala o Takkana zajímat, nemusela mu to ani říkat. Její činy jednoduše mluvily za ni. Mám pocit, že právě to jejich spojení ještě prohloubilo.

A nesmím zapomenout na vodní draky, kteří mění podobu. Seryuu, dračí princ se zelenými vlasy a rubínovýma očima, byl skvělým doplňkem příběhu. Vnesl do tohoto převyprávění svěží vítr, stejně jako Kiki. Myslím si, že druhá kniha se bude točit kolem nich a zavede nás do podmořského světa, takže se těším až potkáme dračího krále a jeho dvůr a dozvíme se o těchto dracích více.

Jediná věc, která byla trošku matoucí, byla ona kletba s miskou. Miska zakrývá Shiori oči, přesto přes ni nějak vidí a nikdo to vlastně nezpochybňuje. Nikdo nevyjadřuje obavy ohledně toho jak Shiori vidí své okolí. Jasně, mají tam magii, ale ta je vzácná, takže bych očekávala trochu víc vysvětlení, jak to všechno funguje. Hlavně je zajímavé, jak si Shiori minimálně jednou zakryje hlavu a potažmo misku šátkem, aby nepřitahovala pozornost.

Celkově je Šest rudých jeřábů opravdu neodložitelný a dobře promyšlený pohádkový retelling. Zahřálo mě to u srdce a opravdu vám doporučuji si tuto knížku přečíst. Nemusíte ty původní pohádky znát a vlastně ani mít rádi na to, abyste si tento skvost užili naplno. Pokud je třeba neznáte, bude to pro vás o trochu víc nepředvídatelné, a pokud ano, budete stále překvapeni, jak to autorka celé pojala. Uchopila to podle mě dost zajímavě.

PS: Knížka má opravdu nejblíže k Šesteru labutí než k Sedmeru krkavců, ať už vezmeme verzi od Grimmů nebo od B. Němcové.

Přečteno a zrecenzováno ve spolupráci s nakladatelstvím Ocelot a Megaknihy.

1 20.06.2023

(SPOILER) Z téhle knížky jsem já prostě nadšená. Nemám tomu prostě co vytknout. Se 456 stránkami je to docela macek, ale ani chvilku jsem se nenudila. Viděla jsem trochu stížností právě na tu délku a snad ukecanost Cataliny, ale (byť to bude znít trochu stereotypně) to k její horké španělské nátuře prostě sedí. No a jakmile si oblíbím postavy tak je mi jedno, že je ta romance dlooooouhá. Tady se to u mě prostě povedlo na plné čáře. Je to zábavné, je to sladké, je to sexy. O téhle knížce prostě mohu říct jen samá pozitiva. S chutí bych si to přečetla znovu.

Co potřebujete vědět o Lásce po Španělsku...

Aaron Blackford, vážení, Aaron Blackford ten chlap je naprosto boží! A autorka ho přímo v textu popisuje jako dvojníka Clarka Kenta a všichni víme, kdo ho hrál naposled, je urostlej, vysokej, tmavovlasej jooo, Henry Cavill . A já si teda většinou u čtení nepředstavuju herce, ale tady to jinak ani nešlo.

Do Španělska se dostaneme až zhruba v půlce knížky, což bylo trochu překvapující, ale vlastně mi to nijak nevadilo. Touha tam s hrdiny odjet mě velmi popoháněla ve čtení.

Je to rozhodně čtení na léto. A pokud se zrovna chystáte na dovolenou do Španělska, o to víc si to musíte sbalit s sebou.

Podle mě je to perfektní čtení pro fandy knih jako Hypotéza lásky, Má mě rád nemá mě rád (knihy i adaptace) a třeba i EX v éteru .

Na knížku volně navazuje pokračování s názvem ****The American Roommate Experiment. Ústřední dvojici tvoří kamarádka Cataliny a Catalinin bratranec. Více španělštiny, oujé! A mihnou se tam i Catalina s Aaronem. Měla by vyjít příští rok.

V červnu 2022 koupilo BCDF Pictures práva na filmovou adaptaci. Bude na tom makat Peter Hutchings, který dříve pracoval na hitu rom-com, The Hating Game (Má mě rád, nemá mě rád). Více se zatím neví.


Za výtisk knihy k recenzi děkuji společnosti Euromedia a Knihkupectví Luxor

4 14.06.2023

Setkání hlavních hrdinů v metru stojí za to (hrdince se komplet roztrhnou šaty a on ji dá svoje velmi drahé sako), ale nejvtipnější je pak ta mediální smršť, během které jsou na sebe ti dva vážně protivní. Skoro ať tak, že jsem byla hodně zvědavá, jak se z tohohle štěkání dostanou k té lásce.

K hlavnímu hrdinovi jsem si - oproti svým TOP oblíbencům ehm, ehm, Aaron Blackford z Lásky po Španělsku - musela nejdřív trochu hledat cestu, ale nakonec jsem si ho zamilovala taky . Fajn je, že v příběhu dostanete dva úhly pohledu. Není to nutnost, ale není špatné vidět do hlavy i hlavnímu hrdinovi.

Taky vám chci říci, že to není peprný , takže pokud nevyhledáváte detailní sex scény, tak tohle bude pro vás. Je tam předehra a pak střih na ráno, aneb romance za zavřenými dveřmi. To znamená, že SMUT tam není.

Miláčkové z metra jsou prostě fajn romantika, kterou můžu s klidným srdcem doporučit dál . Je to vtipný. Je to milý. Nudit se u toho (doufám) nebudete.

PS: Tahle má knížka suprovou barevnou - sytě růžovou - ořízku! Taky ty barevné ořízky tolik milujete?


Za knihu k recenzi děkuji společnosti Euromedia a Knihkupectví Luxor

3 14.06.2023

Píseň sirény je temná a tak trochu pokroucená pohádka, která není typickým příběhem o princi, který zachraňuje princeznu, a vlastně ani naopak. Lira a Elian jsou tak trochu anti-hrdinové. Ani jeden vyloženě nestojí na straně dobra. Lira je krvelačná siréna, která bere srdce zásadně jen princům, no a Elias sirény loví. Oba mají ruce potřísněné krví. Jak příběh postupuje, oba zjišťují, že smrt rozhodně není správná cesta a válka není cesta jediná.

Nedokážu sice přesně učit, co mi chybělo na to dát knížce pět hvězdiček, protože jsou tu souboje, jsou tu tajemství, jsou tu lži a zrady, je tu romance od nepřátel k milencům, baddass ženy, super vývoj postav, krásné prostředí moře Každopádně, příběh Liry a Eliana si mě získal, to rozhodně, jen bych možná uprostřed potřebovala víc drama na to cítit ten správný srdcebol, který přišel v závěrečných kapitolách. Elian totiž sice Liře dlouho nedůvěřuje, ale vlastně ani neví, že jsou nepřátelé na život a na smrt. Sice se dohadují a oba mají vždycky po ruce uštěpačnou poznámku na cokoli, co ten druhý řekne, a je pro ně oba výzvou přimět toho druhého oněmět, ale vlastně jen jeden ví pořádně proč. No, jednoduše ráda trpím a chci, aby postavy trpěly pořádným vnitřním konfliktem, takže bych jim chudákům ještě přisadila . Možná odhalením Liry dříve.

Na Písni sirény je super, že je napsaná z pohledu obou hlavních hrdinů, což velmi umocňuje vývoj obou postav. Lira a Elian jsou dvě duše zatížené očekáváními světa ve kterém žijí. Lira je obávaná, krvežíznivá siréna, ale s nádechem lidskosti, a Elian je drzý, inteligentní, nebojácný, princ pirát! Poté co jsou tihle dva okolnostmi nuceni uzavřít křehké spojenectví, se oba začnou měnit způsobem, který si neuměli představit ani v nejdivočejších snech. A ta jejich cesta stojí prostě za to . Dvojí úhel pohledu také umně vyzdvihuje podobnosti mezi Elianem a Lirou - oba zoufale chtějí uniknout z okovů, které jim byly vnuceny. Mimochodem, já osobně nemohu ani v nejmenším souhlasit například s tím, že Lira je pes, která štěká, ale nekouše. Její příběh je podle mě hodně o tom vymanit se z přesvědčeních ve kterých vyrůstáme a z toho, co se od nás v rodině očekává. Konkrétně Lira se musí vymanit z toxického vlivu své matky, kruté Královny moří, prozřít a uvědomit si kým chce vlastně být jako člověk - pardon, jako siréna - a jako královna moře. Píseň sirény je jednoduše příběhem dívky a chlapce, kteří byli nuceni být lidmi, kterými být nechtějí.

Je zřejmé, že jde Píseň sirény je retellingem Malé mořské víly, ale kniha má pořád hodně co nabídnout. Vedle zajímavých morálně šedých postav, autorka do knihy vložila spoustu zajímavých prvků, které vás společně s postavami udrží u čtení i když celou dobu víte kam to všechno směřuje. Líbilo se mi třeba to, jak autorka do příběhu zakomponovala různé mýty a plynule je začlenila do svého světa, aniž by odváděla pozornost od hlavní dějové linie - například mýtus o králi Midasovi nebo příběh o zlaté huse.

Děj nepostrádá akci a dramatické momenty, do hlavních postav jsem se dokázala vcítit, vedlejší postavy mě bavily, bylo to drsné i vtipné, a worldbuildingu bylo na standalone akorát dost na to, aby se do tohoto fantasy světa dokázal čtenář ponořit a užít si cestu Liry a Eliana. Tenhle bezva pohádkový retelling doporučuji všem, co mají rádi temnější příběhy s postavami s ostrými hranami a slanou vůni moře. Z mého pohledu to za přečtení stálo .

Přečteno a zrecenzováno ve spolupráci s nakladatelstvím Ocelot a Megaknihy.

30.05.2023

Píseň sirény je temná a tak trochu pokroucená pohádka, která není typickým příběhem o princi, který zachraňuje princeznu, a vlastně ani naopak. Lira a Elian jsou tak trochu anti-hrdinové. Ani jeden vyloženě nestojí na straně dobra. Lira je krvelačná siréna, která bere srdce zásadně jen princům, no a Elias sirény loví. Oba mají ruce potřísněné krví. Jak příběh postupuje, oba zjišťují, že smrt rozhodně není správná cesta a válka není cesta jediná.

Nedokážu sice přesně učit, co mi chybělo na to dát knížce pět hvězdiček, protože jsou tu souboje, jsou tu tajemství, jsou tu lži a zrady, je tu romance od nepřátel k milencům, baddass ženy, super vývoj postav, krásné prostředí moře Každopádně, příběh Liry a Eliana si mě získal, to rozhodně, jen bych možná uprostřed potřebovala víc drama na to cítit ten správný srdcebol, který přišel v závěrečných kapitolách. Elian totiž sice Liře dlouho nedůvěřuje, ale vlastně ani neví, že jsou nepřátelé na život a na smrt. Sice se dohadují a oba mají vždycky po ruce uštěpačnou poznámku na cokoli, co ten druhý řekne, a je pro ně oba výzvou přimět toho druhého oněmět, ale vlastně jen jeden ví pořádně proč. No, jednoduše ráda trpím a chci, aby postavy trpěly pořádným vnitřním konfliktem, takže bych jim chudákům ještě přisadila . Možná odhalením Liry dříve.

Na Písni sirény je super, že je napsaná z pohledu obou hlavních hrdinů, což velmi umocňuje vývoj obou postav. Lira a Elian jsou dvě duše zatížené očekáváními světa ve kterém žijí. Lira je obávaná, krvežíznivá siréna, ale s nádechem lidskosti, a Elian je drzý, inteligentní, nebojácný, princ pirát! Poté co jsou tihle dva okolnostmi nuceni uzavřít křehké spojenectví, se oba začnou měnit způsobem, který si neuměli představit ani v nejdivočejších snech. A ta jejich cesta stojí prostě za to . Dvojí úhel pohledu také umně vyzdvihuje podobnosti mezi Elianem a Lirou - oba zoufale chtějí uniknout z okovů, které jim byly vnuceny. Mimochodem, já osobně nemohu ani v nejmenším souhlasit například s tím, že Lira je pes, která štěká, ale nekouše. Její příběh je podle mě hodně o tom vymanit se z přesvědčeních ve kterých vyrůstáme a z toho, co se od nás v rodině očekává. Konkrétně Lira se musí vymanit z toxického vlivu své matky, kruté Královny moří, prozřít a uvědomit si kým chce vlastně být jako člověk - pardon, jako siréna - a jako královna moře. Píseň sirény je jednoduše příběhem dívky a chlapce, kteří byli nuceni být lidmi, kterými být nechtějí.

Je zřejmé, že jde Píseň sirény je retellingem Malé mořské víly, ale kniha má pořád hodně co nabídnout. Vedle zajímavých morálně šedých postav, autorka do knihy vložila spoustu zajímavých prvků, které vás společně s postavami udrží u čtení i když celou dobu víte kam to všechno směřuje. Líbilo se mi třeba to, jak autorka do příběhu zakomponovala různé mýty a plynule je začlenila do svého světa, aniž by odváděla pozornost od hlavní dějové linie - například mýtus o králi Midasovi nebo příběh o zlaté huse.

Děj nepostrádá akci a dramatické momenty, do hlavních postav jsem se dokázala vcítit, vedlejší postavy mě bavily, bylo to drsné i vtipné, a worldbuildingu bylo na standalone akorát dost na to, aby se do tohoto fantasy světa dokázal čtenář ponořit a užít si cestu Liry a Eliana. Tenhle bezva pohádkový retelling doporučuji všem, co mají rádi temnější příběhy s postavami s ostrými hranami a slanou vůni moře. Z mého pohledu to za přečtení stálo .

Přečteno a zrecenzováno ve spolupráci s nakladatelstvím Ocelot a Megaknihy.

29.05.2023

My všichni neřádi od Amandy Foody a C. L. Herman rozhodně patří do kategorie knih k zhltnutí. Řekl bych, že popis, který uvádí, že jde o Hunger Games s magií, je na místě.

Ve městě Ilvernath žije sedm prokletých rodin. Každá z nich je trochu jiná, přesto se každých dvacet let potkávají v turnaji, kde sedm šampionů bojuje na život a na smrt, aby získali kontrolu nad velmi mocnou vysokou mágií.

Příběh je vyprávěn ve 3. osobě prostřednictvím 4 těchto šampionů. A chtěla bych říct, že i když mám své oblíbence (zdravím Alistaira!), záleželo mi na každém z nich. Mají silné osobnosti a dobře promyšlené příběhy a motivace. Navíc všichni procházejí skvělým vývojem, jelikož jsou konfrontováni s tím, co to znamená mít na rukou krev. Celkově byly rodinné historie a již existující vztahy pekelně zajímavé.

Nyní k jednotlivým vypravěčům. Jak jsem zmínila, jedním z nich je Alistair Lowe. Nyní je jedním z mých morálně šedých fiktivních boyfriendů. Jeho kapitoly mě uchvátily, chtěla jsem víc a víc. Považuje se za monstrum. Je vychováván svou nelítostnou rodinou, aby pokračoval v odkazu vítězství jejich rodiny v turnaji. Moje srdce dostalo kvůli němu zabrat. Alistair si zaslouží velké objetí. Od té doby, co jsem knihu dočetla, na něj nemůžu přestat myslet.

Pak je tu Isabel Macaslan, miláček médií. Je to talentovaná kouzelnice pocházející z rodiny, která je odsuzována za způsob, jakým získávají syrovou magii. Zamilovala jsem si jí.

Gavin Grieve. Ach jo. Je černou ovcí turnaje, protože jeho rodina nikdy nevyhrála. Grieveův šampion obvykle zemře jako první, a to dokonce během několika hodin od zahájení. Gavin je odhodlán udělat vše, co je v jeho silách, aby to změnil. Tato kniha celkově ukazuje, kam až jsou lidé schopni zajít, co jsou ochotni obětovat, aby přežili a získali moc. Tento aspekt příběhu miluju.

A nakonec Briony Thorburn, která vždy snila o tom, že projde turnajem a vyhraje ho. Tato dívka přesvědčená, že existuje cesta ven z této strašné situace, touží stát se hrdinkou. Přesto stále činí i sporná rozhodnutí.

Myslím, že kniha My všichni neřádi má všechno. Je tu opravdu jedinečný magický systém (takhle skvěle pojmenovaná kouzla? ano, prosím) a skvělé budování světa, dobře uchopené postavy, které chcete jen obejmout a pevně držet, město s příšernou historií, nelítostné a zlé rodiny, přátelství, zrady a měnící se aliance, spoustu akce, která vás udrží na okraji sedadla, dostatek zvratů, zakázanou lásku smíchanou s od-nepřátel-k-milencům a psaní, které vás bude nutit neustále obracet stránky dlouho do noci až do časných ranních hodin.

Zamilovala jsem si děj, prostředí, kouzla, postavy, vztahy, ten konec, to všechno. Nemohl jsem se od toho odtrhnout a nemůžu se dočkat, až si přečtu pokračování!

TW: smrt, vražda, smutek, krev, krveprolití, týrání rodiči (psychické i fyzické), generační trauma, emetofobie (strach ze zvracení)


Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Host

2 10.05.2023

Byť jsem to, co měl asi být krutopřísný zvrat, který vás přiměje civět s pusou dokořán věděla zhruba na straně, 80 , tak jsem si Dceru kostí užila. Autorka to má totiž promyšlené a postupně spřádá nitky příběhu do jedné krásné pavučiny . Stálo to za to. Kniha sleduje čtyři vzájemně se prolínající příběhy v rozsáhlém fantasy světě inspirovaném asijskými kulturami. Je to fakt super originální fantasy s dost zajímavými a zároveň děsivými koncepty. Svět císařství je opravdu fascinující. Například lidé tu žijí na plovoucích, migrujících ostrovech, které se unášejí Nekonečným mořem, jehož dno je nedosažitelné.

Autorka přišla s opravdu unikátní magií využívající úlomky kostí. Ačkoli jde o fantasy, magie je tu svým provedením vlastně scifantasy, což mi připomnělo například Železnou vdovu. Způsob jakým jsou pomocí magie kostí tvořeny císařovy konstrukty mi tak trochu připomínal programování robotů. Konstrukty Linina otce totiž poslouchají příkazy vyryté na kostech, které jsou do nich vloženy. Kosti jsou sice přírodního původu, ale pravidla, která se člověk musí naučit, jsou jako pravidla počítačového programování. Pro více informací si to přečtěte. Věřím, že čím méně toho o této vážně originální magii víte, tím více budete ohromeni a užijete si to objevování .

Také musím vypíchnout to, jak příběh pracuje s vývojem postav. Vypravěčů tu máme hned několik, přičemž se v knize střídají části psané v první osobě s částmi napsanými ve třetí. Jako první se seznámíme s Lin, dědičkou trůnu, ale její otec, současný císař, odmítá uznat její postavení, dokud se neprokáže, že je ho hodna. Lin vymyslí plán, jak se naučit zakázanou magii úlomků kostí a předběhnout svého rivala Pa-jena, aby získala souhlas svého otce. Dále sledujeme pašeráka Jovise plavícího se po Nekonečném moři a pátrajícího po své ženě, která před 7 lety zmizela na lodi s modrými plachtami. Jeden z pohledů ve třetí osobě sleduje Falue, dceru guvernéra jednoho z ostrovů, která zjišťuje, že její partnerka Ranami spolupracuje s rebely, kteří se snaží císařství zničit. Poslední z 5 ústředních postav je Duna, žena kterou se seznamujeme, když na ostrově na samém okraji Impéria sbírá manga, spadne ze stromu, udeří se do hlavy a následně začne pochybovat o svém dosavadním životě. Mimochodem, kapitoly z pohledu Lin a Jovise jsou napsány v první osobě, zbytek vyprávění je pak v osobě třetí. Mě osobně nejvíce bavily části Jovise a jeho zvířecího společníka Mefiho, a hned v závěsu kapitoly Lin, které mě okouzlily pravě díky její práci s magií kostí. Také v tom tentokrát hraje roli i fakt, že jejich pohledy byly napsané v první osobě. Více mi to tu sedlo .

Super je, že postavy mají k impériu různý vztah a jejich postoje se vlivem zážitků a okolností mění. Falue se podílí na fungování impéria a zaobírá se tím jaká je její role při dohlížení na obyvatele ostrova. Lin se staví proti otcově vizi impéria a snaží se je přetvořit podle svých představ, ale její vztah k moci se postupně mění. Jovis, který by rád impérium ignoroval, zjišťuje, že nemůže jednoduše předstírat, že neexistuje. Dokonce i Duna, která žije na okraji císařství, je nakonec vtažena do jeho spárů. Na svých cestách si každá postava uvědomí, že jejich současné já a jejich volby je definují více než to, kým byli nebo kým je ostatní chtějí mít. Dojde jim, že na tom, co v tuto chvíli dělají, opravdu záleží víc než na tom, co učinili v minulosti .

Celkově je Dcera kostí bezvadný začátek fantasy trilogie, která nám v dalších dílech určitě ještě má co nabídnout. Ostatně to dokazuje už mistrná propletenost dějových linek prvního dílu .

PS: Ačkoliv jde - jako v případě Hostu vždy - o velmi kvalitní překlad, dvě věci se mi trochu nelíbily . Jednou z nich je přepsání jména Bayen na Pa-jen, protože to výslovností neodpovídá originálu a tak jsem kus knížky - než jsem si vlivem okolností pustila AJ audio - četla jeho jméno úplně špatně. Druhou věcí, která mě mrzí a na kterou jsem přišla při psaní této recenze je hned překlad první věty. Ta v originále zní Father told me Im broken. tedy Otec mi řekl, že jsem rozbitá, zatímco v češtině najdeme "Otec řekl, že nejsem dost dobrá." Je škoda, že tam kde autorka od první věty vzbuzuje volbou svých slov ve čtenáři kopec zvědavosti, proč by něco takového otec své dceři říkal, v překladu je to degradováno na obyčejné a docela jasné prohlášení otce o tom, že pro něj dcera není dost dobrá na to stát se příští císařovnou. Je to jednoduše škoda .


Za knihu děkuji nakladatelství Host.

1 10.05.2023

Podivný počátek mě ohromně bavil. Skloubí se tu totiž historická fikce s murder mystery zápletkou a dávkou super pomalé romance.

Veronicu Speedwell bych popsala jako pěkné číslo. Je zvyklá dělat si co chce, kdy chce, a hlavně po svém . Je inteligentní, zvídavá, nebojácná a sarkastická. Nenechá si do ničeho moc mluvit a pokud si něco zamane, tak si za tím také odhodlaně jde. Oblíbila jsem si jí raz dva. Může se zdát chvílemi možná trochu potrhlá, ale přesně to jsem si na ní zamilovala.

Hlavní hrdina Stoker je řekněme opravdu zajímavej týpek. Je samozřejmě svalnatej, navíc k tomu potetovanej, sem tam nosí pásku přes jedno oko a živý se preparováním zvířat, což rád dělá bez košile. Nebo to tedy alespoň tak vypadalo a být hrdinkou, tak bych si brzo myslela, že mi to snad dělá naschvál, protože chce abych ho okukovala se slinou u úst. Celkově je to super hrdina. Získal si mě stejně jako Veronica.

Jak by řekla hlavní hrdinka, konverzace hlavní dvojice má opravdu říz. Neskutečně mě bavilo jejich pošťuchování. Chemii mezi sebou tihle dva jednoduše nezapřou a jejich hovory mě přiměly doslova vyprsknout smíchy. Těším se, co zažijí příště, protože doufám - a vlastně je mi úplně jasné - že tohle určitě nebylo jejich první a zároveň poslední dobrodružství. Bezvadně se totiž doplňují.

V knížce nechybí ani zobrazení postavení žen na konci 18. století, tedy za viktoriánské éry, a feministické smýšlení hlavní hrdinky, která rozhodně nemíní být jakýmsi andělem v domě. Moje srdíčko absolventky anglistiky - takže to mám nastudované - nadšeně zaplesalo. I při tom, když začal Stoker citovat Keatse.

Pokud jde o detektivní zápletku, tak ta se mi také moc líbila. Hltala jsem jednu stránku za druhou nejen proto, že jsem čekala jestli a kdy se Veronica a Stoker dají dohromady - kdy to mezi nimi bouchne - ale také proto, že jsem chtěla vědět, jak to celé bude . Chtěla jsem odpovědi a musím konstatovat, že jsem je uspokojivě dostala.

Celkově je tohle výborný rozjezd nové série u které si rozhodně nenechám ujít její pokračování .


Přečteno ve spolupráci s nakladatelstvím Ocelot a Megaknihy.

1 06.05.2023

Představte si, že objevíte kavárnu, kde jste ještě nebyli. Vejdete dovnitř a všechno je tam nové a vzrušující. Fascinovaně si prohlížíte podlahu, zdi, stropy, nábytek, zíráte na nabídku nápojů a slintáte nad dorty, poznávate obsluhu… No a po roce co tam pravidelně chodíte si prostě sednete na svoje tradiční místo a objednáte si oblíbenou kafe a dortu a všechno je takové… fajn, ale už ne tak vzrušující. No a přesně to me potkalo s touto knihou.

Při čtení prvního dílu jsem doslova hltala každé písmeno ️a i když mě druhý díl stále bavil a četl se velmi snadno/rychle/dobře, jak se tak říká, tak už jsem v tom nebyla tak emočně zainteresovaná, jak bych bývala ráda . Nevím čím to přesně je, ale asi to můžu připisovat právě tomu, že v jedničce člověk poznává postavy (kluky i jejich rodinu), poznával prostředí (fascinující dům a jedinečná škola), mohlo ho šokovat to dědictví a cítil to napětí mezi hrdinkou a kluky. To mi tam teď bohužel chybělo. Zápletka mě nadále zajímala a byla promyšlená, ale já bych si přála, abych i nadále byla vztahy mezi postavami zaujatá jako v prvním díle.

Možná by bylo fajn, kdyby šla autorka trochu… pod povrch a nesypala na nás jednu scénu za druhou ve velmi krátkých kapitolách. Děj díky tomu sice odsýpá - aneb je tam dost "akce" na to, aby vás to nutilo číst dál - ale to, co dříve zvládla novost příběhu, by teď chtělo vyvážit třeba menším zpomalení a větším soustředěním na popis, emoce, vývoj postav…

Je to bezva kniha, ale jednoduše jsem postrádala ty pocity, jaké jsem měla u jedničky, jejíž čtení pro mě bylo více emotivní… více vzrušující . Na další díl se i tak moc těším .

Za výtisk knihy k recenzi děkuji nakladatelství Yoli a společnosti Euromedia

4 13.01.2023

Tak, Bridgertonovi jsou za mnou. Gregoryho příběh s názvem Před svatbou sice nebude mým nejoblíbenějším dílem, ale byl moc fajn. Každopádně v té lepší polovině. To, že se u mě nestal tím nej rozhodně není příběhem, protože ten je tu na historickou romanci zamotaný až až. Ke konci to bylo vlastně šílené možná až příliš. Přečtete si to a uvidíte. Nechci vám tu spoilerovat .

Celkově… i tento díl jsem přečetla raz dva, ale ve finále z toho nějak neumím být tak nadšená jako z některých předchozích knih. Nechápejte mě špatně, byl to fajn příběh - s pořád stejně milujícími, svéráznými sourozenci Bridgertonovými (bráchové pořád válí, Hyacinth tady, i Violet) - ale moje pocity jsou takové utlumené. Jednoduše, i když mi Gregory a Lucy přirostli k srdci, tak mám jiné páry o něco raději. Možná je to i tím, že Před svatbou jsem udělala pomyslnou knižní tečku za jednou z mých oblíbených rodin z historických romancí.

Naštěstí toho Julia Quinn napsala víc (třeba i Bridgerton epilogy a prequel), takže materiálu na další čtení od ní mě čeká ještě hodně. Také se moc těším, co s tím vším provede seriál .


Za výtisk knihy k recenzi děkuji společnosti Euromedia

13.01.2023

Některé povídky mě jako vždy zaujaly o něco více než jiné. Možná bych něco klidně i škrtla, ale vcelku jsem si sbírku užila. Více k jednotlivým povídkám najdete ve videu nebo na Goodreads.

Na sychravé podzimní dny je to naprosto ideální čtení. Pokud jste velcí strašpytlové, tak se u čtení možná budete i bát a radši schovávat nohy pod peřinu. Otrlejší (což už možná jsem i já) z příběhů neklidné spaní mít pravděpodobně nebudou, ale i tak stojí sbírka za přečtení. Třeba už jen proto, že tím podpoříte současné české autory a ty, kterým tato záležitost otevře dveře k vydání knihy. Ať již teď nebo díky následujícím sbírkám.

MUŽ NA ZDI - RICHARD HOTOVÝ
Zaujal mě námět povídačky alá bloody mary. ten se mi vážně líbil. Styl psaní byl celkem fajn. Pár výrazů bych ale pozměnila či škrtla ("pofarmit vjůs" mi trochu vypálilo oči, i když je to v přímé řeči). a třeba slovo "kverulant" mi tam ke zbytku pak úplně nesedlo. Atmoška solidní, byť jsem se u toho nějak nebála.

PRASKLINA - KATEŘINA ŠARDICKÁ
Tahle povídka byla asi nejvíc můj šálek kávy. v tomto a podobném duchu bych si sbírku představovala možná i celou. Atmosféra zafungovala. Mám ráda techniku záměrného opakování slov či fráze. taky jí občas použiju. na "otec neměl rád" jen tak nezapomenu a stejně výborně tady funguje "Lup. Lup. Lup."

ČUBČÍ HROB - MAGDALÉNA MINTOVÁ
Nápad se sériovým vrahem mohl být vážně zajímavý. Autorka nevyužila potenciál atmosféry v lese. Zjištuji, že autorčiny postavy jsou mi dost nesympatické. Vlastně to ani není YA povídka. tématy (práce, zasnoubení) to spadá do new adult. vyškrtla bych to.

REZONANCE - LENKA POLÁČKOVÁ
Dlouhé věty a trochu poetiky v popisech... to já přesně potřebuju! víc takto napsaných kousků, prosím. Nebála jsem se, ale je to skvěle napsaný kousek s vážně zajímavým motivem. Katka Šardická a Lenka Poláčková by spolu možná měly napsat nějakou knihu. to bych si totiž celkem ráda přečetla.

DOKONALÝ DÁREK - SÁRA VŮCHOVÁ
Hodně zvláštní nápad. Oceňuju ho, ale ze sbírky bych ho úplně klidně vyškrtla. Dobře se to četlo, ale celkově mi to nesedlo. I když jsem si zvykla, že u fantasy či strašidelných povídek nedostatene kompletní vysvětlení či jasný závěr, tak tady mi to vyloženě vadí. asi právě protože nejde o paranormální téma.

V DOMU BEZ DVEŘÍ - PAVEL RENČÍN
Mimochodem nejkratší kousek ze sbírky (7 stran). Bezpochyby jde o vypsaného autora. Zajímavý námět. Bohužel na mě ale nedohlehla atmosféra, což připisuji tomu, že u tak krátkého textu (a tento je extra krátký) není nejsnadnější se do příběhu naplno ponořit a nechat se tím kompletně pohltit.

NĚCO ZA NĚCO - MARTINA MÁTLOVÁ
Vláďa je ****... na pěst, ale ti rodiče teda taky. pěkně disfunkční rodinka. Autorka se často opakuje (nic si z toho nedělal, zkažená vejce, štiplavý pach). Toho si nejde u tak krátkého formátu nevšimnout. škoda toho. Příběh se mi jinak líbil. Taková "předvánoční verze Sedmera krkavců" aneb dávej pozor na to, co si přeješ.

TOBY - ANA MUSILOVÁ
Textově v pohodě. neokouzlilo mě to (třeba atmosférou), ale ani mě tam nic neštvalo (například opakování slov a tak). Ten konec s odjezdem jsem asi zjevně nepochopila. Tipuju, že v posledních odstavcích mělo jít o nějaké šokující odhalení? PS: Nedostání všech odpovědí chápu, ale tady si vážně přijdu blbá já.

ÚTOČIŠTĚ - NICOLE ŠKORPILOVÁ
Oceňuju ty hodiny, byť jsem u toho musela myslet na čtvrtou sérii Stranger Things a silně přemýšlela, jestli to autorku inspirovalo. Je to taková... na mě až moc velká divnověc. třeba proto, že ta část s virem tam podle mě asi nebyla vůbec nutná. covid stranou... přišlo mi to jako nadbytečný dystopický (či scifi) prvek.

MIKULÁŠ NOSÍ SMRT - RADEK BLAŽEK
Šílenost, ale zase veselá. Vlastně je to SLASHER (podžánr hororu s psychopatickým masovým vrahem, jehož oběťmi jsou většinou teenageři, kteří jsou postupně povražďováni) a tak to taky beru.
Moc se mi líbila všechna ta vánoční přirovnání... jakýsi kontrast vánoční pohody s masakrem.

PODZIMNÍ LUCERNY - MÁRIO ITSAMI
Atmosféra bezvadná. Dýchla na mě. Neděsivé, ale mysteriózní. A i když jsem ten plot twist čekala, vůbec nic to povídce neubralo. Bylo to takové miloučké s pěkným nápadem, který mě udržel v napětí, jestli budu mít pravdu , což je přesně to, co mám ráda. Líbilo se mi to moc. Prostě super dušičkový nápad s odkazem na tradice.


Za knihu k recenzi děkuji společnosti Euromedia a Yoli.

2 02.12.2022

O Železné vdově můžu rozhodně napsat, že je to moc zajímavá čínskou mytologií inspirovaná sci-fi záležitost u které se rozhodně nebudete nudit. O akci tu není nouze a je to hrozně čtivé .

Já osobně nejvíce oceňuji, že se to na začátku nevydalo očekávanou cestou, dále reprezentaci kde jsem s hrdinčinou bolestí při chůzi dost soucítila, a pak ještě feminismus, který tu hraje důležitou roli. Wu Zetian (inspirovaná stejnojmennou první a jedinou císařovnou Číny) je pěkně rázná hrdinka, která se rozhodně nehodlá podvolit světu krutému vůči ženám. Při čtení mi tak před očima probleskoval mimojiné Příběh služebnice a díky obřím robotům měnícím svou pdoobu i morfující Strážci vesmíru. Anime DARLING in the FRANXX, které Xiaran inspirovalo jsem bohužel neviděla.

Knížku můžu vřele doporučit všem, které už nudí všechna ta středověká fantasy a chtějí sáhnout po velmi zajímavé kombinaci čínské mytologie, moderních technologií, s queer postavami v opravdovém romantickém trojúhelníku a hrdinkou, která doslova neváhá jít přes mrtvoly. Moc se těším na další díl a všechny ty následky, které Zetian čekají .

Trigger Warnings: alkoholismus, misogynie, zabíjení žen, mučení, krveprolití, vražda, zmínky o znásilnění, výhružky znásilněním, myšlenky na sebevraždu, zneužívání


Za knihu k recenzi děkuji společnosti Euromedia a Yoli.

1 02.12.2022

Prvorozená je pro trůn předurčená.
Druhorozená Vlku zaslíbená.
A Vlci patří Divému lesu.

Kdysi dávno v království Valleyda byla dívka pro Vlka. Jinými slovy, existovala takzvaná Druhá dcera (doslova druhá dcera královny) známá jako Red, celým jménem Redarys, která měla být obětována Vlkovi v Divém lese - stejně jako ostatní Druhé dcery před ní. Účelem této oběti bylo udržet monstra pryč a zajistit návrat pěti králů, jejich bohů. Háček byl v tom, že Vlk nebyl nějaká hrozivá příšera, ale jen starostlivý a osamělý muž, který voněl kávou a knihovnou!!!, měl jizvy na duši (ano, byl pronásledován svou minulostí) a víc dalších problémů než by mohl zvládnout. Alespoň ne bez pomoci. Konkrétně ne bez pomoci naší odvážné a divoké hrdinky.

Red a Eammon byli spolu TAK skvělí! I když jsem spokojená s tím, jak si k sobě našli cestu, ráda bych viděla ještě více jejich interakcí - konkrétně trochu více rozhovorů. Moje srdce bilo jen pro ně. A radši mě ani nenechte začít mluvit o jejich prvním setkání. To bylo tak vtipné! Jejich romance byl prostě nervy drásající tím nejlepším způsobem. Od začátku jsem jim fandila.

Najdete tam tyto romantické tropes:
- sňatek z rozumu
- pouze jedna ložnice
- nucená blízkost

Dovolte mi říct, že to, co na knihách naprosto miluji, jsou strašidelné lesy, které chtějí žvýkat vaše kosti, a Vlku zaslíbená toto naprosto splňuje. Zamilovala jsem se atmosféru Divého lesa a Eammonova domu. Celkově je kniha velmi atmosférická. Hannah Whitten ví, jak pracovat se slovy tak, abyste se zastavili a četli stejnou větu nebo odstavec třeba třikrát, jen abyste si užili jeho čistou krásu. Také ví, jak ve vás vyvolat nejrůznější emoce. Byl to tempem spíše pomalejší příběh, alespoň v první polovině knihy, ale to mi vůbec nevadilo. Užívala jsem si onu děsivou atmosféru a když příběh začal nabírat tempo, zamilovala jsem se úplně.

Kromě kouzelného lesa mě velmi bavilo téma nebezpečnosti náboženství. K tomu jsem si zapsala jeden krásný citát:

„Lidé si vymýšleli příběhy, aby zaplnili mezery v historii, a náboženství kolem těch povídaček vyrostlo jako hniloba na spadlém stromě.”

Zde malinký SPOILER k náboženství……………………….… přimělo mě to ptát se sama sebe, proč jsou kněžky ve fantasy knihách vždy takové zlé mrchy. Vzpomeňte si například na Ianthe ze Dvora trnů a růží.

Na závěr chci zmínit, že si myslím, že tato kniha je skutečně perfektní pro fanoušky Ve stínu Hvozdu od Naomi Novik. Navíc autorka protkla příběh nejen prvky z Červené karkulky (to je jaksi samozřejmé), ale také Krásky a zvířete a dokonce i Sněhurky, kterou pochopíte, až si ji přečtete. To se mi moc líbilo. Miluji retellingy.

Jediné, co by si zasloužilo více pozornosti, bylo budování světa, ale vzhledem k tomu, že se příběh soustředil na jeden zlý les, chápu to. Přesto by se ten svět mohl trochu více rozvinout… tedy tradice, kultura, občané. Navíc bych se rád dozvěděla více o Eammonových přátelích. Knihu by to sice ještě natáhlo, ale to by mi vůbec nevadilo. Jen tak nějak chci od všeho víc , protože mě tenhle příběh moc bavil.

Celkově to bylo velmi příjemné čtení. Konec mě nechal toužit po druhé knize. Těším se až budu v příběhu pokračovat a dozvím se více o tomto světě a jeho postavách.


Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Knihy Dobrovský.

27.10.2022

3,5 ⭐

klíčová slova: middle grade, fantasy, série, ostrov, Velká Británie, smrtelně nebezpeční jednorožci, zkouška, dobrodružství, přátelství, výcvik, živly, zakázaná magie, závody, vyvolený, osud

trigger warnings: smrt blízkého člověka, zármutek, šikana, problémové/dysfunkční rodiny

Skandar a zloděj jednorožců je podle mě jedna z těch zajímavějších middle grade knih. I když je pravda, že k cílovce nepatřím už pěkně dlouho, takže mě to úplně nepohltilo, celkově se mi to líbilo.

Zaujal mě celý nápad s ostrovem, jednorožci, zkouškami, živly, tréninkem a závody. To prostředí mě u toho drželo asi hlavně. Bylo super, že ostrov, kde žijí jednorožci, má své vlastní zvyky, pravidla a tradice a kultura jednorožců je tak plně integrována do života jeho obyvatel.

Zápletka nebyla špatná - akce je v knize celkem dost - ale nějak mě nedokázala plně vtáhnout dovnitř a přimět mě číst dál. Na to, abych knihu nemohla odložit z ruky, bych jako velmi náladový čtenář asi potřebovala být v té správné middle grade náladě. Bylo to fajn, ale na druhou stranu to ve mě bohužel moc emocí nevzbudilo, ne tolik abych řekla, že to totálně miluju. Chyběla mi tam nějaká ta pomyslná jiskra. Když se nad tím člověk zamyslí tak až na nový pohled na jednorožce, Skandar využívá důvěrně známé a stále opakované prvky - “internátní školu”, vyvoleného, zakázanou magii - což sice znamená, že obsahuje všechny ingredience na to být jedním z nejprodávanějších middle grade dobrodružství, ale v mých očích je to trochu škoda. Mimochodem, u čtení jsem si kromě Percyho Jacksona a Eragona, ke kterým tento kousek přirovnáván a opravdu se tu dají najít prvky z těchto dvou velmi úspěšných sérii (z Eragona možná bohužel až moc), vzpomněla třeba i na Jak vycvičit draka nebo na YA Ve znamení Štíra, kde mají pro změnu extra nebezpečné vodní koně.

Konec byl pro mě sice nepřekvapivý, ale myslím si, že v očích trpělivých čtenářů pozvedne knihu nahoru. Navíc si na konci autorka připravila solidní půdu pro pokračování, kde to doufám pořádně rozjede. Více děsivosti a humoru by se totiž šiklo.

Pokud se někdy chcete vrátit do dětství nebo máte mladší sourozence či už dokonce vlastní děti… pořiďte jim Skandara. I přes svůj vlažnější čtenářský zážitek si myslím, že cílovku má vážně šanci zaujmout. I já si ho nakonec ráda dám na poličku vedle HP, Narnie, Elyonovy země a spol.

Za poskytnutí výtisku knihy na recenzi děkuji nakladatelství Host.

1 23.10.2022