UcimSeOtocky komentáře u knih

Sbírku jsem začala číst s myšlenkou: „Prokletý básník, super!" , a domněním, že kniha bude podobně skvělá jako jsou verše od Villona, které mám tak ráda. Bohužel pro mě byla sbírka zklamáním. Jednotlivé verše mě nikterak nezaujaly, nemohla jsem se na čtení soustředit a nevnímala jsem, co čtu. Spoustu částí jsem nepochopila - to bychom ale mohli přičíst faktu, že se mnoho básní jsou symbolistní, takže může být těžší je pochopit. Některé básně mě zaujaly, ale těch bylo opravdu poskrovnu.

18.02.2020

Sbírka povídek Vraždy v ulici Morque obsahuje detektivní i horrorové povídky, ale také povídky jiných žánrů. Poe má svůj typický autorský styl, který je pro mě velice poutavý a zajímavý, má bohatou fantazii a umí eskalovat děj. Jediné, co mi na jeho dílech částečně vadí, je, že velká část jeho děl je rozdělena na dvě poloviny. První rozvíjí příběh, který nepříliš souvisí s hlavním příběhem - ten se rozvíjí v druhé polovině a rychle graduje, blíží se posledních pár stránek či řádků a právě na nich děj vrcholí a rychle končí. Tato koncepce mi občas vadila, občas mi přišla zajímavá.
Samotná povídka Vraždy v ulici Morque je údajně předlohou pro Sherlocka Holmese a je velice propracovaná a povedená. Další povídky jsou také skvělé, snad až na nějaké tři, které mě nezaujaly. Sbírku doporučuji, určitě je dobré si přečíst alespoň něco od talentovaného autora Poea.

1 18.02.2020

Já u pramene jsem a žízní hynu... Není snad člověka, který by neznal tenhle legendární verš. Básně Francoise Villona dodnes představují nestárnoucí klasiku. Vedl bouřlivý život, což se velmi citelně projevilo v jeho tvorbě. Přestože žil v 15. století a tehdejší díla byla zcela jiného rázu, jeho poezie se věnuje tématům smrti, lásky (a to i erotické), chudoby, alkoholu a dalším tématech, o nichž se nepsalo, což ji dělá tolik originální. Knihu doporučuji všem a to i těm, kteří si v poezii (nebo literatuře celkově) příliš nelibují.

1 20.01.2020

Druhá část série Čtyři po půlnoci. Téma Policajta z knihovny bylo opravdu zajímavé, samotná myšlenka mi přišla velice nevšední a opravdu se mi líbila. Narozdíl od většiny autorových děl byla povídka napínavá již od začátku a nebylo třeba se prokousat úvodem. Sluneční pes byl také zajímavý, ale neoslovil mě v takové míře. Nejoblíbenější povídkou série ale nadále zůstávají Časožrouti.

1 29.09.2019

První část série Čtyři po půlnoci byla jedna z prvních knih od pana Kinga, kterou jsem četla, a zároveň ta, díky které jsem si onoho slavného spisovatele zamilovala. Dobře, možná bych zaváhala s označením, že se jedná o povídky, každopádně to na jejich kvalitě neubírá. Mou nejvíce oblíbenou jsou Časožrouti, ačkoli ze začátku jsem se trochu nudila a přemýšlela, jestli knihu neodložit. Ale jakmile se děj trochu rozjel, nemohla jsem knihu dát z ruky. Ano, pan King si s gradací děje dává trochu načas, ale je to potřeba na navození správné atmosféry a uvedení do děje. Skryté okno do skryté zahrady mě sice bavilo o něco méně, ale to neznamená, že jsem si její čtení neužila. I když byl konec docela předvídatelný. Knihu rozhodně doporučuji, a to nejenom dospělým, ale zvláště pak dospívajícím, kteří nemají ke čtení příliš vztah a potřebují knihu, ve které se "něco děje".

2 29.09.2019