Unicorn2017 komentáře u knih
Jedna z nejsilnějších a pro mé vnímání sebe a světa nejdůležitějších knih, jaké jsem kdy četla. Věřím, že se do ní v budoucnu pustím znovu.
Veronika Hurdová mi často svými názory sedí, obě knížky o Agnes jsem slupla jako malinu a ještě dlouho o nich přemýšlela. U Božidary to cítím podobně, v knize je hodně témat, která mě oslovují, nacházela jsem se částečně ve všech ženách a bylo zajímavé sledovat, jak se jejich životy posunují vpřed a jak řeší věci z minulosti. Jak už ale bylo zmíněno v dalších komentářích, některé situace nepůsobily uvěřitelně a přirozeně, spíš jako by tam byly vnucené, aby se na ně dala našroubovat Božidařina moudra. Zatímco vztah Rosie a Milady mi prišel velice reálný, psychologie obou postav byly promyšlené a jejich neustálé hádky a neporozumění dávaly smysl, co mi v knize chybělo, bylo hlubší zkoumání vztahu Božidary a Milady. Přišlo mi, že důvody jejich rozporů jsou pokaždé zmíněny jen tak letmo, vše zůstávalo na povrchu a nebylo např. nikdy pořádně vysvětleno, proč byla Božidařina výchova pro Miladu tak traumatická. Děj a myšlenky se toho vždy jen dotkly; to, co bylo popsáno jako důvod jejich rozpolceného vztahu, mi připadalo vágní a nepochopitelné.
Souhlasím také s některými dalšími čtenáři, že konec se zdál zrychlený, jen aby už vše dobře dopadlo. Mrzelo mě, že nebylo více času věnováno Miladě - myslím, že vícero čtenářů se pohybuje spíše ve věku Milady, a dokážou se s ní tak identifikovat. Pokaždé jsem se těšila na její kapitolu, zajímalo mě, jak se s traumaty vyrovnává člověk ve středním věku, který už si nemůže jako Rosie jen tak snadno říct, že se vydá jiným směrem, protože negativní vzorce jsou v něm mnohem silněji zakořeněné a věkově i zkušenostně je někde úplně jinde. Milady linie byla ale podle mě spíše nevyrovnaná, nedetailní a pro mě pesimistická. Devadesát devět procent času nedokázala svá traumata nahlédnout a zdravě s nimi pracovat, a pak najednou na konci knihy prodělala na základě něčeho nejasného obrat o 180 stupňů a žilo se jí lépe.
Ale celkově velice hezká kniha, příjemné oddechové čtení s pár hlubokými myšlenkami :)
Podle mě nejslabší díl série. Přečetla jsem zatím všechny knihy, pokaždé jsem je zhltla během několika málo dnů, kdy jsem k nim byla přikovaná v každé chvíli volna. U tohoto dílu to bohužel říct nemůžu. Autorka sice odstoupila z oblíbeného tématu, kdy Amišové umírají na běžícím pásu jako v Midsomeru, volba tématu korupce mi ale celkově nepřipadala příliš šťastná. Už od začátku je víceméně jasné, jakým směrem se děj bude ubírat, nedochází k žádným velkým zvratům, příběh se tak nějak vleče, Kate opakuje ty samé myšlenky. Spousta situací mi přišla nepřirozených (uměle nastavených, aby vykreslily Ginu i v tom lepším světle, případně aby zkrátka popohnaly děj), některé úplně běžné aktivity byly popsány až do nepřirozených detailů, a protáhly se tak na stranu i víc. Celou dobu jsem se těšila, až se konečně začne něco napínavého dít, a když konečně došlo na akční závěr, bylo vše rychle odbyto na pár stránkách.
Obecně mám pocit, že autorka nám chtěla víc přiblížit Katinu minulost po odchodu z amišské komunity a zároveň posunout vztah s Tomasettim někam dál. Pro mě byl ale celý tenhle příběh dost neuvěřitelný a tak nějak o ničem.
Těším se každopádně na další díl a doufám, že autorka ještě nevyčerpala všechny nápady.