V.Lenka komentáře u knih
Moje druhá kniha od autorky (první byl Umělohmotný třípokoj), ale ani tato mi nesedla. Je to myšlenkový průjem spisovatelky pokleslých románů závislé na alkoholu. Děj tam nějaký je, ale je takový zastřený a tušený v alkoholovém oblaku. Je možné vůbec odlišit to, co postava skutečně/reálně prožívá/zažila, a to, co se jí v alkoholovém poblouznění zdá?
Co mohu vyzdvihnout jako klad, tak je autorčina práce s jazykem. S neotřelými přirovnáními až plýtvá: vrší je na sebe, řetězí je.
Souhlasím se čtenářem Nelmal, viz níže.
Kupovala jsem šestiletému synovi Ondráškovi, ale každou stránkou jsem této koupě litovala. U četby jsem se trápila a byla jsem ráda, když mne v předčítání vystřídal manžel či prarodiče. Všichni dospělí se shodli, že je to překombinované a nudné. Ani osmileťákovi se nelíbilo. Obrázky nezaujaly, příběh také ne.
Šestiletému Ondráškovi se líbilo, zatím jsme ale nenarazili na knihu, která by se jemu nelíbila. U jeho hodnocení sehrál roli i fakt, že hlavní postava se jmenovala jako on. A druhá hlavní postava byla Anička, jak se jmenuje jeho kamarádka.
Osmiletý syn, milovník techniky, četl, pohádky se nám líbily. Doporučujeme.
Moje 1. zkušenost s tímto typem čtení. Krátké (2-4 stránkové) příběhy či veršovánky. Texty na sebe nenavazují. V textu psaném všechna velká písmena jsou některá slova nahrazena obrázky, takže se dá číst i s malými dětmi, které ještě písmenka číst neumí, anebo s prvňáčky/druháčky jako první čtení. Některé příběhy/básně mají i vtip, pointu, jiné jsou slabší. Obrázky jsou moc povedené. V obálce knihy je i obrázkový slovíček (vysvětlivky některých obrázků). Knihu jsme měli půjčenou z knihovny a byl tam autogram ilustrátora pana Dudka.
Milá kniha, jejíž hrdinkou je vysloužilá mašinka Vendy a vagonek Eda. Místo ve šrotu se oba ocitnou i se svým strojvedoucí v ZOO, kde vozí návštěvníky. Skamarádí se i se zvířátky. Vhodné i pro začínající čtenáře.
Četla jsem synovi (6 let), milovníkovi papoušků. Kniha ho bavila, příběh byl nápaditý, dobrodružný i s drobným poučením. Přestože se jedná o pirátskou tematiku, tak se popisu nějakého násilí nemusíte bát. Piráti nejsou negativní postavy.
Obsahuje 30 kapitol, tzv. ptákovin, které na sebe navazují. Pokud byste si pod ptákovinou představili příběhy na hlavu postavené, tak byste byli patrně zklamáni (toto kriterium spíše splňuje kniha pohádek A papoušek hledá svůj zelený klobouk).
Kniha je bohatě ilustrovaná, téměř na každé straně je obrázek. Co už se v knihách moc nevyskytuje, jsou ilustrované iniciály, které jsou nápadité. U jedné se musím přiznat, že jsem váhala, co to má být za písmenko.
Jako dospělá jsem ocenila hru se slovy a ironii, kterou jsem ale musela dítěti vysvětlit.
Celkově hodnotíme knihu kladně, doporučujeme i mírně pokročilým čtenářům (od 2./3. třídy), kapitoly jsou krátké (max 5 stran).
Je to milá kniha pro děti s nekomplikovaným příběhem. Příběh je dynamický prvkem putování (á la Odysea či Slepicka a kohoutek) a seznamování se s neustále novými zvířátky a podněty. Příběhy v sobě skrývají poučení, ale zároveň nejsou moralizující. Kniha obsahuje velké množství ilustrací (na každé straně 1), které vhodně doplňují příběh. Nadchla nás mapka znázorňující Voolikovo putování. Po každém čtení jsme se museli dívat, kde teď Voolik je a kam jde. Děti si zapamatovaly jména všech zvířátek i jejich podobu, to bylo nad moje síly. Hodnotíme kladně a doporučujeme i pro začínající čtenáře.
(SPOILER) Nizozemsko, kam je příběh podle skutečné události zasazen, je mou srdeční záležitosti. Je to smutně končící příběh jednoho smíšeného páru - odvážné Nizozemky Riky a mladšího muže surinamského původu. Příběh psaný reportážní formou s úryvky autentickych dopisů, fotografií, s konkrétními misty, kde se dej odehrává, mi přišel čtivý a zajímavý. Rozšířil mi znalosti o Surinamu jako nizozemské kolonii, jeho historii, zvyklostech, historii Nizozemska a hlavně osudu několika lidí, které semlela masinerie válečného aparátu.
Poslouchala jsem jako rozhlasovou hru, nějak jsem se v těch postavách ztrácela, hra mi nesedla. Nejsem party typ a to chlapské špičkování není můj šálek čaje a ten závěr byl překvapivý. Od autora jsem četla Sedmikostelí a Santiniho jazyk, ale toto je hra ze současnosti bez záhad a nádechu nadpřirozena.
Poslouchala jsem jako audioknihu, ale nějak mi nesedlo, podobně jako mi nesedl styl knih Petry Hůlové (Umělohmotný třípokoj a Macocha). Celou dobu děje gradace, ale ten konec mi přišel takový divný, useknutý, nedokončený.