VáclaV111 komentáře u knih
Zajímavá sbírka. Vydařená kombinace fotografií i básní.
Román bilancující se životem po odchodu blízkého člověka. Hlavní hrdinka ztrácí svého manžela a těžko hledá smysl dalšího života.
Příběh vypráví o lásce dvou lidí, jejich hledání i objevování v životě. Nostalgický příběh o posledních věcech v životě člověka je někdy až sebelítostný, u mě vyvolal i spoustu asociací právě z konce života rodičů.
Podle mého názoru je to nejlepší kniha, kterou jsem v letošním roce četl. Román není oddechovým čtením, ale pro vnímavého čtenáře přináší zajímavé plody. Zaujala mě třeba kapitola (str. 64) Paměť zubaře (sám profesí zubař), cituji: "vaše zuby představují stručné dějiny devadesátých let." Tak to je přesné. Ale těch míst, která jsem si vypsal je mnoho. Myslím si, že se ke knize bude vracet, protože na první čtení člověk nemůže postřehnout všechny deatily.
Dovolím si ještě jeden citát (str. 200): "Dějiny si můžou dovolit zničit padesát šedesát svých let, vždyť jich mají tisíce, pro ně je to jen vteřina, co však má dělat ta mušička - člověk, pro něj je stejná historická vteřina celým životem."
Vřele doporučuji!
Knížku jsem si vypůjčil spíše náhodou, ale nelituji. Autorka píše věrohodně, postavy jsou živé, ale dokáží snít. Navíc je v povídkách i osobitý humor, třeba již v úvodní povídce Holka krev a mlíko mají i slepice svoje jméno. A když se ztratí Julie Robertsová ... Život není peříčko, ale postavy z povídek se jen tak lehce nevzdávají. Nakonec: Co tě nezabije, to tě posílí.
Hlavní hrdinka Kateřina je mladá žena, operní zpěvačka, toužící do mateřství, ale její tužby jsou dlouho nevyslyšeny, ačkoliv ženy v jejím rodě přicházely do jiného stavu lehce. Hlavní hrdinka se také musí smířit z brzkým odchodem na věčnost své matky.
V krátkých prózách autorka úsporným stylem popisuje retrospektivní děj, aby se následně vracela do přítomnosti. Eva Černošová na str. 13 píše: „A někdy si říkala, že ji ta slova už příliš tlačí. Vyžadují její pozornost. Provokují. Občas je slyší, valí se kolem ní, ale ona je jen sleduje. Nechytá. Nebo něčím jiným přebíjí. Kdy bude mít pocit, že už nastal správný čas? Ale která doba je dost dlouhá? Nebo ne moc krátká? Kdy bude správný čas všechna ta slova vysvobodit? Kdy jim dovolí, aby osvobodila ji?“
Autorka mě vtáhla do děje, knihu nešlo odložit, pokud jsem nepřečetl poslední slova.
Třetím, prý závěrečným, dílem pokračuje autor Uberšvejka v sledování životních osudů Josefa Švejka, vnuka onoho světově proslulého vojáka Švejka. Zatímco dědeček bojoval s blbostí c.k. armády, tak jeho vnuk bojuje se současným světem, včetně covidu, energetické krize, inflace či válkou na Ukrajině. Jeho žena Eržika s ním má kříž, ale nakonec všechny rodinné neshody končí dobře a syn Mykolka roste jako z vody.
Když jsem k třetímu pokračování přistupoval, říkal jsem si, zda autor udrží nastavenou vysokou laťku? Po přečtení musím říct, že udržel, možná ji ještě trochu pozvedl. A jeho opus bych čtenářům vřele doporučil, i když s tím jménem Švejk, ale to už bych prozrazoval moc. Přečtěte si knihu sami!
Dovolím si pár zajímavých citací z knihy jako upoutávku a možná i k přemýšlení:
Str.13: Vono se nadarmo neříkalo, že někteří umělci jsou zasloužilí a jiný by si zas zasloužili. Ale to platí i dneska.
Str.21: Peníze nejsou všechno, i když se za ně dá skoro všechno koupit. Dokonce i svědomí.
Str.28: Některý vysoký školy, zejména ty soukromý, za který se draze platí, vychovávají dokonalý fachidioty. Tedy fachmany ve svým oboru, ale idioty ve všem ostatním. Titul sám o sobě už skoro nic neznamená. S výjimkou čekárny u doktora.
Str.33: Všechno je to podvod na podvod. Vídeňský párky jsou z Poličky, ruskoje igristoje bejvá z Jablonce nad Nisou, švýcarská čokoláda s tou fialovou krávou pochází z Polska, gruzíňskej koňak ze Slovenska
Str.37: Medicína lidem prodlužuje akorát tak to stáří.
Str.77: Workoholismus je horší než alkoholismus!
Str.131: Ona humánní medicína umí bejt někdy zatraceně nehumánní,...
Str. 154: Chytrej a slušněj člověk přechčije i toho nejvychcanějšího grázla!
Str. 164: Před neviditelnou rukou trhu a diktaturou globalizace se už nikam utýct nedá. Nezbejvá mi než stará a osvědčená vnitřní emigrace.
Str.184: Co Čech, to spisovatel! Nebo aspoň bloger.
Str. 192: Proč bych měl utrácet za drahý advokáty, když si můžu koupit levnýho soudce?!
Str. 210: Ještě se nenarodil tak blbej autor, aby si nenašel ještě blbějšího čtenáře!
Kniha mě mimořádně zaujala. Poezie výborně doplňuje krásné fotografie. Dýchla na mě nostalgie!
Druhý díl je podle mého názoru ještě zdařilejší, neboť nám ubertaxikáře
Josefa Švejka představuje v dalších životních situacích. Pochopitelně nechybí osobitý humor a komentáře na dnešní problémy v Čechách, v Evropě i ve světě. Takže
doufám, že autor bude zrát jako víno a třetí chystaná kniha (Švejk se stává
milionářem) bude ještě lepší.
Čekal jsem, že kniha se bude víc zaobírat anorexií. Občas je vidět, že autorka v popisované době nežila, ale jinak kniha zaslouží pozornost. Osobně se mi ale "Tapetář" líbil mnohem víc.
Úsměvná knížka. Nenudil jsem se. Švejk to sice není, ale dokáže dnešní dobu zajímavě glosovat! Jen by mě zajímalo skutečné jméno autora.
Dobrá parodie, ale někdy až moc rozvleklá. Kdo byl na vojně, tak si řadu věcí dokáže představit.