VáclaV111
komentáře u knih
Tišina
Susanne Skogstad
Román bilancující se životem po odchodu blízkého člověka. Hlavní hrdinka ztrácí svého manžela a těžko hledá smysl dalšího života.
Příběh vypráví o lásce dvou lidí, jejich hledání i objevování v životě. Nostalgický příběh o posledních věcech v životě člověka je někdy až sebelítostný, u mě vyvolal i spoustu asociací právě z konce života rodičů.
Med z bodláčí
Sara Paborn
Osobně mám pocit, že knížka je někdy až příliš zdlouhavá, očekával jsem i nějaké vyvrcholení, ale život sám není jen výjimečný, většinou přináší spousty banalit, ze kterých vystupující zajímavé okamžiky jako vzácné ostrůvky.
Na druhou stranu autorka vytvořila živý příběh, se špetkou humoru ukazuje na složitost mezilidských vztahů, boří hranice mezi pozorovatelkou a vypravěčkou, takže mezi nimi vzniká pouto napříč generacemi.
Vlčice
Tereza Schillerová
Román o ženách Terezy Schillerové je zajímavou sondou do světa jedné rodiny a především jejich ženských protagonistek.
Kniha je čtivá a časovými posuny vyvolává napětí a celou řadu námětů k zamyšlení, jak svým chováním ovlivňujeme okolí, resp. jak jsme okolím ovlivňováni, často nuceni reagovat na zbytečné „starosti,“ zatímco to podstatné nám uniká.
Návod k použití železnice
Jaroslav Rudiš
Možná železnice přišla o výborného mašinfíru, výpravčího nebo minimálně o průvodčího, neboť Jaroslav Rudiš by tuto profesi jistě zvládal stejně bravurně , jako když o železnici píše. Jenže všechny plány mu zkřížila oční vada a brýle.
Kniha Návod k použití železnice přináší řadu postřehů z vlaků, nádraží a krajiny kolem kolejí prakticky z celé Evropy, kudy Jaroslav Rudiš projel. Představuje lidi na dráze, třeba pracující v jídelních vozech nebo ty, kteří nás vozí, všechny ty, kteří milují železnici stejně jako autor. Kniha má i výhodu, že ji můžete otevřít kdekoliv a stále jste na cestě, stále poznáváte nová prostředí, lidi, cestující o jakých Rudiš s ohromným pozorovacím talentem píše.
Pastýřka snů
Iva Tajovská
„Když se nechala pohltit dychtivostí létat, byla jedna z prvních, ta touha se šířila jako epidemie, každý měsíc, týden a den se objevovali další, předháněli se, kdo se udrží ve vzduchu déle, doletí výš a dál.“ (citace z knihy str. 78)
Iva Tajovská ji vlastně pro českou veřejnost Boženu Laglerovou vzkřísila, přiznám se, že i mně nebyla česká průkopnice známá.
Kniha mě zaujala spádem příběhu a uveřitelnosti postav. Úchvatná je jedna z prvních scén, kdy se Božena potká s ženskou v chatrných hadrech, která jí předpoví budoucnost. Oceňuji, jak autorka pomalu odkrývá všechna zákoutí pařížského pobytu, její lásku k Vratislavovi až po hořké finále na počátku 1. světové války v lazaretu.
Tajovská se umí vcítit do pocitů hlavní hrdinky a přenést je prostřednictvím textu čtenářům. Svou knihou dává naději všem, kteří si nevěří a předčasně opouštějí svoje sny, že i ta nejbláznivější přání se, pokud člověk obětuje vše, dají splnit. Knihu vřele doporučuji.
Knihu jsem četl právě v době, kdy se běžel další ročník Velké pardubické. Na jeho startu se objevila dvacetiletá Lenka Neprašová s koněm Her Him. Možná symbolicky další dívka, která navazuje na odvahu Boženy Laglerové. Že by další námět pro Ivu Tajovskou či její následovnice?
Křik straky
Dana Beranová
Řekl bych, že v pokračování osudů léčitelky a čarodějky Heniky udělala autorka krok vpřed. Křik straky udržuje čtenáře v napětí (líbí se mi , jak je napsané drama v jámě, i když je to drsné, ale ne samoúčelné vykreslování hrůz). Postavy jsou živé, pravdivě napsané. Bez vaty. Líbí se mi, jak autorka umně zakomponovává i problémy kolem zdravotnictví, léčení, i když se děj odehrává ve středověku, dokáže psát o aktuálních problémech jako je válka, migrace, epidemie.
Pokud chce čtenář vidět nějaké světlélko na konci tunelu, tak mu autorka nabízí na str. 320: Musí přece téhle zemi vrátit víru v dobro a možnost dovolat se pomoci.
Knihu vřele doporučuji!
Časokryt
Georgi Gospodinov
Podle mého názoru je to nejlepší kniha, kterou jsem v letošním roce četl. Román není oddechovým čtením, ale pro vnímavého čtenáře přináší zajímavé plody. Zaujala mě třeba kapitola (str. 64) Paměť zubaře (sám profesí zubař), cituji: "vaše zuby představují stručné dějiny devadesátých let." Tak to je přesné. Ale těch míst, která jsem si vypsal je mnoho. Myslím si, že se ke knize bude vracet, protože na první čtení člověk nemůže postřehnout všechny deatily.
Dovolím si ještě jeden citát (str. 200): "Dějiny si můžou dovolit zničit padesát šedesát svých let, vždyť jich mají tisíce, pro ně je to jen vteřina, co však má dělat ta mušička - člověk, pro něj je stejná historická vteřina celým životem."
Vřele doporučuji!
Ostrov žen
Martina Adlerová
Knížku jsem si vypůjčil spíše náhodou, ale nelituji. Autorka píše věrohodně, postavy jsou živé, ale dokáží snít. Navíc je v povídkách i osobitý humor, třeba již v úvodní povídce Holka krev a mlíko mají i slepice svoje jméno. A když se ztratí Julie Robertsová ... Život není peříčko, ale postavy z povídek se jen tak lehce nevzdávají. Nakonec: Co tě nezabije, to tě posílí.
Agónie
Jan Mrkvička
Není vlastně kniha analýzou našeho současného světa pár minut před zánikem civilizace?
Hledám tě
Zuzana Petráčková
Kniha předestírá čtenáři čtyři zajímavé historické příběhy, navíc vlastně propojené i tím pátým, který končí v závěru. Všechny děje spojuje vyprávění dvou žen v nemocnici, kde starší Marie vypráví mladší Heleně o svých předchozích životech.
Asi nejvíc se mi líbí druhý příběh ze Skotska (začíná rokem 1297), ale i úvodní příběh před naším letopočtem je výborný, kdy nás autorka zavádí až do doby a vlastně smrti „Velkého Caesara“, ale hlavní hrdinka příběhu utíká z Říma, aby našla svobodu a lásku v neznámých krajích kdesi ve střední Evropě.
Vypravěčka
Eva Černošová
Hlavní hrdinka Kateřina je mladá žena, operní zpěvačka, toužící do mateřství, ale její tužby jsou dlouho nevyslyšeny, ačkoliv ženy v jejím rodě přicházely do jiného stavu lehce. Hlavní hrdinka se také musí smířit z brzkým odchodem na věčnost své matky.
V krátkých prózách autorka úsporným stylem popisuje retrospektivní děj, aby se následně vracela do přítomnosti. Eva Černošová na str. 13 píše: „A někdy si říkala, že ji ta slova už příliš tlačí. Vyžadují její pozornost. Provokují. Občas je slyší, valí se kolem ní, ale ona je jen sleduje. Nechytá. Nebo něčím jiným přebíjí. Kdy bude mít pocit, že už nastal správný čas? Ale která doba je dost dlouhá? Nebo ne moc krátká? Kdy bude správný čas všechna ta slova vysvobodit? Kdy jim dovolí, aby osvobodila ji?“
Autorka mě vtáhla do děje, knihu nešlo odložit, pokud jsem nepřečetl poslední slova.
Chyť toho králíka
Lana Bastašić
Kniha mě zaujala se všemi retrospektivními pohledy na svět dospívání dvou bosenských dívek. Zajímavý styl a postupné poodhalování. Snad jen ten závěr mě trochu zklamal, čekal jsem víc, ale "i cesta může být cíl."
Švejk se stává milionářem
Sigi Bigstain
Třetím, prý závěrečným, dílem pokračuje autor Uberšvejka v sledování životních osudů Josefa Švejka, vnuka onoho světově proslulého vojáka Švejka. Zatímco dědeček bojoval s blbostí c.k. armády, tak jeho vnuk bojuje se současným světem, včetně covidu, energetické krize, inflace či válkou na Ukrajině. Jeho žena Eržika s ním má kříž, ale nakonec všechny rodinné neshody končí dobře a syn Mykolka roste jako z vody.
Když jsem k třetímu pokračování přistupoval, říkal jsem si, zda autor udrží nastavenou vysokou laťku? Po přečtení musím říct, že udržel, možná ji ještě trochu pozvedl. A jeho opus bych čtenářům vřele doporučil, i když s tím jménem Švejk, ale to už bych prozrazoval moc. Přečtěte si knihu sami!
Dovolím si pár zajímavých citací z knihy jako upoutávku a možná i k přemýšlení:
Str.13: Vono se nadarmo neříkalo, že někteří umělci jsou zasloužilí a jiný by si zas zasloužili. Ale to platí i dneska.
Str.21: Peníze nejsou všechno, i když se za ně dá skoro všechno koupit. Dokonce i svědomí.
Str.28: Některý vysoký školy, zejména ty soukromý, za který se draze platí, vychovávají dokonalý fachidioty. Tedy fachmany ve svým oboru, ale idioty ve všem ostatním. Titul sám o sobě už skoro nic neznamená. S výjimkou čekárny u doktora.
Str.33: Všechno je to podvod na podvod. Vídeňský párky jsou z Poličky, ruskoje igristoje bejvá z Jablonce nad Nisou, švýcarská čokoláda s tou fialovou krávou pochází z Polska, gruzíňskej koňak ze Slovenska
Str.37: Medicína lidem prodlužuje akorát tak to stáří.
Str.77: Workoholismus je horší než alkoholismus!
Str.131: Ona humánní medicína umí bejt někdy zatraceně nehumánní,...
Str. 154: Chytrej a slušněj člověk přechčije i toho nejvychcanějšího grázla!
Str. 164: Před neviditelnou rukou trhu a diktaturou globalizace se už nikam utýct nedá. Nezbejvá mi než stará a osvědčená vnitřní emigrace.
Str.184: Co Čech, to spisovatel! Nebo aspoň bloger.
Str. 192: Proč bych měl utrácet za drahý advokáty, když si můžu koupit levnýho soudce?!
Str. 210: Ještě se nenarodil tak blbej autor, aby si nenašel ještě blbějšího čtenáře!
Šalina do stanice touha
Iva Hadj Moussa
Kniha je podle mého názoru oddychovým čteným, jakousi
groteskou, rozhodně se nejedná o velkou literaturu, myslím si, že o
to nakonec ani autorce nejde. Prostě normální knížka pro pobavení,
ale vracet se k ní nebudu. Nechápu, že kniha byla oceněna jednou z cen Miloslava Švandrlíka za humoristickou knihu roku 2020.
Petrkov ...čas po odletu vlaštovek
Milan Sochora
Kniha mě mimořádně zaujala. Poezie výborně doplňuje krásné fotografie. Dýchla na mě nostalgie!
(Švejkova) manželská anabáze
Sigi Bigstain
Druhý díl je podle mého názoru ještě zdařilejší, neboť nám ubertaxikáře
Josefa Švejka představuje v dalších životních situacích. Pochopitelně nechybí osobitý humor a komentáře na dnešní problémy v Čechách, v Evropě i ve světě. Takže
doufám, že autor bude zrát jako víno a třetí chystaná kniha (Švejk se stává
milionářem) bude ještě lepší.
Šeptuchy
Alena Sabuchová
Kdybych měl stručně charakterizovat knihu mladé slovenské
autorky, tak bych musel napsat, že je to román o tradicích v oblasti
Podlasí mezi Polskem a Běloruskem, ale i o dospívání dívky,
pozorující postavy a život kolem sebe. Určitou roli, i když ne hlavní,
hrají v knize šeptuchy - ženy, které dovedou léčit.
Román mě zaujal a těším se na další knihy mladé slovenské autorky.
Zpěv straky
Dana Beranová
Zpěv straky je kniha, která je literárně zdařilá, bez zbytečné vaty,
napínavá od prvních stránek do konce. Příběh o naději ve světě plném násilí, válek a bezpráví. Je to mystický příběh ženy Heniky s podivuhodným osudem v mládí, toužící po jiném světě. Ačkoliv nemá moc svět změnit, snaží se svými prostředky udělat
život aspoň o kousíček lepší, snesitelnější.
Ač nejsem pravidelný čtenář fantasy, tentokrát jsem byl vtažen do děje!
Pampeliškové víno
Ray Bradbury (p)
Musím napsat, že nostalgické návraty do dětství mám hodně rád. A
tak jsem se s chutí začetl, vzpomínal na své dětství a nechal se nést
prázdninovým časem, který je nenávratně ztracen.
Pampeliškové víno, které vyrábí Douglasův dědeček, je hřejivým
pohlazením po duši vnímavého čtenáře, nezapomínajícím, že i jemu
bylo kdysi deset
A lampa ještě hořela
Iva Tajovská
Výborně napsaná kniha, retrospektivní pohled stárnoucí ženy na velkou část 20.století. Autorka na osudu jedné rodiny popisuje dějiny. Nejen I. světovou válku, ale i II. světovou válku na osudech obyčejných lidí, jejich starostech, radostech, nenaplněných láskách, osobní statečnosti. Reálie Pardubic a třeba i život aviatika Jana Kašpara jsou zajímavě vykresleny. Na pozadí řízené demolice starého hotelu Veselka v roce 1972 a tajemství staré skříňky se odvíjí poutavý příběh. Kniha se mi líbila a nedokázal jsem se od ní odtrhnout. Dovedu si ji představit i jako námět pro zajímavý filmový scénář!
