VéjaTarabová komentáře u knih

Fuhaa... no jsem ráda, že to mám za sebou popravdě. Nebudu lhát, protože prokousat se těmito téměř pěti sty stránkami byl trochu oříšek. Mně se od autorky poměrně líbila kniha Rytmus, já a Malychin, proto jsem se rozhodla se vrhnout i do krasobruslařského prostředí. Avšak zde mi nejspíše nesedlo ani chování hlavní hrdinky, ani celkově dějová linie. Pomalá romantika byla opravdu pomalá, až jsem začínala uvažovat nad tím, jestli vůbec nějaká romantika přijde na scénu. Vadily mi časté nehezké výrazy Jasmin, mířené proti Ivanovi. Také kapitoly na mě byly rozhodně příliš dlouhé a ke konci už jsem řádky spíše jen prolétávala očima. Ovšem musím pochválit námět nepodporujícího neboli nechápajícího otce či nelichotivé zprávy od anonymů, protože to už k takovýmto sportům patří. Rozhodně by se tedy všechny ty rodinné vztahy daly popsat lépe, ale chápu, že psychologie postav není asi cíl autorky. Spoustu situací bylo samozřejmě totální klišé, i když to se vyskytuje ve většině young adult knih. Netvrdím tedy, že kniha je špatná, pouze očividně nejsem cílovka, jelikož se už zaměřuji raději na vyspělejší knihy s hlubší tématikou.

„Jen máločeho člověk v životě litoval víc než toho, co nikdy nezkusil. A kdybych tuhle příležitost nepopadla za pačesy, litovala bych toho mnohem víc, než kdybych to neriskla.“

17.06.2021

Tak jsem se pomalu ale jistě pročetla až na konec. Tyto psychologické knihy mi samozřejmě vždy trvají trochu déle, jelikož se často u některých pasáží pozastavuji a opravdu přemýšlím nad významem. Upřímně jsem ale očekávala trochu něco jiného, i když vysloveně zklamaná také nejsem. Akorát to prostě nebylo nic dechberoucího. Když teď nad tím přemýšlím, nedokážu ani vytáhnout celkovou myšlenku autora. Přesto si myslím, že mi kniha přinesla spoustu nových poznatků do života, z nichž si beru ponaučení. Markovo černý smysl pro humor mi celkem vyhovoval. Chvílemi k nám mluví dost laicky a vysvětluje psychologické pojmy tak, abychom jim rozuměli. Jindy jsem však měla pocit, že si z nás dělá srandu a vymýšlí si náhodná slova, která za sebe skládá bez většího smyslu. Později bych ještě chtěla dát šanci jeho knize Důmyslné umění jak mít všechno u prdele.



„Snažil jsem se žít tak, abych v hodině svojí smrti cítil radost, a ne strach.“

„Rozptýlení přichází a odchází. Potěšení nikdy nevydrží. Rozmanitost ztrácí význam. Ale vždy budete schopni si vybrat, co jste ochotní obětovat, čeho jste ochotní se vzdát.“

„Bez ohledu na to, kolik sluníčka se naší obloze dostane, naše mysl si vždycky představí tolik mraků, aby byla trochu zklamaná.“

14.02.2021

Elitu jsem přečetla snad ještě rychleji než Selekci. Kniha doopravdy ubíhala bez zbytečných vycpávek a děj mě dokázal naprosto pohltit. Příběh je to rozhodně oddechový, i když jsem kolikrát až tajila dech. Myslím, že autorka odvedla dobrou práci, jelikož to na mě nepůsobilo jako výplňková kniha mezi prvním a závěrečným dílem, jak to bohužel často bývá. Kiera mi dokázala vsunout do hlavy nerozhodnost hlavní postavy, což oceňuji. Opět mě kniha místy vracela k mé milované sérii Hunger Games. Konečně se také trochu odhalil Maxon a dovolil nám tak nahlédnou do jeho myšlenek, tudíž i do odůvodnění jeho občasného chování.

„ , Jestli má lady America vyhrát, potřebujeme plán,' usmála se přímo ďábelsky. Zazubila jsem se na ni. Nikdy předtím jsem nepoznala tak dokonale sehraný tým, jako byly tyhle tři. S jejich pomocí nemůžu prohrát.“

11.01.2021

V tomto příběhu je vidět neuvěřitelný pokrok od debutové knihy spisovatelky. Černooká mě především svým stylem psaní až tak nezaujala, ovšem tady jsem hltala každičký řádek. Konečně někdo dokázal skvělou nenucenou formou podat téma LGBT komunity. Ačkoli je hlavní hrdinka lesba, není to zde ani jednou přímo řečené a nedělá se z toho drama století. Spousty lidí totiž prohlašuje - pojďme normalizovat LGBT skupiny - jenže právě tyto „bojovníci za práva“ z toho celého dělají něco odlučitelného, až to ve mně vyvolává dojem, že homosexuálové jsou nějaký samostatný stát se svou vlastní národní vlajkou. Ovšem Anička Musilová to dokázala podat tak nenuceně, že i když jsem knihu četla, tak i teď zpětně když na knihu vzpomínám, cítím z ní pouze nepochopení. To myslím vystihuje celý příběh - nepochopení ze strany někoho hodně blízkého. Na spoustě stránkách jsem objevila myšlenky, pro které bych sama nikdy nezvládla najít slova. Soucítila jsem s autorko a bylo mi jasné, že některými okamžiky si musela projít sama. Zároveň však ze mě odpadla malá část břímě s pocitem, že na to nejsem sama, protože vždy se můžu vrátit k této knize, jež mi s jistotou porozumí.

„ Na dobu, kdy sny měly ještě sladkou chuť příslibu, že se jednou splní.“

22.12.2020

Hned na začátek musím říct, že první díl byl rozhodně lepší. Naskytli se zde části, ze kterých jsem měla husí kůži. S oběma postavami mi nedělalo problém se sžít. Měla jsem pocit jako bych tma byla s nimi a rozhodně toho hodně ve mně kniha zanechala. Je to něco jiného, než čtu normálně, ovšem moc mě to bavilo.

25.08.2020

Ze začátku jsem nevěděla, která bije, jelikož první díl jsem četla asi před měsícem. Občas jsem se ztrácela v ději, protože nejsem nějaký extra fanda DC a tyto věci jsou pro mě pořád nové. Ovšem znovu musím vychválit práci výtvarníků, která je naprosto skvělá. Nejvíc se vždy celou dobu těším na konec komiksu, kde jsou alternativní obálky. Je úžasné vidět všechny ty různé styly lidí.

25.08.2020

(SPOILER) Příběh jsem si poslechla ve formě audioknihy a musím říct, že mě to moc bavilo. Oba vypravěči tomu přispěli jen tím nejlepším a velmi dobře se to poslouchalo. Postavy tak dostali hlubší význam. Co se týče příběhu - nejvíc oceňuji úplný konec. Naprosto skvělé rozuzlení, které jsem vůbec nečekala. Za celou dobu mě ani jednou nenapadlo, že by to mohl spáchat právě Theo. Postup děje ale také není k zahození. Objevování nových informací mě bavilo V tomto případě mi ani nevadilo se vracet do minulosti, v audio verzi to bylo hezky oddělené.

+nečekané rozuzlení
+skvělá audioverze