VéjaTarabová přečtené 161

Lakomec 2023, Jean-Baptiste Poquelin

Na dílo Lakomec nemám nějaký příliš dlouhý názor. Dějová linie byla dobrá, ale nejsem z ní nijak odvařená. Postavy ten samý případ, jediný Kleant se mi líbil nějak více kvůli tomu, jak se nebál vzepřít svému otci a svůj názor mu dokázal říct napřímo. Drama to je skvělé pro pobavení, avšak nějakou hlubší stopu či myšlenku to ve mně nezanechalo. Každopádně se to četlo velmi dobře a k maturitě je to taková oddechovka.... celý text

Matka 2004, Karel Čapek

Z Čapkových děl jsem si k maturitě vybrala právě Matku a jsem ráda, že jsem tak učinila. Jedná se o velmi jednoduché, krátké a pochopitelné drama s menším množstvím postav. Samotný příběh mě zaujal svou soucitností, mateřskou láskou, ale především realitou rozpolceného státu z občanské války a zároveň ochotou se spojit proti nepříteli. Každá postava měla svůj osobitý charakter, díky kterému bylo lehké si je zapamatovat. Nelehko se mi četlo, jak si otec i jednotlivý synové postupně začali uvědomovat, že jejich smrt nebyla až tak hrdinská a raději by ještě o trochu déle žili. Více se nemám k čemu vyjadřovat a toto protifašistické drama bych určitě doporučila i ostatním. ,,Ondra: Co si přitom myslel? Jiří: Nic vlastně. To byl jen takový děsný klid. Tak to je konec, nebo tak něco. Docela klidně, jasně a hloupě si to člověk myslí a přitom kouká, kde se asi rozmázne.“... celý text

My proti vám 2018, Fredrik Backman

Fredrik Backman ve mně opět dokázal probudit neskutečnou škálu pocitů. Jeho příběhy mají jednoduše vše a toto dílo nebylo výjimkou. Pokračování emotivního románu Medvědín se povedlo snad ještě více. Autor mi umožnil postavy poznat naprosto do hloubky a pak uhodil dýkou do srdce. Přiznám, že posledních pár stránek už jsem jenom brečela. Jako vypravěč je vševědoucí a dokáže brilantně navodit atmosféru, nahlédnout do nitra hlavních hrdinů či se vší surovostí přidat tragické prvky. Ačkoli nejsem fanouškem hokeje, ani žádného jiného sportu, městečko Medvědín i samotný klub mě naprosto uchvátily. Těším se, až si přečtu završení této trilogie a mám velmi vysoké očekávání. ,,Kluci na světlo nikdy myslet nemusejí, to v jejich životech není problém. Když se tmy bojí kluci, bojí se strašidel a příšer, když se tmy bojí holky, bojí se kluků.“... celý text

Proměna a jiné povídky 2009, Franz Kafka

Průvodce literární hysterií 19. století 2022, Karolína Zoe Meixnerová

Autorka během pár stránek zvládla něco, co většina učitelů nedokáže za celou svou kariéru – zaujmout učivem. Zoe v tomto díle popisuje s naprostou lehkostí a srozumitelností životy slavných českých spisovatelů i události týkající se doby 19. století. Za sebe můžu říci, že díky jejím vtipným poznámkám, ale i drbům si pamatuji mnohem více, než z hodin literatury. Konečně vám dané osobnosti začnou připadat jako normální lidé, a ne jako historické subjekty, se kterými byste si neměli co říct. Kniha je moc hezky ilustrována a celkové zpracování si taktéž zaslouží uznání.... celý text

Rekonstrukce 2019, Viktorie Hanišová

Viktorie Hanišová píše surové příběhy lidí, které trauma z dětství nepřestává pronásledovat ani v dospělosti. Nesnaží se v ději vymýšlet velkolepé zvraty a dodává spíše každodenní život. Tímto stylem dokáže zasáhnout početnou skupinu čtenářů. Když jsem Rekonstrukci začínala číst, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Autorka však nedokáže nikdy zklamat, ačkoli Houbařku jsem si oblíbila více. Rekonstrukce udržovala napětí po celou dobu, dokud jsem nedočetla a pochopila, že mě kniha vlastně zanechala s prázdným talířem, ale i mnoha myšlenkami o tom, jak nás okamžiky z minulosti dokážou pronásledovat celý život. Autorčiny postavy jsou nadmíru obyčejné a to dokáže vyvolat v příběhu krutou či smutnou realitu. Čtenáři lapající pouze po dechberoucím ději, dle mého názoru, z jejích knih nikdy nedokážou vytěžit tu pravou podstatu. ,,Matka se nedívá ani na svého údajného milence, ani z okna ven. V mdlém, mihotavém světle vidím, že se její ledové bleděmodré oči dívají přímo do těch mých.... celý text

Sbohem, má růžová zahrado. 1 2022, Dr. Pepperco

9. listopad 2021, Colleen Hoover

Soudě dle sociálních sítí i mého okolí existují jen dva typy lidí – ti, kteří každou knihu od Colleen Hoover naprosto milují a ti, kteří celý styl psaní autorky naprosto odsuzují. No a potom jsem tady já. Z tohoto příběhu mám dost rozporuplné pocity. V jednu chvíli mi připadá kontent poměrně zajímavý či napínavý, ovšem v druhém okamžiku mi zde zavání klišé a ohranost. První kapitola utekla sama od sebe, každopádně celý prostředek knihy se poměrně dost táhnul. Vyzdvihla bych plot twist, který propojil spoustu věcí a zanechal mě se spadlou bradou. Naopak samotný konec byl dle mého názoru nejen příliš pohádkový, ale i narychlo sepsaný. Obě hlavní postavy nebyly nijak originální, avšak myslím si, že spousta lidí si je dokáže oblíbit. Osobnost Bena se později skládala už jenom z tužeb každé romantické čtenářky, což také není úplně ideální, každopádně na většinu fanoušků Colleen to očividně zabralo. ,,When you are willing to give up the things that mean the most to you just to see someone else happy, that is real love.... celý text

Gemina 2017, Amie Kaufman

Toto pokračování Illuminae se mi líbilo ještě více. První polovina knihy se sice poměrně táhla, ale zvraty ke konci příběhu stály za to. Postavy parádní, návaznost na první díl dokonale promyšlená a napětí stále stoupající. Už od začátku jsem si oblíbila Nika Malikova, který dostal velký prostor pro svou osobu. Naopak poměrně málo se na scéně objevil Hannin otec, tudíž mě jeho smrt ani nijak nezasáhla, dle mého názoru se mu mohlo věnovat nejdříve více času. Samotné zpracování knihy opět naprosto geniální - všechny záznamy, chaty, nákresy i jiné zdroje dokážou neskutečně vtáhnou do děje a stránky pak ubíhají samy. Velmi se těším až si přečtu zakončení této trilogie. ,,Celé nebe plné jiných hvězd... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

Příběh vskutku nadčasový, od začátku bylo jasné, kam taková výroba může jedině směřovat. Myslím si, že v dnešní době se lidi k tomuto dílu budou více obracet. Jedná se o velmi jednoduše či srozumitelně napsané drama, kde každá postava zastává určitou skupinu lidí vnímající tento vývoj. Čapek ve své době představil tímto něco úplně nového, kdežto současnost nabízí už mnoho rozšířenějších děl týkajících se nebezpečí pokroku. Alquist: Zločin byl vyrábět roboty! Domin: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju. Alquist: Ani dnes? Domin: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc.... celý text

Letní noci 2022, Nofreeusernames (p)

Toto volné pokračování předchozích dvou knih se mi překvapivě docela zamlouvá. Sice příběh opět obsahuje až příliš klišé, ale vztah mezi Charlee a Noahem mi padl do noty. Nic zde nebylo uspěchané, ovšem ani ne příliš zdlouhavé. Velmi se mi líbilo napětí mezi těmito postavami, a tudíž mi ani nevadilo, že jiní charakteři nedostali téměř žádný prostor. Autorka sem dokázala vtáhnout znovu trochu svého humoru i popkulturních narážek, čímž navozuje uvolněnou atmosféru. Zakončení mi přišlo takové nijaké, a přestože si z knihy asi nic moc neodnesu, bylo fajn si oddechnout u nějaké romantické slaďárny. „Láska je prostě na nic! Nutí lidi dělat šílené věci, a to dokonce i v případě, že přesně ví, jak šílené jsou. Normálně ti hrábne, a když konečně přijdeš k rozumu, můžeš tak akorát uklízet trosky.“... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Tato kniha mi příjemným, a především jednoduchým způsobem dovolila nahlédnou na problematiku odsunu Němců, ale také nastavila zrcadlo celé tehdejší doby. Příběh je dle mého názoru napsán poutavě, avšak také se všemi krutostmi či strastmi. Překvapilo mě, kolik násilí během tohoto procesu proběhlo. Ukázalo mi to krutou stránku Čechů, kteří v dané době jejich chováním nebyli o nic lepší než Němci. Přesto za největší zločin považuji znásilnění vlastním otcem, které Gertu uzavřelo do sebe a donutilo následovné rodičovství vést chladným přístupem. Osudy jednotlivých postav mě ke konci velmi zasáhly a byla jsem ráda, že budoucnost samotné Gerty nebyla jedna z těch nejhorších. Konkrétně stará paní Zipfelová si získala mé srdce hned od začátku a nevím jaké jiné potěšení bych v příběhu našla, kdyby právě ona nesehrála svou roli. Obecně moc pěkně napsané dílo, jenž bych určitě doporučila dál.... celý text

Tenhle pokoj se nedá sníst 2023, Nicol Hochholczerová

Příběh byl velmi emotivní, bavilo mě proplouvat myšlenkami postav a rozšifrovávat některé pasáže. Ačkoli styl psaní byl poněkud jiný, nic moc mě nezaskočilo. Spíš mi přišlo, že se autorka pokoušela až trochu uměle zaujmout surovostí. Krátká rychlá novela, která udeří jako blesk a poté zase odejde. Víc ke knize nemám co říct.... celý text

Medvědín 2017, Fredrik Backman

Medvědín je neskutečně silný příběh, který mě rozhodně stáhnul s sebou. Prolíná se zde vyprávění mnoha postav a já je musela doopravdy poznat, abych se v příběhu neztrácela. Backman dokázal najít perfektní hranici mezi tím, jak moc popisovat děj a kolik myšlenek do toho zatáhnout. Po celou dobu si tím dokázal udržet napětí. Moc se mi líbí údernost s jakou nám podává fakta i několik frází, které se během postupujících událostí opakují. Děvčete se jménem Maya mi bylo hrozně líto, zároveň jsem však tušila, jak její osud nejspíše dopadne. Lidé jsou všude stejní a Medvědín popisuje čistou normálnost jejich chování se vší surovostí i jemností. Hrozně se mi však nelíbí obálka knihy, kde mi vyloženě vadí realističtí lidé, kteří jsou na ni naprosto zbytečně vyobrazeni. Jinak dílu nemám co vytknout a rozhodně si přečtu jeho pokračování. „Mezi žitím a přežíváním vede tenká hranice, ale když jste zároveň romantik i soutěživý typ, přináší to jeden pozitivní vedlejší účinek: nikdy se nevzdáváte.“... celý text

Tak ještě jedno jaro tedy 2015, J. H. Krchovský (p)

Habibi 2020, Baja Dolce

Očekávala jsem průměrný spicy román, dostala jsem však poměrně kýčovitou splácaninu. Myslím si, že autorka očividně moc často koukala na film padesát odstínů šedi, jelikož dost věcí je zde až moc podobných. Jediné napětí se vyskytlo až na úplném konci, kdy jsem tedy musím přiznat byla vskutku šokována. Jinak docela nuda. Obě dvě hlavní postavy, Cassie i Harry, mi ke konci příběhu už docela vadily svými povahami. Nejlepší byla za mě Gia, která sice nebyla nijak speciální, ale prostě jsem si ji nějakým způsobem oblíbila. Dle mého názoru do této knihy bylo vpuštěno málo osobitosti, jež by mi dovolila si s postavami navázat jakýkoli vztah. Navíc číst jakékoli spicy scénky v češtině je docela bolest, každopádně mylně jsem si myslela, že když se knížka překládala “pouze“ ze slovenštiny, nebude to tak hrozné. No, spletla jsem se. Z některých výrazů se mi upřímně zvedal žaludek. Ovšem abych řekla i něco pozitivního, tak kapitoly byly dlouhé přesně tak akorát a četlo se to velmi lehce. Nedoporučila bych tuto knihu, druhý díl si nekoupím, ale pokud někomu stačí vážně blbost na odreagování, co moc nemá čtenářskou hodnotu, tak proč ne. „Přesvědčil mě, že se ve své podstatě nemůže změnit, protože změnit se můžou jen ti, kteří nikdy nebyli sami sebou.“... celý text

Posel 2012, Markus Zusak

Tuto knihu jsem otevřela s očekáváním, že to bude stejný styl vypravování jako ve Zlodějce knih, no vůbec mi to tedy nepřišlo. Tohle je za mě více zaměřené na příběh a atmosféru, nežli na pocity a barvitost okolí. Rozhodně mě to však velmi bavilo, děj se nezastavoval, nastával jeden zvrat za druhým a poznávat mnoho malých příběhů v jednom větším bylo poutavé. Trochu mi to připomínalo rámcovou novelu. Líbilo se mi, že Ed se musel několikrát postavit do nepříjemných situací, aby splnil své poslání. Hlavní postava tedy působila sympaticky, v ničem mi nevadil. Naopak Aundrey mě trochu štvala svou nedostupností. Ze začátku bylo sice fajn pozorovat takovou tu klukovskou upřímnou zamilovanost, ke konci mě to však už docela štvalo, že mu to stále nevycházelo. No a úplný závěr ten mě jednoduše položil, horší zakončení knihy jsem snad ještě nečetla. Neskutečně levné, odbyté, bez emocí prostě ne, akorát jsem byla naštvaná. Jinak bych knihu celkově doporučila. ,,Audrey zanedlouho řekne: ,Jsi můj nejlepší kamarád, Ede. ,Já vím. Těmahle slovama můžete chlapa klidně zabít. Bez pistole. Bez nábojů. Stačí slova a jedna holka.... celý text

Malý život 2017, Hanya Yanagihara

Od této knihy jsem měla opravdu hodně velká očekávání, i když jsem vůbec nevěděla do jakého příběhu se pouštím. Prvních několik desítek stránek mě až lehce nudily, ovšem čím déle s jednotlivými postavami trávíme čas, tím více poté bolí jejich tragédie. Lítost k Judovi musí cítit každý, kdo tuto knihu otevřel, jeho trauma je kombinací těch nejhorších jaké můžou být. Nejradši bych poděkovala všem, kteří se o něj poté celou tu dobu starali a zajímali. Příběh je velice politicky korektní, popisuje závažné věci, které se opravdu dějou, ovšem kariérní úspěchy hlavních čtyř hrdinů už tak realistické nejsou. Na druhou stranu stále to je jenom vymyšlený román, proto nezazlívám spisovatelce, že si něco trochu přikrášlila, jak se jí to hodilo. Knihu jsem četla opravdu dlouho, ale konec stál za to. Autorku jsem proklínala, jak jim něco takového mohla udělat, zároveň mě to však jakožto náročného čtenáře, který má rád smutné konce, velmi uspokojilo. Veškerou tu bolest bych člověku, jenž tuto knihu nečetl, vůbec nedokázala vysvětlit. ,,Spravedlnost je pro šťastné lidi, pro lidi, kteří měli to štěstí, že vedou život, který je určován spíše jistotami než víceznačnostmi.“... celý text

Ani později, ani jinde 2011, Delphine de Vigan

Knihy Delphine de Vigan vždycky dokážou vyrazit dech. Myslím, že to dělá ta surovost myšlenek, to prosté podání a důležitou roli zde hraje autentičnost. Dvě dějové linie dvou naprosto rozdílných lidí, kteří však prožívají vesměs ty samé pocity. Hned po prvních pár stránkách jsem si byla jistá, že se tyto dvě postavy někde uprostřed příběhu potkají a seznámí. Úplnou pravdu jsem tedy neměla. Dopadlo to vlastně celé jinak, než bych očekávala. V Mathildině případě mi rozum nebral, jak může svou pracovní situaci nechat dojít tak daleko. Každý asi známe někoho, kdo se nám snaží znepříjemnit naši práci, když to je však nadřízený, který má nad námi moc, je to velký problém. Jacques mě tedy velmi štval a přála jsem si, aby Mathilda konečně učinila nějaký krok a postavila se mu. Thibaulta mi bylo líto, jeho vztah s Lilou jsem nechápala od začátku. Zasloužil si mnohem víc, prostě někoho, kdo by ho miloval duší a ne tělem. Ale jak už to u této autorky bývá, příběh samotný konec opět neměl. To se mi vlastně hodně líbí. Delphine nás vhodí do života někoho jiného, ukáže nám jeho myšlenkové pochody a po chvíli nás zase z toho všeho jen tak vyvede ven. Jako by se nic nestalo, ovšem mě osobně to vždy poněkud zasáhne. Přichází chvíle, kdy je cena příliš vysoká. Překračuje možnosti. Kdy je třeba hru vzdát, přijmout porážku. Přichází chvíle, kdy už nemůže klesnout hlouběji.... celý text

Kalibův zločin 2010, Karel Václav Rais

Sice povinná četba, do které jsem se musela začíst, ale šlo to. Uvedení do děje skvělé, hned se koná akce. Ale celá hlavní náplň v prostředku knihy byla strašně zdlouhavá. Popisy krajiny či lidí občas až kýčovité či přeplácané. Stará Boučková mi vadila hned od začátku a ani Kadla mi nebyla nijak příjemná. Velmi mě naštvalo, když jsem se dozvěděla, že dítě není Vojtovo nebo když se starý Kaliba kvůli těm dvěma odstěhoval. Vojta mi na začátku přišel sympatický, později už jsem si přála, aby nebyl takový trouba a nepřistupoval neustále na to, co si matka s dcerou zamanou. Nijak jsem nepřemýšlela o tom, jak by to mohlo dopadnou, tudíž mě závěr poměrně dost šokoval. Já však tragické konce miluji, takže za to dávám plus. ,Snad se za mě nestydíš?´ usmál se s mírnou výčitkou. ,Inu tobě je to jedno, ať se dívají, jak chtějí, ty jsi z nich!´ ,Máš pravdu, ať se dívají, mám radost, že si tě prohlížejí, a jsem rád, že tě mám.´ Karla naň pohlédla úkosem.... celý text