VéjaTarabová přečtené 166

Odse*te se 2019, Gary John Bishop

Myslím, že knihu jsem ze zaprášené poličky vytáhla přesně ve správnou chvíli. Autor mi naservíroval surová, leč pravdivá tvrzení, která nejspíše ne každý chce slyšet. Pokud s tím však dokážete pracovat, může kniha sloužit jako dobrá nakopávačka. Styl psaní mi velmi vyhovoval, rozložení jednotlivých kapitol i podkapitol též, a ne tak rozsáhlý počet stránek byl naprosto optimální. Předávání informací se jevilo velmi přímočaře, což vlastně vůbec nebylo na škodu. Český překlad ale přináší problém ve formě častých chyb, vypadlých písmenek či krkolomných vět. Spisovatel si mě oproti například Marku Mansonovi získal mnohem více. „Čím větší nepohodlí zakoušíte, čím větší obtíže, tím lepší pocit osobního úspěchu se dostavuje poté. A přesně proto jsou mimořádné výkony a velké úspěchy tak vzácné. Většina lidí se totiž nerada cítí nepříjemně.“... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Numerologie pro každého: Objevte svoji budoucnost, životní cíl i osud z data narození a jména 2021, Michelle Buchanan

Home Body: Mé tělo, můj chrám 2021, Rupi Kaur

Hledání Aljašky 2013, John Green

Hledání Aljašky mě naprosto neohlášeně vytrhlo ze čtecí krize a poskytlo mi možnost přece jenom pochopit kouzlo knih od Johna Greena. Jak překvapivé bylo mimo jiné zjištění, že toto je jeho vůbec první dílo. Upozorňuji na to, protože veškerou jeho ostatní tvorbu jsem již četla a nijak moc mě nenadchla. Na první pohled standartní americký středoškolský život pár teenegerů, ovšem při detailním čtení objevujeme mnohem hlubší myšlenkové pochody. Osobnost rozlétané Aljašky okamžitě zaujala mou pozornost a v její pozdější smrt jsem naprosto nevěřila. Doopravdy jsem si s tím prvních několik stránek vůbec nedělala těžkou hlavu, pouze můj mozek opakoval slova ,,ona se někde znovu vynoří” jako starou mantru. Teprve později mi to začalo řádek po řádku docházet a to už se od čtení nešlo odtrhnout. Hlavní hrdina Miles si během příběhu prošel tak zajímavým plynulým vývojem, že jsem si toho všimla až na úplném konci. Autor nám také skrze i další postavy poodhaluje svou lásku k filozofování, jež jsem naprosto podlehla. Spousty pastelově zvýrazněných odstavců jsou toho důkazem. ,,Ale já neměl odvahu a ona měla kluka a já byl nemotorný a ona byla nádherná a já byl beznadějně nudný a ona byla nekonečně fascinující. Šel jsem tedy zpátky do svého pokoje, plácl sebou na spodní postel a myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán.”... celý text

Epos o Gilgamešovi 1976, neznámý - neuveden

Dcera 2016, Kiera Cass

Pokračování Selekce jsem si chtěla již déle přečíst. Mé potěšení se našlo v osobnosti hlavní hrdinky, jenž konečně není jen milá a přátelská. Lze však zpozorovat, jak se její povaha i názory po celou dobu postupně mění. Autorka si dokázala vyhrát také s charakteristikami vedlejších postav. Naopak samotný děj, na kterém to celé stojí, mě opět nijak neohromil. Kniha se i přes to četla svižně a o zápletky nebyla nouze. Dále mě zaskočila jedna nesrovnalost, že v anotaci se píše, jak princezna neustále poslouchá o prvním setkání jejích rodičů v selekci. V samotném příběhu se však neustále opakuje, že o předcházejících kolech nemá téměř žádné tušení. Plánuji dát ještě šanci následujícímu dílu, abych zjistila, jak skončí osud Eadlyn. Tím nicméně s touto spisovatelkou končím. „Já jsem šťastná, Ahrene. Jsem princezna. Mám všechno.“ „Mám dojem, že si pleteš pohodlí se štěstím.“... celý text

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

Mě prostě John Green nikdy moc neoslovil. Měla sem přesto menší naděje, že třeba právě tato tolik chválená kniha by můj názor mohla přeci jenom trochu pozměnit. No nestalo se. Spisovatel má svůj velmi charakteristický styl psaní, což je určitě dobře. Avšak i když by jeho tvorba měla být mířena na mou věkovou kategorii, jeho knihy mi neposkytují nic k hlubšímu zamyšlení. Příběh se alespoň lehce četl a děj též plynul. Ovšem že by to bylo nějak srdcervoucí či dojemné se z mého pohledu určitě říct nedá. Rozhodně jsem očekávala něco více smutně milostného. Hlavní postavy mi pod kůži nevlezly a jejich láska byla odvyprávěna spíše narychlo. „Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že to je jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Císařský neduh, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné a zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.“... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Od této knihy jsem samozřejmě měla poměrně velká očekávání. Hodnocení má vysoké a v recenzích od ostatních padají pouze samá dobrá slova. Musím uznat, že Hana doopravdy nezklamala. Alena Mornštajnová klade důraz více na osobnosti jednotlivých postav, nežli na samotný děj, čímž příběh činí velmi emotivním. Zpočátku objevujeme samá nová jména, což pro mě bylo lehce zmatečné, dalo se to však rychle pochytit. Konečně se nacházíme v českém prostředí a na neštěstí dokonce v místním Terezíně. Odnáším si z toho plno nových poznatků jak do historie, tak i do života. Kniha je rozdělena ve třech částech, přičemž po dočtení té poslední, začne první část nabývat úplně nového významu. Díky tomu mi osud těchto tří generací leží a bude ležet v hlavě ještě pěknou chvíli. Vyprávěno mučivě realisticky s dávkou láskyplného smíření, kde je důraz kladen na přesnost, jemnost či hloubku. „Když na náhrobcích přibyla další jména a to maminčino bylo mezi nimi, vzpomněla jsem si, jak u hrobů každou neděli postávala a mluvila na své blízké. Utěšovalo mě, že je s těmi, po kterých se jí tak stýskalo.“... celý text

Dědina 2018, Petra Dvořáková

Petra Dvořáková opět dokázala stvořit něco jedinečného. Příběh vyprávěný z pohledů mnoha obyvatel dědiny vás pošle přímo do samotného děje. Autorka se nebála použít místní nářečí a dopadlo to skvěle. Opravdu právě tento český jazyk z Vysočiny dodává knize tu jiskru, bez které by to bylo pouze průměrné. Atmosféra byla hmatatelná a pomluvy se šířily vzduchem, přesně jak to na vesnici bývá. Lidé se zde snaží vycházet, ale každý je s někým v nepohodě. Vztahy se naprosto proplétají a všichni se navzájem znají. Děj je příliš prostý, až je z něj cítit, jak ten život prostě jen plyne. Možná bych však ocenila aspoň jednu optimistickou postavu, která by nebyla stále jen nevrlá. Občas jsem se také ztrácela mezi jednotlivými přechody pohledů nebo i jmény. „Dodneška Josef vzpomíná, jak mu řikali: ,Čim to ta tvá stará barví, že máte tak žlutý buchty?’ A Josef se jim jen smál. Kdepak, ti neznali nic jinyho než ty jejich paneláky a vajička z razitkem ze samovobsluhy. Dyť ten žlódek v nich je kolikrát uplně bílej. Vodpovidal jim: ,To víte, domácí vajička.’ Ale voni mu nevěřili.“... celý text

Z kostí a inkoustu 2017, Rachel Caine (p)

Popravdě jsem moc nevěděla, co od příběhu očekávat. Autorku jsem neznala a o knize nikdy neslyšela. Anotace mě však výjimečně velmi zaujala. Fantasy nabité akcí, které má hlavu a patu, dokáže vtáhnout do děje. Spisovatelka zvládla skvěle popsat atmosféru i prostředí a k tomu postupně rozvíjet či poodhalovat osobnosti jednotlivých postav. Byla jsem vděčná za to, že zde nebylo vše jen sluníčkové, ale odehrálo se i pár tragických úmrtí. Trochu mi vadily příliš dlouhé kapitoly, ovšem přece jenom stránky samy o sobě ubíhaly velmi rychle. Chytře vložené „efeméry“ jsou pro mě důkazem promyšlenosti, jenž si cením. Dále přiložený playlist dokázal potěšit. Musím však přiznat, jak moc jsem byla napálena, jelikož jsem netušila, že se jedná o sérii. Nýbrž téma této knihy se nejspíše doopravdy hodí do více dílů. „Učení má tři části. Informace, vědění a moudrost. Pouhý sběr informací není vědění a schraňované vědění není samo o sobě moudrost“... celý text

S láskou, Lukov 2021, Mariana Zapata

Fuhaa... no jsem ráda, že to mám za sebou popravdě. Nebudu lhát, protože prokousat se těmito téměř pěti sty stránkami byl trochu oříšek. Mně se od autorky poměrně líbila kniha Rytmus, já a Malychin, proto jsem se rozhodla se vrhnout i do krasobruslařského prostředí. Avšak zde mi nejspíše nesedlo ani chování hlavní hrdinky, ani celkově dějová linie. Pomalá romantika byla opravdu pomalá, až jsem začínala uvažovat nad tím, jestli vůbec nějaká romantika přijde na scénu. Vadily mi časté nehezké výrazy Jasmin, mířené proti Ivanovi. Také kapitoly na mě byly rozhodně příliš dlouhé a ke konci už jsem řádky spíše jen prolétávala očima. Ovšem musím pochválit námět nepodporujícího neboli nechápajícího otce či nelichotivé zprávy od anonymů, protože to už k takovýmto sportům patří. Rozhodně by se tedy všechny ty rodinné vztahy daly popsat lépe, ale chápu, že psychologie postav není asi cíl autorky. Spoustu situací bylo samozřejmě totální klišé, i když to se vyskytuje ve většině young adult knih. Netvrdím tedy, že kniha je špatná, pouze očividně nejsem cílovka, jelikož se už zaměřuji raději na vyspělejší knihy s hlubší tématikou. „Jen máločeho člověk v životě litoval víc než toho, co nikdy nezkusil. A kdybych tuhle příležitost nepopadla za pačesy, litovala bych toho mnohem víc, než kdybych to neriskla.“... celý text

Inspekce 2020, Josh Malerman

Kniha mě poměrně překvapila v dobrém. Ovšem hned takto na začátek bych chtěla zdůraznit, že anotace vyzrazuje příliš mnoho, což je obrovská škoda. Děj je totiž skvěle promyšlený. Autor se také dost zaměřuje na psychickou stránku postav. Jejich způsob uvažování, i samotné myšlenky jednotlivých osob, se mi velmi líbily. Atmosféra působí po celou dobu tajemně, chvilkami až hororově. Dále mi chvíli trvalo, než jsem pochopila hru Lodě. Nevím z jakého důvodu jsem očekávala, že na sebe hlavní postavy narazí v lese, ale jejich způsob setkání mě nakonec potěšil. Avšak konec byl, dle mého názoru, poněkud uspěchaný. Z knihy nejsem uchvácená ani zklamaná. „Umělce zastavíte svázanýma rukama jen na nějakou dobu. Nakonec začne tvořit svýma nohoma.“... celý text

Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le 2017, Mark Manson

Má druhá přečtená kniha od tohoto autora a překvapivě se mi líbila o dost více než jeho novější titul Všechno je v prdeli. Styl psaní je velmi přívětivý. Manson se vše snaží podat co nejpochopitelnější či zároveň nejstravitelnější formou. Opravdu se nepokoušel napsat příručku toho, jak být šťastný, nýbrž pouze podal fakta o fungování mysli člověka, který má zdravý způsob přemyšlení. Mnoho jsem si z díla odnesla a nad spoustou pasáží stále uvažuji. Rozhodně se jedná o jednu z knihy, jenž ve mně něco zanechají. Určitě se k ní jednou za čas ráda vrátím. Citace: „Mít u prdele znamená hledět přímo z očí do očí těm nejděsivějším a nejtěžším životním zkouškám, a přesto do toho jít. “... celý text

Rytmus, já & Malychin 2020, Mariana Zapata

Musím říci, že můj názor na tuto knihu se po celou dobu čtení neustále měnil. Zpočátku mi příběh připadal jako jedno velké klišé z Wattpadu. Také jsem se těšila více na atmosféru samotných koncertů, bohužel ta tady trochu schází. Hlavní hrdinka má svůj určitý smysl pro humor, který jsem pochytila až později. Úplně se mi totiž nelíbilo, že byla například sprostá vůči opačnému pohlaví. Ovšem jak jsem četla dál, postupně jsem začala jednotlivé postavy poznávat blíže, až jsem si je a jejich vztahy mezi sebou naprosto zamilovala. Častokrát mě přepadl upřímný smích od srdce, jelikož autorka dokáže vymyslet opravdu komické situace či především různé sarkastické komentáře a neobvyklá přirovnání. Přišlo mi, jako by se její styl psaní po celou dobu zlepšoval. Dále velmi oceňuji zmínku o One Direction. Pomalá romantika mi překvapivě vůbec nevadila. Z hlavní hrdinky se nakonec vyklubala sympatická holka s výraznou osobností a báječným smyslem pro humor, jenž se mi bude nyní těžko opouštět. „Pro mě bude navždy existovat jenom on. Byl koncem mého začátku.“... celý text

Pouta 2018, Delphine de Vigan

Má první přečtená kniha od autorky a musím říct, že to byla láska už od první stránky. Ačkoli jsem vůbec netušila do čeho se pouštím, příběh mě doopravdy zaujal hned po první kapitole a má zvídavost se stupňovala s každým novým odstavcem. Delphine dokáže psát neuvěřitelně poutavým až surovým stylem, který vás nenechá ani na chvíli vydechnout či ztratit pozornost. Témata v knize jsou dost závažná, ale myslím, že byla podána skvěle. S mladým Théem se dá lehce soucítit a já mu nemohla mít žádný jeho čin za zlý. Takovéto věci se bohužel dějí častěji, než si dokážeme kdokoliv připustit. Zároveň je zde nádherně popsáno, jak moc může dospělou osobu ovlivnit to, v jakých domácích podmínkách vyrůstala. Kniha nabitá emocemi směřovala bohužel pouze k jednomu možnému konci, ovšem já jsem s takovýmto nešťastným zakončením spokojena. Určitě doporučuji, akorát je lepší nemít žádná očekávání. „Ostatně je to zvláštní, tenhle pocit zklidnění, když konečně vypluje na povrch, co bylo zasuté někde nepříliš hluboko, co člověk nechtěl vidět, ale o čem už věděl, tenhle pocit úlevy, když se potvrdí to nejhorší.“... celý text

Papírová města 2014, John Green

Kdykoli se pouštím do jakékoli knihy od Johna Greena, tak nějak vím, co očekávat. Autor má jednoduše svůj nezaměnitelný oddechový styl psaní. Strašně se mi však líbí, že postavám vždy vymyslí jakési osobní podivnosti. Tím myslím například to, jak Margo píše velká písmena kdekoli uprostřed věty se jí zrovna zlíbí. Tyto maličkosti dodávají jeho příběhům jedinečnou charakteristiku. Kniha totiž sama o sobě obsahuje poměrně jednoduché téma s běžnou zápletkou. Nejvíce jsem si užila několikahodinovou cestu autem, děj byl však celkově takový nijaký. Na závěr ani nevím, jestli si z příběhu něco odnáším. Úplně zklamaná ovšem nejsem, beru to jako oddechovku. „Je snadné zapomenout, jak plný lidí je svět, a každý z nich představitelný a neustále chybně představovaný.“... celý text

Balada o ptácích a hadech 2020, Suzanne Collins

Autorka opět odvedla naprosto skvělou práci. Příběh byl skvěle promyšlený a zcela nepředvídatelný. Musím se však přiznat k tomu, jak často jsem ztrácela pozornost, i když si nemyslím, že za to může samotná kniha. Nějaká očekávání z mé strany samozřejmě byly, avšak také jsem se bála toho, jestli zde nebude Suzanne ospravedlňovat Coriolanusovo chování nebo činy v budoucnosti. To se naštěstí nestalo. Ba dokonce musím říci, že toto je jedna z nejlepších charakteristik postavy, co jsem kdy četla. Spisovatelka si v Hunger Games hodně pohrávala s atmosférou a tady dostala místo spíše samotná Snowova osobnost. Písně skvěle doplnily napjatý děj knihy. Zakončení mi přišlo lehce useknuté, ale osud Lucy Gray měl určitou pointu. „Tam, kde mladým mozkům chybí zkušenosti, si to někdy vynahrazují idealismem. Nic se jim nezdá nemožné.“ „Byla něco jako jeho rodina. A příbuzné nemusíte mít rádi. Váš vztah je jednou pro vždy daný.“... celý text

Na západní frontě klid 1967, Erich Maria Remarque (p)

Příběh mě jedním dechem unesl do středu dění a já nemohla přestat číst. Styl psaní byl poutavý, avšak především citově krásný, až bych si troufla říci poetický. Obecně se jedná o něco nadčasového, co si jen tak nebere servítky. Opravdu geniálně napsaná kniha o této „ztracené generaci“. Bylo pozoruhodné sledovat, jak se z našeho mladého hlavního hrdiny stává chodící tělo bez duše. Jako by ta válka dokázala vysát z těchto lidí veškeré emoce a ponechat je dále bez smyslu žít. „Nepoznají nebezpečí, když se na ně řítí, protože nebezpečí má v zákopech hromadu tváří a rozezná jen ten, kdo se to naučí. A naučí se to za cenu, kterou by nikdo neměl zaplatit.“... celý text

Porodní sestra z Osvětimi 2020, Magda Knedler

Do knihy jsem se pustila s trochu jiným očekáváním, ale vlastně mě to celkově překvapilo. Nevěřila bych, že doopravdy každá kniha o holokaustu, může být psaná úplně odlišným stylem. Autorka se zde hodně zaměřuje na porodní prostředí a především na charakteristiku Mámy. Bylo zajímavé nahlédnout opět do jiného zákoutí koncentračních táborů. Dost často jsem se však ztrácela v tom, kdo zrovna vypráví, jelikož se tu hodně střídaly pohledy. Nejspíše kvůli tomu jsem se ze začátku nemohla do knihy nějak začíst. Většina lidí očekávala spíše dějovou linku, proto jsou zklamaní. Já jsem názoru, že obálka, marketing i samotná práce spisovatelky byla zvládnuta skvěle. Toto je závažné téma, které by se nemělo úplně „překládat“ do románů. Osobně jsem s dílem spokojená, i když ne uchvácená. Rozhodně zde neočekávejte mnoho akce, příběh je psán citlivě až poeticky. Bylo mi ctí pozorovat různorodé chování nebo rozdílnou minulost a budoucnost vězeňkyň, založenou na pravdivých výpovědí. „Válka mě už naučila, že není potřeba nic hromadit, že je nejlepší investovat do sebe sama, do svých dovedností, vzdělání do své hodnoty, protože to člověku nemůže nikdo vzít.“... celý text