VéjaTarabová přečtené 166

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)

Samotnou autorku sleduji už dlouho pomocí hlavně instagramu, jakožto šéfku humbook teamu. V této branži se orientuje, proto jsem měla poněkud očekávání. Čekala jsem spousty popkulturních narážek a spíše uvolněnou atmosféru. To jsem v rámci možností dostala. K tomu se zde však odehrává nejvíc absurdní romantická linka. Většina interakcí hlavní hrdinky s potencionálními příteli je totální klišé. Spisovatelka si sama přímo nahrává do karet a jakákoli zápletka či samotný závěr jsou příliš jasné už od začátku. Asi mě zde nic nepřekvapilo, ani jsem se nedozvěděla nic zajímavého. Velmi primitivní feel-good příběh na oddechnutí. Musím ovšem vyzdvihnout samotné zpracování knihy. Pěkná obálka, kvalitní papír, vložené chaty z messengeru i s občasnými obrázky, dokonce číslování stránek nebo písmo kapitol je vážně hezké. Úplně nejlepší část byla ale děkovačka. Vtipnější jsem ještě nikdy nečetla, vážně neměla chybu. „Pokud jsem na něco byla odborník, tak na to dostat samu sebe do pořádně špatné nálady. A ani jsem nepotřebovala pomoc zvenčí, prostě se to celé stalo v mojí hlavě.“... celý text

Srdcerváči. Kniha 3 2020, Alice Oseman

Babička pozdravuje a omlouvá se 2015, Fredrik Backman

Neskutečně rozsáhlý promyšlený příběh plný zápletek i rozuzlení. Vyskytuje se zde spousty podnětů, na které lze reagovat. Na začátek autor vysvětlí důležitý vztah mezi babičkou a její vnučkou Elsou, dále představí jednotlivé vedlejší postavy. Však teprve v průběhu následujících stránek se nám vyobrazují jejich pravé osobnosti. Odehrává se tu reálný svět současně s vyprávěním o království Miamas. Postupem času ovšem objevujeme pohádkové postavy v sousedech. Každý jednotlivý životní příběh jsem si naprosto užívala. Dechberoucí děj, který nemá chybu. Nejprve mě nebavily všechny ty pohádky a moc jsem ani nedávala u toho pozor. Když mi ale pár věcí začalo zapadat do sebe, okouzleně jsem hltala každou další stránku. Myšlenkové pochody hlavní hrdinky, která má plno vlastních názorů, jsou občas hodně k zamyšlení. Babiččina potrhlost dokázala vyloudit úsměv na tváři. Její náhlá smrt mě však poněkud zaskočila, myslela jsem, že kniha bude hlavně o Elsině vztahu k ní a jejich dovádění. Po tomto rychlém zvratu hned skoro v úvodu jsem nechápala, co se tedy bude odehrávat v takovém množství zbylých kapitol. Když už píši o kapitolách, tak závěrečné propojení jejich názvů bylo grandiózní. Líbilo se mi, že příběh začíná i končí stejnými větami, a také opakované použití názvu knihy v ději. Napínavé. Dramatické. Dojemné. „Každý sedmiletý dítě si zaslouží superhrdiny. Tak to zkrátka je. A komu se to nelíbí, ten musí bejt padlej na hlavu.“... celý text

Její třešničky 2020, Penelope Bloom

Asi trochu lepší než první díl, ovšem zápletka byla mnohem slabší. Jinak už teď si troufám říct, že celá série je na jedno brdo. Oddychové, jenže nic nepřekvapí. Alespoň postavy mají osobité charaktery. Ideálně nic neočekávat, pobavit se u čtení a následovně vypustit z hlavy. Počet stránek bohatě stačí, víc by učinilo příběh nudný či zdlouhavý. „Láska je hra a předtím, než ji začneš hrát, musíš vědět, jakým způsobem ji chceš vyhrát.“... celý text

Srdcerváči. Kniha 2 2019, Alice Oseman

Srdcerváči. Kniha 1 2019, Alice Oseman

Hezky zpracované téma LGBT, který by mohl pomoci aspoň pár lidem z této komunity s jejich pocity a rozhodováním. Komiks jsem měla přečtený do hodiny a několikrát jsem se u toho usmála, především roztomilosti postav. Celý je to hrozně cute a hlavní postavy si určitě zamilujete.... celý text

Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover

Moje první knížka od této spisovatelky, tudíž jsem nijak nevěděla, co očekávat. Příběh dost zajímavý, vyprávění psané poutavě. Anglický originál neobsahuje žádné jazykové složitosti. Postavy mají svůj osobitý charakter, tudíž je jednoduché si na ně udělat vlastní názor. Popravdě jsem se u některých scének dost bála a nesly tíživou atmosféru. Za mě zde bylo příliš málo zmíněno, jak Lowen píše pokračování té knižní série. Spousty rozuzlení mi docvakly velmi brzo, ovšem co jsem vůbec nečekala byl závěrečný dopis ukrytý pod prknem. Dokonce vlastně oceňuji ne tak přímý závěr, který mě nechal nad tím vším přemýšlet. „I might have been obsessed with him, but a woman knows if she wants to keep a man forever, she has to act like she could get over him in a day. “... celý text

No a já 2011, Delphine de Vigan

Já osobně naprosto miluji každou knihu od Delphine de Vigan. Pro mě má tato autorka svůj jedinečný styl psaní, který hltám řádek po řádku. Píše v podstatě převážně myšlenkové proudy jednotlivých postav, což nám umožňuje se do nich doopravdy vžít a pochopit jejich osobnost. Sto sedmdesát stránek zde uteklo až nechtěně rychle. Krátké kapitoly se však čtou prostě samy. Téma v knize je opět obtížné na zpracovaní. Moc se mi líbilo, jak se zde vyskytuje problém s „overthinking“, aniž by se na to jakkoli poukazovalo. Spisovatelka také často ve své tvorbě naráží na nefungující rodinu. Konečně nám někdo přináší realitu, která často nesměřuje ke šťastnému konci. Lou je dívka, jejíž způsob přemýšlení z nás dříve každý trochu měl. I když byla obdařena vysokou inteligencí, stále nevinně nechápe, proč ten svět funguje tak složitě a klade si těžko vysvětlitelné otázky. Proto se zdá být nemožné, pokládat její činy za pošetilé. Překvapilo mě, že i jméno No v sobě ukrývá význam. Vyjadřuje totiž prý ztrátu identity neboli sama sebe, což se sem skvěle hodí. Delphine dokonce dokázala věrně vystihnout komplexní jazyk třináctileté Lou, který bývá velmi kultivovaný, místy se však mění na slangové výrazy vlivem přátelství s No a Lucasem. Opravdu povedené dílo na vysoké úrovni. Do budoucna bych chtěla posoudit i filmové zpracování. „Pod stolem si zarývám nehty do dlaní, co nejhlouběji, abych přenesla tu bolest jinam, aby se přelila na místo, kde zanechá viditelnou stopu, jizvu, která se může zahojit.“... celý text

Jeho banán 2020, Penelope Bloom

Dost velká oddechovka na jakékoli roční období. Stránky ubíhají prostě samy. Filozofické poznámky či nepředvídatelné zvraty zde nehledejte, ovšem něco na odlehčenou každý někdy potřebujeme. Hlavní postavy celkem sympatické, klasicky ti dva jsou úplné protiklady. Moc se není k čemu vyjadřovat, doopravdy naprosto průměrná romantická kniha, kterou by za mě dokázal napsat kde kdo. Každopádně jsem zvědavá, co si pro nás autorka připravila v dalších dílech. „Teď už to celý dává mnohem větší smysl. Nejdřív jsem si myslel, že jdeš po mých penězích. Pak po mé kariéře. A teď jsem zjistil, že tě celou dobu zajímal jen můj zadek.“... celý text

Ostrov Lhářů 2015, E. Lockhart (p)

Čekala jsem letní romantickou lásku... no moc jí tam nebylo. Kniha překvapila hned několika zvraty, i když občas jsem se v tom ztrácela. Naoko dokonalá rodina, ovšem plná záhad, které postupně hlavní hrdinka odhaluje. Každopádně v napětí jsem teda nebyla. Postavy mi přišli lehce bez charakteru, necítila jsem z nich ani moc emoce. Příběh alespoň po celou dobu gradoval a závěr byl nepředvídatelný. Nejdříve jsem na to nechtěla přistoupit, když mi to však celé došlo, přišel lehký šok. Strhující novela na jeden zátah, ke které se však jen tak vracet nebudu. „It is good to be loved, even though it will not last. It is good to know that once upon a time, there was Gat and me. “... celý text

Foukneš do pěny 2020, Radka Třeštíková

Očekávala jsem klasický oddechový ženský román. Nic obyčejného to však nebylo. Po přečtení první stránky jsem se doslova vyděsila, dalších několik odstavců mi přivodilo vztek na autorku, kvůli tomu, že nic nechápu. No a po pár kapitolách už jsem přešla v zoufalství a následné podlehnutí. Občas to vážně působilo, jako by Třeštíková náhodně vystříhávala věty z různých novin. Přeskakování z pohledu jedné postavy na druhou či z minulosti do přítomnosti dokázalo vytvořit pořádný zmatek. Vůbec se nám nesnažila něco vysvětlovat. Stejně jako naše hlavní postava jednoduše mluvila o náhodných faktech, s pocitem, že přece všichni ví, jak to bylo. Až vždy po nějaké době zanechala v textu například jednoslovné vodítko, díky němuž mi docvakl dřívější sled událostí. Kniha plná především velmi propletených vztahů, ale i složitého dětství. V podstatě ale nemá začátek ani konec. Byla jsem plná nadějí, že v závěru se vše vyjasní nebo aspoň nastane zvrat. Ono ovšem nic. Posledních pár vět sice bylo hezkých a končí to zároveň názvem knihy. To každopádně nemění nic na tom, jak jsem z toho zmatená do teď. Rozhodně budu muset příběh přelouskat do budoucna aspoň ještě dvakrát, abych zcela porozuměla. Protože věřím, že se zde skrývá mnoho detailů, které stojí za to odhalit. „Zavrtím hlavou. Ženy se nestřílejí. Nikdy by mě nenapadlo ukončit život zrovna tímhle způsobem, žádná žena si nechce doma smrtí nadělat takový bordel.“... celý text

Horečka nad ránem 2016, Péter Gárdos

Od knihy jsem čekala trochu něco jiného, ovšem vůbec to nebylo špatné. Příběh i styl vyjadřování mi připomíná tvorbu Bohumila Hrabala. Románek Mikóse a Lili nabírá nového spádu, vezmeme-li v potaz, že vychází ze skutečné události. Jinak mi obě hlavní postavy poměrně sedly, nic mě u nich vyloženě neštvalo. Děj plyne zvolna, spíše bez zvratů. Nemám moc v oblibě vypravování z pohledů více postav, zde to však díky úryvkům dopisů plynule přechází. Nenalézám zde příliš věcí, ke kterým se vyjádřit. Jednoduše silný příběh o neobvyklé lásce, vůli žít a velkých překážkách osudu. „Dal si předsevzetí, že bude-li řeč o životně důležitých věcech, bude se přitom vždycky houpat na židli.“... celý text

Pět kroků od sebe 2019, Rachael Lippincott

Nevím proč mě kniha ani tolik neuchvátila, možná kvůli příliš primitivní romantické lince. Také se mi vše zdálo moc narychlo, nedokázala jsem to pořádně procítit. Hlavní postavy dost ohrané, ale aspoň měly každý svou osobnost. Rozšiřovat informace o cystické fibróze je určitě jedině k dobru. Příběh velice jednoduše či srozumitelně psán. Nejlepší část byla konec, ten skvěle vrcholil s dojemným podtextem – slzička ukápla. Vyzdvihnout by se také dala nádherně propracovaná obálka. Ráda se podívám na filmové zpracování, snad se povedlo trochu více. Závěrem kniha není špatná, jen už osobně preferuji vyspělejší a propracovanější čtení. „‚Jestli je tohle všechno, co kdy od života dostaneme, tak si to vezmeme. Chci být nebojácná a svobodná,‘ říká, a když se na mě podívá, je v tom pohledu výzva. ‚Je to jenom život, Wille. Skončí dřív, než se naděješ.‘ “... celý text

Zvon 2021, Neal Shusterman

Závěrečný díl této trilogie nezklamal. Z mého pohledu si dokonce lze povšimnou autorova zlepšení, jestli je to vůbec ještě možné. Děj se většinou netáhl a přeskakování z více dějových linek bylo v tomto případě k užitku. Postava genderfluidní Jerico mi sice nevadila, ovšem zakomponování bylo příliš na sílu a tvrdit, že pohlaví se jí mění podle počasí už je přes čáru. Znovushledání Rowana a Citry jsem očekávala ve větším stylu, ale úplně také nezklamalo. I když bych jim klidně dala více prostoru. Zdá se, jako by měl spisovatel vše vymyšlené už od úplného začátku a závěr tedy skutečně gradoval. Příběh je uzavřený, avšak stále má zadní vrátka pro špetku představivosti. „Jestli se Rowan něčemu naučil, tak tomu, že stálost se nikomu věřit nedá. Ideály se drolily, ctnosti ztrácely lesk, a dokonce i hlavní cesta měla slabě osvětlené okliky.“... celý text

Básně sebrané 2010, J. H. Krchovský (p)

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, Ladislav Zibura

Můj první přečtený cestopis vůbec a nelituji, že jsem se rozhodla začít právě se Ziburou. Tento mladý poutník s lehce prořízlou pusou se totiž nesnaží ze svých cest psát bůhvíjaké spisy pro budoucí generace. Nýbrž velmi upřímnou a poutavou formou popisuje den za dnem klidně i v podobě, jak nudný zrovna byl. Přesto na své cestě Tureckem a Izraelem potkává hlavně spoustu zajímavých lidí. Zde jsem až nemohla uvěřit tomu, jak velkorysá je pohostinnost místních. Navíc nikdy neuškodí dozvědět se více informací o různých náboženstvích. Také vzhledem k jeho poměrně nízkému věku mě zaskočil styl vyjadřování, rozhodně však v dobrém slova smyslu. Nepochybně má velký přehled o celém dění světa, a hlavně používá spousty postarších přirovnání či pojmů. Faktor, který mě ovšem zklamal, jsou ilustrované obrázky. Dle mého názoru se jedná o zbytečné a někdy až příliš abstraktní doplnění textu. Mnohem více bych stála o pořádnou spoustu fotografií nebo map s vyznačenou trasou. „Aby se člověk mohl rozhodnout, čemu svůj vzácný čas věnuje, měl by znát celou nabídku. Jinak by život představoval stejné riziko jako nákup v hypermarketu bez prostudování slevového letáku.“... celý text

Koruna 2017, Kiera Cass

Závěrečný, a přesto ne poslední díl příběhu, mám tedy za sebou. Náramně jsem si ho užila, tím však s touto autorkou končím. Její tvorba má zaručeně svoje čtenáře, já však mezi ně nepatřím. I tak rozhodně nelituji toho, že jsem si sérii rozhodla pořídit a probrat se každičkou stránkou. Později se k ní třeba ještě znovu vrátím. Každopádně abych tedy rozebrala tento díl. Osobnost Eadlyn se nám po celou dobu mění přímo před očima k lepšímu. Postupně dospívá, odhazuje svou sebestřednost a příchází na nové myšlenky. Čím menší je počet účastníků, tím se atmosféra stává přátelštější i sdruženější. Od začátku jsem fandila Kilovi a upřímně si myslela, že se stane výhercem Selekce. Jiní kandidáti vůbec nepřicházeli v úvahu. Když se zamilovala do Erika, působilo to na mě příliš náhle či vytrženě z kontextu. Poté si však získal i mé srdce. Na Maridovi mi od začátku něco nesedělo, cítila jsem z něj ovšem větší hrozbu, než v konečném dění byl. Závěrečných několik desítek stránek se četlo doslova samo, jeden převrat za druhým mě nenechal na chvíli odpočinout. Při zjištění, že Maxonův otec měl milenku má brada samovolně spadla dolů a odhalení postavení lady Brice to jen dovršilo. Chvíli jsem spisovatelce i věřila oddání Eadlyn s Henrim, nakonec však mám radost z konečného úsudku strávit život s Erikem po boku. „Pořád ještě jsem nechápala, proč by měl člověk kvůli lásce zdolávat takové množství překážek, když z něj láska nakonec učiní něco tak bezmocného.“... celý text

Othello 1964, William Shakespeare

Shakespearovi tragédie mají prostě něco do sebe a Othello mě opět dokázal okouzlit. Četba je to sice poměrně náročná, ovšem na další stránky jsem se vždy vrhala s potěšením. Skvěle zpracované téma všedního života, které však obsahuje spousty zápletek. Postava Jaga byla velmi dobře promyšlená a jeho podlost dokázala vtáhnout do děje. Vše mu tak hladce vycházelo, až to dohánělo k vzteku. Poučný příběh, jenž poukazuje na to, abychom nedělali ukvapené závěry a raději si nejdříve vyslechli více názorů na danou situaci. „Čím víc se někdo bojí lva, tím víc vždy spráská bezbranného pejska.“... celý text

Daisy Jones & The Six 2020, Taylor Jenkins Reid

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Naprosto miluji Backmanovo humorný poutavý styl psaní, jenž mě dokáže jednoduše vtáhnout do děje. Je úžasné, že hned tato jeho prvotina dokázala oslovit tolik čtenářů. Ačkoli se kniha táhne v duchu Stoletého staříka, na rozdíl od něj našemu hrdinovi věci rozhodně nevycházejí. V Oveho hlavě probíhá spousty vážných a naprosto upřímně pravdivých myšlenek, které poukazují na vývoj lidstva s novou generací. Osobnost této postavy je neuvěřitelně rozsáhlá, hned bych však našla lidi ve svém okolí, s kterými mohu Oveho ztotožnit. Rozmanitost vedlejších postav mě dokázala také nadchnout, jedná se přesně o tu partu lidí v řadových domkách na kraji města. O tragédie zde bylo postaráno, tudíž na konci nebylo divu, když se mi oči zalili slzami. I přes to jsem se však po celou dobu náramně bavila. „Cokoliv, co koupila Oveho žena, bylo pěkné nebo přívětivé. Cokoliv, co pořídil Ove, by se někdy mohlo hodit. “... celý text