Vendyorit komentáře u knih
Byla chyba, že jsem si knihu koupila bez přečtení ukázky. Devátá zde vypráví minipříběhy o svých zkušenostech se zdravotníky a také podává výčet svých všemožných nemocí. Snaha o humor je křečovitá a míjí se účinkem. Kniha tohoto tématu psaná z pohledu zdravotníka by mohla působit o mnoho lépe, ale takhle je to spíše na povídání Deváté s kamarádkami u kávy než na knižní zpracování. Pro autorčiny fanoušky může být kniha zajímavá, ale obecně nemá co nabídnout. Dvěma slovy nuda a zklamání.
Myslím si, že pro začínající lékaře je to taková "bible". Doma mám lékaře a ten z ní úryvky cituje zpaměti. :-) Upozornil mě však dopředu, že pokud nejsem zdravotník, nejspíš mě kniha nebude bavit. Popravdě bez jeho výkladu některých částí knihy bych ji v jistých okamžicích asi nepochopila úplně správně (tím nemyslím odborné záležitosti, ale jednání a pocity postav lékařů). Přestože jsou příběhy pacientů smutné a tragické, vyprávění umí být i humorné, a to především díky snaze lékařů celé to nějak "přežít", i když se jim jejich práce i životy "vymykají z rukou". Když se však nad knihou hlouběji zamyslíme, celé tohle vyprávění, ač podáno s nadsázkou a humorem, je v konečném důsledku dost pravdivé a smutné. Kniha je podle mého názoru nadčasová.
Škoda, že je kniha tak útlá, bavila mě. :) Název V bílém plášti mi k obsahu ale úplně nesedl, čekala jsem vyprávění ryze očima zdravotníků, ale takto to nebylo. :)
Výborně napsaná kniha. Na to, že to psala žena, klobouk dolů. Nebýt však z oboru, myslím, že by povahu chirurga a všechny ty situace odehrávající se v nemocnici tak věrohodně nevykreslila. S jedním chirurgem žiji, takže mohu trošičku srovnávat. :)) Opravdu musím pochválit, jak autorka popsala emoce, které postavy v příběhu prožívají. A vnitřní monolog chirurga je parádní. Jen konec jsem čekala trochu dramatičtější.
Pro svou kategorii knih - oddechovky, od kterych nelze cekat nic hlubsiho - tato kniha perfektne plni svuj ucel. Proste takova oddechova jednohubka. :)
Parádní oddechovka. Navíc se člověk nestačí divit, co vše si lékárníci od lidí vyslechnou. :) Vše je podáno s lehkým humorem. Výborně se čte.
Hlavni postavy (Hazel a postupne i Josh) mi byly velmi sympaticke. Proste takova prijemna “sladarna”, kde vime, jak to dopadne. :-)
Konec byl předvídatelný. Kniha se četla moc dobře. Na odreagování ideální. Nic hlubšího v ní ale nelze hledat. Dávám 4 *.
Chtěla jsem se v čase adventu rozptýlit vyloženě oddechovým čtením, tak jsem si podle popisku vybrala tuto knihu. Prvních cca 40 stran jsem se jí děsně prokousávala, vůbec jsem nepobírala děj ani postavy a říkala jsem si, že jsem sáhla vedle. Pak se to ale zlomilo a kniha mě začala neskutečně bavit. Jako by zbytek knihy psal někdo jiný, autorka krásně popisuje atmosféru okamžiku, opravdu barvitě vykresluje místa, situace a pocity. I když je to takový kýčovitý román, který nepřináší nic víc než zmiňovaný oddech při čtení, tak se mi opravdu velmi líbil. Ta předvánoční atmosféra z něj na mě opravdu dýchala a hlavní postava Kate mi byla velmi sympatická (na rozdíl od její matky). Navíc mě překvapilo, jak bylo jednotlivých dvanáct schůzek rozmanitých. Nutno však podotknout, že konec byl předvídatelný již na začátku knihy, ale v tomto případě mi to vlastně ani nevadilo. Nakonec hodnotím 5 hvězdiček, protože kniha pro svou cílovou skupinu účel podle mě naprosto splňuje a ještě k tomu se mi líbí její obálka. :-)
Co mi vadilo už od začátku knihy, je jistá vulgarita, vlastně ani nevím, jak to popsat. Některé vyjadřovací způsoby hrdinů v příbězích mi připadaly spíše oplzlé až trapné, přičemž konverzace protějšků a popisky jejich erotického jiskření působily dosti lacině. Kupříkladu v každém příběhu žena, která se potkává s tím "pravým", jej po úvodním seznámení se s ním nazývá kreténem, postupně jej však začne vnímat jako "pana dokonalého". Ty příběhy jsou tímto tak trochu všechny "na jedno brdo". U každé ihned víte, jak to dopadne. Popravdě jsem od knihy čekala mnohem více.
Kniha se mi líbila, ale popravdě Vyhnání G. Schnirch byl ještě úplně jiný level, co se Tučkové knih týče.
Bangu neposlouchám, ale samozřejmě o něm vím. Překvapilo mě, jak velice čtivě knihu napsal. Klobouk dolů, z jakých podmínek pochází a kam až to dotáhl. Má můj upřímný obdiv.
No... Tak co k téhle knize napsat. Čte se parádně, za to dávám hvězdičky. Nějaká nostalgická nálada vzhledem k vyvolání vzpomínek na 90. léta také nastala. Ale... jednotlivé příběhy hlavních protagonistů mohly být propracovanější a hlavně konec mě naprosto zklamal. Otevřené konce beru, ale tohle už je moc. Vyloženě mě to naštvalo. A je to vážně škoda, protože kniha se čte "sama" a určitě je tam potenciál, aby byla v rámci příběhu více promyšlená a doladěná.
Kniha může posloužit jako odrazový můstek pro ty, kteří se chtějí začít zajímat o svůj mikrobiom. Nedokážu říct, jakou perspektivou vnímá tuto knihu dětský čtenář. Příběh, do kterého jsou informace zasazeny, však z mého pohledu není nijak poutavý, spíše pokulhává. Pro děti je možná vyhovující právě tím, jak je nenáročný.
Úžasná knížka. Takové pohlazení na duši. :)
A já si naopak myslím, že tato kniha byla lepší než Prvok, do erotikonu ještě kousek měla, ale četla se parádně, nejvíce mě bavily příběhy Markéty a Berta. Těm jsem hodně fandila. :-) Malém bych zapomněla, že prvními 30 stranami jsem se těžce prokousávala a myslela jsem, že už knihu nedočtu, pak ale vyprávění dostalo lepší tempo a už se četlo samo. :-)
Četla jsem Malý pražský erotikon a bála jsem se, že Prvok už mě tolik nezaujme. Přestože erotikon byl ještě o x levelů výše, i kniha Prvok mě bavila, četla se dobře. Jsem zvědavá na filmové zpracování. Ale pravda nenasmála jsem se u ní zdaleka jako erotikonu.
Fantastická knížka. Pokud se chcete odreagovat, nad ničím nepřemýšlet a nevadí vám sem tam nějaký ten peprnější výraz (vulgarismus), tak směle do této knihy. :-) Dlouho jsem se tak nepobavila.
Autorka napsala svou výpověď otevřeně a čtivě. Klobouk dolů, jak se popasovala se svým neduhem a ještě větší obdiv, že z vlastní iniciativy začala provozovat aktivity na pomoc stejně závislým. Možná bych vytkla jen to, že se mnohé opakuje, a to tím, jak je text proložen příspěvky z FB. Sdělení je pak redundantní a trochu čtenáře může mást. Určitě by nevadilo, kdyby autorka ve své zpovědi zašla do větších detailů, jak už níže někdo zmínil. Na druhou stranu už tak není lehké se s tímto (bez zachování anonymity) svěřit, natož zacházet hlouběji do podrobností.