Venny345 komentáře u knih
Kniha začala velmi slibně a začetla jsem se do ní poměrně rychle. Řekla jsem si: “Skvěle! Další promakaný kousek od Bryndzy, to bude jízda na horské dráze!
Jízda na horské dráze to opravdu byla, ale bylo mi spíše špatně, než že by se mi vyplavil adrenalin. Jak se příběh rozvíjel, vše mi připadalo méně a méně reálné a uvěřitelné, nechci tady uvádět spoilery, takže každý musí posoudit sám, možná jsem jen velmi náročná poté, co jsem přečetla autorovu geniální sérii s Erikou.
Prosila bych o ukončení všech nominací na krále evropských detektivních thrillerů (s výjimkou severských detektivek, samozřejmě)... právě se totiž našel vhodný adept, který by mohl usednout na trůn vedle Agathy Christie. :)
Vážně, Robert Bryndza vykazuje až "vražedný" talent na psaní knih. Dívka v ledu mě pohltila a nepustila až do samého konce, kdy už jsem byla napnutá jako struna na dobře naladěných houslích. Ta atmosféra z knihy vás úplně stáhne, proto doporučuji přečíst originál v angličtině, který prostě neměl chybu.
Kniha byla neotřelá, to musím uznat. Téma mě velmi překvapilo a ač to možná bude znít divně, tak postava Augustina Rothmayera mi byla sympatická a celému příběhu dodávala šťávu. Jsem ráda za autory, kteří si detektivky vytváří svým vlastním směrem, a nekopírují zas a znova jeden severský vzor. Což se Pötzschovi povedlo, jsem zvědavá na pokračování.
...a jedu dál, na vlně humoru aristokratické série..
Teď seriózně; příhody aristokratky Marie mě prostě baví. A nevím co víc bych dodala, snad jen to, že další díly nenechám dlouho ležet ladem. :)
P.S. První díl, mi přišel o malilinko lepší, ale to je zanedbatelné. :)
Sůl moře a V šedých tónech jsou nádherné knihy, které mezi sebou mají určité pouto.
Ale i tak je každá jiná.
Knihu jsem přečetla jedním dechem.
Byla jsem opět v jakémsi transu. Bylo mi líto všech těch lidí, co muselo zažít kolchoz ci gulag...
Jednoduše 5☆
Pro mě je to klasika. Některé z balad se mi už navždy vryly do paměti.
Docela by mě zajímalo, kde bral Erben inspiraci...
Ladislav Zibura u mě stoupl až do nebeských výšin! Tato kniha je, troufám si říct, jeho nejlepším kouskem. Bavila jsem se od začátku až do konce a měla pocit, že cestuji s autorem. Jeho humor mě vždy dostane do kolen, v poklidu si čtu a náhle propuknu v hlasitý smích a lidé v okolí se na mě dívají, zdali nejsem schizofrenik, avšak já vím své. :) A co se mi líbilo nejvíce? Zakončení knihy a samotná poslední věta. (tady však nemohu soudit moc objektivně :))
Doporučuji, když na vás útočí smutek, když máte dlouhou chvíli, nebo když chcete sáhnout po kvalitní české literatuře.
Již dlouho se mi nestalo, aby na mě kniha dýchla tak jedinečnou atmosférou hned od počátku. Nevím proč, ale zimní krajina, ve které se příběh odehrával, mě uklidňoval. Ale ani přes ten sníh mě kniha nenechala chladnou. Když jsem se blížila ke konci, málem jsem ani nedýchala, jak jsem hořela zvědavostí.
Velmi pozitivní je, že příběh nebyl podle žádného známého klišé vzorce, což byla ta přidaná hodnota na závěr.
Také jsem byla stáhnuta do hlubin slov a vět další knihy s Erikou Foster...
Je až neskutečné, jak vás někteří autoři neustále překvapují, Bryndza je jedním z nich. Chvílemi jsem byla napnutá jako kšandy a jen tak tak jsem nepraskla...A konec? Výborně napsaný a hlavně smysluplný závěr knihy podtrhl exkluzivitu autora.
Dlouho jsem nenarazila na divadelní hru, která by mě takto uchvátila! Maryša je perla mezi ženami i mezi dramaty. Líbilo se mi, že autoři z hlavní ženské role neudělali žádnou "chudinku", ba právě naopak. A to nebylo v jejich době zvyklé. Drama Maryša zcela vybočuje z řady, je originální a hlavně výborně vypracované až do posledního slova.
Když jsem četla, přímo na mě sálal ten pocit frustrace a ponížení, které si Maryša musela zažít.
Mile na mě působilo moravské nářečí.
P. S. Hluboká poklona autorům, ne všichni sourozenci se na něčem shodnou!
Znáte takový ten pocit, když si namažete chléb rovnoměrně? Bez toho, aniž byste si místy dopřáli větší vrstvu? Tak přesně takhle mi připadala tato kniha. Jako jedna plocha, bez spádu a napětí.
Škoda, kdyby byl děj o něco kratší, nebo vměstnán na méně stran, věřím tomu, že by to byla senzační detektivka.
Momentálně ani nedokážu říct, zdali se pustím do dalšího dílu, či ne.
Já vlastně ani nevím, co říct...
Příběh jsem prožila společně s Violkou, téměř jsem slyšela tu prvorepublikovou hudbu, ten marš, na který pochodovali vojáci a celkově její atmosféru. Když jsem četla o Birkenau, byla jsem téměř v deliriu. Ten pocit, když jsem se byla podívat na těch místech, kde doktor Smrt páchal ta zvěrstva... dodnes mě mrazí. Jak jen mohl?! Copak v něm nebyl ani kus lidský?!
Violčin válečný příběh byl ten nejlepší, co jsem si zatím přečetla... zároveň mi přes listy papíru předával neskutečnou sílu a motivaci překonat jakoukoli nástrahu, neb nebude větší, než ta, co musela překonat Violka.
Pevně věřím, že se tam nahoře se všemi potkala.
Při čtení této knihy mě nesčetněkrát mrazilo v zádech. Příběh Minky mě pohltil a hrál na moji strunu citů, až mi několikrát bylo do pláče. Prostě to nejde neprožít ten příběh společně s Minkou. A co se mi líbilo nejvíce? Příběh z Osvětimi nebylo žádné otřepané klišé, ba právě naopak, byl velmi originální!
Číst tuto knihu bylo jako stát na tenkém ledu, nikdy jste nevěděli jak bude zápletka pokračovat, nebo co se naopak nečekaně vyjasní.
A ten závěr? Kdo by si to jen pomyslel...
Musím říct, že toto je nejlepší kniha odehrávající se částečně v koncentračním táboře, jakou jsem kdy četla! A proto říkám, neváhejte nad přečtením, stojí to za to.
Příjemná změna oproti všemožným kriminálkám, kdy najít nějakou kvalitní se rovná hledání jehly v kupce sena.
Toto bylo neotřelé, originální a i když nám to všechno připadalo nereálné, tak si člověk stejně řekne; vždyť ono by to tak mohlo fungovat! Co když žijeme jen v nějakém alternativním světě a jsme desátou verzí sebe sama?
Smekám před autorem, že se dokázal takto poprat s nevšedním a náročným tématem, které dokázal čtenáři předat lidsky.
Výborná práce!
Mnohem lepší než první díl! Nezvyklé vraždy a ještě nezvyklejší vrah, to se Marsonsové povedlo.
Tak tohle jsem opravdu nečekala! Byla jsem zvědavá, s čím autor vyrukuje v posledním dílu série, aby ji krásně a grandiózně ukončil...
Bryndza mě ani jedním dílem nezklamal, celou sérii jsem četla v originále a rozhodně i to mohu doporučit.
Takže pokud ještě váháte, zdali číst či nečíst, tak správně je první volba. :)
Tato kniha je jako čokoláda, dáte si jeden čtvereček v podobě jedné kapitoly a najednou už nemáte skoro žádnou čokoládu a kniha je u konce...
Ava a Luc jsou perfektní vyšetřovatelé a tato série prostě má grády!
Řeknu narovinu, že Malého prince vnímáme každý úplně jinak. Někdo v tom vidí prostou pohádku a jiný zase filosofické dílo plné hlubokých myšlenek. Já se přikláním k filosofickému dílu. Ale! Podle mě, neexistuje žádný jednotný výklad knihy, jediný, kdo jí opravdu rozumí byl autor sám. My ostatní se můžeme jenom domnívat, co autor chtěl vyjádřit. Každý si najde v knize to své.
Příčí se mi vlna zprofanovasti, která kolem této knihy koluje již dlouho. Předurčuje nás k tomu, že Malý princ je to nejlepší a nejmilejší, a že ho zkrátka budeme milovat.
Já to tak nemám, nezaujala mě pohádka o kloučkovi se zlatými vlasy tak, jako mnohé čtenáře ovlivněné touto vlnou, nýbrž snaha autora o podání myšlenek jinou formou a jeho originalita. Teď se nesnažím nic shazovat, jen vyjadřuji svůj názor, který sem poněkud nezapadne, tak snad mě nikdo neukamenuje.
Dílo je to velké a těžké, proto budu hodnotit vysoce, nechci mu ubírat na hodnocení jen proto, že nezastávám ten "správný" názor. Literaturu ocenit dokážu.
Z počátku jsem se chvíli obávala, že poté, co jsem přečetla výborný první díl, mě už autor nestrhne s sebou do temnot, ve kterých číhá "The Night Owl". Opět to byla moje chyba, že jsem si vůbec dovolila toto pomyslet. Bryndza je skvělý vypravěč, jenž vás do knihy vtáhne, že přestanete vnímat čas a prostor. (To mám poctivě vyzkoušeno.) Stránky vám ubíhají pod rukama, ani nevíte jak! Tomuto já říkám kvalitní detektivka s nádechem thrilleru!
P. S. Doporučuji knihu číst v originále, je to jako ta pomyslná třešnička na dortu. :)
Můj smysl pro poezii asi není dostatečný, neb jsem nemohla najít prvky poezie... "básně" v knize mi přišly jako směs srdceryvných citátů z Instagramu, k tomu nějaká ta feministická myšlenka a navrch nezapomeňme zmínit, že autorka neměla lehký dosavadní život (Jako by byla jediná), to bylo tím pravým kořením autorky... tyto ingredience dávají dohromady recept na knihu zprofanovaného typu jako je Mléko a med.
Nic jsem si z knihy neodnesla, jedna hvězda je za obálku, díky které jsem po knize sáhla.