vercuse komentáře u knih
Autorka je opravdu zkušená profesionálka a ví, o čem píše. Není to jedna z těch knih, které slibují 10 zaručených tipů, jak něco dokázat v rekordním čase, ale nabízí možné cesty pro lidi s různými typy paměti, různými časovými možnostmi a nabízí alternativy pro mladší i starší ročníky.
Mě kniha rozhodně "nakopla" a jistě si ji ještě mnohokrát otevřu, až budu potřebovat bovou dávku motivace.
Mimochodem, pěkně graficky řešená a přehledná.
Hlavní hrdinka tohoto dramatického příběhu, Rachel, mi silně připomínala Bridget Jones: podobný věk, nepříliš atraktivní, bez chlapa, bez velkých ambicí a nalézající útěchu v alkoholu. I Rachel je trochu naivní a jedná často impulzivně, s muži to neumí a nechá si od nich leccos líbit.
Z jazykového hlediska bylo pro mě osvěžující, přečíst si jednou knihu s trochu vulgární a syrovou mluvou, se spoustou zajímavých a aktuálních hlášek. :-)
Co se týče samotného děje, první dvě třetiny románu jsou velmi napínavé a překypují nečekanými zvraty. Také postavy jsou vylíčeny velmi plasticky a působí opravdově. Líčení děje formou deníkových zápisků tří ženských postav je originální a k dramatičnosti přispívá i fakt, že Meganin úhel pohledu je časově opožděný. V polovině knihy jsem si domyslela, že Meganiny vzpomínky, stále o několik měsíců pozadu za Annou a Rachel, pomůžou rozuzlení příběhu v momentě, kdy se dostaneme k jejímu poslednímu dni života. Ale nakonec se mnohé vyjasnilo vlastně ještě předtím. A nepochybuji, že přemýšlivý čtenář si stejně jako já už dlouho před koncem knihy domyslel, kdo je vrah a už „jen“ zbývalo, aby autorka ve zbylých stránkách poslední třetiny knihy originálně vysvětlila motiv vraždy a samozřejmě odměnila čtenáře zajímavým koncem. Tady už jsem ale měla trochu problém uvěřit, především okolnostem, jak se Megan k vrahovi (pro ty, co ještě nečetli, nebudu prozrazovat, kdo to byl) v den vraždy chovala a také jedna z posledních scén – u Toma a Anny doma – proběhla trochu fádně a já jsem tedy byla poněkud zklamaná.
Ale souhrnně byla kniha zajímavým zážitkem a už se těším, jak s předlohou naložili filmoví tvůrci.
Tohle by měla být povinná kniha pro studenty literatury. Zadávají nám slohové práce, ale bez instrukcí, jak vlastně k textu přistupovat. Ne, že by si člověk nevychutnal knížku i tak, ale trocha teorie jako přípravy umožní v konečném důsledku mnohem pesřejší zážitek.
Všechny aspekty rozebrány jasně a výstižně, jen mi trochu vadilo, že autor využíval pro vysvětlení příklady skoro výhradně z anglicky psané literatury (až na pár výjimek). Chápu ale, že středoevropský čtenář nebyl jeho zamýšleným publikem. ;-) I přes tuto výtku dávám plný počet a ke knize se jistě ještě vrátím.
Zajímavá kniha, výběr je pestrý, ale očekávala jsem, že se bude více zaměřovat na ty cizince, kteří u nás pobyli trochu déle, než jen pár týdnů, kdy si prohlédli Prahu, zašli na pivo a do divadla. Stejně tak se dalo zařadit i více současníků. Ale zpracování jinak pěkné, dávám 4 hvězdičky.
Knihu jsem ani nedočetla. Již po prvních několika kapitolách jsem pochopila, že lék na všechno je "nosit brož po babičce"...
Přesně ten typ inspirativní knihy, který umí "nakopnout". Neměla jsem naježděno skoro nic, ale pod dojmem knihy vyrazila na 530 km dlouhou trasu, rozplánovanou na 8 dní. Příhody se skvěle čtou, ale upřímně, nejvíc mě bavila ta část, kdy autoři cestovali ještě za minulého režimu. O tom bych si i ráda početla víc. :-)