Veronika 74 komentáře u knih
Skvěle napsáno, pro rychlé pochopení vztahů doporučuji si napřed přečíst anotaci na zadní straně obálky (i když jinak anotace zásadně předem nečtu).
Vybroušený jazyk a kompaktní styl, velmi bohatý na popis situací a pocitů, od těch zásadních a krizových až po zdánlivě okrajové. Líbilo se mi "zacyklovávání" jednotlivých úseků děje pomocí citací a frází použitých v předchozím textu; části knihy tak trochu připomínají obří sloky básně.
Rovněž jsou skvěle propojeny pohledy jednotlivých vypravěčů.
Celé to bohužel zabilo posledních 40 stran o jakési politicky korektní demonstraci proti zlému Trumpovi (nejsem Trumpovec) a za hodné přistěhovalce a jejich práva, kam rodiče vzali i své velmi malé děti, přestože hrozil potenciální střet se silovými složkami. Tímto zpolitizováním kniha najednou ztratila své dosud pečlivě budované literální kouzlo a vše sklouzlo k jakési liberální agitce.
Kniha byla v roce 2020 finálním kandidátem na Pulitzerovu cenu a nakonec ji nedostala, možná i kvůli jmenovitému zmiňování politiků, které se nelíbilo ani na americké literární scéně, jak se nechala slyšet a autorovi bylo doporučováno, ať se uvedenému vyhne. Dalšími kandiditáty byli Holandská vila (Ann Patchett) a Chlapci z Nickelu (Colson Whitehead), a podle mě je Topecká škola z těch tří nejlepší, nebýt ovšem toho závěru.
Autorova škoda, mohl mít Pulitzera.
Jako "Kde zpívají raci", jak se inzeruje na obálce, to sice není, ale jsem spokojená.