veronika7536 komentáře u knih
Knížku jsem si koupila k narozeninám a i přes doporučení okolí, jsem čtení neustále odkládala, přeci jen téma okolo války nebyl můj šálek kávy (u mě spíše čaje). Nicméně po začtení, jsem nebyla schopná knížku odložit. To že se četla sama, díky velmi skvělému a citlivému stylu psaní paní spisovatelky, je dost pochopitelné. Příběh je neskutečně silný a dojemný a po přečtení ve mě dlouho přetrvávál zvláštní pocit.
Další krásný román od toho pana spisovatele. Marcuse si zamilujete od prvních stránek. Velmi čtivá kniha s nadherným příběhem, po jehož přečtení ve vás zanechá zvláštní pocit.
Nenechte se odradit počtem stránek. Rozhodně nebudete litovat. Můj první román od Fulvia a ještě několik dní po přečtení jsem nemohla přestat myslet na pocit, který ve mě kniha zanechala. Christmase a jeho příběh budete milovat.
Od prvních stránek jsem se do knížky naprosto ponořila a hodně mě bavila. Napínavá, čtivá prostě dobrá. Napětí až dokonce a nedočkavost jak to dopadne.
Tak od tenhle autorky zatím první příběh, který mě naprosto pohltil a od kterého jsem se jen těžko odtrhávala. Velmi mě bavilo spojení dob dnešních a dřívějších.
Přesně takhle to mám ráda. Takovýhle styl u detektivek prostě miluju. Zaujmout hned od prvních stránek, abych se nemohla odtrhnout a pak mi to pěkně nakonci nečekaně nandat. První kniha od Harlana a chci víc.
Knihu jsem dostala jako dárek a nevěděla jsem o ní ani ťuk. Obálka knihy velice líbivá, tak to bude průšvih. A ono vůbec ne, kniha mě natolik bavila, že jsem jí mezi svátky a návštěvami prostě ,,dala" za dva dny. Theo mě bavil, nepřišel mi nudný a jeho myšlenkové pochody jsou prostě bezva. Konec trochu moc hrrr, šlo to ještě natáhnou, ale za mě spokojenost.
Moje druhá knížka od tohoto autora. První jsem četla Dívka v ledu. Četla se velmi dobře. Jen v půlce knihy mi to přišlo, že je to nějak na jedno,, brďo'', stejne schéma jako uprvní knížky. Už to nebylo tak napínavý jako Dívka v ledu.
Knížka se mi četla celkem dobře, během třech dnů jsem jí přelouskala, ale tolik povyku pro nic. Očekávala jsem od knížky více, ale toho jsem se nějak nedočkala. Nějak mi chyběla ucelenost příběhů. Občas jsem se ztrácela v časech. Tuto knížku bych zařadila do pytle s nápisem: jednou a dost.
Šelma byla velice čtivá, ale Hračkář? Sakra to byla jízda. Přečteno během 24hodin, protože se od toho člověk těžko odvracel. Hltala jsem každé slovo, bavila mě od začátku až do konce. Někdy se mi u knížek stává, že informace, které úplně nesouvisí s knihou prostě buď přecházím a nebo se do nich vůbec nemůžu ponořit a vlastně ani nevím co čtu, ale Hračkáře jsem hltala všechny omáčky okolo, protože mě to prostě a jednoznačně bavilo.
Tak začnu od konce. Ten mě totiž naprosto dostal, když už se to teda nakonec vyřeší, tak tohle? No zajímavý. Kniha se četla docela dobře, ale pro mě je to kniha, ke které se už nejspíš nevrátím. Nijak zvlášť mě neoslovila. Nápad dobrý, ale chvílemi mi to přišlo nezáživné, očekávané a zamotané.