VeronikaEn komentáře u knih
Příběh dvou žen, kterým jejich "síla" poměrně zkomplikovala život, v kombinaci se skvěle psychologicky analyzovanou stránkou celé věci - co víc si přát? Strhující monolog Dolores tomu všemu dodával grády a já neustále oddalovala čas spaní... :-)
S touhle kingovkou mám spojených asi tak milion osobních zážitků. Četla jsem ji totiž u oceánu, když jsem letos, od jara do podzimu, byla v Americe. Ve vzduchu bylo cítit léto, sůl, moje vlastní radost a zároveň volební šílenství s Trumpem v čele, což dodávalo ještě větší šťávu politickému tématu knížky.
A Johnny? Toho musí mít každý rád. Já osobně si nevzpomínám, že bych měla nějakou Kingovu postavu raději a loučilo se mi s ní tak těžko.
Závěr, těch posledních pár stránek, byl naprosto perfektní. Měla jsem pocit, že přesně takhle to mělo být a nemohlo to dopadnout jinak. Doporučuji! :)
Pro mě bezkonkurečně nejlepší Kingovka. Nikdy jsem u žádné jiné knihy neměla takový strach a v životě na její obsah nezapomenu.
Nenacházím mnoho slov pro komentář, který by vystihl moje pocity při čtení této geniální knihy.
Chci se toulat po hvězdách.
Po dočtení Revivalu mám jeden z nových životních cílů. Nikdy nechci umřít.
Nejlepší a nejrealističtější povídková Kingovka, kterou jsem četla. V této knize naprosto popřel všechny diskuze o tom, že neumí psát konce u povídek (pro mou duši to byly konce úžasné). Zkrátka a dobře - další z mnoha důkazů jeho všestranné geniality. Vřele doporučuji :)
Neuvěřitelně čtivé, nápadité a pro mě naprosto dechberoucí. Od začátku do konce jsem téměř nebyla schopná odtrhnout oči, přestože detektivky nejsou mým úplně největším šálkem kávy.
Jediné mé drobné (a téměř i neviditelné) mínus je problematika ekonomiky, která absolutně nepatří do oblasti mých zájmů.
A mimochodem - propadla jsem šílené lásce k Lisbeth i Mikaelovi.
Nadaný žák: Divoký tanec starého nacisty a amerického studenta, který už od začátku čpí Kingovou klasickou zvráceností. Skvěle se čte, ještě lépe se dočítá. Hvězdu ubírám za konec, čekala jsem víc (nebo míň).
Dlouhou dobu jsem přemýšlela, jak si mám příběh o Rosemary a jejím děťátku přebrat. Ve svých různorodých úvahách jsem však nedošla k jednoznačnému výsledku, a tak jsem se zaměřila na pár možných výkladů - řekla bych, že to asi bylo účelem příběhu. Není to ale žádné mínus, naopak.
Četla se krásně, prvotní krásné pocity Ro - později pohled do těch ojedinělých šťastných pocitů - zanechávaly cosi hezkého i ve mně. Stejně to fungovalo i u těch špatných a panických.
Skvělá kniha.
Z jedné strany Misery, z jejíž nepředvídatelnosti máte strach i přes to, že jste zachumlaní pod peřinou a jen otáčíte stránky knížky. Z druhé strany Paul, kterému držíte prsty (až z toho skoro máte vytlačené měsíčky od nehtů na dlaních), ale zároveň až tak úplně nechcete, aby tu bláznivou mrchu přelstil, protože by to znamenalo konec příběhu. Tleskám, smekám a ukláním se!
Po prvním rozečtení, před delší dobou, jsem tuhle knihu odložila.. ale teď rozhodně nelituji, že jsem po ní sáhla znovu.
Perfektní. Bromovo tajemství mě neskutečně potěšilo a při té smutné události v poslední části knihy jsem téměř brečela.
Nerozumím komentářům, které narážejí na zdlouhavost děje - mně by zrovna u Brisingra (ani jiné části Odkazu) nevadil rozsah dvakrát větší! :)
Upřímně nerozumím tomu, kde se v anotaci vzala věta "Mechanický pomeranč patří k jedné z nejlepších knih, které byly kdy napsány."
Kniha je určitým způsobem dobrá, ale rozhodně se u mě neřadí mezi nejlepší.
Hlavní hrdina mě rozčiloval po celý děj. Nebylo mi ho líto ani v případě, kdy musel být "dobrým" člověkem, protože přesně to si za své činy zasloužil, a také z toho důvodu, že se najednou začal chovat jako největší chudák ze všech, kterému bylo NAJEDNOU neskutečně ublíženo. V jádru ale zůstal stejným bezcitou a sobcem, jakým byl i před "proměnou", jen už se tak nemohl projevovat.
Od začátku do konce jsem čekala na něco, co mě v tomto titulu dostane a pohltí jako většinu čtenářů téhle knihy, nic takového však nepřišlo a jediný důvod, proč dávám dvě hvězdy, je konec.. to náhle "prozření" bylo vcelku fajn.
Čtivé, poutavé, zajímavá zjištění plná ještě zajímavějších teorií, která člověku způsobují téměř neustálé povolování dolní čelisti úžasem nad tím, jak to do sebe všechno perfektně zapadá. Jen mi bylo neuvěřitelně k vzteku, že jsem nejprve viděla film a tím pádem jsem tušila, co mám očekávat na úplném konci.
Moje láska k této knize nemá hranic. Nemůžu se dočkat, až si ji za nějaký čas přečtu znovu a znovu a znovu.
Trilogie Milénium je přesně ten typ knih, které vás pohltí a nepustí ze svého opojně čtivého náručí od začátku až do úplného konce. Škoda jen, že už je autor po smrti - o postavě Lisbeth by se dalo napsat ještě mnohem víc. Dodala bych ještě, že mockrát děkuji panu Larssonovi za skvělý zážitek.
Skvělá kniha, na kterou budu dlouho vzpomínat. Nejen pro děj, nejen pro postavy, ale především pro poslední odstavec epilogu, který ve mně zanechal úplně nejvíc a příjemně mě zahřál.. u srdce? Můžete se zeptat Pandory :-)
Kombinace silné víry a stejně silné lásky je pohlazením po duši. Jen mě drobně zklamal konec, přesto mi z téhle knihy bylo hezky :-)
Druhé přečtení a příběh se mi líbil úplně stejně jako tehdy v patnácti! Těším se, až se mi dostanou do ruky další pokračování :)
Kniha s výbornou zápletkou, zajímavými postavami a silným příběhem. Jen jsem byla poměrně zklamaná v druhé polovině knihy, když celá patálie s rohy začala nabírat na poměrně šílených obrátkách, šílených přes hranici snesitelnosti.. ale to by se vzhledem ke kvalitě celého příběhu dalo odpustit.. Jak už bylo řečeno - jablko nepadá daleko od stromu a já se těším, až si od Hilla přečtu něco dalšího.