Viky007 komentáře u knih
Ach ano. Živí mrtví pokračují. Oproti prvnímu dílu je děj značně surovější. Postavy se snaží vypořádat s aktuální situací po svém. Kdo čeká stejný příběh, jaký je v seriálu, bude asi zklamaný. Dost se to liší. Popravdě mám celkem problém rozdýchat páry Carol/Tyreese a Andrea/Dale, na druhou stranu aspoň je to nějaká změna. Ještě že Glenn a Maggie nezklamali :-D. Taky se mi moc nelíbil nakreslený Carl - má to být ještě dítě, ale vypadá tam jako teenager. Jinak jsem ale spokojená a rozhodně se těším na další díl.
Tož co na to říct, bylo to prostě boží! Četla jsem to dětem ve školce a moc se jim to líbilo. Vtipné a originální :-).
Popravdě nevím, jak tuhle knihu hodnotit. Samozřejmě už podle názvu a obálky nemůžete čekat nějakou kvalitní literaturu. Je to prostě odpočinkové čtení na zaplácnutí volného víkendu, kdy celý den prší. Já ji četla jen kvůli knižní štafetě (s kamarády si předáváme knihu a vepisujeme tam poznámky - je to docela sranda). Chvilkami jsem se i bavila, ale hlavní hrdinka mi děsně lezla na nervy a příběh byl až moc klišoidní. Takže jsem popravdě ráda, že už to mám za sebou.
Krásné ilustrace a milý příběh. Není to nějak bůh ví jak vtipné, jak některé jiné Horáčkovy knížky, ale zahřeje u srdíčka.
Docela milá knížka. Z dospělého pohledu musím říct, že takových dětských knížek je spousta a trošku to postrádalo originalitu. Ale dětem se líbí, to je hlavní :-).
Synovec za mnou s touhle knihou přiběhl, abych mu ji přečetla. A musím říct, že jsem se fakt bavila - hlavně když koza sežrala chlápkovi trenýrky :-D. Je to jednoduchý příběh, spíš pro menší děti do 3 let, ale je to moc hezky zpracované.
Moje první setkání s autorkou a určitě ne poslední. Rozhodně bylo nad čím přemýšlet. Přesto mi kniha úplně nesedla a mnohdy jsem s autorčinými názory nesouhlasila. Hlavně tam jde dost cítit ten feminismus. Každopádně ona to tak cítí, takže to určitě nechci dehonestovat. Má na svůj názor právo. Věřím, že někomu by se to mohlo líbit víc. Já osobně radši příště sáhnu po románu.
Začnu těmi klady, kterých moc není. Četlo se to dobře, takže pokud nehledáte nic extra náročného, určitě je to fajn volba. Taky postavy byly celkem zajímavé (i když snad všechny byly psychicky labilní). A taky se celkem zasmějete těm absurditám, které se tam v hojné míře objevují. Takže to je k těm kladům asi všechno. Jinak je to prostě tak trochu slátanina. Jestli očekáváte nějakou logiku, ani tu knihu neotvírejte. Hlavně ten konec mě dostal. Chápu, že nám autorka chtěla naservírovat nějaké překvápko, ale kapku to přehnala (kapku hodně). Hlavně co se týče obratu charakteru hlavního hrdiny o 180 stupňů. Méně je někdy více.
Jasné myšlenky, které jsou oknem do duše autorky, si vás i přes zdánlivou jednoduchost získají. Některé z nich byly hodně smutné, jiné vám dodají naději. Rupi hodně popisuje svůj vztah k mužům, takže při čtení nejspíš mnohé překvapí, jak jsou tyto básně intimní. Jednu hvězdičku srážím za formu - mně tam ta interpunkce prostě chybí, ale jde si na to zvyknout. Jinak nemám co vytknout.
Jarviho příběh byl dost zvláštní. Těžko říct, čím to je, ale mám z toho trochu divný pocit. Možná je to stylem psaní, vážně nevím.
A Jarvi mi zpočátku přišel jako ufňukánek a slaboch, ale líbí se mi, že na konci byl z něho úplně jiný člověk, podstatně sympatičtější.
Teď taková menší odbočka k té jeho zmrzačené ruce. Osobně si myslím, že kdyby s ním někdo odmalička cvičil, mohl být z něho schopný bojovník. Já v jedné ruce nevidím žádnou překážku. Ano, měl by to těžší, ale všechno jde, ne? Akorát už by příběh ztratil své kouzlo, outsideři jsou svým způsobem zajímaví.
Kniha se mi jako celek líbila, rozhodně se jedná o nadprůměrné fantasy. Jen je třeba si zvyknout na ten zvláštní styl. A taky konec se mi nelíbil - zápletka sice zajímavá, ale Nikdo se mi svým jednáním trochu zprotivil.
Tahle kniha je opravdu zajímavá a hlavně neskutečně čtivá. Téma je dost kontroverzní a nutí člověka k zamyšlení, ale řekla bych, že něco na tom bude (i když ve škole by mi podobně alternativní knihy nejspíš omlátili o hlavu). Sama se řadím spíše k citlivějším jedincům, ale osobně si myslím, že každé dítě je citlivá bytost, kterou pak svět různým způsobem obrušuje, tvaruje. A celkově i přístupy, které autorka podporuje při výchově, bych zařadila mezi základy - tedy nejen u hypersenzitivních, ale prostě u všech dětí. Tzn. dostatek lásky, podnětné prostředí, pochopení, vedení k uvědomění si své vlastní hodnoty a zároveň i jasné hranice.
Kniha byla zajímavá, to ano, ale řekla bych, že je určena spíš jako zamyšlení pro rodiče nad výchovou a tresty. Druhá polovina byla už o něco lepší, protože se tam řešily konkrétní tresty. Zbytek byl spíš filozofování - což samozřejmě není špatně, ale ke studiu nic moc materiál.
Výborná, ale zároveň dost depresivní kniha. Je mi smutno ze všech těch příběhů. A taky z toho, co všechno můžou rodiče ovlivnit - vlastně větší část naší osobnosti. A jak k tomu přijde dítě, které si vytáhne špatné karty?
Přestože nepatřím mezi cílovou skupinu (tzn. matky s malými dětmi), tak jsem se opravdu dobře bavila. Knihu mi doporučila sestra, která momentálně právě tohle zažívá. Zkrátka taková milá jednohubka.
No byla to jízda. Když to srovnám s prvním dílem, který byl místy zmatený a trochu se táhl, tak je to výrazný posun k lepšímu. Sapkowski má prostě nádherný styl psaní a úžasný smysl pro humor. Mám pocit, že scénu, kdy Geralt učí princeznu Ciri smrkat přes prsty, už z hlavy jen tak nedostanu :-D. Je to prostě sekáč!
Skvěle a hlavně poutavě sepsaná kniha o tom, kde se v lidech bere zlo. Nejzajímavější mi přišla kapitola o poruchách osobností a pak o důležitosti citového pouta v životě. A líbilo se mi, že se v celé knize objevují praktické příklady. Akorát posledních pár kapitol jsem tak trochu přetrpěla - na mě už to bylo moc vědecké - ale stejně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Musím říct, že mi bratrstvo Volavek přirostlo k srdci, ale stejně jsem byla nadšená z návratu Gilana! Jen škoda, že neměl tolik prostoru, ale stejně to bylo super. Kniha byla samozřejmě čtivá a skvělá jako vždy, jen mi trochu vadí stále stejné charaktery postav. Zdá se, že Flanagan nás už ničím nepřekvapí. Jediné postavy, které se aspoň trochu odlišují, jsou zlodějíček Jesper, Ingvar a samozřejmě specifický Thorn. Za to bych nejradši strhla jednu hvězdičku, ale stejně dám pět, protože prostě Flanagan :-).
Popelka, která si umí odšroubovat nohu? Paráda! Musím říct, že jsem si to moc užila. Kniha byla sice dost předvídatelná, ale přece jen se stále jedná o pohádku. Rozhodně jsem zvědavá, jakým směrem se to vyvine :-).
Bohužel musím říct, že mě kniha dost zklamala. Abych se přiznala, nejdříve jsem viděla seriál, který mi přišel skvělý. U knihy jsem tak nadšená nebyla. Přestože byla neuvěřitelně čtivá, něco tomu chybělo. Hannah byla prostě hysterka, jinak se to napsat nedá. Ano, byla taková i v seriálu, ale tam mi její problémy přišly reálnější, drsnější.
SPOILER:
Dost mě zarazilo, že to její znásilnění vlastně znásilnění nebylo. Prakticky šla do toho dobrovolně. Mohla říct ne, křičet, volat o pomoc,... Ona se CHTĚLA zničit. Vyloženě si v té depresi libovala. I závěrečný rozhovor s výchovným poradcem byl podivný. Ona vlastně pomoc nechtěla. Jen všechny kolem sebe obviňovala. To mi přišlo dost zvláštní.
Ale abych jen nekritizovala, na knize se mi líbila myšlenka, že svým chováním ovlivňujeme druhé. A že to může mít následky. Někdy prostě nechceme někomu ublížit, ale stejně to nevědomky uděláme. To je dobré si uvědomit.
Také se mi líbil závěrečný střet se Skye. Docela by mě zajímalo pokračování.
Předčítač je zvláštní kniha, ale v dobrém slova smyslu. Byla plná filozofických otázek o dobru, zlu, vině i o životě jako takovém. Zasloužila si Hanna Schmitzová takový osud? Těžko říct. Nic není černobílé. A právě proto se mi tato kniha tak líbila. Ukazuje, že je potřeba se dívat na danou věc z různých perspektiv.