Viky007 komentáře u knih
Takové milé letní čtení. Nehledejte v tom žádný propracovaný příběh. Prostě trochu cestování, hodně pečení a nějaká ta láska :-)
Přemýšlím, jestli má tahle kniha nějaké plusy. Rozhodně mě zaujal námět, díky kterému jsem si knihu koupila. Navíc byl příběh opravdu čtivý, lehce napsaný. Jenže to je tak vše.
Bohužel jsem zklamaná. Vztah Jamese a Wendy byl příšerný. On jí doslova vyhrožuje smrtí a ona je z toho vzrušená. Psychicky i fyzicky ji týrá, chce mít poslední slovo a svým způsobem ji vlastnit. Zápletka s Peterem mě taky moc nezaujala. Celé to mohlo jít víc do hloubky. Autorka se soustředila hlavně na jiskření mezi hlavními aktéry, ale to temné podsvětí vykreslila jen okrajově. Z Jamese udělala psychopata, který díky nové lásce slepí své zlomené srdce. A konec mi přišel celkem humorný a absolutně nereálný. Další knihy si od autorky už nepřečtu, bohužel to byla ztráta času.
Hodně zajímavá kniha o postavení černých obyvatel v 60. letech. Knihu jsem četla dlouho, protože ne vždy jsem na ni měla náladu. Tento příběh vás donutí přemýšlet nad různými otázkami, není to úplně odpočinková četba. Přesto je místy docela humorná a vy si oblíbíte všechny dějové linky. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, určitě se k ní někdy vrátím.
O této knize se dá říct, že je zkrátka neuvěřitelně milá. Po přečtení hledám fotky Kodaně, peču skořicové šneky a užívám si kouzlo přítomného okamžiku, které na mě kniha přenesla :-). Zkrátka žít tady a teď, zažít dobrodružství, ale umět si vychutnat i zdánlivě obyčejný den. A o tom to je.
Kniha je fajn oddechovka, ale to je tak všechno. Čte se to dobře a hlavní hrdinové jsou sympatičtí, jenže forma dopisů mě nejspíš až tak nebere. Bohužel se začalo něco dít až ke konci knihy, což je celkem škoda. Navíc to bylo celé takové... neuvěřitelné. A až moc pohádkové. Ale i tak jsem ráda, že jsem si Aarona přečetla, i když se k němu už asi nevrátím.
(SPOILER) Ach, jaká škoda. Tato série měla takový potenciál! Celé tři díly jsem si říkala, jaká je to neskutečná jízda. Ale tím, že se z Nory stal nefil, se to jaksi pokazilo. Kouzlo se vytratilo. A bohužel se i děj tak nějak zpomalil. Pořád přemýšlím, o čem byl vlastně čtvrtý díl. Nora se stala vůdkyní (přestože pro vůdcovství nemá žádné vlohy, ale budiž), jenže jsme se dočkali akorát toho, že Nora má pravidelnou fyzickou aktivitu. Čekala jsem lepší zvraty. Sem tam ji někdo unesl, občas potkala pár podezřelých (ne)lidí. Ale co její vůdcovství? De facto se se svými lidmi spojila až na konci.
Vztah Nory a Patche taky nějak ztratil jiskru, i když konec mě samozřejmě mile potěšil a vytvořil úsměv na tváři. Jen nevím, jestli by jim v reálu to šťastně až navěky vydrželo. Dle mého názoru byl Patch pro Noru moc dobrý.
A posledním zklamáním tohoto dílu byla Vee. Tu holku jsem si celkem oblíbila, i když je lehce praštěná. Ve všech dílech byla jednou z hlavních postav, tentokrát však zůstala... kde vlastně? Bůh ví. Sem tam se o ní Nora zmínila, aby se neřeklo. Ale jinak o ní prakticky nevíme. A že je vlastně nefil, mi taky přišlo celkem mimo.
Celkově byla série povedená a rozhodně stojí za přečtení. Akorát poslední díl byl slabší. Konec to však vynahradil a dočkali jsme se i nějakého toho happy endu (Scott by nejspíš nesouhlasil). Takže nakonec jo, nebylo to vůbec špatné.
Tohle byl asi nejlepší díl z celé série. Bavila mě Nořina amnézie, protože to celému příběhu dalo novou jiskru. A samozřejmě mě bavilo jiskření mezi Norou a Patchem. Konec byl rozhodně zajímavý a nečekaný.
No musím říct, že se s tím autorka nemaže. Přestože si na prvních stránkách hlavní hrdinové slíbili lásku až navěky, o chvilku později se dočkáme první pořádné hádky. Nora byla... jak jen to říct... prostě na zabití. Ale na druhou stranu to byl její první vztah, takže se nad extrémní žárlivostí daly přimhouřit oči. A Patch taky nebyl žádný svatoušek. Konec mě docela překvapil a musela jsem hned začít číst další díl.
Příběh Patche a Nory mě hned od začátku uchvátil. Jasně, je to trochu pitomoučké, a ano, nic moc originálního v tom nehledejte (i když... andělé a padlí andělé jsou docela cool). První díl je spíš takový rozjezdový, kdy poznáváme hlavní hrdiny. Hlavní padouši byli celkem jasní, ale i tak jsem se bavila. Zkrátka ideální čtení na léto.
Tak tohle byla jízda! Po dlouhé době jsem četla knihu, od které jsem se nemohla odtrhnout a nutně jsem potřebovala vědět, jak to skončí. A že to byl konec opravdu nečekaný. Úplně nevím, co si o tom myslet. Autorka psát umí, to bez debat. Příběh byl však místy tak bizarní, že se z toho vzpamatovávám ještě teď...
Vím, že je tenhle díl u hodně čtenářů (no dobře, spíš čtenářek) nejoblíbenější, ale mě to až tak nenadchlo. Jak je u Mony zvykem, četlo se to skvěle a příběh obsahuje zajímavé postavy i dějovou linku. Jenže já měla problém Isaacovi a Sawyer tu romantiku uvěřit. Nemyslím si, že by ti dva doopravdy zůstali spolu. Celkově i Isaacova proměna mi přišla nereálná. Hlavně Isaac měl určitý styl, ale naráz se začne oblékat úplně jinak a je s tím v pohodě. Nevím no.
Moc se mi však líbilo vykreslení Sawyer. Její chování bylo ukázkovým příkladem psychického týrání a nedostatečné lásky a podpory v dětství. Moc jsem nechápala, že na svatbě její sestry z ní všichni udělali obyčejnou hysterku a nezastali se jí.
Celkově to byl takový průměr, ale vyloženě špatné to nebylo. Těším se na další díl ze série.
"Pasti v pastech a hádanky v hádankách..."
Tahle kniha se četla sama. Bavila mě neodhalená tajemství, šifry a vlastně celý Hawthorne House (a samozřejmě i čtyři vnuci Tobiase Hawthorna :-D). Avery byla sympatická hrdinka a její chování bylo uvěřitelné. Kluci byli možná až moc dokonalí a geniální, ale samozřejmě měli i své chyby. Jen mám strach, že se nám tu rýsuje milostný trojúhelník...
Každopádně nutně potřebuju další díl!
Přečteno v rámci knižní štafety, jinak bych se k tomu asi nedostala. Co k tomu říct? Pitomoučké to bylo dost, ale oproti Mlékařovi to aspoň bylo celkem vtipné. Nic duchaplného v tom ale nehledejte. Je to zkrátka letní oddechovka, na kterou hned zapomenete.
Moc jsem od této knihy neočekávala, ale ve finále se mi dost líbila. Sledujeme příběh mladé ženy, která má za sebou těžké dětství a nese v sobě plno traumat. Neustále se stará o svou sestru, dvojče, každému se snaží vyhovět a vlastně se dost často obětuje pro druhé. Je však nucena vydat se na dalekou cestu, na které jí dělá společnost toulavý pes.
Kara byla zvláštní hrdinka. Moc se neprojevovala a chvilku mi trvalo, než jsem si k ní našla cestu. Moc jsem jí přála, ať najde své místo na slunci. Líbila se mi i ta psí zápletka, protože zvířata umí být opravdu věrnými společníky :-).
Za sebe tedy doporučuju. Nečte se to úplně lehce, ale bude se vám to líbit.
Moje první setkání s Colleen Hooverovou a rozhodně ne poslední. Knížka se zabývá celkem vážným tématem, a to neplodností. Hlavní hrdinové rozhodně neměli na růžích ustláno, takže jsem jim fandila a doufala, že všechno dobře dopadne. Jen dvě věci mi nepřišly moc uvěřitelné. Tou první je charakter Grahama, který byl prostě až moc dokonalý. Kde se takoví chlapi hledají? Tím druhým bodem je konec příběhu. Byla jsem ráda, že to tak skončilo, ale že by se vše spravilo zničehonic? Nevěřím. Těším se však na další příběh, určitě to bude stát za to.
Je těžké knihu hodnotit. Eric byl trochu zvláštní. Působil na mě jako velmi inteligentní a schopný člověk, který když se k něčemu rozhodne, dá do toho vše (a to nesoudím jen na základě jeho hubnoucího procesu). Proto nechápu, že se vyjedl do tak extrémní váhy. Chápu lidi, co mají třeba psychické problémy, ale on de facto jedl, protože proč ne. Ale líbilo se mi, že s tím něco dokázal udělat. A taky jeho pouto k Peetymu, který mu s tím vším pomáhal. Co musím zkritizovat, je jeho víra ve veganskou stravu. Věřím, že spoustě lidem to může vyhovovat, ale on tím byl přímo posedlý, což bylo trochu otravné. Takže jo, bylo to fajn. Jen by nemusel své extrémní názory prezentovat na každé druhé stránce. Veganství totiž není pro každého.
Musím říct, že to bylo rozhodně lepší než první díl. Ta chemie mezi Dawn a Spencerem byla neuvěřitelná. Plus taky dávám za relativně reálné charaktery a emoční stavy postav. Dawn se sice místy chovala dost pitomě, ale zase jsem to chápala (navíc ji omlouvá její věk). Jen mi teda přišlo, že jejich vztah je spíše tělesný. Zkrátka hlavně sex a jiskření, ale to emoční propojení mi tam trochu chybělo (nebo jsem tomu moc nevěřila). Každopádně to bylo fajn oddechové čtení. Těším se, až si přečtu příběh o Sawyer.
Uf, tohle mi dalo zabrat. Nečetlo se to vůbec lehce. Pomalý děj, depresivní atmosféra a filozofické hloubání nad lidským svědomím...
Byla to Coriolanova cesta od příliš ambiciózního studenta k psychopatovi, který je schopný pro slávu a moc jít i přes mrtvoly. Chvílemi to byl i sympaťák a já s ním soucítila. Svým činem ve 12. kraji však všechny sympatie rozmetal. Hnus.
Láska mezi ním a Lucy byla dost zvláštní. Nejsem si jistá, jestli jsem jim to věřila. Už tím, jak o ní tvrdil, že mu patří... Šel z toho mráz po zádech. Takže ve zkratce: Lucy Grey chtěla hlavně přežít, Coriolanus chtěl moc. Tohle prostě nešlo dohromady.
"Půjdeš se mnou,
ptám se tence
k stromu, na němž v noční chvíli
vraha kdysi oběsili
divné věci se tu děly
divnější než zajdeme-li
k tomu stromu oběšence..."
Tuhle knihu by se měl přečíst každý rodič, učitel, vychovatel. Ale co to kecám, vlastně by si ji měl povinně přečíst KAŽDÝ. Je celkem děsivé, jak moc nás ovlivňuje rodina - bohužel se mnohdy přenáší i ty špatné vzorce. Takže jo, tohle mi sedlo. Bylo tam toho dost na zamyšlení a ráda bych se jednou dostala i na nějakou přednášku. Tak kdo ví, třeba v budoucnu.
Já čekala romantiku a on se z toho vyklubal celkem napínavý thriller. Za mě docela nadprůměrný příběh, i když sedmnáctiletý kluk sám proti celému světu... no nevím. Místy jsem tomu úplně nevěřila, ale když člověk přimhouří jedno oko (nebo i dvě, že jo), tak se to dá. Celkově se to ale četlo skvěle. Zpočátku jsem si myslela, že to psal chlap. Cítila jsem z toho jistou surovost. Krátké kapitoly, strohé věty, tíživá atmosféra,... trochu mi to připomínalo Cestu od McCarthyho. Romantická linka je dost nevýrazná, autorka se zaměřuje spíš na jiné věci, za což jí dávám velké plus. Takže jo, za přečtení to určitě stálo.
"Co nás stvořilo? Jak jsme vznikli? Odkud se vzaly naše vrstvy, naše křivky a záhyby? Naše něžná a divoká zákoutí? To světlo a ta hluboká posvátná temnota. Údolí a útesy našich duší. Hlasitost a ticho. Pro co bijí naše srdce? Nad tímhle přemýšlím." (str. 101)
"Život je jako bludiště. Nemyslíš? Každá chvíle je zatáčka. Vzorec už je daný. Je to lidská cesta životem. Úhly a křivky. Slepé uličky. Jsi v jejich spleti od narození. Můžeš se v nich ztratit. Nebo ne? Konec, začátek, prostředek. Může ti to zamotat hlavu." (str. 275)