Viky007 komentáře u knih

Po státnicích jsem potřebovala něco jednoduchého, u čeho bych nemusela tolik přemýšlet. Scarlet je prostě oddechovka, ale nechybí ani napětí a špetka romantiky, takže já jsem spokojená. Jen mě mrzí, co se nakonec stalo s babičkou. Přijde mi, že autorka ten její potenciál moc nevyužila, ve finále tam byla k ničemu. A taky mi trochu vadilo střídání pohledů Scarlet a Cinder - hlavně když jsem neustále čekala na to, kdy se dají Scarlet s Vlkem dohromady, tak to mělo trochu rušivý efekt. Evidentně mám v sobě pořád kousek puberťačky :-D.

5 13.09.2019

Opět nádherně zpracovaná a svým vlastním způsobem magická kniha. Souhlasím s ostatními, že je trochu jiná, než jeho předešlá sbírka. Asi ji ocení hlavně zamilovaní, ale každý si v ní najde to své. Nejvíc se mi líbila poslední část, která byla temnější, ale hlavně na zamyšlení.
Prostě srdcovka.

Když nadešel jeho čas,
vzhlédl k smrti
a řekl...
"Ještě jeden život, prosím.
Slibuju, že ho do sebe kopnu rychle." (s. 233)

12 27.08.2019

Tak jsem tohle údajně velkolepé dílo dočetla a musím říct, že víckrát už to číst nehodlám. To prostě nemělo žádný děj - jen frivolní večírky, nekonečné tlachání a povrchnost newyorské smetánky. Gatsbyho jsem si nijak zvlášť neoblíbila, ale pořád byl o něco sympatičtější než sobecká Daisy. Ta jejich láska byla dost podivná.
Celkový dojem z knihy je takový nijaký. Mám ráda 20. léta, ta doba je svým způsobem kouzelná, ale Velký Gatsby mě prostě uspával.

3 13.07.2019

Druhý díl je opět neskutečně čtivý, takže já osobně jsem musela číst dlouho do noci, abych věděla, jak to se Sheilou dopadne. Líbilo se mi, že Torey o sobě nenapsala jen to dobré, ale taky na sebe občas něco práskla. Třeba to, že si evidentně nedokáže vytvořit hranice, které jsou u pomáhajících profesí tak důležité. A zarazilo mě, že dovolila, aby puberťačka s nezpracovanými traumaty asistovala v programu s dětmi, které si prochází podobnými problémy. Z její strany to byl trochu přešlap, ale na druhou stranu chápu, že to myslela dobře.
V této knize je opravdu barvitě popsaná psychická deprivace, takže jsem ráda, že jsem se o této problematice dozvěděla něco víc. Jen je mi z toho trochu smutno (život je a bohužel vždycky bude nefér). Je zvláštní, že nás dokáže ovlivnit něco, na co se ani nepamatujeme. A Sheila kolem sebe dost kopala, ale já se jí vůbec nedivila. Doufám, že nakonec našla svůj šťastný konec a žije si život podle sebe.

5 10.07.2019

Nesnáším, když se mi dlouhý komentář neuloží. Moje nervy! Tak tedy ještě jednou:

Musím přiznat, že mě východní země nikdy moc nelákaly. Pravděpodobně bych se tam na dovolenou jen tak nevydala, ale člověk nikdy neví, že jo. Tenhle road trip tří kluků byl hrozně fajn. Obdivuju je, jak si se vším dokázali poradit. Já bych zdrhala už při setkání s velkými hnusnými pavouky!
Sáhodlouhé popisy v knize nečekejte, je to prostě takový rychlý průřez několika zeměmi. Někde se zastavit, pak zase popojet. Občas mě trochu rozčilovaly Martinovy odbočky k nepodstatným věcem (tedy pro mě nepodstatným, on to možná vnímal jinak) a jeho domněnkám, na druhou stranu se jedná o cestovatelský deník, takže se s tím asi musí počítat. Taky je škoda, že v knize nejsou kvalitnější fotky.
Celkově se však jedná o svižný, čtivý a zábavný příběh. Nejvíc mě pobavily zkorumpovaní policajti, ale ocenila jsem i závěrečný list Výprava v číslech (počet dnů bez sprchy nebo vany, výpovědi v práci kvůli výpravě,... :-D). Rozhodně doporučuji nejen cestovatelům, ale zkrátka všem, kteří mají rádi dobrodružství :-).

3 04.07.2019

Rozhodně musím říct, že je kniha brilantně napsaná. Střet vymyšleného světa se skutečným byl svým způsobem fascinující. Bohužel se mi však kniha četla špatně a popravdě mě to moc neoslovilo. Zajímavý byl pro mě akorát přístup doktorky a Debořin návrat z léčebny, ale celkově mám z toho rozporuplné pocity.

3 03.07.2019

No... tak jsem tuto útlou knížečku přečetla na jeden zátah a mám z toho slušnou depku. Takže upozornění pro ostatní: je lepší si to dávkovat. Nevím, co víc říct. Je strašné, co dokáže alkohol. Stejně tak je strašné, jak lehce dokáže člověk ztratit sám sebe a svou důstojnost.

10 19.06.2019

Nádherná, upřímná a laskavá. Tři slova, kterými se dá tato kniha charakterizovat. Asi ke mně přišla tak nějak sama. Jednou jsem si přečetla rozhovor, kde odpovídala paní Vlastina. A něčím mi byla hrozně sympatická. Řekla bych, že věci, které nám mají něco dát, k nám přijdou tak nějak sami. A to se dá říct i o této knize. Přečetla jsem ji za jeden den a teď ji dám přečíst své mamince. Děkuji autorce za krásný čtenářský zážitek.

5 18.06.2019

Řekla bych, že se jedná o nejpovedenější příběh ze série Bratrstva. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Přestože je tento díl kapku drsnější, jistá pohádkovost tam stejně je. Ale komu to vadí, že jo. Těším se, až s Volavkami vypluju za dalším dobrodružstvím!

5 29.05.2019

Jsou úžasní, tihle Skandijci (a hraničář!). Musím říct, že jsem se vážně bavila. Přestože je to příběh tak trochu dětský a místy naivní, má své nepopsatelné kouzlo. A Flanaganův humor je jen třešničkou na dortu.

6 26.05.2019

Tak to bylo prostě boží! Oproti prvnímu dílu měla kniha sice pomalejší rozjezd, ale po chvíli jsem se začetla a nemohla se odtrhnout. Místy mi to připomínalo Naslouchače - asi díky tomu, že se hlavní hrdinka vydávala za chlapce, což je zápletka, co se neomrzí. Vasja je prostě ta správná hrdinka, která je svou nezávislostí, houževnatostí a odvahou hrozně sympatická. Stejně tak jsem si oblíbila i Slavíka. A Mrazíka snad zmiňovat nemusím (nikdy bych nevěřila, že o Mrazíkovi někdy prohlásím, že je celkem sexy :-D). Zkrátka úžasná fantasy, kde se to napětím a kouzly jenom hemží :-).

5 25.05.2019

Byl to opravdu nádherný příběh. Oceňuji především originalitu, zajímavé postavy (Vasja a Mrazík) a kouzelnou atmosféru, která prostupovala každou stránkou. Já se přiznám, že prostředí Ruska a celkově ruský folklór zas tak moc nemusím, ale tady to vážně sedlo. Jen bych knížku určitě nedoporučovala dětem. Nechápu, proč je v sekci Pro děti a mládež, protože já se místy fakt bála. Nedoporučuju knihu číst v noci! A teď mě prosím omluvte, musím nachystat kousek chleba pro domovoje - jistota je jistota! :-)

8 20.05.2019

Tahle kniha mě neskutečně zasáhla. Vybrala jsem si ji převážně kvůli studiu, ale příběh dvojčat Nicka a Simona mnou hodně zacloumal. Hrozně moc jsem jim oběma fandila a přála si, aby to skončilo happy endem, což se bohužel stalo jen částečně. Ale asi to tak mělo být.
Kdybych měla knihu hodnotit z hlediska literatury, tak musím minimálně dvě hvězdičky ubrat, protože Elizabeth prostě spisovatelka není. Já to však beru spíš jako její osobní terapii, kdy se z toho všeho potřebovala vypsat. A já jí děkuju, protože jsem si díky této knize dokázala víc uspořádat celou problematiku (např. taková substituční léčba, o které jsem se sice učila, ale teď už je mi jasné, jak to funguje v reálu). Co víc říct? Věřím, že se Simon opravdu vyléčil a konečně žije svůj život naplno. Snad na něho dává Nick tam nahoře pozor...

6 14.05.2019

Rozhodně mnohem povedenější než Mléko a med. Rupi jde víc do hloubky a její básně/myšlenky jsou mnohem procítěnější. Je to zkrátka její zpověď. Píše o bolestech, jako je znásilnění a neúcta k sobě samé, o vážném tématu přistěhovalectví, ale i o lásce, sebeuvědomění a osobním růstu. Za mě palec nahoru, ráda se ke knize znovu vrátím.

6 23.04.2019

Jasné myšlenky, které jsou oknem do duše autorky, si vás i přes zdánlivou jednoduchost získají. Některé z nich byly hodně smutné, jiné vám dodají naději. Rupi hodně popisuje svůj vztah k mužům, takže při čtení nejspíš mnohé překvapí, jak jsou tyto básně intimní. Jednu hvězdičku srážím za formu - mně tam ta interpunkce prostě chybí, ale jde si na to zvyknout. Jinak nemám co vytknout.

4 14.04.2019

Znáte ten pocit, kdy zoufale chodíte kolem přeplněné knihovny, máte tam asi tisíc nepřečtených knih a stejně na nic z toho nemáte náladu? Přesně tak jsem to nedávno měla, a tak jsem zkusila zalovit v knihách mé mámy. Fakt nevím, proč jsem se rozhodla pro tuto knihu, ale prostě mě něčím zaujala (nejspíš tím kapku kontroverzním názvem). A musím říct, že jsem nadšená. Pan Czendlik má nejen zdravé názory, ale i smysl pro humor. Ukazuje, že i farář je normální chlápek, který si rád zajde na pivo. Kromě toho hodně oceňuji jeho upřímnost a otevřenost, u některých otázek to určitě nebylo lehké. Akorát nesouhlasím s jeho tvrzením, kdy o sobě říká, že moc rozumu nepobral. Řekla bych, že je to přesně naopak, protože rozum není jenom o znalostech. Takže vážený pane, pokud tohle čtete, zkuste se nad tím zamyslet. Evidentně se i Poláci rádi podceňují :-).

13 26.03.2019

Hurá, konečně! Konečně už Dlouhý pochod skončil. Tohle byla totiž taková nuda, že jsem si chtěla při pochodu lehnout na zem a nechat se konečně zastřelit. Kdyby to nebyl King, udělám to.
Já nevím, ale co je zajímavého na knize, kde celou dobu všechny postavy pouze chodí, sem tam kecají kraviny a občas se pro změnu nechají zastřelit? Někdo by mohl bránit knihu argumentem, že oplývá skvěle vykreslenou psychologií postav. Možná v něčem jo, ale to bohužel nestačí. King to umí líp.

7 14.03.2019

Když jsem četla Spratka od Torey, říkala jsem si, že je kniha fakt psycho. Oproti příběhu Jodie je to však slabý odvar. Je strašné, co jsou dospělí schopni udělat dítěti. Obvykle nemám násilné sklony, ale v tomto případě bych hlasovala pro nějakou hodně pomalou a bolestivou smrt. Taky mě zarazil přístup sociální pracovnice a jiných odborníků. A to se ani nestalo tak dávno, přibližně před 10 lety. Ani u nás není situace růžová. Nejhorší je, že na to vždycky doplatí ty děti. Jinak knihu hodnotím velmi kladně. Je důležité o takových věcech mluvit, číst, informovat se. Bohužel nežijeme v dokonalém světě a časný zásah může dítěti zachránit život ve všech směrech.

7 25.02.2019

Jako co si budeme povídat, nějaké mouchy to mělo. Hlavně Finn mi přišel na svůj věk až moc vyspělý. A taky zápletka místy postrádala logiku. Jinak tomu nemám co vytknout, četlo se to fakt dobře. Tenhle styl psaní já můžu. A Finna si prostě nelze neoblíbit.

5 22.02.2019

Přestože kniha končí docela optimisticky, je mi z ní smutno. Je strašné, když si představím, kolik dětí vyrůstá bez lásky, kdy s nimi lidé zacházejí jako s kusem hadru. Je to hrozně nespravedlivé.

Sheila byla úžasná. Celou dobu jsem jí držela palce. Ať už byl pak její osud jakýkoli, doufám, že si našla své místo ve světě.

Poznámka mimo: Nechci spoilerovat, ale k té události ke konci knihy se prostě musím vyjádřit. Chápu, že pachatelé trestních činů byli taky kdysi podobně "postižené" děti jako Sheila, kterým bylo třeba pomoci, a nedočkali se. Ale nemůžu si pomoct, je těžké soucítit s někým, kdo spáchal něco tak strašného. Kdybych měla dceru a někdo jí udělal něco takového, rovnou bych ho zabila. V některých případech by možná stálo za to obnovit trest smrti.

10 09.02.2019