Viky007
komentáře u knih
Sama sebou
Jojo Moyes
Už dlouho se mi nestalo, že bych se do knížky tak "zažrala" (což je dost blbé, když musím psát bakalářku :-D) - četla jsem až do noci, protože jsem chtěla vědět, jak to skončí. Příběh Louisy Clarkové se mi zaryl do srdce. Neberu ho jako vyloženě romantický příběh. Je hlavně o hledání sebe sama a o tom, co od života vlastně chci. A já doufám, že se mi to také jednou podaří.
Došel nám čas
Barbora Walterová Benešová
Autorce se za odpad omlouvám, ale jinak to prostě nejde. Došla jsem po stranu šedesát a odmítám pokračovat, protože tohle je neuvěřitelná slátanina. Možná kdybych pokračovala, bylo by hodnocení o hvězdičku lepší, těžko říct.
Co mi na knize tak vadilo?
1. Postapokalyptické knihy mám docela ráda, ale tohle bylo směšné. Jeden den nefunguje elektřina s vodou a postavy už myslí na nejhorší. Druhý den opět nic nefunguje a obyvatelé města začnou vykrádat obchody a přepadávat lidi. To jako vážně? Chápu, co tím autorka chtěla říct, ale nemyslím si, že by po dvou dnech lidé tak panikařili. Bylo to zbytečně vyhrocené. Ale budiž, v Americe je všechno možné.
2. Prostředí USA mi tam absolutně nesedlo. Jde vidět, že to psala Češka. Když už chtěla hlavní události zasadit do ciziny, nemusela jmenovat konkrétní zemi a město. Takhle to působilo jako pěst na oko.
3. Styl psaní byl na úrovni žáka deváté třídy. Autorka prostě není vypsaná. Kniha byla čtivá, ale to bohužel nestačí. Zkrátka příliš jednoduché, často krkolomné věty a zbytečné popisy.
4. Proti romantickým zápletkám nic nemám, ale tohle působilo jako dívčí román zasazený do post-apo. To se dá říct o mnohých young adult příbězích, ale v této knize mi to obzvlášť nesedlo.
Možná mi nepřísluší knihu hodnotit, když jsem ji de facto nepřečetla, ale ten kousek mi stačil. Věřím, že nějaké čtrnáctileté slečně by se kniha mohla líbit, ale starší čtenáře to asi těžko osloví.
Spáčka a vřeteno
Neil Gaiman
Hodně zvláštní pohádka. Trochu feministická, trochu morbidní, trochu mišuge. Prostě Gaiman, co jiného čekat. Na pět hvězdiček to není, ale nové pojetí dvou pohádek mi přišlo zajímavé. A ty ilustrace jsou mistrovská práce!
Půl krále
Joe Abercrombie
Jarviho příběh byl dost zvláštní. Těžko říct, čím to je, ale mám z toho trochu divný pocit. Možná je to stylem psaní, vážně nevím.
A Jarvi mi zpočátku přišel jako ufňukánek a slaboch, ale líbí se mi, že na konci byl z něho úplně jiný člověk, podstatně sympatičtější.
Teď taková menší odbočka k té jeho zmrzačené ruce. Osobně si myslím, že kdyby s ním někdo odmalička cvičil, mohl být z něho schopný bojovník. Já v jedné ruce nevidím žádnou překážku. Ano, měl by to těžší, ale všechno jde, ne? Akorát už by příběh ztratil své kouzlo, outsideři jsou svým způsobem zajímaví.
Kniha se mi jako celek líbila, rozhodně se jedná o nadprůměrné fantasy. Jen je třeba si zvyknout na ten zvláštní styl. A taky konec se mi nelíbil - zápletka sice zajímavá, ale Nikdo se mi svým jednáním trochu zprotivil.
Hypersenzitivní děti - laskaví poslové univerza
Antje Gertrud Hofmann
Tahle kniha je opravdu zajímavá a hlavně neskutečně čtivá. Téma je dost kontroverzní a nutí člověka k zamyšlení, ale řekla bych, že něco na tom bude (i když ve škole by mi podobně alternativní knihy nejspíš omlátili o hlavu). Sama se řadím spíše k citlivějším jedincům, ale osobně si myslím, že každé dítě je citlivá bytost, kterou pak svět různým způsobem obrušuje, tvaruje. A celkově i přístupy, které autorka podporuje při výchově, bych zařadila mezi základy - tedy nejen u hypersenzitivních, ale prostě u všech dětí. Tzn. dostatek lásky, podnětné prostředí, pochopení, vedení k uvědomění si své vlastní hodnoty a zároveň i jasné hranice.
Autismus & Chardonnay
Martin Selner
Nejdřív ze všeho musím říct, že obdivuju chlapy, kteří se rozhodli pro pomáhající profesi (nemyslím tím konkrétně práci s autisty, ale tak nějak obecně). Myslím, že mužský prvek je pro děti hodně důležitý, hlavně ve školství a u zájmových (vychovatelských) činností.
Tato kniha do puntíku splnila má očekávání: pobavila jsem se a zamyslela se nad autismem jako takovým. A autorův styl psaní mě prostě nadchnul (doufám, že to není jeho poslední kniha, byla by to škoda).
Jen toho vína tam bylo nějak moc. Takhle to trochu působilo, že si autor musel dát po každé směně lahvinku :-D.
Psychologie
Pavel Říčan
Jako základ to není špatné, ale kniha je dost stručná, takže bych ji doporučila spíš středoškolákům nebo lidem, kteří chtějí jen nahlédnout do tohoto zajímavého oboru. Na VŠ už to chce jít o level výš.
Klan Rudé lišky
John Flanagan
Trochu jsem se toho obávala a mé obavy se bohužel naplnily. Řeknu to tak - Flanagan už měl celou sérii důstojně ukončit a nezačínat zase s dalšími díly. Chápu, že své postavy miluje, ale už to nějak ztrácí šťávu a příběh je stále předvídatelnější. A nemůžu si pomoct, Maddie mi prostě není sympatická. Jediným opravdu světlým bodem byl Hal a spol. Propojení s Bratrstvem mi přijde jako fajn nápad, když už teda autor pokračuje s dalšími díly.
Jinak to ale bylo skvělé počteníčko jako vždy. Kapku pohádkové, ale milé.
Rozvoj morálního vědomí žáků
Pavel Vacek
Docela hezky zpracovaná knížka, ale kdybych ji nepotřebovala ke studiu, tak bych si ji popravdě nevybrala. Nejvíc oceňuju konkrétní příklady práce se žáky a ukázky morálních dilemat.
Něco mezi tím
Melissa de la Cruz
Stručně bych to zhodnotila asi takto: velmi sympatická knížka se zajímavou zápletkou, která se dobře čte, ale zároveň je i kapku na zamyšlení.
No a teď něco navíc. Téma přistěhovalectví je celkem náročné na zpracování, ale takhle autorka z toho udělala moc fajn příběh. Postavy byly sympatické a reálné, stejně tak mi nevadila romantická linka. Navíc musím vyzdvihnout, že každá kapitola začínala nějakým citátem na zamyšlení.
Akorát mi trochu vadilo, že je celá problematika popsaná jen z jednoho úhlu - tedy že přistěhovalci jsou chudáci, co si zaslouží občanství (vlastně nejdřív aspoň zelenou kartu). Tím, že sledujeme osud jenom jedné rodiny, tak dostaneme trochu zkreslenou představu. Teda ne že bych věděla, jak to opravdu funguje, ale nic není černobílé. Na druhou stranu autorka vycházela z vlastní zkušenosti, takže to asi jinak nešlo. A pak ještě musím zkritizovat jednu drobnost. V anotaci to působí tak, že se Jasmine postaví proti systému a díky svému úsilí vše zvládne. Ve finále to je spíš o tom, na koho natrefila a kdo všechno jí pomohl. Jinak nemám co vytknout. Určitě stojí za přečtení.
Po dobrém, nebo po zlém?
Zdeněk Matějček
Kniha byla zajímavá, to ano, ale řekla bych, že je určena spíš jako zamyšlení pro rodiče nad výchovou a tresty. Druhá polovina byla už o něco lepší, protože se tam řešily konkrétní tresty. Zbytek byl spíš filozofování - což samozřejmě není špatně, ale ke studiu nic moc materiál.
Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku
Jan Svoboda
První polovina knihy byla nic moc a popravdě jsem si říkala, jestli s ní ztrácet čas. Pak mě to však chytlo. Hodně se mi líbily kazuistiky, které knihu vhodně doplňovaly. Nejsem si však jistá, jestli obsah odpovídá názvu. O daném problému jsem se toho zas tak moc nedozvěděla, autor se tomuto tématu věnuje dost široce. Každopádně pro ucelení je to dobré, pokud člověk čerpá z více zdrojů.
Emoční poruchy v dětství a dospívání
Peter Pöthe
Výborná, ale zároveň dost depresivní kniha. Je mi smutno ze všech těch příběhů. A taky z toho, co všechno můžou rodiče ovlivnit - vlastně větší část naší osobnosti. A jak k tomu přijde dítě, které si vytáhne špatné karty?
Bolest šikanování
Michal Kolář
Knihu jsem si vybrala kvůli studiu, ale nakonec mě docela překvapila. Je přehledná, dobře strukturovaná a díky kazuistikám i zajímavá. Musím ocenit hlavně kapitolu, která se zabývá samotnou léčbou šikany, ve které nám autor trochu nastínil, jak v dané situaci postupovat. Nemám tedy co vytknout. Rozhodně si od Koláře ještě něco přečtu.
Sebranka
Torey L. Hayden (p)
Nejsem si jistá, ale mám pocit, že jsou Amíci svým způsobem trochu zvrácení, když jsou schopni narvat do jedné třídy autistu, holku s vážnou poruchou učení, agresivního kluka s poruchou chování a těhotnou dvanáctiletou holku. Na druhou stranu je kniha starší, takže hádám, že se už leccos změnilo. Zajímavý byl taky pohled na inkluzi, která se jevila spíš jako problém. Rozhodně je o čem přemýšlet.
Jinak nemám nic, co bych vytkla. Obdivuju Torey, jak bojovala za tyto děti. Místy byla kniha dost silná. Doporučuji nejen speciálním pedagogům.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Tak jsem si dala po pár letech re-reading a opět mě nepřestává udivovat, jak dokonalý svět dokázal Tolkien vytvořit. Věřím, že Společenstvo je pro mnoho lidí spíš takový lehce zdlouhavý úvod, ale já mám tento díl nejradši. Miluju putování hobitů, hrozbu v podobě Černých jezdců, kapku pohádkovou srážku s Bombadilem ve Starém Hvozdu, Roklinku, kompletní společenstvo, všechny ty básně... prostě nádhera!
A když si zvyknete na ten květnatý jazyk, zjistíte, že se nemůžete odtrhnout.
Láskou ji nespoutáš
Atticus (p)
Kniha mě zaujala jak názvem - protože úplně spoutat se asi nenechám nikdy - tak grafickým zpracováním. Řeknu to hezky česky, poezie mnou ve většině případů ani nehne. Nejvíc se mi zhnusila při rozborech naprosto nepochopitelných básní, takže s těžkým (Nebo vlastně lehkým?) srdcem musím říct, že prozódie a podobná zvěrstva jsou hnus.
Atticus mě dostal. Vlastně ani nevím, jestli to, co stvořil, se dá nazvat básněmi. Spíš jsou to jen volné myšlenky, které chytil, a nakonec přece jen vypustil do světa. A to se mi moc líbí. Žádné komplikované zbytečnosti. Jen pravda... tak jednoduše řečená. Nad jeho slovy budu dlouho přemýšlet a ráda se k nim vrátím. Dokážou totiž pohnout srdíčkem.
Obvzlášť se mi líbí tahle:
Opouštíme své jednorožce,
ty, kteří utíkají,
ale nikdy úplně neodejdou,
vždycky tu zůstanou
a budou se toulat
po travnatých pláních naší duše.
Faja
Petra Stehlíková
Já. Nutně. Potřebuju. Další. Díl. Ale fakt. Mám pocit, že nevydržím čekat tak dlouho.
Co víc říct? Druhý díl byl výrazný posun k lepšímu. Moc se mi líbí ta originalita - sklenit, duvaly, fajové,... Byla to nádhera! A od druhé poloviny jsem byla napnutá jak kšandy.
Jen mi trošku vadilo, že Petra nedala do slovníčku terminologii, která byla v prvním díle. Takhle jsem občas tápala, co který pojem vlastně znamená. A taky mapka by se hodila. No jo, už mlčím.
Copatá máma
Barbora Bečvářová
Prostě kniha o jedné zbouchnuté maturantce. Takových po světě chodí :-). Tento žánr moc nečtu, ale kniha se mi líbila. Byla to taková ta správná letní oddechovka. Akorát si myslím, že Lucka měla ve všem až moc velké štěstí. V reálu to bohužel tak pohodové nebývá.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Musím přiznat, že jsem byla k české fantasy trochu nedůvěřivá, ale jelikož mi knihu doporučila sestra, tak jsem si Naslouchače konečně přečetla. A rozhodně nelituji! Petra má opravdu krásný styl psaní. Píše tak poutavě, že má čtenář problém knihu odložit. Navíc mi byla většina postav sympatická (hlavně Kapitán a Vargas), včetně hlavní hrdinky, což se málokdy stane. Čtení mi však dost kazila terminologie, kterou si autorka sama vymyslela. Sice to bylo originální, ale skoro pořád jsem musela koukat na slovníček, který je na konci knihy. Taky mi tam úplně nesedlo, že se jedná o příběh z budoucnosti (konkrétně z Evropy, pokud jsem to správně pochopila). Přišlo mi, že by bylo lepší, kdyby si autorka vymyslela svůj vlastní svět. Ve finále je to asi jedno, ale prostě mi to tam nějak nepasovalo. A ještě poslední maličké rýpnutí - přišlo mi zvláštní, že Ilan, která byla odmalička vychovávaná jako chlapec, přemýšlí jako dívka. Myslím, že takové dítě by bylo trochu zmatené, ale proč v tom zbytečně hledat složitosti, že? :-D
Jinak ale nemám co dodat. Moc se těším na další díl!
