Viky007 komentáře u knih
Tenhle čón Dashner rozhodně není žádný plopák! Bylo to velmi čtivé, napínavé, místy děsivé a nechyběly ani sympatické postavy, zejména Thomas, Minho a Newt. Konec mi přišel trochu zmatený, ale hádám, že se to v dalším díle vyjasní. Tož jdu na to!
Musím říct, že mi bratrstvo Volavek přirostlo k srdci, ale stejně jsem byla nadšená z návratu Gilana! Jen škoda, že neměl tolik prostoru, ale stejně to bylo super. Kniha byla samozřejmě čtivá a skvělá jako vždy, jen mi trochu vadí stále stejné charaktery postav. Zdá se, že Flanagan nás už ničím nepřekvapí. Jediné postavy, které se aspoň trochu odlišují, jsou zlodějíček Jesper, Ingvar a samozřejmě specifický Thorn. Za to bych nejradši strhla jednu hvězdičku, ale stejně dám pět, protože prostě Flanagan :-).
Už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha tak psychicky vyždímala. Dívka na kusy by měla být zařazena do povinné literatury. Nese s sebou totiž úžasné poselství. Každý má svůj příběh. Nevíme, co se druhému odehrává v hlavě, nevíme, co si prožil. Měli bychom přistupovat k lidem bez předsudků a vyvarovat se nálepkování. Hlavní hrdinka nebyla dokonalá. Byla citově zraněná, hodně kolem sebe kopala a ničila se. Jsem moc ráda, že to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo. Naděje. Ta je důležitá pro každého. Pro někoho však může být otázkou života a smrti. Rozhodně doporučuji. Budete o ní ještě dlouho přemýšlet.
Popelka, která si umí odšroubovat nohu? Paráda! Musím říct, že jsem si to moc užila. Kniha byla sice dost předvídatelná, ale přece jen se stále jedná o pohádku. Rozhodně jsem zvědavá, jakým směrem se to vyvine :-).
"Takže mám pocit, že jsme tím, kým jsme, ze spousty různých důvodů. A na většinu z nich možná nikdy nepřijdeme. Ale i když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme. Pořád můžeme něco dělat. A můžeme se snažit, abychom s tím byli spokojení..."
Ten, kdo stojí v koutě, je asi nejzvláštnější kniha, jakou jsem kdy četla. Chápu čtenáře, kteří této knize dali odpad, zároveň chápu ty, kteří dali pět hvězdiček. Je to dost kontroverzní kniha, ale řekla bych, že každý si v ní najde to své. Charlie je inteligentní a uzavřený kluk, který teprve hledá své místo. Sice byl často na zabití s tou svou ufňukaností a pasivitou, ale stejně jsem mu držela palce.
Konec byl dost překvapivý. Osobně jsem tedy čekala, že se z toho jeho problému vyklube třeba Aspergerův syndrom (dle mého názory měl jisté autistické sklony), nakonec to však bylo o dost složitější. No... rozhodně mám o čem přemýšlet.
Musím říct, že mě z této knihy docela mrazilo. Je hrozné, co s člověkem dokáže udělat šikana. Bylo mi Jonathana líto a držela jsem mu palce. Líbilo se mi, že se zde střídají pohledy více lidí. Na druhou stranu jsem nějak nemohla pochopit, že si toho v rodině nikdo nevšiml. Chápu, že Jonathan byl dost uzavřený chlapec, ale stejně. A co absolutně nechápu, byl způsob jeho sebevraždy. Jasně, že děcka v pubertě nemají rozum, ale upálit se? Jak si mohl myslet, že to bude rychlá smrt? Vždyť je to příšerné. Každopádně kniha určitě stojí za přečtení. Jen je třeba se na ni trochu psychicky připravit.
Nebyla to kniha o hrdinech a hrdinský činech. Zkrátka jen o obyčejných lidech a jejich osudech. Překvapila mě neobyčejná čtivost i citlivost, která dýchala z každé stránky. Moje první kniha od Mornštajnové a určitě ne poslední.
Přestože jsem se dost bavila, musím dát o hvězdičku míň. Ta překombinovanost byla prostě šílená. Občas jsem si říkala, co za drogy autoři berou :-D. Prostě jsem se v tom trochu ztrácela. Jinak ale super - hlavně u závěrečné scény s polymorfem jsem umírala smíchy.
Moc krásná psychologická knížka napsaná s citem, který se jen tak nevidí. Emily/Connie byla zvláštní a místy trochu rozporuplná postava. Osud jí naložil opravdu dost, ale za některé věci si mohla sama. Její rozhodnutí jsem ne vždy schvalovala, ale nejspíš proto se mi ta kniha tak líbila. Ukazuje i tu lidskou stránku. Žádný člověk není dokonalý a všichni děláme chyby. Otázkou je, zda se z nich dokážeme poučit...
S Doreen Virtue to byla moje premiéra. Knížka to byla milá a pěkná, ale něco tomu chybělo. Některé příběhy se mi líbily hrozně moc a působily na mě uklidňujícím dojmem, u jiných jsem měla pocit, že si autorka trošku vymýšlela. Taky mi vadil křesťanský pohled, ke kterému autorka občas inklinovala.
Musím říct, že jsem si celou sérii moc užila. Jsem ráda, že jsem měla možnost si tyto prakticky nesehnatelné knihy přečíst. Doporučuji také seriál, který je velmi povedený.
Po zhlédnutí geniálního seriálu jsem měla trochu strach, jak na tom bude tahle útlá knížečka. A s potěšením můžu říct, že nezklamala. Rimmer a Lister jsou zkrátka postavy, které jsou nesmrtelné. I když ani jednoho bych teda doma nechtěla :-D.
Snad jen malé varování by se hodilo. Kniha totiž způsobuje opakované záchvaty smíchu :-).
Bohužel musím říct, že mě kniha dost zklamala. Abych se přiznala, nejdříve jsem viděla seriál, který mi přišel skvělý. U knihy jsem tak nadšená nebyla. Přestože byla neuvěřitelně čtivá, něco tomu chybělo. Hannah byla prostě hysterka, jinak se to napsat nedá. Ano, byla taková i v seriálu, ale tam mi její problémy přišly reálnější, drsnější.
SPOILER:
Dost mě zarazilo, že to její znásilnění vlastně znásilnění nebylo. Prakticky šla do toho dobrovolně. Mohla říct ne, křičet, volat o pomoc,... Ona se CHTĚLA zničit. Vyloženě si v té depresi libovala. I závěrečný rozhovor s výchovným poradcem byl podivný. Ona vlastně pomoc nechtěla. Jen všechny kolem sebe obviňovala. To mi přišlo dost zvláštní.
Ale abych jen nekritizovala, na knize se mi líbila myšlenka, že svým chováním ovlivňujeme druhé. A že to může mít následky. Někdy prostě nechceme někomu ublížit, ale stejně to nevědomky uděláme. To je dobré si uvědomit.
Také se mi líbil závěrečný střet se Skye. Docela by mě zajímalo pokračování.
Musím přiznat, že jsem nejdříve viděla film, který mě naprosto okouzlil. Kniha je samozřejmě stejně úžasná, ne-li ještě lepší. Pan Svěrák je prakticky sázka na jistotu. Je to jeden z mála českých autorů, ke kterým se budu ráda vracet. Rozhodně doporučuji!
Předčítač je zvláštní kniha, ale v dobrém slova smyslu. Byla plná filozofických otázek o dobru, zlu, vině i o životě jako takovém. Zasloužila si Hanna Schmitzová takový osud? Těžko říct. Nic není černobílé. A právě proto se mi tato kniha tak líbila. Ukazuje, že je potřeba se dívat na danou věc z různých perspektiv.
Nádherný příběh! S každým dílem je to lepší a lepší. Thorntonovy myšlenkové pochody jsou prostě skvělé! Ten chlap je k sežrání. A líbí se mi, jak se Margaret postupně zamilovává (jen si to nechce přiznat).
To byla tak neskutečně nádherná kniha, že nemám slov. Citlivá, něžná, ale zároveň krutá a drsně reálná. Je to kniha o lásce, hlavně o lásce mateřské. Druhá polovina knihy byla sice dost depkoidní, ale konec byl svým způsobem optimistický. Život si zkrátka nelze naplánovat.
Jediné, co bych vytkla, je korektura. U Omegy mám problém, že se v knihách občas najdou drobné překlepy (u Pomněnčina dítěte hlavně skloňování osobního zájmena ona). Mělo to trochu rušivý efekt. Ale za to autorka pochopitelně nemůže.
Zvláštní pohádka. Nejsem si jistá, jestli bych ji zařadila do dětské literatury. Hororové prvky, téma smrti, knoflíky místo očí a celková bizarnost příběhu,...
Doufám, že z toho nebudu mít noční můry :-D.
Zvláštní kniha. Ale tak nějak správně zvláštní. Pat byl tak trochu trouba - naivní, důvěřivý, žijící mimo realitu. Ale rozhodně měl své osobité kouzlo.
Doporučuji nejdřív přečíst knihu, protože film je úplně jiný.
Na začátku mě zarazil zvláštní styl psaní, ale velmi rychle jsem si zvykla. Hodně drsná knížka. Dost depresivní. Marta si sice za většinu věcí mohla sama, ale v lecčem jsem ji chápala. I když si všechno do puntíku naplánujeme, nikdy to přesně nevyjde tak, jak chceme.
Akorát mě trochu naštval otevřený konec. Doufala jsem, že to s Martou nějak "dopadne". Sice se ke konci trošku vzpamatovala, ale těžko říct, co by bylo dál.