Viky007 komentáře u knih
Krasojezdkyně byla krásná. Trošku se odlišuje tím, že není přehnaně romantická, ale zaměřuje se spíš na čtrnáctiletou Sarah, která ztratila pevnou půdu pod nohama. Nechápu, jak to Jojo dokázala takhle dokonale propojit - všechny postavy, události,... tak, aby to sedělo. Opravdu jsem si to užívala.
Přestože nepatřím mezi cílovou skupinu (tzn. matky s malými dětmi), tak jsem se opravdu dobře bavila. Knihu mi doporučila sestra, která momentálně právě tohle zažívá. Zkrátka taková milá jednohubka.
Tak tohle bylo skvělé počteníčko! Kniha byla čtivá, postavy měly charakter a co se týče děje... no... kolikrát jsem nestačila zírat. Nejvíc plusové body dávám za Faradaye. Miluju tyhle vedlejší postavy, obklopené tajemnem, velkým charismatem a inteligencí. Citra a Rowen byli taky fajn, ale jak už tu bylo zmíněno, charaktery jsou dost podobné Katniss a Peetovi z Hunger games. Mně osobně to nevadí, protože HG jsou srdcovka a tohle je navíc jiný, opět originální příběh. Některým hnidopichům by to ale mohlo vadit. Za mě rozhodně palec nahoru. Určitě se Smrtkou neprohloupíte.
Zvláštní a krásná kniha, která donutí člověka se zamyslet. Není o rakovině. Je o životě. O žlutých lidech, se kterými se setkáváme a ani o tom nevíme. Myslím, že i Albert je žlutý. Možná nezměnil můj život o 180 stupňů, ale něco ve mně nechal.
Příliš jednoduché, průhledné a sluníčkové. Chápu, co tím autorka chtěla říct, ale fakt se to nedalo. Hlavní hrdinka, sobecká a mrzutá dáma, se změnila téměř mávnutím kouzelného proutku v úplně někoho jiného. Příběh byl přesycený vírou, láskou, odpuštěním, až to pěkné nebylo. Na tak tenkou knížku toho bylo až moc.
Nedalo se to. Došla jsem do půlky a dál to prostě nešlo. Nudnější knihu jsem snad nečetla. Začátek celkem ušel, ale pak se z toho stala pitva vzpomínek. Hlavní hrdina popisoval snad každé prdnutí, které se mu stalo. Některé události byly zajímavé, ale skoro pořád se zastavoval u nepodstatných blbostí, až mě to začalo vytáčet. Prostě se to táhlo jak žvýkačka. Možná knihu někdy dočtu, ale momentálně u ní nehodlám ztrácet čas.
"Jestli čtete tuto knihu, pak jste tím dítětem, které čte při baterce a sní o jiných světech. Nebojte se jí, té uvnitř ukryté Krásky, ani jejích snů. Klidně ji vypusťte ven. Ona je vy, já, ona je magie. Není nic takového jako je žít šťastně až do smrti. Je jenom život. Je na nás, aby byl šťastný. Vy jste Ohnivák. A za vás jsem nejvíc vděčná."
Byl to opravdu kouzelný příběh. Motiv pohádky Kráska a zvíře tam byl hodně znát, ale přesto to bylo jiné... trochu temnější, ne přehnaně romantické, více na zamyšlení. Jeva mi byla sympatická, povahově jsme si blízké. Hodně se mi líbilo, jak se v Eovenovi bily ty dvě podstaty - zvířecí a lidská. Zkrátka žádné černobílé charaktery postav.
Celkově to měla autorka moc pěkně propracované a rozhodně jsem zvědavá na její další tvorbu.
Moje druhá kniha od Gaimana a musím říct, že jsem nadšená. O severské mytologii jsem toho moc nevěděla, proto mě potěšilo, že autor sepsal několik základních příběhů. Je pravda, že jsou celkem jednoduše popsané (skoro na způsob pohádky), ale pro ty, kteří se s tím ještě nesetkali, je to skvělá volba. Příběhy jsou jasné, srozumitelné, vtipné. Co víc si přát? Rozhodně doporučuji!
Opravdu nádherná knížka, která zahřeje u srdíčka a donutí čtenáře trochu přibrzdit v tomhle zrychleném světě. Rozhodně se bude líbit všem milovníkům knih, bez ohledu na věk. A ty ilustrace jsou luxusní!
Výborná kniha, která se zabývá osvojením a pěstounskou péči hlavně po praktické stránce. To se mi opravdu líbilo. Nebyly to jen nějaké teoretické žvásty, ale svým způsobem návod pro rodiče, kteří si chtějí dítě osvojit. Tedy jak postupovat, co očekávat, jak pracovat s dítětem, které je deprivované, něco málo z vývojové psychologie,... zkrátka takový rychlokurz. Jen škoda, že je kniha už trochu starší, protože některé věci se z právního hlediska změnily.
Stručná, celkem pěkně zpracovaná, ale dle mého názoru nepřináší nic nového. Víceméně se zabývá tím, co si většina lidí dokáže odvodit selským rozumem. Jako četba do školy to nebylo špatné, ale vracet se k ní nejspíš nebudu.
No byla to jízda. Když to srovnám s prvním dílem, který byl místy zmatený a trochu se táhl, tak je to výrazný posun k lepšímu. Sapkowski má prostě nádherný styl psaní a úžasný smysl pro humor. Mám pocit, že scénu, kdy Geralt učí princeznu Ciri smrkat přes prsty, už z hlavy jen tak nedostanu :-D. Je to prostě sekáč!
Bohužel musím říct, že jsem od této knihy čekala víc. Nebylo to přímo utrpení, ale nedá se říct, že bych si četbu užívala. Dle mého názoru autor řešil věci pořád dokola a kolikrát vysvětloval věci, které jsou jasné i bez vysvětlování. Praktické příklady byly sice zajímavé, ale jak už jsem psala, pořád se tam řešilo to samé. Ani styl psaní mi nějak nesedl. Takže... jako určité vodítko pro sociální pracovníky fajn, ale každý si stejně nakonec najde ten svůj způsob, jak pracovat s klientem.
Skvělá kniha pro pomáhající profese i laiky. Přestože se jedná o odbornou knihu, byla docela čtivá, přehledná a plná praktických příkladů. Občas jsem si teda nebyla jistá, jak to autor přesně myslel - možná si ji budu muset časem přečíst znovu - ale rozhodně to nebyla ztráta času.
Skvěle a hlavně poutavě sepsaná kniha o tom, kde se v lidech bere zlo. Nejzajímavější mi přišla kapitola o poruchách osobností a pak o důležitosti citového pouta v životě. A líbilo se mi, že se v celé knize objevují praktické příklady. Akorát posledních pár kapitol jsem tak trochu přetrpěla - na mě už to bylo moc vědecké - ale stejně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Knihy od Jojo mám ráda hlavně z toho důvodu, že jsou lidské. Píše o obyčejných lidech, jejich starostech i radostech. Stříbrná zátoka byla moc hezká. Postavy byly sympatické a líbilo se mi střídání pohledů. Taky mám hroznou chuť jet někam k moři (A vidět velryby!).
Ale nemůžu si pomoct, u Jojo jsem zvyklá na jinou úroveň. Místy mi to přišlo trochu slabší. Tenhle příběh byl tak neskutečně sluníčkový, až to pěkné nebylo. Mám ráda happy endy, ale tohle už bylo trochu přes čáru. Prostě Rosamunde Pilcherová v bledě modrém. Na druhou stranu si říkám... proč ne? V životě je až moc smutných konců a pohádkový příběh je občas potřeba.
Komiksy nečtu, ale u těchto dějin jsem udělala výjimku. Musím říct, že obrázky i komentáře neměly chybu, skoro pořád jsem se smála. A některé věci mě dost překvapily, takže i když se to nezdá, je to místy dost poučné. Přečteno za dva dny :-).
Asi už mi došla slova. Byla to prostě jízda. Hodně drsná a krutá jízda. Ten frasák Dashner ví, jak na nás. Celá tahle trilogie se mi dostala pod kůži a patrně mě bude ještě několik nocí strašit ve snech.
Co víc říct? ZLOSIN je dobrý.
Knížku jsem koupila svému synovci, ale neodolala jsem a musela si ji přečíst :-D. Je to taková příjemná jednohubka na zamyšlení, která pohladí po duši. Doporučuji malým i velkým :-).
Začínám mít pocit, že jsem dostala erupci a přicházím o rozum. Stejně jako Thomas už nevím, komu vlastně věřit. Trochu jsem doufala, že se něco vysvětlí, ale zamotalo se to ještě víc. Jinak ale chválím. Bylo to extra čtivé a taky extra děsivé - u některých scén jsem měla pocit, že si plopnu do gatí.
Jo, a toho slovníku se už asi nezbavím.