VIVINKAR komentáře u knih
První kapitola mě docela nalákala, ale pak přišel zmatek. Velké množství postav, ve kterých jsem se nemohla vyznat. V některých pasážích jsem vůbec nevěděla o kom je řeč nebo kdo co řekl. Ve výsledku nebyly některé postavy vůbec důležité.
Autorka se snažila nahustit spoustu událostí do jednoho příběhu, což bylo na jednu stranu zajímavé - sledovat vývoj hlavních postav, ale také bych ocenila, kdyby některé byly víc vykreslené.
Jinak byl příběh čtivý, silný, k zamyšlení. Vztah rodič X dítě, respektive více rodičů.
Určitě ale stojí za přečtení!
První knížka od této autorky. Vůbec jsem nevěděla, co očekávat, komentáře jsem před tím vůbec nečetla.
Jsem trochu rozpolcená - psáno je to velmi čtivě, ze začátku jsem se tedy musela “kousnout” a začíst se, ale pak to šlo samo, stránky rychle ubíhaly.
Jen mi příběh Marie, ač zajímavý, přišel trochu nepravděpodobný, a to mě rušilo.
Když to ale shrnu - do další knihy určitě půjdu :)
Kniha se četla dobře, ostatně jako vždy, od této autorky. Příběh byl ale dost předvídavý, některé strany jsem až přeskakovala, jak byly “o ničem”.
Jinak rozhodně silný příběh.
To, že je kniha vedena ve dvou časových osách mi vůbec nevadilo, ale to, že ta novodobá není téměř důležitá, mě na konci dost zklamalo. Kniha neměla moc spád, některé pasáže se dost vlekly. Historická část mě bavila hodně, kdyby to bylo jen o ní, bylo by to na 5* ????
Chvilku mi trvalo dostat se do děje, přeskakování od jedné postavy k druhé.
Pak děj celkem rychle ubíhal.
Příběh o upírech mě moc nezaujal a vlastně mi trochu rušil výsledný dojem z knihy.
Vlastně jsem taková rozpačitá, asi jsem čekala víc.
Měla jsem to podobně - na začátkujsem se nemohla začíst a pak se v ději trochu ztrácela tou vší kombinací. Nakonec jsem ale, s vypětím všech sil, dočetla. Znovu po knize už ale nesáhnu.
Musím se přidat k hodnocení, že mi to nepřišlo jako thriller, ale YA literatura. Čekala jsem asi něco trochu jiného než nafoukanou, tak trochu frackovitou Hattii a Petra, který mi z vykreslení připadal, jako kdyby neuměl do pěti napočítat... Ale četlo se to dobře, to zase jo :)
Mno... po Dítěti, Projevu a Agentovi ses teda, Tome, moc nepředvedl. Knihu jsem koupila s velkým očekáváním a těšila se na ní, ale tohle se teda moc nepovedlo. Nepodařilo se mi pořádně začíst, ani na opakovaný pokus, kdy jsem si říkala, že je to mojí náladou - nebylo. Tak snad příště.
Četla jsem už dávno, ale kniha má čestné místo v knihovničce :), ráda se k ní vracím a určitě doporučuji přečíst
Prostě pecka...ke konci knížky si už myslíte, jak jste geniální, že "panebožekonecnepřekvapí" a pak... Musso je prostě skvělý! Už aby vyšla další díla!
Ze začátku mi trochu trvalo se zorientovat, pak jsem se začetla, a konec pro mě nebyl překvapením, dal se tušit od půlky knížky. Poslední kapitola v knize být ani nemusela...
Kniha se mi líbila, i když byla elkem krkolomě psaná. Tedy pro mě. Bylo těžké si na tento styl psaní zvyknout.
Potřebovala jsem nějakou nenáročnou oddychovku po těžkých tématech a tak jsem sáhla po ženským románu. Autorku znám, většinou u jejích knih není třeba až tak přemýšlet, všechno dobře dopadne a já si zklidním myšlenky.
Tentokrát mě ta kniha ale vlastně dost štvala.
Nevadilo mi tolik postav nebo přeskakování v ději, ale spíš ta kombinace, ne, ta překombinace problémů.
Navíc jsem si Romanu vykreslila jako pětačtyřicítku, pořád svobodnou a bez dětí a přitom byla tak mladá. Zkušenosti, názory a myšlenky měla jako zralá žena . U ní mi to přišlo až otravné.
Ale druhej díl si stejně přečtu, jsem zvědavá! Ale až budu mít zase krizi po nějakým vyvražďování (chápej holocaust apod.).
Četla jsem předchozí dvě Linwoodovy knihy a tak jsem se na tuhle moc těšila. Neodradilo mě ani nízké hodnocení. A víte co? Bylo to super!
Žádný zbytečný cavyky, desítky a desítky jmen a postav. Příběh “drželo” pár lidí a to to bylo napínavější. Dobrá zápletka, autor si se mnou pohrával, pořád jsem měnila názor na to, kdo je vrah. Příběh měl spád a nemohla jsem přestat číst. Za mě doporučuju!
Ve chvíli, kdy jsem dočetla první díl, Dvě hrsti života, jsem v knihkupectví narazila naprosto náhodou na Nový život. Takže jeho koupě byla jasná volba. Co se týká příběhu Therese a Gisele, byl sice zajímavý ale slabší, než příběhy Anny a Charlotte. I tak byla kniha velmi čtivá a příběh rychle ubíhal.
Jsem trochu v rozpacích. Příběh ubíhal, člověk chtěl číst dál a dál, stále čekal, co z “TOHO” teda nakonec bude a dočkal se brzkého a nedovysvětleného konce. Všechno to tak klouzalo po povrchu. I když bylo opět strašné představovat si hrůzy, které se děly, očekávala bych asi víc vykreslený děj kolem Heleny a zároveň i jednotlivých postav.
Protože jsem nejdříve četla Esterčini otcové, očekávala jsem víc :)
Knížka je pěkně napsaná, tak čtivě, jako všechny předchozí knihy této autorky. Ale na pět hvězdiček to není. Neustále mě dráždilo Joino chování, ať je nemocná jak chce. A stále jsem se nemohla zbavit pocitu, že Elisa musí být super dítě, protože ve dvou letech mít takové myšlenkové pochody a jazykovou výbavu - to se jen tak nevidí. I když je to děcko, z knížky mi byla strašně protivná, až se za to stydím.
Po přečtení recenzí jsem se knížky trochu bála. Přeci jen jsem od Keplera zvyklá na něco jiného. Nakonec jsem ale ráda, že jsem po ní v knihovně sáhla. Byla jsem nadšená. Knížka se mi opravdu moc líbila, i když se nejedná o detektivku. Sice mě hlavní hrdinka trochu štvala některými rozhodnutími, které udělala, občas jsem se ztratila v postavách, ale i tak jsem nemohla přestat číst. Doporučuji dát knížce šanci! :)
Takový zamotaný, vztahový příběh. Chvilkama mě kniha celkem nudila..
Já nevím, některé ty dialogy mi přišly jak z jiné planety. Asi nikdy nezapomenu na větu od Elišky: “Pojď se podívat, jak se dělá, ať si ho můžeš také zhotovit.” A Alois me štval, byl to pitomec!