vlcka
komentáře u knih
Buddhovi sirotci
Samrát Upádhjáj (p)
Mám ráda příběhy z prostředí tolik odlišného od našeho. Postavy jsem si zamilovala a atmosféra Káthmandú je popisována krásně barvitě, živě. Romantický příběh osudových setkání obklopují historické i společenské události, které ale nejsou pouze kulisami. Velmi čtivá, krásná kniha, okno do Nepálu.
Světloplaší
Radek Malý
Krása! Tahle poezie mě v záplavě překonstruovaných metafor, kterými se to teď (dle mého) všude jen hemží, moc potěšila a pohladila duši. Tolik může být řečeno čtyřmi verši a složité sdělení lze vyjádřit tak "jednoduše". A provedení knížky je opravdu povedené!
Ubožáci
Yiyun Li
Vím, že v Číně je to s komunismem drsnější než bylo u nás, ale každý, kdo by jen pomýšlel na to, že bude komunisty volit by si tuto knihu měl přečíst. Moc dobrá kniha, nahlédnutí do (pro mě) úplně cizí kultury, až skoro nepředstavitelné, zajímavé a nakonec dočteno s vděkem, že žiju tam, kde žiju.
Hmatatelný čas
Giorgio Vasta
Krom faktů děje, které anotace uvádí bych ráda přidala i nějaký vlastní pohled. Myslím, že se tady zapomíná na zdůraznění jazykové stránky knihy. Totiž kontrast toho, že vypravěčem je jedenáctiletý kluk a složitých větných konstrukcí (myslím, že hlavní postava je v příběhu opravdu jen jedna, vypravěč, poznáváme ho pouze jako Nimba) . Jazyk mi nepřišel dětsky dospělý, spíš prostě jen dospělý, bohatý. Jména, jakými nazývá své rodiče a bratra (Motouz, Skála, Bavlnka) mi pořád nejdou z hlavy. Zvlášť matčino jméno Motouz. (Motouz v kuchyni prala salát, to je prostě fascinující =) Kromě toho se v textu najdou opravdové zvláštnosti, totiž co do vyjadřovaných obrazů. Vzkaz na ulitách šneků, ostnatý drát a kočka chromá od narození... konečná narozeninová "oslava".
Ani nevím, zda se dá hovořit o poznávání zla ke kterému se přibližujeme s dětskou naivitou, která by na venek působila jako krutost. Smrt uneseného spolužáka mi totiž jako nehoda ani trochu nepřipadá. Žádný omyl. O nehodě se dá (možná) mluvit v té části knihy, kde tahle malá teroristická buňka vyhazuje do vzduchu auto svého ředitele a přijdou přitom k úrazu nevinní kolemjdoucí. Ale spolužák po dlouhém mučení (tvarování) rozhodně neumírá náhodou. Proto bych řekla spíš Opravdová krutost, ochutnávaná a ohýbaná až k prasknutí, ve snaze vymknout se světu kolem, do kterého by ti tři měli patřit...
Taky němoceda. Jazyk tvořený gesty a pózami, který malí teroristé používají je dost podstatný. Známé pózy z reklam, klipů.. banality přeměněné na vyjádření emocí a signálů. Pro mě byl tento jazyk kontrastem k balení světa do slov, toho všeho pojmenovávání.
Všechno, proti čemu se ti tři snažili jít, tím se sami stali.
