vranystepan komentáře u knih
Jedna z nejlepších knih novodobé literatury, kterou jsem četl. Neříkám, že mi z pohledu čtenáře přijde bezchybná, ale vzhledem k propracovanosti hlavní dějové linie mohu všechny chyby autorovi odpustit. Určitě si od Borise Starlinga přečtu i další romány.
Ze začátku jsem prostě nemohl přijít na chuť stylu, kterým je napsaný příběh, ovšem po pár vraždách mě kniha doslova pohltila a nemohl jsem jí přestat číst, dokud jsem jí na stůl nepoložil se slovy 'přečteno'. Konec příběhu mě trochu zamrzel, ale vzhledem k psychologickému stavu hlavního hrdiny je tento fakt přijatelný a já tak mohu poznamenat pouze: "hodně zdraví, Rede Metcalfe. Byl jsi dobrý policista. Byl."
Co na to říci? Poměrně dost stránek utrpení, kostrbatého překladu a především 'tuctového' rázu celé zápletky. Nejspíš to nejhorší, co jsem kdy četl. Nedokážu si představit, co se děje v pokračování této knihy.
Šestý díl není první dílem a v mnoha případech se pokračování (a nejen knih) nepodaří právě jako první díl nějaké série. Ovšem 6. díl Harryho Pottera je důkazem rčení, že vyjímka potvrzuje pravidlo. Má to spád, děj funguje a štos nepřečtených stránek mizí v prstech neuvěřitelně rychle. Možná i rychleji, než by si člověk přál. Vzhledem k stavu současného fantasy je Harry Potter a Princ dvojí krve jasný nadprůměr.
Relikvie smrti dokonale zakončila celou sérii, ale po přečtení jsem byl smutný, jelikož jsem si uvědomil, že právě TOUTO knihou celá série končí. Prolínání dějových rámců, nápadité zakončení hlavní dějové linky a především nepopsatelná nejistota před otočením každé stránky - právě kvůli těmto vlastnostem (a nejen těm) nelituji ani vteřiny s touto knihou.
Ačkoliv je tato kniha po dějové stránce velmi zajímavá - styl, kterým je celý děj podáván čtenáři, bych zařadil mezi ty méně čtivé, což je v případě takovéhoto kultu naší literatury nesmírná škoda.
Kniha se mi dostala pod ruku v podstatě v době povinné četby na střední škole a po pár přečtených stránkách jsem si jí doslova zamiloval. 'Jen tak mimochodem' popsaná zvěrstva z Osvětimského koncentračního tábora patří bezesporu mezi to nejlepší, co mi literatura 20. století může nabídnout. A co si mě získalo? Sarkasmus, lehkost a nezaujatost celého popisu a prostor k ztotožnění se s hlavním hrdinou.
Kniha disponuje opravdu zajímavým obsahem, jehož krása je podpořena opravdu propracovaným příběhem s několika dějovými rámci. Knihu jsem přečetl takřka během pár hodin, protože jsem se od ní nemohl odtrhnout, dokud jsem nezdolal poslední stránku. Doporučuji všem milovníkům konspiračních teorií!