Whitecat komentáře u knih
Moje první Agatha a určitě i poslední:(! Ač mám detektivky opravdu ráda, do téhle jsem se vůbec nemohla dostat. Takové nějaké nijaké. Odpad to asi úplně není, takže dávám dvě hvězdy... ale ani jsem to nedočetla.
Zcela souhlasím s komentářem Shindo. Ještě doplním, že není mnoho odborných knih, které mají co říct i po 25 letech od prvního vydání
(1993).
Už jsem četla lepší detektivky, ale rozhodně jsem to ocenila víc než Harryho Lotra.
Kniha je tak dobře napsaná, že jsem celou dobu místo textu měla před sebou obraz. Jako bych v té vile chodila vedle jednotlivých postav. Vydařený způsob, jak jednomu betonovému, skleněnému a možná studenému domu vdechnout život.
KE KNIZE: Tak u téhle knihy jsem pochopila, že skvělý nápad k napsání dobré beletrie nestačí:( Je to určitě zajímavá úvaha a jako provokace čtenáře k tomu se nad tématem zamyslet slouží výborně! Na druhou stranu mi tu chybělo literární umění: jazyk, barvitost, pohlcení čtenáře dějem... Něco, co najdeme v Gertě od Tučkové, v Selským baroku od Hájíčka, v díle Dana Browna, Jo Nesbeho....
K TÉMATU: Jedem můj známý, kterému je teď lehce po 30 let se diví, k čemu je znalost historie dobrá? A zde se nabízí skvělá příležitost to vysvětlit. Spolu s přečtením této knihy každému doporučuji shlédnout seriál "Muži, kteří vybudovali Ameriku" (2012, USA). Naštěstí "predátoři" mohou mít i jiné ambice než největší materiální bohatství. A protože rozdílnost mezi lidmi a jejich zájmy je asi naší člověčí přirozeností, budou se i nadále v našich dějinách střídat období republik a otrokářských impérií. Historie se prostě stále opakuje:).
Tahle kniha mě zaujala pouze jednou věcí: autorčina vlastní zkušenost s životem v USA v době krize, kterou do knihy promítala. Ale uznávám, že dějově byla druhá půlka o fous lepší.
Jedna z mála knih, kterou jsem opravdu nedočetla, i když jsem se snažila:(. Začátek vypadal opravdu slibně, ale v momentě, kdy nastoupila na scénu Bůh, Taťka, všechno bylo zlé. Podivná slátanina bez ladu a skladu. Ani žádná z myšlenek mi nestála za zářez do mé kůry mozkové.
Jedna z mála knih, ke které se ráda vracím. I když už to znám skoro z paměti, stejně si nedokážu představit letní prázdniny bez Saturnina. Televizní seriál je sice fajn, ale knihu mám mnohem, mnohem radši!
Zařadila jsem do své čtenářské výzvy. Sice v češtině vydána až v roce 1998, ale první vydání ve Vídni v roce 1881. Navíc, proč si zrovna letos nepřipomenout "tatíčka Masaryka" i jako významného sociologa. Kniha mně zaujala tím, jak dobře byla tahle problematika zpracovaná už před koncem 19. století. V humanitních oborech odborné knihy zastarávají už po několika letech po vydání. Některé teze z téhle knihy, ale nejsou dodnes překonány, a pokud o tomhle fenoménu chce někdo něco vědět, klidně si může knihu přečíst a bude s přehledem o tématu stále "in".
Tak, do toho jsem se zažrala, tak že se to už ani nedá označit "četbou jedním dechem".
Tak tohle jsem fakt nedočetla. Začátek byl super, mazec, wow, ale v půli jsem zjistila, že už mě to ani trochu nebaví. Možná, kdybych to četla před třiceti lety asi bych to hltala. Teď jsem v tom ale nenašla nic, co by mě překvapilo.
Zajímavý nápad, jak se zas trochu jinou optikou dívat na osody lidí a složitost jejich situace za války i po ní. Líbilo se mi snaha o objektivitu.
Super, napínavé. Ale určitě nezapomenu na inspirativní příběh jednoho statečného sedláka, kterého režim nedonutil nenávidět. Od něj by se Marta Kubišová a jiní podobní "hrdinové" mohli učit.
Na knihu jsem narazila na polici UMČ Praha 15. Jsem ráda, že jí tam někdo zanechal, protože to bylo moc příjemné čtení. Je to sice červená knihovna a děj se dá dost předvídat, ale i tak je to napínavé a na happy end se těšíte.