wiana82 komentáře u knih
Byly kapitoly, u kterých jsem se opravdu od srdce zasmála, určitě doporučuju k přečtení.
"Byl to parfum de Wilkes - vůně psychotické posedlosti."
Je to jedna z těch knih, na které člověk jen tak nezapomene. Při nejbližší příležitosti se podívám na film, který jsem ještě neviděla, ale teď bych ho strašně vidět chtěla.
Díky této knize si člověk uvědomí, jak je důležité užívat si života plnými doušky, myslet pozitivně a vážit si zdraví....to, co tato rodina prožila je hrozné, přála bych jim moc, aby se jim už vážné nemoci obloukem vyhýbaly....
Je to rok, co jsem přečetla první a druhou knihu, trochu jsem se bála, že zapomenu podrobnosti a třetí knihu jsem odkládala a nevěděla jestli si to radši nepřečíst celé od začátku. Nakonec jsem se pustila rovnou do knihy třetí a překvapilo mě, že jsem se začetla úplně bezproblémů a všechno se mi krásně vybavilo....zážitek ze čtení jsem měla stejný - kniha mě nadchla, i když u všech jeho knih mám po dočtení pocit, že bych se ráda dozvěděla ještě něco víc - ale třeba je to záměr, jen já nemám dost velkou představivost:-)
Často mě při čtení napadlo slovo absurdní, nepředstavitelné....potkalo to nejspíš tisíce lidí, kteří nic neudělali a přesto strávili léta, ne-li zbytek života v nelidských podmínkách...Na konci mě dostala věta: Poprvé za osm let jdu sám na záchod, poprvé tam mohu zůstat tak dlouho, jak chci.....kniha rozhodně stojí za přečtení...
Kniha mě bavila, velmi čtivá...asi od poloviny mě opravdu zajímalo, jak to skončí a byla jsem chvíli na pochybách, kdo je vlastně ten "cvok"...
Velmi čtivě a poutavě napsáno. Neodolala jsem a pustila si i film.
Taková rychlá jednohubka:-) Neurazí, nenadchne...U jejích knih nemám nikdy problém se začíst, ale předchozí díly mi přišly lepší.
Sotva člověk začne číst, už kniha pomalu končí. Takový jsem měla pocit u prvního dílu, tak i teď. Rozhodně nejsem cílová skupina, ale baví mě to. Rozhodně sérii dočtu.
Mě se tedy četlo velmi dobře, žádná část mi nudná nepřišla, naopak mě kniha držela v napětí až téměř do konce...poslední kapitola pak otevírá prostor vlastní představivosti a to mám ráda:-)
Opět dobře vykreslená psychologická stránka hlavní hrdinky. Jen jsem trochu doufala, že potom, co si prožila v prvním dílu bude trochu odvážnější a méně bázlivá, v tom mě neskutečně rozčilovala. Konec bych si byla přála trochu jiný, přece jen, u prvního dílu by se to dalo pochopit i tak, že Maxim Rebeccu "zachránil" před bolestivým umíráním, což ona nejspíš i chtěla a schválně ho vyprovokovala k činu, což naznačila i věta, že se usmívala, když po ní vystřelil.
Musím říct, že jsem na konci měla trochu problém s tím, co Poirot udělal. Člověk, který celý život odhaloval zločiny....a že by náš pan X dokázal tak snadno dovést svou "oběť" k vraždě, že tolik lidí- vlastně téměř všichni, by toho byli schopni je docela strašidelné. Pomyslet na vraždu je jedna věc, ale provést ji - na to podle mě musí člověku scházet určitý typ zábran...zajímavé, pro mě i k zamyšlení, konečný dopis od Poirota jsem četla dvakrát. Výborná kniha, k A. Christie se zase brzo vrátím.
Dobré to bylo. Lincoln a Amélie mě stále nepřestávají bavit, i postava J. Archerové mě zaujala - zvlášť šachová partie, kterou si zahrála s Lincolnem...až bude příležitost někoho porazit, schválně vyzkouším:-)
Mám moc ráda Murakamiho tvorbu. Většinou je to u něj tak, že to, co se chce člověk nejvíc dozvědět, se nedoví a musí zapojit vlastní fantazii a to mě baví.
Trvalo mi dost dlouho než jsem se začetla a začala se orientovat lehce v postavách, ale když se tak stalo už mě kniha bavila. S Grace jsem soucítila, nemám tak dlouho od druhého porodu a různými podobnými stavy jsem si také prošla, i když ne tak extrémně. Původně jsem chtěla dát tři hvězdy, průměr, ale za ten zajímavý popis poporodní deprese dávám nakonec čtyři. Taky mě zaujalo jak Connie smýšlela o lásce: Láska je rozhodnutí. Nic víc.
Ten konec v soutěži mě dostal - až mi bylo Briana trochu líto...Jinak prima čtení, zajímavé, vtipné postřehy, vrátila jsem se v duchu do studentských let...
Hezké to bylo, čtivé...ani mi nevadil ten začátek - důležitý pro vykreslení postav Hanka a Ellise...asi tak od půlky knihy se opravdu nedalo přestat číst...vemi ráda si přečtu i jiné knihy od této autorky.
Pro mě zajímavý pohled do smýšlení násilníka Kevina, který nechápe, proč ho jeho žena opustila, když se přece měla tak dobře, všude ji vozil a za to, že ji občas uhodil - za to si přece mohla sama, měla se líp chovat...
Po dlouhé době jsem "zhltla" knihu za tak krátký čas....A přestože nejsem typ, co rád čte povídky - na mě jsou moc krátké a mrzí mě, že jsem moc rychle u konce - tak mě potěšilo, že měly příběhy společné prvky a postavy....během čtení druhého příběhu už jsem uhodla o kom bude ten třetí:-)
Čtu případy Lincolna Rhyma postupně a u tohoto dílu mi trvalo malinko déle, než jsem se začetla...myslela jsem, že téma elektrika mě nebude moc bavit, ale tak hezky to v jedné kapitole vysvětlil, jak je to s proudem, odporem a napětím, že i moje malá představivost to pochopila.....od té doby už mě kniha i pohltila, jako ty ostatní předtím...