Xamedeus komentáře u knih
Prvotně mě asi zaujalo, jak Lila je nedefinovatelná. V jednu chvíli Vám připadá jak husa, jindy bych jí sám vrazil pusu. Její chování naprosto perfektně koresponduje s etickýma otázkám které vás uchvátí jak může být etika jednoduše definovaná. Přesně kniha mě natolik uchvátila, že si jí velice rád přečtu znova.
První knihu kterou jsem přečetl, snad mě bylo tak 6-7 let. Příběh Mumínka, tedy tomu chlapcovi který spíš vypadá jako bílí hroch. Jeho nevinný pohled , přesto však zvídavý mě připomínal sám sebe. Dnes však po cca 20 letech, už takoví nejsem. Bohužel, přesto však jakmile popadnu tuto knihu vracím se do let kdy jsem myslel, že svět je úžasný hodný a milující, kdy jedinou mojí starostí bylo plné bříško a kupa přátel s kterými jsem mohl blbnout na návsi nebo běhat po lesích. Prostě Čarovná zima je něčím co mě dokáže odčarovat od starostí dnešního nepřejícího chaotického světa, plného ublížení a smutku. :(
Petr a Lucie, jelikož máme problém v naší době mýt praktickou zkušenost z válkou, je pro nás tato kniha asi jedinou možností. Jak poznat totální bezvýznamnost války a že válka ničí nejen lidi do ní zapojených, ale bohužel i lidí kteří se jen milují a chtějí být spolu a nikomu by neublížili, Tato kniha mě připomněla že válka je hnus a že každý má právo na lásku.
Jak tu uvedla kolegyně, opravdu si člověk musí poprvé přečíst knihu. Bohužel já jsem poprvé viděl film a při čtení této knihy jsem nemohl dostat s hlavy tváře filmových postav. Přesto však kniha je úžasnou záležitostí a jak u filmu tak u knihy jsem řval jak želva. John Coffey (říkáno jako café ale psáno jinak) je postava která se hlavně mě vryla pod kůži. :D
Kniha která není knihou, ale spíše životem nás všech. Každý kdo se začte se stává součástí příběhu z žívá se sním, a stává se jím. Prostě Pane King jste Imba.
Knihu kterou přečtu dnes, zítra a klidně za rok znova. Je pravdou, že postav je v ní mnoho, že válka a období vzniku nám není blízké. Však právě proto, je tato kniha jedinou možností výpovědi absurdity daných události. Ztráty myšlení a lásky. Člověk v ní musí najít jen smysl, aby se už válka nemohla opakovat a naše děti a děti našich dětí mohly vyrůstat v míru a harmonii.
Jak už jsem uvedl ke knize Vlajka. Milan Nakonečný je velkým vlastencem a jeho knihy o historii si zaslouží místo v knihovně.
V+W to se snad nedá ani hodnotit. Prostě klasika pan Werich je mým vzorem, člověka který se usmíval když mu všichni ubližovali.
Pan Prof. Milan Nakonečný je svérázný autor, možná trochu podivín. Však co je důležitější je velký vlastenec a zastánce Prvo-republikového fašizmu, mezi jeho vzory patří třeba František Mareš. Já osobně pana Profesora znám a myslím si, že jeho kniha si zaslouží místo na vaší poličce.
Verne mapující historii je něco úžasného, že do toho promítá svojí fantasii a představivost. To je dokonalost.
Tomáš Sedláček je zkutečně dobrý ekonom. Knihu kterou jsem nejen četl, ale byla mě i přečtena v rámci autorského čtení v Jihočeském divadle. Se mě líbila, avšak když to budu brát jako knihu, která mě měla pobavit. Shledávám v ní přílišné citace a odborné věci. Pokut se však měla stát odbornou literaturou, je psána moc lidovím tonem. Osobně knihu doporučuji, ale už jsem četl hezčí.
Jan Vrba je autorem, který zná Chodsko a jeho duši co dodat. Snad jen, jsem Chod a jsem na to hrdý.
Po pravdě řečeno, jedná se opravdu jen o Román. Prvotním znakem Chodu jsou boty nikoliv hlava psa. Je však pravdou, že Lamminger zemřel po roce a dnu, jak vykřikl Jan Sladký-Kozina. To však může být náhoda, ale i nemusí. Jako člověka pocházející z oblasti Chodska, jsem hrdým že nás, Jirásek popisuje jak hrdiny. Kterými si však myslím nejsme. Většina Chodů jsme pěkný poseroutkové. Proto tvrdím román užasný, ale nic víc. :D