XMON3R komentáře u knih

(SPOILER) Miluju to.

I přes poměrně krátký děj člověka zaujme a nepustí. Poukazuje na některé problémy společnosti, které platí dodnes. V knize se nacházejí pasáže oceňující přírodu a krásy tohoto světa. Stejně tak jsou zde i pasáže poukazující na chamtivost, chtíč a nenávist.
Kniha končí velice tragicky a nakonec ten, který nikdy nechápal, jako jediný skutečně chápe.

Zcela popravdě jsem si ze začátku nebyl jist, zda budu schopen tuto knihu přečíst. O to překvapenější jsem ve výsledku byl, když jsem se do knihy postupně začetl. Evžen Oněgin je skutečně zajímavou postavou a je čistě na čtenáři, zda postavu zcela odsoudí, či se v některých jeho myšlenkách, názorech nebo vlastnostech sám najde. Jsem toho názoru, že každý z nás si alespoň někdy položil otázku, zda nás náš každodenní život a aktivity vůbec baví, zda naše bytí má nějaký hlubší důvod apod. Tato kniha pro mě byla velkým zamyšlením nad životem a ne – nepřeháním. Autor popisuje v průběhu děje i stáří jako takové, které na člověka neodvratitelně dolehne. Popisuje ho jako něco, co okrádá člověka o krásy, které zažívá ve svém mládí. Porovnává ho se střídáním ročních období, myšleno počátek na jaře a naprosté uvadnutí v zimě.
Bude to znít „černě“, ale pobavilo mě, jak si autor skoro až předurčil svůj osud v postavě Lenského. Největším rozdílem tak bylo to, že Puškin manželství (sice nešťastného) alespoň dosáhl, ale Lenský zemřel ještě před ním.
Nečekal jsem to, ale děj byl poutavý a odbočování od děje nijak nerušilo – naopak spíše doplňovalo a dokreslovalo samotnou atmosféru prostředí knihy. Autor mnohokrát snažil apelovat i na čtenáře (např. zmínka o stáří), které tedy alespoň na mě doopravdy zapůsobilo. Knihu proto musím zcela doporučit, avšak pro někoho, kdo není schopný komfortně číst verše, tak se do děje jistě nevžije.