xulij01 komentáře u knih
Solidně zpracovaná monografie, kde vyprávění o malíři, jeho životě a tvorbě je oživeno úryvky dopisů, které sám napsal a v nichž vyjádřil své naděje (i zklamání) a pohled na umění. Později se setkáme i s vyprávěním jeho dcery, jak si ho pamatovala. Bohužel jeho tvorba nebyla v dané době pochopena a stála na okraji zájmu. Sám malíř cítil, že má vlohy pro malbu olejem, celkově jich ale namaloval pouze kolem 70, protože o ně nebyl zájem. Naopak kresba a ilustrace dosahuje počtu kolem 4000 (celkový počet děl se pohybuje kolem 8000).
V knížce najdeme celkem 46 barevných fotografií jeho děl. U některých se setkáme i s vyobrazeným detailem daného obrazu. Knížka je poměrně tenká, celkem 76 stránek, ale určitě stačí k tomu, aby si čtenář udělal základní představu o tomto velkém malíři.
Knížka se zabývá tajnými službami v SSSR rozmezí let 1917 až 1991. Najdeme zde informace o počátcích tajných služeb, jejích zakladatelích a osobnostech, které je v průběhu let nejvíce ovlivnily, nejvýznamnějších akcích i zločinech, které napáchaly. Napsané je to vcelku čtivě, informací v knížce taktéž není obsaženo málo, vše je doplněné množstvím fotografií. Rámcově si určitě čtenář udělá představu o historii tajných služeb v SSSR.
Některá tvrzení mi přišla ale poměrně problematická (více v recenzi).
Impozantní dílo, jak již název napovídá, tak se primárně věnuje vládě Václava IV. Každopádně je to bráno v širších souvislostech, takže například strany 23 až 102 jsou věnovány činnostem jeho otce a je zde detailně zachyceno, co všechno v rámci diplomacie uskutečnil, aby zabezpečil svému nástupci maximum moci. Nesmírně zajímavé čtení, některé smlouvy působí z našeho pohledu zvláštně, například: "Pokud se mi narodí dcera bude zasnoubena...". Takže se bez problémů ve smlouvách operuje i s nenarozenými potomky. Dle knížky Karel IV. svého syna velmi miloval, ale tak nějak ho nenechal samostatně jednat, vše mu víceméně sám narýsoval a nevedl ho tedy k samostatnosti (dá se říci, že ho "rozmazloval"). Až absurdně působí, že Karel IV. prosadil slavnostní korunovaci svého syna za následníka českého trůnu ve věku pouhých dvou let a zhruba čtyř měsíců (což mnozí považovali spíše za frašku).
Z pohledu autora nebyl Václav IV. příliš dobrým vládcem, většinu času trávíval spíše lovem a hostinami. Vládu do značné míry předal radě, kde se prosazovali často nižší šlechtici, kterým šlo primárně o vlastní prospěch. Karel IV. byl často na cestách, neustále jednal, uzavíral smlouvy, Václav IV. o vládnutí příliš zájmu nejevil. Kniha se snaží postihnout dobu v širším pohledu, takže v ní najdeme i kapitolu o Husovi (stránky 411 až 461), Univerzitě Karlově, kultuře dané doby...
Sbírka aforismů a myšlenek. Některé mi připadaly zajímavé či vtipné, ale větší část nikoliv. Například dle mého jedna z těch lepších: Nezoufejte, nemoci jsou tím, co antropologům jednou usnadní vaši identifikaci.
Knížka většího formátu, na šířku zhruba 24 cm a na výšku 33 cm. Jedná se o obrazovou monografii mapující dílo tohoto velkého holandského malíře. Ve své době nebyl považován za významného umělce (zemřel v roce 1675), tudíž o jeho životě máme jen velmi kusé informace, ve známost vešel až koncem 19. století.
Textu v knížce příliš nenajdeme. V úvodu se dozvíme něco málo o jeho životě a tvorbě, zdrojích inspirace a je rozebráno, kdy se jeho dílo začalo konečně prosazovat. Jsou tam obsaženy i názory kritiků na jeho tvorbu (vesměs z novější doby, protože ve své době nebyl považován za významného malíře). Poté následuje bohatá obrazová část. Celkově v knížce najdeme 64 barevných celostránkových reprodukcí (jsou tam i jednotlivé detaily jeho obrazů) a 115 černobílých (jedná se povětšinou o malé obrázky na konci knihy coby doplněk textu, kde se rozebírá kdy asi obraz vznikl, kdo je na něm zobrazen atd., takže slouží víceméně pro získání základní představy o obrazu). V závěru knihy jsou taktéž v bodech naznačena nejdůležitější data ze života malíře. Celkový počet děl, která jsou mu připisována, je kolem 40, na konci knihy najdeme i ta díla, kde je autorství nejisté.
Zajímavě pojatá knížka. Setkáme se v ní se třemi druhy kapitol:
1) Co vypráví čas (vždy uvedený konkrétní rok). Vypíchnutý některý z důležitých okamžiků ze života paní zvonařky v daném roce. Dle stylu je to psané Švihálkem.
2) Co vypráví paní zvonařka. Zde najdeme osobní zážitky z dětství, dospívání, dospělosti. Myslím, že je to převzaté přímo od paní zvonařky, jazyk ostatních dvou druhů kapitol je květnatější.
3) Co vypráví zvony. Velmi zajímavé povídání o zvonech a jejich historii, v jedné takové kapitole je i přetištěna pracovní smlouva zvoníka, co bylo jeho úkolem, jak se měl chovat. Dozvíme se o význačných zvonech a jejich osudech. Do určité míry vyprávění z pohledu zvonů. Dle stylu opět psané Švihálkem.
Celkově knížka určitě stojí za přečtení, zvláště zajímavé jsou kapitoly popisující výrobu zvonů. Obecně se jednalo o postupy, které byly předávány z generace na generaci, ale ač manžel paní zvonařky pocházel z takového rodu, tak si musel na veškeré postupy přijít sám (zkoušení, stará literatura). Přiznám se, že kapitoly třeba o dětství a dospívání paní zvonařky mě tolik nenadchly, více by se mi líbilo, kdyby byl větší prostor věnován úseku života, kdy už vyráběli zvony.
Primárně se sice jedná o obrazovou publikaci, ale každopádně se podařilo do knížky vtělit i slušnou porci informací o vzniku republiky. Obrazová příloha je opravdu bohatá a velmi povedená, kromě klasických fotek najdeme i třeba návrh vlajky, jak měla vypadat dle Štefánika a jiných lidí, jinde načrtnuté hranice nového státu, a to včetně koridoru (širokého cca 30 km), který nás měl spojovat se Srbským královstvím, další koridor s Baltským mořem (zní to zvláštně, ale víceméně Francie chtěla, aby Německo bylo více izolované, takže takovéto návrhy šly na ruku těm, na kterých záleželo, zda nový stát vůbec vznikne). Samozřejmostí jsou ukázky článků z novin, různé deklarace a prohlášení, fotky potravinových lístků...
Tím, že se jedná primárně o obrazovou publikaci, nelze čekat, že by ty informace šly příliš do hloubky, jedná se spíše o shrnutí, ale z mého pohledu více než dostatečné, zajímavých informací je v knížce dost.
Knížka obsahuje celou řadu barevných reprodukcí a je tištěna na kvalitním papíře. Zaměřuje se především na umělce Skupiny 42. Kromě umělců uvedených v anotaci obsahuje katalog ještě díla Karla Součka a Miroslava Háka. Veškerý text je dvojjazyčný (čeština a angličtina). U každého umělce je uvedeno pár základních informací o jeho životě a tvorbě.
Hned v úvodu se čtenář dozví o velikosti sbírek, jedná se o zhruba 3 milióny položek, jejichž vybraná část je vystavena v téměř čtyři sta sálech (na Wiki píší 350, každopádně celkové množství položek je uváděno i dnes stejně). Knížka se snaží zachytit nejvýznamnější umělecké poklady Ermitáže a je členěna do následujících kapitol:
1) Řecké, římské a orientální umění (500 př. n. l. – 14. století).
2) Italské umění (13. - 18. století).
3) Vlámské a holandské umění (15. – 19. století).
4) Francouzské umění (12. - 20. století).
5) Německé, anglické a španělské umění (15. – 20. století).
6) Ruské umění (15. – 19. století).
Vzhledem k rozsahu sbírek jsou uvedena opravdu jen nejvýznamnější umělecká díla, u kterých lze jen velmi obtížně určit jejich hodnotu. U barevné reprodukce je uveden autor (rok jeho narození a úmrtí), název díla, technika, rozměry a rok vzniku. Hned vedle barevné reprodukce (případně na předešlé či následující straně) je doplňující komentář k dílu (většinou do nějakých 20 řádků).
Obrazová publikace většího formátu (26 cm šířka a výška 31 cm). Většina textu je obsažena v úvodu na stránkách 7 až 31, kde se čtenář dozví o historii Kremlu (kdy byl založen, kdo prováděl nejvýznamnější přestavby, jaké katastrofy ho postihly – časté požáry, ale i války). Pak již následuje obrazová část i v ní občas najdeme doplňující texty, ale je jich poměrně poskrovnu. U každé fotky (všechny barevné) je uvedeno číslo a název, na konci knihy je pak k danému číslu uveden doplňující text. U ikon se například dozvíme rozměry, datum vzniku, autora. U staveb rok vzniku, architekta, rozměry, významné přestavby…
Obrazová příloha je rozsáhlá, najdeme v ní architekturu, umělecká díla (ikony, ale i třeba sedla, zbraně, zbroje, šperky, poháry, korunovační klenoty, roucha…). Knížka je staršího data, takže zub času již trošku zapracoval a třeba na fotkách exteriérů je to patrné (jsou ve slušné kvalitě, ale je cítit, že se jedná o starší fotky). Knížka je poplatná době, takže jsou tam třeba fotky pracovny Lenina, v textech tu a tam najdeme oslavu komunismu, naštěstí v poměrně malé míře.
V prvních kapitolách se knížka věnuje ohni řeckému a římskému, poté byzantskému. Složení byzantského není do dnešní doby přesně známo, každopádně to byla nesmírně účinná bojová látka, která dle dobových svědectví uměla hořet na vodě, kameni a nedala se jednoduše uhasit. Autor rozebírá, z čeho se pravděpodobně mohl skládat (variantě uvádí více látek a jejich výhody/nevýhody), každopádně žádná z látek do popisu účinku byzantského ohně zcela nezapadá.
Následuje kapitola „černý prach“ (střelný prach), rozebírá jeho historii, použití, vývoj složení, výrobu. Některé informace jsou hodně zajímavé, byl používán v lektvarech, které měly zajistit nesmrtelnost, často se stalo, že takový lektvar akorát uspíšil odchod ze světa. Dále se knížka věnuje nitrocelulóze (střelné bavlně), „bílému prachu“, nitroglycerinu, dynamitu…
Celkově je knížka hodně zajímavě napsaná, obsahuje celou řadu informací, které jsou podány tak, že i laik se v tom nebude ztrácet. V knížce je nastíněn i osud některých význačných postav, které vývoj „elixírů ohnivé zkázy“ značně ovlivnily, zvláště o Nobelovi je líčení nebývalé poutavé. Záběr knížky je ovšem poměrně široký, občas autor zabočí i do alchymie, věnuje se třeba výrobě kamene mudrců, jindy zase rozebírá řemeslo zabývající se výrobou sanytru (důležitá složka střelného prachu), zabočí i třeba do havárií souvisejících s výrobou nitroglycerinu. Takže je to taková všehochuť, která ale určitě stojí za přečtení.
Solidně napsaná knížka o životě jednoho z velkých amerických generálů. Informací se čtenář dozví opravdu hodně a vše je to podané poutavou formou. Pershing byl za svého života (v roce 1919) povýšen do hodnosti „General of the Armies“ (nejvyšší vojenská hodnost USA), tím byl poctěn kromě něj, již jen George Washington (a to posmrtně v roce 1976). I z toho je patrné, jak si ho vážili. Na začátku knížky je v bodech pro lepší orientaci sepsána jeho vojenská kariéra, která byla dosti bohatá.
Během první světové války řešil řadu nepříjemných problémů (nejhorší to bylo v letectvu). Například zjišťoval stav výcvikových letadel, dozvěděl se, že počet je 55, bohužel musel konstatovat, že 51 z nich je klasifikováno jako zastaralé a zbývající stárnoucí. Ze 65 důstojníků letectva a asi jednoho tisíce pilotů od spojovacího vojska bylo pouze 35 důstojníků schopných bojového nasazení. S výjimkou pěti nebo šesti z těchto letců neměl nikdo zkušenosti s obsluhou leteckých zbraní a s vrháním bomb. Zhruba o stránku dál se čtenář dozví, že z Paříže přišel dálnopis (24. května 1917), ve kterém tehdejší ministerský předseda Alexander Ribot specifikoval požadavky spojenců na americkou leteckou účast na západní frontě takto: „zformování leteckého sboru se 4500 letouny a jeho vyslání – včetně personálu a materiálu – na francouzskou frontu v průběhu jednoho roku s tím, že celkový počet pilotů včetně záloh by měl činit 5000, navíc 50000 mechaniků. Každý měsíc by mělo být v amerických závodech postaveno 2000 letounů a vyrobeno 4000 motorů, což znamená….“
Pershing tedy nebyl jen vojenský stratég, ale zároveň i vyjednavač (někdy i „manažer“), kdy bylo potřeba pro vojáky zajistit výbavu, která byla často poskytnuta spojenci (z USA prostě nedorazila). Zároveň tam byl silný tlak ze strany spojenců, aby jednotky USA splynuly se spojenci (nevytvářely vlastní útvary, a tudíž podléhaly cizím velitelům), to ovšem Pershing obecně odmítal. Knížka se nevyhýbá ani jeho chybám, ztráty v některých akcích byly značné. Celkově bych hodnotil 90 %.
Obsáhlejší monografie, která se snaží postihnout veškeré aspekty tvorby tohoto nesmírně plodného a všestranného umělce. Knížka je rozdělena do následujících částí (schválně uvádím i stránku, aby bylo zřejmé, jaká část knihy je danému druhu tvorby věnována):
1) Kalendárium (str. 13). Zde jsou stručně uvedena nejvýznamnější data z umělcova života.
2) Svět očima Karla Svolinského (Eduard Burget, Roman Musil) str. 29. Kapitola pojednává o umělcově tvorbě coby celku.
3) Dílo Karla Svolinského pro chrám sv. Víta v Praze (Eva Balaštíková) str. 91.
4) Loutkářská tvorba (Jaroslav Blecha) str. 117.
5) Scénografická tvorba (Věra Ptáčková) str. 131.
6) „Milý a vážený mistře…“ Karel Svolinský a čeští beletristé (Tomáš Pavlíček) str. 147.
7) Příležitostná grafika (Slavomil Vencl) str. 175.
8) Karel Svolinský a padesátá léta (Tereza Petišková) str. 187.
9) „Je to velké a šťastné Vaše dílo“ Olomoucký orloj Karla Svolinského (Pavel Zatloukal) str. 193.
10) Podíl Karla Svolinského na tvorbě československých papírových platidel (Jaroslav Šůla) str. 209.
11) Známková tvorba (Alena Reichová) str. 227.
12) Fotografická tvorba (Helena Rišlinková) str. 251.
13) Gesto kreslení (Radim Vondráček) str. 261.
14) Summary str. 269.
15) Soupis literatury str. 277.
16) Soupis autorských výstav str. 281.
17) Seznam vyobrazení str. 283.
18) Jmenný rejstřík str. 293.
Z uvedených kapitol je patrné, že Svolinského umělecká tvorba byla velmi pestrá. Ač je knížka dílem více autorů, na poutavosti jí to nijak neubírá, čtenář se dozví mnoho zajímavých informací o díle i životě tohoto umělce. Celý text je protkán mnoha reprodukcemi.
Autor umělce velmi dobře osobně znal. Monografie se nesnaží dílo Picassa rozkouskovat do jednotlivých obdobích, ale jde jí o celkový pohled na jeho dílo. Picasso neustále hledal nové cesty a klidně se vracel i k dřívější tvorbě, byl zároveň nesmírně pracovitý. Malování pro něj bylo životem. Knížka není zase až tak obsáhlá, snaží se každopádně postihnout všechny základní aspekty jeho díla. Text je provázen kvalitními barevnými reprodukcemi.
Autor sleduje, jakým způsobem se Hitler dostal k moci a kdo ho podporoval. Čtenář se dozví celou řadu zajímavých informací, například: zvláště velcí průmyslníci poskytli množství prostředků, aby ve volbách dokázal získat dostatečný počet hlasů (výměnou za slib budoucích velkých státních zakázek, což Hitler také plně splnil, zrovna tak získali za směšné částky majetek židů či lidí nesouhlasících s nacistickým režimem, v pozdějších letech pak dokonce využívali vězně koncentračních táborů na práci, přičemž se počítalo s tím, že vězeň vydrží asi 3 měsíce, pak díky nedostatečné stravě zahyne/bude zplynován). Zároveň boří obraz o tom, že by Hitler žil jako asketa, miloval umění a za obrazy dokázal utratit obrovské sumy, zrovna tak výstavba Orlího hnízda byla bezednou jámou pohlcující značné částky, nehledě na různé megalomanské projekty. Hitler sice dokázal snížit nezaměstnanost, často to ale financoval dluhově čili že to někdo v budoucnu zaplatí (dobyté státy). Hitler byl nucen zaútočit dříve, než slíbil generálům a jedním z hlavních důvodů byla právě ekonomická situace, obsazené státy považoval za dojnou krávu (víceméně obsazené státy „rozkradl“), bez přísunu prostředků by se hospodářství Německa zhroutilo.
Po první světové válce mělo mít oficiálně Německo velmi malou armádu, ale vojenský výcvik se uskutečňoval v různých zájmových spolcích a nákup vojenské techniky taktéž utajovaně probíhal, nehledě na její výrobu přímo v Německu (dá se říci, že takřka hned po konci první světové války). Víceméně dohody ze strany Německa dodržovány rozhodně nebyly. Po nástupu Hitlera k moci neměly cenu ani toho papíru. Autor například tvrdí, že anglický král Eduard VIII značně intervenoval v jeho prospěch po obsazení Porýní (těžko říci, zda to mělo nějaký vliv, obecně se státům do konfliktu s Hitlerem nechtělo).
Je to jen pár vytažených myšlenek z knihy. Určitě stojí za přečtení. Občas tam byly překlepy, kdy třeba přehlasované ü bylo nahrazeno závorkou. Je tam pár míst, kdy je v poznámce pod čarou uvedeno, že pohled autora nemusí být zcela správný (například dle všeho přeceňuje roli Eduarda VIII).
Kniha obsahuje zhruba 70 příběhů odehrávajících se během druhé světové války. Dá se říci, že každý z příběhů je něčím zajímavý. Například Hitlerův „záhadný“ špión v Londýně. Hitler se rozhodl obsadit Porýní a potřeboval vědět, jak se k tomu postaví VB. Na trůn akorát usedl Eduard VIII, který měl k Německu značnou náklonnost, od něj se německý velvyslanec Hoesch dozvěděl, že se k případnému zásahu Francie VB nepřidá. Z Francie se podařilo Německu získat informaci, že do případné konfliktu s Německem půjde pouze po boku VB. Tudíž se Hitler rozhodl, že Porýní obsadí.
Některé příběhy jsou kratší, ale rozhodně se lze dozvědět o druhé světové válce zajímavé informace.
Knížka podrobně mapuje ponorkovou válkou vedenou Německem. Víceméně konstatuje, že již někdy po roce 1920 začíná postupná příprava na tento typ války (Německo zákazy zbrojení obcházelo víceméně okamžitě co vstoupily v platnost, stavba v cizích státech…). Čtenář se dozví velké množství informací, některé pasáže jsou přímo psány z pohledu posádek, což knížku dosti oživuje (nevyhýbá se ani líčení stísněného prostoru, pachu nemytých těl po řadu týdnů…). Zároveň je to podáno velmi přístupnou formou, takže nedojde k zahlcení technickými údaji. V knížce je obsaženo kolem 30 stran obrazových příloh, na konci poté najdeme seznam všech německých ponorek operujících během druhé světové války.
Četl jsem vydání z roku 1982. V něm samozřejmě figuruje Sovětský svaz coby zachránce, mírotvůrce a jediná kladná síla mezi válčícími stranami. Byl jsem obohacen o informace typu, že Finsko vyprovokovalo Sovětský svaz k útoku, Francie a VB chtěla ve skutečnosti Sovětský svaz zničit. Druhou frontu nechtěli spojenci otevřít jen a pouze kvůli tomu, aby SSSR oslabili. Naštěstí tato sdělení netvoří jádro knížky. Kvůli tomu snižuji hodnocení o hvězdičku, je klidně možné, že v novějších vydáních jsou tyto dezinformace opraveny, pak bych dal hvězdiček pět.
Knížka obsahuje díla Degase a Renoira vlastněná Národním muzeem v Bělehradě. Vesměs se jedná o různé studie, náčrtky, skici (často jsou jen zpola dokončené). Na začátku je stručně rozebrán původ sbírky a její osudy. Velmi čtivou formou jsou pak rozebrána vybraná díla a dozvíme se samozřejmě i něco málo o malířích. Prvně je textová část a poté následuje obrazová, takže text se odkazuje na obraz na stránce x čili je nutné listování. I přes stáří publikace jsou obrazy v solidní kvalitě (vesměs barevné, černobílé jsou využity např. u kreseb uhlem).
Solidně zpracovaná monografie. Čtenář se dozví základní informace o životě a díle tohoto malíře (je pravda, že těch informací by tam mohlo být i více, ale rozhodně to stačí, aby si člověk udělal základní představu). Vše je doložené bohatou barevnou přílohou (plakáty, obrazy, kresby tužkou…).
Jedná se o velkoformátovou obrazovou publikaci s nádhernými akvarely Prahy (výška cca 35 cm a šířka cca 25 cm). Na některých je vyobrazena jedna stavba či nějaké malebné zákoutí, na jiném panoramatický pohled na Prahu. Ke každému obrazu je přiřazen stručný popis, který je ve více jazycích (díky tomu se často stává, že na jedné straně je obrázek s českým popisem a na další pak v cizích jazycích). Popis vypadá například takto:
Hrad Pražský pod sněhem. Od východní strany hledíme na hrad jako na ucelenou středověkou pevnost. Dvě cesty vedou k Černé věži, vlevo Staré zámecké schody, vpravo cesta po Opyši, jak je nazýván výběžek hradní hory, jako hřbet delfína dolů se svažující. Hradčany v ovzduší zimního dne jakoby podřimovaly nad městem, jehož domy se tulí k hradní skále.