y_saavedra_ komentáře u knih

Pavla Juříka jsem neznal, takže jsem z nevědomosti objednal knihu o mém oblíbeném rodu. Když jsem otevřel první stránky, nebylo mi nic podezřelé, při čtení jsem se však musel pozastavit. Jelikož mám texty z internetu o Liechtensteinech pročtené odshoru dolů, poznal jsem od začátku kde autor čerpal. Pak mě vždy zajímalo kdy rod získal Lednici (protože v tom se internetové zdroje rozcházely a až nedávno jsem při čtení knih od jiných autorů dospěl k odpovědi), autor uvádí v obecné části knihy rok 1370, u kapitoly specificky o Lednici pak vychází z faktů dostupných na internetu a mluví o různých letopočtech (1249, 1322) a rok 1370 tentokrát ignoruje. Takhle se podle mě kniha o historii nepíše. Měl by pracovat v kontextu celé své knihy a pokud nevím, tak to napíšu a zdůvodním. Když jsem si poté detailněji prostudoval autora, tak mi už bylo vše jasné. Juřík je bankéř a každý rok vydá minimálně 1 knihu, což už z podstaty nemůže zaručit kvalitu. Kniha je relativně přehledná, objevují se v ní ale chyby a historické nepřesnosti. Nejhorší pasáží je pak část věnující se konfiskaci majetku rodu, kde autor ignoruje fakta (viz. Horčička Václav, Lichtenštejnové v Československu, 2014) a prezentuje hlavně svůj názor. Ať už si myslíme o konfiskaci cokoliv, přednést čtenářům fakta je podle mě mnohem důležitější než dělat závěry typu - co si o tom myslím já. Nikdy víc

1 18.02.2024

Musím se přiznat, že jsem tuto knihu četl na několik etap. Téma se mě v podstatě vůbec netýká (nejsem novinář, natož novinářka), přesto první kniha Lindy Bartošové v mé knihovně skončila, taky trochu kvůli tomu, že jsem Lindě vždycky fandil.
V první řadě bych rád vypíchnul, že tyto rozhovory opravdu přináší veřejnosti něco nového. A teď je trochu otázka co. Linda si vybrala do knihy ženy s náturou tzv. "od Šumavy k Tatrám" a proto se někdy (často) stane, že rozhovory nejsou takové jak čekala a motiv prostupující knihou se občas ztrácí, pak se u dalšího rozhovoru objeví a tak dále.
Tato kniha není o novinářkách které představuje. Tato kniha je o Lindě, která se musí vypořádat s nepřízní okolí, kritikou vztahující se k jejímu postupu a především zdůvodnění proč vlastně odešla z ČT. Pohled Lindy na tuto problematiku se pak odráží v otázkách, které klade novinářkám. Z autorky cítíme, že ji vadí jak dnešní pracující společnost únavu neodpouští, mluví o diskriminaci žen novinářek v jejich kariérních postupech. A pak dojde k dvěma možným reakcím dotazových. U starších novinářek čtenář pozoruje takové lehké ohrazení se, až odmítnutí. Mladé novinářky naopak souhlasí a ještě přidávají příběhy rozvíjející jejich nelehké postavení v redakcích médií. A to je přesně to, co kniha přináší - jak se staví novinářky různých generací a názorů k situacím, které autorka během novinářské kariéry zažila.
Kniha je hezky rozdělená, rozhovory nejsou stejně dlouhé. Především část s Andreou Procházkovou a Hanou Řičicovou je extrémně dlouhá (ta mě tak nebavila, že jsem ji musel v půlce přeskočit, slečny se tam točily bez konceptu až moc dlouho). Jinak se dozvíte něco o životních příbězích dotyčných, jak jsem již zmiňoval, dojde i na otázky na stres, zda to mají holky těžší. Často to ženy odkovápají od sebe, takže Lindě nezbyde nic jiného než změnit téma. Velice kvituji přesah mířící k mladým novinářkám, kde hostky poskytují rady jak dělat novinařinu dobře. Takže celkově za 3 hvězdy.

18.02.2024

Kniha krásným způsobem popisuje dílo Adolfa Loose. Kombinace fotografií, nákresů půdorysů a přehledného textu je skvělý způsob jak přiblížit veřejnosti architekturu. Pochvalu si zaslouží i vložené překlady Loosových názorů v čele se zásadním "Ornament je zločin". V neposlední řadě je třeba zmínil vysokou uměleckou kvalitu zpracování knihy (obal knihy, členění jednotlivých prvků uvnitř knihy). Nelíbilo se mi, že půdorysy měli popisky tak malé, že si člověk (bez zrakové vady) musel brát lupu. Fotografie z Loosova domu na Michaelerplatz ve Vídni jsou velice nekvalitní. Chyběl mi popis Loosových plzeňských bytů, je ale pravda, že v roce vydání knihy (2004) to s nimi mohlo být všelijak, především byt Semlerových byl nejspíš nepřístupný. Pokud jste fanoušci Adolfa Loose a preferujete česky psaný text, je skoro povinností tuto knihu vlastnit.

1 13.12.2023

Autorova prvotina je milou změnou na scéně české young adult literatury. Homosexuální orientace se zde neukazuje jako hlavní "problém" ale spíš jako běžná součást života, i když téma studu na vás taky občas dýchne. Bohužel láska mezi dvěma kluky a situace kolem toho jsou jediným motivem tohoto díla. Rád bych vyzdvihnul to, jak autor pracuje s pocity postav, naprosto detailně vykresluje drobné nuance v chování. Za to velké plus.

I když se mi kniha líbila, našel jsem v ní poměrně četné množství nedostatků. Jazyk je takový čerstvoliterární (tzn. dosahuje úrovně pisálků na střední škole, i když s fanfikcemi na wattpadu se to nedá srovnávat) a autor s tvořením české věty docela bojuje, občas ji násilně rozvíjí a místy to působí až strojeně.
Základním problémem je podle mě prostředí. Velká část děje se odehrává na internátní střední škole, tedy v prostředí českému čtenáři známé tak maximálně z různé upíří pseudoliteratury a již zmiňovaných fanfikcí. Příběh tím pádem působí docela uměle, prvoplánově, čtenář má pocit, že každou chvíli musí přijít klišé. Toho se naštěstí spíše nedočkáme.
Postavy jsou vykresleny docela přesvědčivě, hloubka v nich určitě je, možná by ji chtělo čtenáři trochu lépe představit. Děj je navíc plný situací, které se v podstatě opakují, mění se jen prostředí a chování postavy s tím jak kniha progreduje. Láska je ale vykreslena moc hezky, uvěřitelně a tak jak ji známe (zpočátku strach, pak překvapení a nakonec souznění).
Symboly (muffin a čaj, slohové práce) jsou fenoménem, díky kterému jsem u knihy zůstal, autor s nimi moc hezky pracuje, bohužel se mi zdají nedotažené do konce.

Shrnul bych to tak. Muffin a čaj je oddychová kniha pro letní čtení, zvládnete ji s přehledem přečíst za jeden den. V průběhu děje budete muset mávnout rukou nad řádkou maličkostí, ale pokud vydržíte až do konce, úsměv na tváři zaručuju. Jsem vlastně rád, že taková kniha vznikla a teď už jen doufám v knihu o úplně obyčejných českých klucích, kteří se jen tak mimochodem někde uprostředí knihy dají dohromady, protože je to úplně normální a ne proto, že jsou součástí romantického young adult díla.

2 05.03.2022