Yael komentáře u knih

Toto je hodně zajímavý nakladatelský počin přibližující čtenáři literaturu z kulturní oblasti, ze které toho do češtiny zatím moc přeloženo nebylo. Vlastně nejzajímavější na celé knize je možná dlouhý doslov překladatele, který tvorbu Amira Hamzaha dává do historického a myšlenkového kontextu malajského/indonéského světa. Co se týče samotných básní Amira Hamzaha, obsahují spoustu krásných, dojemných momentů i (hlavně v druhé části knihy) citlivých duchovních prozření; pokud bych jim ale měla něco vytknout, tak to, že jsou vlastně pořád o tom samém: o nešťastné mladistvé lásce k nějaké dívce ze Sumatry a v druhé půlce knihy zas o lásce k bohu (jako milence/milenci) a jeho nedosažitelnosti a nepřítomnosti. Sbírka taky (zdá se) obsahuje kompletní básnické dílo Amira Hamzaha, včetně básní, které napsal ještě jako mladý kluk, takže hlavně v první části knihy jsou občas některé z básní ještě takové nevyzrálé a kvalitativně trochu horší. Osobně by mi stačilo, kdyby sbírka byla jen takovým menším výběrem těch nejlepších z jeho básní. (A klidně by mohla mít menší formát a být vytištěná na o něco méně bílém papíře). Jinak ale všemi deseti doporučuji - hlavně těm, kdo by si chtěli přečíst nějakou mystickou islámskou poezii a dozvědět se něco o malajské a indonéské kultuře.

1 20.07.2023

Jeden z nejlepších překladů moderní čínské literatury do češtiny, dle mého názoru. Zajímavé na něm je to, že dílo zcela nepočešťuje, ale je zde zachován rytmus originálu, původního čínského textu, který klade často jednotlivé věty za sebe oddělené čárkou bez použití spojek, takže si čtenář sám musí domyslet, jaký je mezi jednotlivými větami přesný logický vztah. To přispívá k celkové atmosféře snovosti a neurčitosti. Ke Fejovy povídky vyčnívají tím, že obsahují hodně buddhistických motivů, s jinými moderními čínskými díly je pak spojuje to, že i zde najdeme hodně krutosti a násilí.

20.07.2023

Skvělé vydání Bible kralické, hodně zajímavé z češtinářského hlediska, ale i proto, že obsahuje všechny původní dobové poznámky a věroučné výklady. Škoda jen, že je kniha vytištěná a svázaná v Číně a jsou zde určité nedostatky v řemeslném provedení vazby (jakých jsem si všímala už i na jiných luxusních knihách vázaných v Číně).

6 20.07.2023

Knihu hodnotím pouze na základě čtení novely "Život jako dým", která dává celé sbírce jméno. Měla jsem příležitost porovnat originální text v čínštině s překladem Petry Martincové a zjistila jsem, že překlad je opravdu tragicky špatný. Překlady zkoumám celkem často a už dlouho jsem takto hrozný překlad neviděla. To mě natolik znechutilo a odradilo od čtení dalších povídek ve sbírce, že jsem celou knihu vyhodila, přestože těch pár povídek v knize, které překládaly Zuzana Li a Monika Křížová, jsou možná dobré. (Minimálně o Zuzaně Li vím, že je to dobrá překladatelka.) ... Na první otevření knihy se sice překlad Petry Martincové čte dobře a její čeština je bezproblémová, ale při srovnání s originálem zjistíte, že se vůbec nesnažila zachovat vlastnosti textu, které dělají Jü Chuaův autorský styl specifickým. Je to vidět například hned v první větě. V originále začíná novela v doslovném překladu takto: "Za oknem kapaly první slzy jara," ale Petra Martincová to překládá takto: "Po okně stékaly první jarní kapky." Podobným způsobem to pak pokračuje v každé druhé větě překladu: kdykoliv se objeví nějaká neobvyklá metafora, překladatelka ji vynechá nebo zploští; dlouhé odstavce textu dělí překladatelka na kratší, čímž ruší určité souvislosti mezi větami, které jsou v originále důležité; promluvy postav, které v originále nejsou nijak graficky oddělené a jsou jakýmisi napůl vnitřními promluvami či nepřímou řečí, dává překladatelka do uvozovek a dělá z nich přímou řeč; některé pasáže textu, které jsou buď třeba příliš násilné, nebo obtížněji srozumitelné, protože se vztahují k něčemu, co se teprve stane a čtenář by jejich smysl pochopil až později, překladatelka úplně vynechává... Zkrátka, základní děj novely sice zůstává zachován, ale Petra Martincová se v nejmenším nesnaží předat českému čtenáři to, jak píše Jü Chua a jakými způsoby buduje atmosféru ve fikčním světě svého díla (jeho experimentální styl z 80. let). Výsledkem je naprosto zploštěné a mnohem obyčejnější dílo, než bylo to původní. Jiné překlady od Petry Martincové jsem nečetla, ale obávám se, že vzhledem k tomu, že je to u nás Jü Chuaova dvorní překladatelka, obávám se, že představa českých čtenářů o tom, jak Jü Chua píše, bude její vinou značně pokřivená. Zájemcům, kteří si chtějí přečíst skutečně něco, co se blíží Jü Chuaovi, bych doporučila spíše třeba anglický překlad Yu Hua, The Past and the Punishments od Andrewa F. Jonese.