Yalka komentáře u knih
Na začátek podotýkám, že sérii čtu hlavně proto, abych si udělala vlastní názor, protože na tom ujíždí dcera. Některé dějové prvky a to, jakou roli hrají v příběhu, se mi hodně nelíbí (věštění, horoskopy apod.). Nepochybně to negativně ovlivňuje i moje hodnocení knížek. Takže si klidně k mému hodnocení připočtěte i nějakou hvězdu navíc. Naopak pozitivně mě v tomto dílu zaujalo navázání na příběh o Meluzíně od Jana z Arrasu. Musela jsem si to dostudovat, za to má autorka u mě rozhodně velké plus. Opravdu nádherné jsou obě ilustrace na předsádce, pokud by to šlo, klidně bych si je koupila jako plakát. Hledala jsem je na internetu ve větším rozlišení, ale nenašla.
Líbilo se mi asi o něco víc než první díl. Příběh byl sevřenější a ocenila jsem, že Marině se nestalo tolik nehod jako v prvním dílu, kdy se stále někam ztrácela a něco vyváděla, v tom se fakt nedalo orientovat…
Stejně jako u prvního dílu: nemohla jsem se začíst. Na to, že jsou hlavní hrdinové teenageři, je to dosti ponuré, Vildovi a Buližníkovi se hláškování dle mě moc nedaří (usmála jsem se asi tak jednou až dvakrát), ostatní se o ně snad ani nepokouší. Stále se mi špatně orientovalo v postavách, tápala jsem např., jestli rodina Simči, Kamči, Daniely a Plantefolieho je královská (žili přeci na tom hradě), skoro celou knihu jsem přemýšlela, jestli jsou Meluzínini nevlastní sourozenci nebo ne. Ano v knize to vysvětlené je (konkrétně toto hned na začátku), ale dle mě je tohle přesně ten typ informace, které by se měla u nových postav párkrát zopakovat, jinak se čtenář ztrácí. Ovšem oproti prvnímu dílu je to v pohodě, nových postav tu není zas tak moc.
Protože mě tentokrát děj zaujal o poznání víc než v dílu prvním, bylo mi líto, že hlavní zápletka byla na konci divně useknutá (dle mě nedostatečně byla vysvětlená motivace Meluzíny k tomu, jak se rozhodla).
Přečteno v rámci "projektu" chronologického čtení van Gulikových příběhů a povídek.
Toto už je na mě trochu moc přestřelené. Začínám si myslet, že Chuck Noris je snad nějaká reinkarnace van Gulikova soudce Ti :-)
Ovšem skvělá je soudcova hádka s jeho první dámou.
Školák Míťa (?) se dostane do světa pohádek (ruských pohádek), pomůže dobru aby zvítězilo nad zlem.
Byla to moje oblíbená kniha, víckrát přečtená, přišla mi vtipná. Měla jsem ji opravdu hodně ráda.
Ovšem je docela možné, že je ideologicky zatížená, četla jsem ji jako malá v 80. letech a tento aspekt zpětně po takové době nedokážu posoudit. Pamatuju si ale např. carský dvůr plný neschopných jedinců, ufňukaná princezna, blekotající bojaři, takže to může být Krakonoš-like, ale i mnohem ostřejší, nevím...
Skvělá a hravá knížka! Velmi doporučuji. Je krásná i po grafické stránce.
Jedná se o interaktivní úkoly pro mladší děti k rozšíření slovní zásoby.
Tyhle verše jsem měla hrozně moc ráda, kdo ví, kde můj výtisk skončil...
Autor vedl řadu roků poradnu pro básníky (textaře?) v časopisu A. D., to bylo taky moje oblíbené čtení.
Pachatel je brzy usvědčen? Já mám pocit, že právě naopak, že je v tomto kniha otevřená. Ale už je to dlouho, co jsem ji četla.
Hezky zachycená atmosféra pouti na malém městečku, 80. léta. (Utkvělo mi, jak chudáci ponechaní na zapnutém kolotoči "zvraceli ve směru tečny".)
Klasika, která se mi ale vůbec nelíbí. A to jsem se jí upřímně snažila přijít na chuť.
Dětské postavy (včetně Karlíka) jsou strašně ploché, ne skutečné děti. Ale ani tak jsem těm „zlobivým“ fyzickou likvidaci v továrně v žádném případě nepřála. Přišlo mi to divné, morbidní, vždyť je to zločin. V celé knize mi vůbec vadí (podle mě) pochybné vymezení dobra a zla.
Zde nad tím většina komentátorů učůrává, jak byli ti spratci pěkně potrestaní. A nad tím, jaké z toho plyne pro současné fakany poučení. Ať si to pěkně přečtou!
No nevím, netrolí nás ten Dahl všechny?
Wonka je nebezpečný terorista a úchyl, co láká děti u školy na sladkosti. Karlík neexistuje, je to jen do krajnosti dovedená iluze dospělých, jak má vypadat vzorné dítko („Děti, když budete jako on, dostanete..." whatever). A zlobivci jsou čtenáři z toxických rodin, kteří podvědomě touží potrestat sami sebe, a tak tomu všemu tleskají. Ha? Možná ještě změním názor a dám tomu šest hvězd!
Jeden z mála příkladů, kdy je film lepší než kniha. Nemůžu doporučit. Kostrbaté a nudné.
Krásné verše.
(P. S. morbidní pohádku O králi a vose umím nazpaměť už někdy od třetí třídy)
Moje nejoblíbenější knížka z Narnie. Vždycky mě rozesměje věta: "A aby mohli v hádání pohodlně pokračovat dál, tak..." Kdo četl, tak ví :-)
Skvěle napsaný a vypointovaný hororový příběh odehrávající se během jedné noci v jednom zapadlém horském klášteře. Některé scény z něj jdou jen těžko dostat z hlavy. Potěší přítomnost soudcových dam. 100 %. Nejlepší van Gulik ever!
Od Viewegha jsem četla jen dva kousky, takže nemám srovnání, ale tahle knížka se mi opravdu líbila. I když se k ní už asi nebudu vracet, hodně mi utkvěla. Pamatuju si docela přesně děj, postavy (postava otce je dojemná), dokonce i pár konkrétních vět, i když je to docela dlouho, co jsem ji četla.
Absurdnost s kritikem (nebudu prozrazovat) mi tam sice nesedla, jinak je to hodně civilní příběh, ale jako úlet dobrý.
Proti večerníčku slabota, nemůžu moc doporučit. Nemastné, neslané. Dobré je ale zařazení kultovních písniček a not k nim.
Čteno před cca 25 lety. Pamatuju si jen tu hromadnou svatbu na konci, červená knihovna hadr :-)
Skvěle napsaný western s použitím skutečné postavy, pozapomenutého českého malíře B. Kroupy.
Můžu jen a jen doporučit. Nechápu, že kniha tu nemá žádné hodnocení a komenty, je opravdu hodně dobrá.
Smutná kniha. Jako dítě jsem ji neměla ráda. Plno umírání, bídy, hladu. Ovšem Majerová je dobrá pozorovatelka a umí to podat, to se jí musí nechat.
Ohohó: "Kniha nutí čtenáře srovnávat vlastní radostný život, v němž nehrozí bída, hlad, zima a nedostatek, se smutným životem v minulých dobách a tím učí děti tento nový život opravdu oceňovat."
To je ale krásná tendenční anotace :-)
Citlivě adaptované pohádky. Opravdu nádherné čtení. A krásné obrázky. Jedna z nejmilovanějších knížek mého dětství.
Kdybych měla vyjmenovat, které jsou moje oblíbené kousky, tak bych musela udělat výčet z půlky knihy :-)
Vřele doporučuji, čistých 100 %.
(SPOILER) Nikdy nepochopím, jak se tenhle příběh může být tak oblíbený. Osobně bych ho nedala číst žádným dětem. Na Amazonu je to jedna z nejstahovanější knih z těch, které jsou v public domain, je v první desítce, i v jiných žebříčcích boduje. Také zde má vysoké procentní hodnocení.
Sice je to jeden z klasických příběhů od Burnettové, ale pro mě traumatizující kniha, jejíž čtení mě (hned od první stránky) skoro fyzicky bolelo. Dvě děti, o které se od jejich nejútlejšího věku nikdo nezajímá (obě z dobře situovaných rodin!), jejichž rodiče by měli dostat vyliskáno za zanedbávání, a které zákonitě musí trpět citovou deprivací, která se dá těžko napravit...
Tak tyto dvě děti se potkají (za divných okolností), nakonec se spřátelí a vše se v dobré obrátí? Nezanedbatelnou roli přitom hraje... Konečně někdo empatický, kdo vstoupí do jejich života??? Ne, ne, nebojte: v hlavní roli v napravení těch chudáčků (v pojetí autorky ovšem rozmazlenců) je příroda anglického venkova. Cože??? Bouchám hlavou do stolu...
Hrozné.
Naprosto nereálné a mimo.
K tomu přihoďte vědro lidové moudrosti a selského rozumu a máte to celé.
Dočetla jsem to jen z trucu a taky proto, že jsem to četla v angličtině, tak jsem to nechtěla vzdát.
A ta závěrečná pointa! Au!!! Spoiler: otec přijme své jediné (a bohužel zdravotně postižené) dítě zpět do svého života teprve, až to se uzdraví? To vážně nikomu ze čtenářů nevadí?
Od autorky mám ráda hlavně Malou princeznu a mrzí mě, že zatím není přeložená do češtiny. Ta je totiž v rámci žánru velmi dobrá. Malého lorda znám také, ten mi přišel roztomilý a úsměvný (už v dětství jsem při čtení chápala, že je to kýč). Ale toto? Toto se fakt nepovedlo. Odpad!
Dle mě nejhezčí díl Káji Maříka. Prázdniny, Lávíček, svatba Týny. Toto je naprostá klasika!