Yalka
diskuze u knih
Mansfieldské panství
Jane Austen
Naias: cestování Julie, že si může jezdit kam chce: napsala jsem to hodně zjednodušeně, až to vyznělo jako nesmysl. Lady Catherine de Bourgh by mi dala! :-)
Myslela jsem to takto:
1) Julie si to podle všeho uměla zařídit a nebylo by pro ni (na rozdíl od Fanny) těžké sehnat si souhlas s tím, co potřebovala (až už je to někde zůstat déle, nebo někam jet). Je to vidět konkrétně na tom, jak si stále prodlužovala pobyt v Londýně.
2) Pak vážně onemocněl Tom. Fanny v té době trčela v Portsmouthu. Moc ráda by jela zpět do Mansfield Parku, aby mohla pomáhat. Ale není to možné, musí čekat, až se strýček sám ozve a ten se ne a ne ozvat. Vůbec neuvažovala, že by se chopila iniciativy a sama strýčkovi napsala. Proč? Už i to by bylo nevhodné? Ohledně Julie: v knize se doslova píše, že v té době „Tom's sisters ... might return to Mansfield when they chose; travelling could be no difficulty to them, and she could not comprehend how both could still keep away. If Mrs. Rushworth could imagine any interfering obligations, Julia was certainly able to quit London whenever she chose.“
Šlo mi tedy o svobodu cestování u Julie obecně (což si teda možná špatně vykládám a tak trošku to z textu extrapoluju, ale takto to chápu) a pak konkrétně o tento případ (nemoc Toma), kde se v knize píše zcela explicitně, že mohla přijet, kdykoli by chtěla.
Zbytek napíšu zase zítra večer.
Mansfieldské panství
Jane Austen
Ohledně Charlotte Brontëové: rozumím, je to poprvé, co jsem na tohle téma narazila. Ohledně Reedových a Bertramových, psala jsem, že tam vidím zajímavé styčné body i naopak rozdíly. Je zbytečné to rozepisovat, když je to stejně tebou vyvrácené. Asi každý, kdo zná oba příběhy, si lehce domyslí, o čem jsem mluvila.
Jen podotknu, že mi přišlo zajímavé, že kdyby měla Jane povahu jako Fanny, zřejmě by ji Reedovi doma snesli. A proto mi přišlo, že tento motiv z Mansfield Parku by mohl být pro Ch. B. pobídka, aby napsala realističtější dětskou postavu, která ale zákonitě dopadla jinak.
Jo a taky mi přišlo zajímavé to, že osud Fanny a Jane je podobný v tom, že se obě v kritických okamžicích svého života nezpronevěřily svým zásadám a ve výsledku díky tomu mohly žít život jaký chtěly, s partnerem, kterého si vybraly. Sice si obě zkusily a nebylo to hned, ale nakonec to vyšlo. Nicméně (a to byl podtrhla) u obou cítíme jasně, že i kdyby to nevyšlo, že by svého rozhodnutí nikdy nelitovaly, a že by jinak jednat prostě nemohly (Jane, když jí Edward nabízel, aby se stala jeho milenkou; Fanny, když se jí dvořil Mr Crawford, to byl prostě její hvězdný okamžik, kdy se ukázala její vnitřní síla a kdy se ukázalo, že i její poddajnost má své hranice).
Jane Eyre je pro mě především kniha o vnitřní svobodě, která mi tímto přijde i po 180 letech stále aktuální (propriety jako romanticky rozervaného partnera nebo šílenou ženu v podkroví beru jen jako kulisy). Jane Eyre bude mít vždy můj obdiv, jak hlavní hrdinka, tak autorka, která se nebála napsat něco ve své době kontroverzního. Naopak u Mansfield Parku oceňuju jiný kvality než hlavní postavu. Nicméně, jak jsem psala ve svým starým komentáři, na který jsi původně před lety reagovala, mám ve svým životě takový lidi, dokonce velmi blízký, kteří jsou v mnoha ohledech hodně podobní Fanny (samozřejmě vč. toho, že přitahují nechtěnou pozornost různých tetiček Norrisových, které si na nich chladí žáhu), takže oceňuju, jak je napsaná.
Mansfieldské panství
Jane Austen
Naias: Souhlas, beru zpět, s tou krutostí jsem to přehnala. Asi osobní bias...
Líbí se mi tvoje slovo "chudobnopríbuznosť " :-)
Koukám na toho David M. Shaparda, to je hodně zajímavý. A do Kindlu skoro zadarmo! Možná si aspoň P&P pořídím.
Mansfieldské panství
Jane Austen
Naias: ještě jsem dopřesnila svůj příspěvek o lady B. (viz níže), vzpomněla jsem si na pár dalších střípků z knihy. Zítra nejsem u internetu, na další kousky, toho, co jsi psala, budu odepisovat asi až v úterý.
Mansfieldské panství
Jane Austen
Naias: Ad krutí a nevšímaví a necitelní. Ze 7 lidí z domácnosti Bertramových se o Fanny staral pravidelně Edmund, občas sir B., nikdy lady B. (pokud nešlo o její vlastní prospěch) a Tom (ten ji většinou prostě ignoroval), bohužel Maria a Julia i přes malý věkový rozdíl se s Fanny nikdy nesblížily, považovaly ji za hloupou a zacházely s ní necitelně (viz citát dál). Samozřejmě nejvíc a aktivně jí škodila teta Norrisová (mimochodem taky chudá příbuzná Bertramových). Z Fanny tak vyrostla zakomplexovaná dívka, o které se mj. tiše předpokládalo, že je hloupá. Sama o sobě si myslela že není hodná toho, aby ji měl někdo rád. Tak nevím, jestli jsem to přehnala nebo ne s tím slovním hodnocením celé té krásné rodinky.
Autorka neustále celou knihu připomíná, že Bertramovi přijali do svého domova živého cítícího člověka, ne nějakou hračku a strefuje se do toho, že si to většina z nich neuvědomovala/nepřipouštěla. To, troufám si říct, není nějaká moje interpretace, vždyť to ční doslova z každé stránky knihy. To píšu na tvůj argument, že to tak tehdy prostě chodilo, že byla chudá příbuzná, nebyli si rovni atd.
Slíbený citát o Marii a Julii, je z konce druhé kapitoly: „There was no positive ill-nature in Maria or Julia; and though Fanny was often mortified by their treatment of her, she thought too lowly of her own claims to feel injured by it.“
Mansfieldské panství
Jane Austen
Naias: hezký rozbor. Ještě taky lady Catherine, to je taky matka roku! :-)
Co se týče správy panství v době nepřítomnosti sira B., vycházím přímo z textu knihy, kde se píše, že to lady B. s radostí hodila na Edmunda.
Mansfieldské panství
Jane Austen
Děsivá lady Bertram: Austenová ji vůbec nešetří, napsala ji jako fakt hroznou ženskou dle mě. Je zmíněno, že si lidí váží hlavně podle toho, jak jsou na pohled hezcí (sama se vyšvihla díky své kráse). Austenová píše, že víc myslela na svého psíka než na svoje děti. Když sir Bertram odjel, nechala Edmunda (tehdy asi 23letého) vyřizovat všechny záležitosti, korespondenci, správu panství, protože sama z toho měla paniku, a vůbec by to nezvládla. O vzdělání svých dětí se nezajímala (to cituju). Svoje děti měla ráda, když ji s ničím neotravovaly (parafrázuju). Ani nejezdila se svými dcerami a syny dělat jim garde do společnosti, to nechala dělat tetu Norrisovou. Její chování, když Fanny měla ples, že si až pozdě vzpomněla, že Fanny by taky mohla potřebovat pomoc komorné, a pak to furt opakovala, jak měla úžasný nápad komornou Fanny poslat. Já se tomu nemůžu smát, mně to přijde děsivé a smutné. Často jsem měla chuť na ni skočit a začít ji škrtit. Její hlavní životní poslání, ráda se hezky oblékne a pak sedí celý den na pohovce a cosi šije/vyšívá. Fany nechala na popud své sestry bydlet ve studeném podkroví 8 let, než si strýček náhodně všiml, že tam Fanny má zimu. Ohledně Fannyina nového koně totéž, nebýt Edmunda, nevyřešilo by se kvůli odporu tety Norrisové nic. Nevzpomínám si, že by se vůbec někdy sestře vzepřela.
Na rozdíl od tety Norrisové ovšem ona byla matka čtyř dětí. A přitom totálně nesvéprávná osoba. To mi přišlo fakt děsivé. Jak se ohledně ní musely cítit její dcery a synové, všichni chytří a docela všímaví? A její manžel? Tam to už vůbec nechápu...
Mansfieldské panství
Jane Austen
Zajímavý! Pokud měla Brontëová takový názor na Austenovou, tak tím spíš mohla zkusit přepsat postavu Fanny na někoho mnohem uvěřitelnějšího než Fanny, na Janičku Eyrovou :-)
Mansfieldské panství
Jane Austen
Naias: děkuju! Mám velkou radost, že můžeme navázat. Poslouchala jsem Mansfiel Park v orginále na Everandu, bylo to dost náročné (ale krásné), takže je možné, že mi něco uniklo. Musím někde konečně sehnat českou verzi :-)
Mansfieldské panství
Jane Austen
V knize je také zajímavý příklad dvojí morálky. Mary Crawfordová se odstěhuje od svého strýčka admirál Crawforda kvůli tomu, že ten si do domu nastěhuje svou milenku. Fanny i Edmund o tom evidentně vědí, ale kdy slyší Mary jak se s Henrym o strýčkovi vyjadřují ne úplně uctivě, tak je to pohorší. Ne to že strýček vyštval Mary z domu, ale to že o se o něm mluví neuctivě. Tohle bych potřebovala vysvětlit. Co to je? Co Fanny a Edmunda k tomu vede? Čtvrté přikázání?
Pro mě je to dobrý příklad místa, kdy Austenové prostě nerozumím a cítím propast těch 200 let.
Mansfieldské panství
Jane Austen
Konečně jsem se dostala k přečtení Mansfield Parku, tak se po letech vracím i k téhle debatě, zdravím Naias a doufám, že sem ještě chodí. Svůj komentář bych upravila jen v té části, kde jsem psala, že se v knize nic nedělo, protože crush, co měl Henry na Fanny a Edmund na Mery, produkoval přeci jen jakýs takýs děj, zas tak strnulé, jak jsem si to vybavovala kdysi, to nebylo. Pamatovala jsem si divadlo a pak až pobyt Fanny v Portsmouthu, teď jsem si při opětovném čtení opravdu užila ples, který pořádal sir Bertram pro Fanny a hlavně dvoření Henryho (chudinka Fanny), protože tuhle část jsem úplně vytěsnila.
Co se týče pobytu Fanny u její rodiny v Portsmouthu vs. u Bertramových v Mansfieldu, stále to na mě působí stejně. Lady Bertramová je krajně nesympatická (až děsivá), můžu citovat konkrétní pasáže, pokud bude zájem, pro mě nesympatičtější mnohem víc než postavička teta Norrisová. Sir Bertram je na Fanny hodný až poté, co se vrátí z ciziny (opět můžu uvést příklady). Ale jako na malou desetiletou holčičku jsou na ni všichni kromě Edmunda krutí a nevšímaví a necitelní, je po ní požadováno aby byla milá a příjemná a vděčná a nikdo na ni nebere ohled. A celé roky nechají tetu Norrisovou, aby ji hnusně šikanovala. Jen díky Fannyině milé povaze ji to nezlomí. Jejím oběma sestřenicím citová distanc obou rodičů i tety Norrisové ublíží paradoxně ve výsledku daleko víc. Hodně jsem přemýšlela, jestli se u Austenové inspirovala Charlotte Brontëová, když psala rodinu Reedovu (příbuzní, co se ujali Jany Eyrové). Protože vidím zajímavé podobnosti a zajímavé rozdíly v těchto dvou příbězích.
Co se týče Fannyiny rodiny, ano byli jednodušší, ale nebyli na ni záměrně hrubí ani krutí. Byli to lidi bez sebereflexe, já takových znám mraky. Její matka byla pohlcená starostmi o velkou rodinu, evidentně neschopná uřídit vlastní domácnost. Jako chápu, že od nich Fanny chtěla pryč zpět na venkov, ale v čem byli horší než Bertramovi? Strýček ji do Portsmouthu poslal za trest a podařilo se mu to. Mj. Fanny otevřeně přiznává, že tam trčí tři měsíce místo dvou, protože nemá žádnou možnost svobodně odjet, zatímco její sestřenice Julie může kdykoli cestovat, kam potřebuje. Fanny je nucena stále pociťovat svoje podřadné postavení. Ale o strýčkovi si ani tak nemyslí nic zlého. Zatímco na otce a matku uplatňuje Fanny jiný metr, aniž by si to ona (a myslím, že i autorka knihy, jindy tak všímavá) uvědomovala.
Celkově: opravila jsem si názor na Fanny, byla mnohem bystřejší, než jsem si ji pamatovala. V knize je spousta pasáží, kdy Fanny reflektuje, co bylo před ní před tím řečeno, vidíme jí tak do hlavy a je to vesměs docela zajímavé.
A mám svoji novou oblíbenou pasáž, když sir Bertram po svém návratu z ciziny vyhazuje toho divadelníka, který má už podruhé smůlu, že se mu nepodaří stejný divadelní kus dovést do zdárného konce. Tam je Austenová tak škodolibá, že jsem se musela smát nahlas :-)
Plamen duše
Barbara Wood
Není tohle ta kniha, kde existuje islám už kolem roku 300 n. l.? :-)
Program apokalypsy
Vilma Kadlečková
Existuje vůbec někde fanouškovská diskuse o Myceliu, kde by se mohlo spoilerovat? Tak ráda bych se bavila o posledním dílu, ale nevím kde.
Jantarové oči
Vilma Kadlečková
gladya: já už netrpělivě vyhlížím audioverzi 6. dílu. Má být v létě. Hned si ji pořídím. Obecně nejsem moc velký fanoušek audioknih, ale u Mycelia mi vyhovují. Napřed čtu text normálně. A další opakovaná čtení nahrazuju poslechem. Mycelium je událost, dlouho nic takového nebylo a myslím, že dlouho ani nebude, chci si je vychutnat.
Hlasy a hvězdy
Vilma Kadlečková
27. června jsem napsala poslední tečku, čárku i středník. Zatím jsem to neoznamovala (ono mi chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala, přece jenom je to pro mě dvacet let života a odtrhnout se od toho světa mi dá práci), ale o víkendu už to proběhlo jinde na sítích, tak je asi načase to tady naplno říct a doplnit podrobnosti. Z toho, co mělo být "posledním dílem" (po pěti již vydaných), vznikly nakonec tři knihy: 6. díl – Vrstva ticha, 7. díl – Zakázané směry, 8. díl – Program apokalypsy. Z horské bystřiny se stal veletok o tloušťce 2000 normostran (pro srovnání – prvních pět dílů má stránek 2200; ano, jsme zhruba v půlce). Velectěný čtenář se dočká spousty psychotroniky, emocí, vesmírných cest a hmyzu. Přísliby a obavy se naplní, temná tajemství se odtajní... a všechno, co se zdálo na spadnutí, vážně spadne. Dala jsem tomu všechno, co jsem mohla, a je to přesně takové, jaké jsem to chtěla mít (jestli to byl dobrý nápad, to už musí posoudit jiní). Konec je na mé poměry brutální jen mírně, tu a tam ho někdo i přežije, ale je opravdu neoddiskutovatelně definitivní. Do světa argenitu se snad ještě vrátím, ale už to bude nový příběh o jiných lidech a jiných věcech.
Vrstva ticha je momentálně v sazbě a měla by vyjít v říjnu (tedy jakože letos). Díly 7 a 8 jsou teď v Argu na pitevním stole a budou vyexpedovány tak rychle, jak jen bude v lidských silách a možnostech kuchařů - jestli si tedy o ten obří špalek nezlomí nůž a nade mnou hůl.
Rë Akkütlix! Nechť přijde tma!
https://www.facebook.com/argenite/posts/10159508448104169
Hlasy a hvězdy
Vilma Kadlečková
Právě se ke mně dostalo info, že šestka na Vánoce určitě bude. Už je v sazbě.
Hurá!
Hlasy a hvězdy
Vilma Kadlečková
Já jsem si teď koupila první díl Mycelia jako audioknihu a poslouchám to znova. Dřív jsem byla zvyklá číst svoje oblíbené knihy opakovaně, ale v poslední době to už nedělám. Ale Mycelium považuju za zážitek, který se hodně dlouho nebude opakovat, a ke kterému se chci určitě vracet. (Myslím, že až bude dopsané, tak nad tím čekáním mávneme rukou.) Užívám si postavy, propracovaný vztah Lukase a jeho otce, celý ten svět... Na některé drobnosti jsem už zapomněla (Lucasova přítelkyně Sharon, která mu dala košem, když zjistila, že je smrtelně nemocný. Nebo všimli jste si, že hned na začátku prvního dílu, když Lucas uvažuje, jestli se s jeho nemocí neuchýlit do virtuálu, tak má na výběr různé historické osobnosti a Vilma Kadlečková tam mezi reálné historické postavy nenápadně propašovala otce Aš~šáda?). První díl je můj nejoblíbenější, protože je přehledný, pamatuju si i po letech celou dějovou osnovu (to je jediná věc, která mi vadí na ostatních dílech, že si je tak lehce nedokážu vybavit, ztěžuje mi to celkovou orientaci, protože si v hlavě neumím udělat myšlenkovou mapu Mycelia a to mě dopaluje) a hlavně miluju první díl kvůli úžasnému a pro mě naprosto nečekanému konci.
Myslím, že bychom měli Vilmu Kadlečkovou na rukou nosit. Upřímně nechápu, proč se o Myceliu daleko víc nepíše.
Hlasy a hvězdy
Vilma Kadlečková
Já to těm spisovatelům nezávidím. Třeba Rowlingová psala pod tlakem poslední tři až čtyři díly HP a dala to v čase, který avizovala. Ale není to samozřejmost. Taky bych se blokla, kdyby na mě všichni čekali. Ale psát to na sílu a zničit si tím rozepsanou věc? Jaký by v tom byl smysl?
Hlasy a hvězdy
Vilma Kadlečková
Máte někdo info, že se Mycelium opět rozrostlo? Tohle jsem našla na FB:
Legendy o argenitu 27.12.2020
Nejlepší motivace konečně dopsat poslední tři kapitoly osmého dílu Mycelia: obrázek Lucase a Kamëlë nad počítačem...
OSMÉHO??? ;-)
To znamená, že nebude 6A a 6B, ale bude 6+7+8?
Za mě: ať si autorka dá klidně na čas, jak dlouho potřebuje. Čekali jsme na 3., 4. a 5. díl, vždy to stálo za to. Počkáme i na ostatní. Ty hejty na Facebooku jsou nechutný.
Luisa a Lotka
Erich Kästner
kapr: Já se domnívám, že Mladenka_knihy měla na mysli českou obálku od Albatrosu z vydání let 2001-2014, ale mohu se mýlit.
Zlatý kompas
Philip Pullman
Ještě dodatek: ono by ani tak nevadilo to, že Pullman všechno obrací naruby. Ale jak to dělá? Předkládá nám vše způsobem: Autorita je špatná, protože je špatná. Asriel je dobrý (sic!) a je na dobré straně, všechny síly (čarodějky, rebelští andělé) se k němu musí a chtějí přidat. Proč? Protože to pan Pullman řekl.
Zlatý kompas
Philip Pullman
Arya26: Neboj, nejsi blbá. Já jsem se prokousávala prvním dílem a taky jsem stále nechápala, kde je tedy ta kontroverze. Protikřesťanské agitace je nejvíc až na samotném konci třetího dílu (tam je to velmi explicitní). Myslím, že jen kritika církve jako takové by vůbec nikomu soudnému nevadila, a určitě se Pullmanovi dá v tohle ohledu dát za pravdu. DÁLE SPOILERY. Ovšem hlavní zápletka celé trilogie (kterou se člověk dozví až během druhého dílu) je boj proti Autoritě, která podle Pullmana prostřednictvím magisteria drží lidstvo záměrně a násilně po celá tisíciletí v nesvobodě a nevědomosti. Naštěstí je tu úžasňák Asriel, který má plán, jak zabít Boha. A historie lidstva se pak bude psát úplně znovu. Asriel se spojí mj. s padlými anděli (tedy s čerty, ďábly, u Pullmana ovšem jsou to rebelští andělové, bojovníci proti nevědomosti). Všechno mi tu přijde otočené úplně naruby, Bůh nechce svobodu lidí, je proti lásce, moudrosti, vědění. Křesťanství je v trilogii zobrazeno jako podvod (jen samé lži, touha po moci a snaha o potlačení lidského intelektu a lidské sexuality, nic víc, nic pozitivního). Pullman záměrně napsal anti-Narnii (jako opozici vůči C. S. Lewisovi). Samozřejmě názor si každý musí udělat sám a je zbytečné Pullmana nějak moc rozmazávat a tím mu jen zvyšovat publicitu. Za mě je jeho kritika církve a křesťantví na úrovni komunistických ideologů, nepoučená, nemístně zjednodušující, plná podpásovek.
Mansfieldské panství
Jane Austen
Nailas: díky za rozbor. Už se těším, až si to znovu přečtu. Ráda bych něco podotkla, k tomu, co píšeš (protože já jsem z rodiny sira Bertrama měla naprosto odlišný pocit, než popisuješ ty), ale budu si muset předtím osvěžit paměť.
Mansfieldské panství
Jane Austen
Naias: špinavé nádobí si nepamatuju, to je fakt. Ale řekni mi, copak v domácnosti strýčka a tetičky panovala lepší atmosféra? Mně přišlo hrozně odporné, jak se tam všichni k Fanny chovali.
Podivný případ se psem
Mark Haddon
AS = Aspergerův syndrom, jedna z dg. počítaných mezi poruchy autistického spektra.
Podivný případ se psem
Mark Haddon
nai.vka: Moje známá, matka kluka s AS, který je ve spoustě ohledů podobný Christopherovi, označila knížku za mrazivě přesnou.
Luisa a Lotka
Erich Kästner
Já myslím, že je to nějaká alegorie. V textu knihy to, myslím, žádnou oporu nemá.
Hlasy a hvězdy
Vilma Kadlečková
Na pátém dílu mě těší, že se konečně věci začínají vysvětlovat a rozmotávat. Už jsem vážně měla strach, že všechny ty zápletky neudržím v hlavě.
Hlasy a hvězdy
Vilma Kadlečková
NOVÁ ZPRÁVA Z ARGA: DVĚ MYCELIA MÍSTO JEDNOHO!!!
Všichni mě dávno proklínají, proč pátý díl tak zdržuju, ale nebylo to ze zlé vůle, vypočítavosti ani nenávisti k lidstvu; jen jsem se zkrátka ocitla v situaci zoufalého cestovatele, který si nanosil do hotelu spoustu suvenýrů, načež se marně pokouší zavřít víko kufru. Ne. Fakt se to tam nevejde. Když počet stran dolezl na osm set, už to bylo neúnosné, takže někdy před čtrnácti dny padlo (k mé obrovské úlevě) v Argu rozhodnutí přece jen to rozdělit na dva svazky. Mám zkrátka tu čest nabízet knihy nejlepšímu nakladatelství na světě, ve kterém nejen že mě nezastřelili brokovnicí a nezahrabali na žižkovském dvorku, že to nesu tak pozdě a navíc ve dvou kusech, ale ještě mi vyšli mimořádně vstříc. Velká poklona taky patří výtvarníkovi Tomáši Kučerovskému, který měl postupný striptýz hmyzího boha na obálkách Mycelia rozvržený na pět fází, taktéž mě nezabil, že jsem mu narušila koncepci, a operativně tam dokáže vložit vhodný další krok. Už jen kvůli Tomášově obálce stojí za to mít knihu navíc!
Takže situace je teď následující:
Pátý díl (Räwë – Hlasy a hvězdy) je hotový, má 500 normostran a bude někdy v listopadu (tj. na Vánoce). Z pětadvaceti kapitol asi tři pocházejí z "původního" rukopisu (který jsem měla před několika lety, když jsem tvrdila, že je to celé dopsané), zbytek vznikl nově převážně během tohoto roku z potřeby uzavřít před definitivním koncem všechny nadhozené motivy a nedořešené zápletky. Závěr celé ságy je opravdu napsaný dávno (dokonce včetně poslední věty), ale zkrátka se spousta scén ještě musela vmáčkout před něj, aby to celé dávalo smysl. Když odhlédneme od toho šíleného zdržení (za které se stydím a sypu si kvůli němu všechno možné na hlavu... spóry, plodnice, listí...), mám z toho "nového" románu fakt radost: připadá mi, že se tam ledacos krásně vyjasnilo a různé nedořečené věci do sebe konečně zapadly. Kdyby to tam nebylo, nakonec by mi všichni nadávali, že jsem to uťala a nedořešila. Tak například: jsou tam scény z pohledu velekněze Aöhrlëmëgerla, takže je najednou vidět, jak předchozí události vyhlížely "z pohledu druhé strany" a jaké motivy za nimi byly. Co víc – Lucas KONEČNĚ NAJDE SKUTEČNOU VERZI otcova dopisu (ne, už jsme ani nedoufali...). Do popředí vystoupí jedna ženská postava, která mě osobně náramně baví a jak se tak vybarvila, pokládám ji teď za asi nejzajímavější ženskou v celém Myceliu (je tedy skoro jisté, že část čtenářstva ta holka naopak šíleně naštve – ale pravděpodobně jinou část, než kterou iritovala Pinkertýnka). Něco se zjistí o záhadách na Marsu. Něco o Hvězdovládcích. A celé to skončí přesně v tom místě, kde prapůvodní pátý díl začínal. Není tam takový šílený cliffhanger jako ve čtvrtém dílu, ale jisté (pro mě dost pikantní) komorní drama se najde. Ovšem co se týče těch odporných pomluv, že se v pátém dílu vyskytuje anální sex s houbou... no comment.
Šestý díl se bude (po össensku) jmenovat "Sühëhl". Čili není to tak, že by se najednou vynořila nějaká neznámá šestá droga Pětice, která byla tak supertajně tajná, že o ní nikdy nikdo neslyšel; sühëhl je prostě "univerzální protilátka össenských drog", která byla zmiňovaná a jistou roli sehrála už někdy ve třetím dílu (akorát se jí Lucas v poslední chvíli vyhnul a nikdo ji nepoužil – kromě jednoho Gerdánce, který si ji nosil s sebou ve spreji). Nu: tady se použije. Ono to ve skutečnosti svým významem odpovídá a vlastně se to k ději šestého dílu krásně hodí: sühëhl obrátí celou Pětici naruby. Nad názvem šestého dílu zatím váhám – přesný překlad slova "sühëhl" do terronštiny nikde v Myceliu uveden nebyl, takže to může být cokoliv. (Pojmenovat knihu "Univerzální protilátka" mi nepřipadá dostatečně nosné a vznosné.) Zatím mám pracovní název "Vzpoura", který jistě přiláká fanynky teenage dystopií; a ten tomu zůstane až do chvíle, kdy dostanu nějaké geniální vnuknutí a napadne mě něco lepšího... čili zřejmě natrvalo. (Nápady na lepší překlad slova "sühëhl" jsou vítány!!! Kdo něco vymyslí, bude v poděkování!) Do šestého dílu se přesunuly všechny hotové scény z původní pětky. Nějaká práce na tom ještě bude, aby všechno správně navazovalo, ale teď už to snad půjde rychle... tedy... chci říct... trochu rychleji než předtím. Toto "rychle" by znamenalo květnový Knižní veletrh, ale říkám to radši jenom šeptem, abych ho nevyplašila.
Dementi: žádný sedmý díl v žádném případě nebude, i kdybych je měla všechny na místě zabít! Pořád se těším, že až dopíšu Mycelium, půjdu si napsat nějakou lehkou nenáročnou upíří romanci – a mezitím mi vyšly z módy...
Autorka 19.8.2016 zde: https://www.facebook.com/argenite/posts/10154469492379169
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Svatoslav (komentář): Ginny není šéfredaktorkou Denního věštce, v tom je právě ten vtip, píše na sportovní stránku.
