yoker
komentáře u knih
Sovětská civilizace 2
Sergej Georgijevič Kara-Murza
Ruská / česká společnost a ta západní mají rozdílný pohled na život a na svět. Jsou to ROZDÍLNÉ CIVILIZACE! Válka na Ukrajině (NATO versus Rusko) je válka civilizační.
A jak podotýká Kara-Murza (cituje Machiavelliho – str. 185) „… v civilizační válce je poražený nepřítel zničen.“ Tedy: zahnán, rozptýlen, pozabíjen. Soužití s ním není možné.
Západní „elity“ toto chápou. A tak se rozhodly Rusko zničit. To je „správné“ rozhodnutí. Rusko je ohrožuje už jen svou existencí. Je ovšem otázkou, zda bude zničeno Rusko nebo Západ nebo vše.
Kara-Murza píše o tom, co zažil a pochopil. Je to mimořádný člověk. Kniha je dobrým startem k tomu, aby se člověk zamýšlel sám a snažil se pochopit. Konečně: ruská a česká společnost mají mnoho společného ... (Můj komentář ke knize vyšel nedávno na dfens-cz.com .)
Sovětská civilizace 1
Sergej Georgijevič Kara-Murza
Pozoruhodná kniha. Určitě pro ty, které zaujal Bůh synergie, kde Šifrin osvětluje Stalina a jeho dobu. Kara-Murza hovoří zcela otevřeně: Už je to dávno, co padl informační monopol Komunistické strany, a tak se dozvídáme i to, co dříve kryla ideologická opona komunistického učení.
Třeba to, že Velká říjnová socialistická revoluce vlastně ani žádnou revolucí nebyla. K významným bojům nedošlo. Naprostá většina lidí stála - po necelém roce zkušeností s liberální vládou - za bolševiky. Nebylo s kým bojovat. Pro toho, kdo zažil lampionové průvody, je to překvapení ...
Termín "občinová společnost" většině lidí nic neříká. Dnes se s ní asi ani nelze setkat. Znamená totiž vysokou míru sounáležitosti. Jste jedinec, ale i součást kolektivu. Máte slovo a jistoty. U nás občinová společnost - v takové míře jako v Rusku - nebyla. Ale to vědomí sounáležitosti leží v základech české i slovenské povahy a společnosti.
Výpověď Kara-Murzy je mimořádná v tom, že vypráví, co zažil sám nebo ví od očitých svědků, většinou příbuzných. Hovoří o svých pocitech a vyzdvihuje beletrii a poezii jako mimořádně důležité pro společnost.
Manipulace vědomím
Sergej Georgijevič Kara-Murza
Zatímco divák sedí před televizí sám a snaží se odhadnout, co z toho, co se na něho hrne z obrazovky, je pravda, co je lež, a co si má o události, kterou mu TV předkládá, vůbec myslet, na OPAČNÉ straně obrazovky sedí rozsáhlý tým (podpořený masívním dlouhodobým vědeckým výzkumem) mající za úkol jej profesionálně obelhat, udělat něj hlupáka, znemožnit jej a donutit ho udělat věci, které jdou proti jeho názorům a zájmům.
Kara-Murza odkrývá až neuvěřitelné podrobnosti útoku médií na běžného člověka, na jeho úsudek, na jeho duševní pochody a vůbec na jeho duševní integritu.
Napsal jsem k této knize krátký článek. Je volně na webu, ale protože DatabázeKnih je alergická na internetové odkazy, musíte si ho - pokud budete chtít - nalézt sami.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Úžasná kniha! Je z ní cítit to provázání člověka a přírody, které ještě nedávno bylo každodenní samozřejmostí ...
Zuřivý vzdor
Pier Paolo Pasolini
Tuto knížku jsem komentoval (na několika místech) již v roce 2015. Podle mě je to jedno z mála děl (jako třeba Antonioniho Zvětšenina), které otevřeně hovoří o současném stavu společnosti. Můj komentář k této knize zůstal jen na www.iliteratura.cz:
http://www.iliteratura.cz/Clanek/29383/pasolini-pier-paolo-zurivy-vzdor
(Na iLiteratuře nejdou dělat odstavce. Takže to vypadá tak, jak to vypadá.)
Poesie - Básně
Pier Paolo Pasolini
Na Vidlakových kydech mi zveřejnili komentář k této knížce jako samostatný článek. Viz: https://www.vidlakovykydy.cz/index.php/clanky/pier-paolo-pasolini-poesie-basne
Bůh synergie
Jiří Šifrin
Vynikající kniha! Dávám sto procent. Prostudovat zdroje, porovnat je, zhodnotit jejich věrohodnost a vytvořit na základě nich obraz o Stalinovi a tehdejší době muselo být neskutečně pracné a obtížné.
Představte si třeba, že Šifrín přečetl i celý zápis z plenárního zasedání ÚV VKS(b) z 23.února až 5. března 1937! Píše o tom podrobně na str. 177 až 201. Je tam spousta zajímavých detailů. A také je tam jeden odstaveček (str. 200, poslední odstavec dole), kde Šifrín šlápl (vypadá to, že mimoděk) do něčeho, co jiní obloukem obcházejí.
Tady je to důležité z něj: " ... tak přesně takovéto jednání, i s jeho bizarnostmi, je typickým projevem tradiční společnosti! Přesto, že se nám, lidem s liberálním vzděláním, zdá takovéto jednání až nesmyslné ...".
To je ale bizarní poznámka! Mně na tom, co se dělo na sjezdu VKS(b), nic nepřirozeného (natož bizarního a nesmyslného!) nepřipadá. Kdybych tam seděl já, úplně bych mezi ně zapadl.
Takhle to prostě v normální společnosti vypadá. Tak to bylo i za 1. republiky, za Rakouska-Uherska, za Husa. Tak to bylo a je mezi domorodci na Papui Nové Guineji - viz Miklucho-Maklaj nebo pan Novotný. A tak to bylo i u nás v 60. a částečně i v 70. letech. Znám to! Pan Šifrín je ale mlaďoch, který tu "tradiční" společnost už na vlastní kůži nezažil.
Současná společnost je od té normální, tradiční, která tu byla ještě nedávno, již nesmírně vzdálena. Je od ní v podstatě odříznuta. Ti mladší se na nás starší asi dívají jako na tlupu opic. Nám starším ti mladší připadají jako loutky z pimprlového divadla.
Není mi jasné, zda pan Šifrín tam ten odstaveček dal úmyslně nebo jen jako poznámku na okraj. Pravdou je, že o tomto naprosto zásadním aspektu společnosti hovoří jen málokdo. Třeba Pasolini (Zuřivý vzdor) nebo Antonioni (Zvětšenina). Ti patří k té staré generaci. Viděli to přicházet. Šifrín patří k té nové. V určitém okamžiku si najednou uvědomil, jak odlišná je současná společnost.
Co tedy říci závěrem? Návrat k té tradiční společnosti teď už není možný, protože udělat z loutek zpátky lidi nelze. V podstatě to znamená, že je tato společnost již mrtvá. Abyste si nemysleli, že přeháním, Pasolini říká to samé - tu "novou" společnost označuje jako "společnost smrti".
