Z1PPCZ
komentáře u knih
Pilíře země
Ken Follett
(SPOILER) Bylo to tak trochu jako sledovat časosběrný dokument. Ale navzdory tloušťce knihy a množství hlavních postav příběh překvapivě odsýpá jedna báseň.
Ač jsem fanouškem děl jako Písně ledu a ohně, nebo Zaklínače, tedy světů, které jsou plné šedých postav, užil jsem si Follettovy jednostranné charaktery dosyta.
Ano. Máme to tady prostě rozdělené na dobré a záporné postavy a tak to prostě je. Zatímco převor Filip je ztělesněním víry a pevných zásad, Tom ochrance rodiny a blízkých, jsou zase Hamleighovy a jejich spojenci typickou ukázkou bezpáteřnosti a mocichtivosti. (Snad jedinou ukázkou šedé postavy byl Richard a i u něj bych nepoužil přesně tohle označení.)
Co musím Follettovi uznat je, že ačkoliv má kniha přes 900 stran, není to nuda. V každé kapitole se něco děje a zvraty v ději jsou opravdu napínavé.
Kde musím nějaké bodíky strhnout, je přehnaná úchylka autora nam neustále dokola opakovat, jak se staví katedrála. Ano, je úžasné vidět, jak moc se autor do tohoto tématu nadchl, myslím si však, že to v takové míře knize škodí.
Díky tomu mohla být kniha o něco kratší, zato však bez těchto hluchých míst, které pro mě fungovaly prostě jako výplň a od čtvrtiny knihy jsem tyto odstavce začal přeskakovat. Škoda.
Jinak ovšem musím říct, že jsem si knihu užil a autorův styl vyprávění mě dokázal vtáhnout do děje (až na ty stavební části).
V budoucnu se určitě vrhnu i na druhý díl.
Rozvaliny Gorlanu
John Flanagan
Poslechnuto jako audiokniha. Je tedy pravda, že jsem knihu poslouchal ve věku, kdy jsem byl mimo cílovou skupinu. I tak jsem si to ale užil.
Inspirace reáliemi středověké Evropy byly super a dopomohly k orientaci. Dokonce mi ani moc nevadily postavy, jejichž charaktery jsou napsané právě pro mladé čtenáře. Žádná zaklínačská šedá. Není to Hra o trůny a s tím do toho člověk musí jít. Máme tady prostě jasné definované dobré a zlé charaktery.
Až budou děti větší, určitě se s nimi k sérii o Willovi vrátím.
Cesta králů
Brandon Sanderson
(SPOILER) Moje první seznámení s Brandonem Sandersonem a...?
Byl jsem příjemně překvapen. Knihou jsem i přes její objem celkem proletěl. Stránky letěly jedná za druhou a i když mi ze začátku dělalo trochu problém naskočit do děje, relativně brzy jsem byl postavami i prostředím uchvácen.
Bavila mě každá jedna z nich a všechny příběhové linky byly vyrovnané. Což se tak často u mě nestává. Vlastně ne, kecám. Jedna z linek mě bavila o něco víc než ostatní a to ta Kaladinova.
Každá z hlavních i vedlejších postav měla svůj charakter (či zásady), kterých se autor držel, čímž postavám dodal na "opravdovosti".
Svět, který nám autor předkládá, je vylíčen velmi barvitě a objevování jeho mytologie je velice zajímavé. Jakmile se mi do ruky dostane druhý díl určitě po něm sáhnu.
Murtagh
Christopher Paolini
(SPOILER) Po Murtaghovi jsem sáhl téměř okamžitě po vydání českého překladu.
Odkaz dračích jezdců jsem poprvé četl na přelomu základní a střední školy. Tehdy mě velice bavil. Následný rereading o 15 let později už byl o trochu horší.
Murtagh je podle mě skvělý plnohodnotný návrat do Alagaësie. On i Trn mají za sebou obtížnou minulost, se kterou se musí vypořádat.
Oba dokážou děj knihy utáhnout sami. Jediné, co jim trochu hází klacky pod nohy je Paoliniho typický slowbuilding. Ale s tím jsem tu knihu už kupoval
Líbilo se mi, že Murtagh nebyl přesílený a ne v každé situaci se mohl spolehnout na magii a schopnosti jezdce. Přeci jen, přišel o svá eldunarí, takže jeho oslabení mělo lorový význam.
I tak se ale první polovina knihy neskutečně táhla. V tomhle opravdu nejsem Paoliniho fanoušek. Druhá půlka už fungovala lépe a Bachel, jako hlavní záporák, byla u mě na jedničku.