Cesta králů
Brandon Sanderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114615/bmid_archiv-bourne-zare-cesta-kralu-iRU-114615.jpg
5
585
585
Archiv Bouřné záře série
1. díl >
První kniha plánovaného desetidílného cyklu je vstupní bránou do světa Rošáru. Rošár je kamenná země zmítaná bouřemi, jimž se přizpůsobila příroda (rostliny rostou z kamene a v bouřích se zatahují do země, zvířata se ukrývají do ulit a tvrdých schránek) i lidé (města se staví podle přesných schémat v místech mezi skalami). Při bouřích se uvolňuje zvláštní energie, bouřná záře, kterou je možné nabít polodrahokamy a ty potom využít třeba k pohonu fabriálů (důmyslných zařízení, která lidem zjednodušují život). Předurčení jedinci dokáží pomocí bouřné záře znásobit své síly a získat mimořádné schopnosti. Tento svět čelí dvěma hrozbám: periodickým obdobím katastrofálních spouští, z nichž ta nejhorší a poslední má teprve přijít, a odvěkému nepříteli, pustonošům, proti němuž lidstvo v dávné minulosti bránily rytířské řády paprsku, než záhadně zmizely ze země. Lidem po nich zůstaly jenom střepkordy a střepláty, mystické zbraně, které mění obyčejné lidi v neporazitelné válečníky. Není jich mnoho a platí se za ně královstvími. V tomto světě se odvíjejí na pozadí poněkud absurdní války aletů proti paršendům osudy tří hlavních hrdinů, zprvu samostatně, postupně se v náznacích začínají prolínat.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , TalpressOriginální název:
The Way of Kings, 2010
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Moje první seznámení s Brandonem Sandersonem a...?
Byl jsem příjemně překvapen. Knihou jsem i přes její objem celkem proletěl. Stránky letěly jedná za druhou a i když mi ze začátku dělalo trochu problém naskočit do děje, relativně brzy jsem byl postavami i prostředím uchvácen.
Bavila mě každá jedna z nich a všechny příběhové linky byly vyrovnané. Což se tak často u mě nestává. Vlastně ne, kecám. Jedna z linek mě bavila o něco víc než ostatní a to ta Kaladinova.
Každá z hlavních i vedlejších postav měla svůj charakter (či zásady), kterých se autor držel, čímž postavám dodal na "opravdovosti".
Svět, který nám autor předkládá, je vylíčen velmi barvitě a objevování jeho mytologie je velice zajímavé. Jakmile se mi do ruky dostane druhý díl určitě po něm sáhnu.
Velkolepé!
Jiné než Hra o trůny, ale podobně rozsáhlé. Proto možná na začátku chvíli trvá než naskočíte do příběhu a než si vás autor podmaní tím jeho nově vytvořeným krásným světem!
Za mě skvělé vylíčení postav. Miluju Kaladina a Dalinara!
No, průměr všech průměrů. Nápady by autor měl, ale všechno je takové dětské.
Postavy: Tady mám největší problém. Kaladin a Dalinar jsou Mirkové Dušínové a je to po chvílí táááák nudné. Dokonale morální, dokonalé nechybující. Vždy všem pomáhají. ...........Takhle by se nikdo v tom světě nikdy nechoval. No a třetí postavu, Šalán, Anderson vytvořil podle své učitelky na fyziku nebo co. Nudná, škrobená, sterilní schránka bez charakteru. Neměl jsem se koho chytit protože všichni jsou si příliš podobní a nudní. Holt, autor je tvůrce primárně young adault a je to vidět. Není mi 15 a nehledám svůj vzor.
Styl psaní: Dám ruku do ohně, že neměl editora, který by mu knihu osekal. Tak o 300-400 stran. Je schopný točit se na místě a ani během 400 stran textu neposune postavu ani o trochu dál. Repetitivnost a nekonečné vnitřní pochody, které jsem od půlky začal přeskakovat. ( to je velmi těžká disciplína a snad kromě Herberta v Dunách je nikdo neumí a navíc musí být důležité pro děj jinak jsou nudné ) Postavy si povídají a místo kvalitních úderných dialogů se dočkáme popisů toho jak sedí, jaké je okolo světlo, že ty lampy ale pálí. A navíc se i postavy při dialozích točí v kruhu a neustále si povídají o tom samém.
Anderson není Sapkowski a měl by s tím něco udělat.
Děj: Kdyby se to celé neodehrávalo na třech místech, mohlo to být skvělé. Protože v knize existují krátké minikapitoly, které představují spoustu malých postav na spoustě různých míst a tam kniha podle mého září nejvíc. Poté se bohužel vrátíme ke Kaladinovi nebo Dalinarovi a musíme si číst jejich analýzu sebe samých znovu a znovu a trvá to miliardu stran. A pak znovu. OD YA AUTORA !!!! Takže.........je to neúnosné.
PS: Vazba knihy je dost špatná. Hřbet byl po jednom přečtení naprosto zničený a celá vazba má blízko k rozpadnutí. Podobně to mají i Hry o Trůny od Arga. Knihy jsou moc těžké na tak nekvalitní papundeklovou vazbu a rychle se rozpadají.
Ať dodá hrdinům nějaký hlubší charakter, přestane se točit v kruhu, najme editora nebo sníží volume svého grafomanství, jinak nemám zájem pokračovat.
PSS: Proč nejsou Jasna nebo Vrah v bílém hlavní hrdinové ?
Top kniha. Naprosto úžasná knížka. Tak dokonale vymyšlený, propracovaný a úžasný příběh nenajdete u nikoho jiného. Sanderson si dal tak strašně moc záležet a jeho svět je svěží, originální a neotřelý. Není to jak každá druhá knížka, která se teď vydává xD Opravdu, pokud chcete změnu a nebaví vás to "dnešní fantasy" tohle je klasika. Tolkien, Sanderson, Prachett... Zlaté trio
Čitam len tak pre radosť, takže nie som veľmi kritický čitateľ. Bohužial táto knižka ma tak sklamala, že nemám pre ňu veľa ospevujúcich slov. Takže asi by som mal začať plusmi.
+ zaujímavý svet
Tak to je asi tak všetko čo by som k tomuto chcel povedať.
Celkový pocit z knižky som mal asi taký, že aj po prečítaní 900+ strán som nemal pocit, že príbeh sa niekam posunul. Celá knižka bola ako jeden veľký prológ ktorý bol písaný veľmi zle. Príbeh knižky nie je až taký dlhý keby sa má prerozprávať, dlhým ho robí iba štýl písania ktorý (budem sa opakovať) nie je zrovna dobrý. Už je to nejaký čas čo som doslova dobojoval s touto knižkou ale tento štýl na mňa pôsobil dojmom nepotrebného opisu. Nejdem uvádzať konkrétne pasáže z knižky ale uvediem príklad: "Šalán jedla chleba s marmeládou. Táto marmeláda mala farbu jahôd, pretože bol jahodový a chutil po jahodách. Steny okolo nej boli jemne načervenanej farby ktoré jej pripomenuly nie úplne zrelé jahody. To ju doviedlo k tomu, že ešte by si dala jeden chleba s jahodovou marmeládou". atď. atď. Proste nepotrebné opisy ktoré sa nabaľudú celú knižku pretože autor chcel dosiahnuť určitý počet strán aby to mohol propagovať ako jeho "Magnum Opus". V skratke - písanie tohoto autora ktorý je tak veľmi dobre hodnotený, že ho ľudia popisujú ako novodobého Tolkiena, je na úrovni žiaka tretej triedy na základnej škole. Celkovo by knihe pomohlo keby nie je takto umelo nafúknutá a má iba takých 400-500 strán.
Postavy - Najviac zo všetkých sa mi páčili pasáže Šalán. To boli naozaj jediné kapitoly na ktoré(dalo by sa povedať) som sa aj tešil pretože Kaladinove boli tak prehnane repetetívne a nudné, že pri čítaní jeho pasáží mi prestávali účinkovať antidepresíva a bol som v podobnom psychologickom rozpoložení ako sám Kaladin. Na internete sa stretávam s tým názorom, že Sanderson bravúrne zvládol psychologické choroby. Neviem kde na to ľudia chodia pretože jeho popis mi pripadá ako keby sa na depresiu pýtal 15-ročnej dievčiny ktorá prepadáva z matematiky. A nakoniec Dalinar. Nenastný, neslaný. Sorry dedo, to je všetko čo mám na tvoj opis.
Boj - Bojové scény sú písané ako keby to bol nejaký Marvel/DC Superhero film. Ani v jednom boji som nemal pocit(minimálne to Brandon tak nevykraslil), že hlavné postavy sú nejakom nebezpečí. Proste ako keby som pozeral epizódu Power Rangers kde s istotou viem, že tento fight vôbec nedopadne tak beznádejne ako sa na prvý pohľad zdá.
Svet - Na začiatku knižky máme krásnu mapu tohoto masívneho sveta. Hovorím si "Fúha, už sa teším ako mi to všetko autov vyobrazí". Bohužiaľ nič takéto sa nestane. 90% deja sa odohráva na dvoch miestach na celej mape. Proste si poznačte 2 bodky na mape a ostatné vás nemusí zaujímať pretože autor tam aj tak nepôjde.
Spreni - Tak toto je stupidita sama o sebe. Spren vojny, spren hnevu, spren radosti, spren slávy a milión ďalších sprenov. Zaujímalo by ma, či v ďalších dieloch sa objavia nejaký spreni hovien keď už to tak nafukuje.
Mágia - Mágia v tejto knižke je popisovaná ako nejaké vzorce na hodine fyziky. Sanderson si dá tú námahu aby vám vysvetlil čo ako funguje, prečo to tak funguje, proste všetko. Pre niektorých to je plus pretože si to vedia lepšie predstaviť ale pre mňa nie. Mám radšej keď autor v fantasy zaujme postoj:
Autor: "A potom vyčaroval obrovskú ohnivú guľu a hodil ju na toho zmrda a ten sa uškvaril"
Čitateľ: "WOW, a ako to dokázal"
Autor: "Proste to dokázal"
Keby chcem čítať zoznam pravidel mágie, tak si otvorím učebicu chémie a nie knižku pri ktorej sa chcem uvoľniť.
Tvrdá väzba od Talpress - A neposledne musím ohodnitiť aj fyzickú verziu tejto knižky. Ak ste sa rozhodli kúpiť Cestu Králu tak prosím vás kúpte si radšej e-knižku ako fyzickú. Pevná väzba od Talpressu je tak zlá, že to za tú cenu nestojí. U nás na slovensku sa dá kúpiť za 26(ak nájdete taký obchod). Bohužial, v malých obchodoch ktoré vám ju predajú takto lacno bola všade vypredaná takže som ju musel kúpiť na Martinuse za cca 45. Čítal som ju iba raz a je v otrasnom stave. Vyzerá ako keby ju čítalo 15 ľudí v priebehu 10 rokov(chrbtica knihy sotva drží). Môže za to strašne veľká váha knihy ktorá vám zaručí nepohodlie pri čítaní. Pre porovnanie Pod Kupolou(SK vydanie) má 878 strán a váži 723g. Cesta Králú má 912g a váži 1326g(udaje sú z martinusu). Na prvý pohľad kniha pôsobí solídne, stránky sú pekne hrubé takže ich omylom neroztrhnete no ale to na radú prichádzajú tie negatíva ktoré som už písal.
Úžasné, prepracované, wow! Jedna z najlepších fantasy ság, ktorej jedinou nevýhodou je, že netušíte koľko rokov potrvá, než ju autor dokončí. Desať dielov je impozantný plán.
Dlouho jsem se chtěl pustit do nějaké větší, epické fantasy série a stále víc a víc jsem viděl doporučován Archiv Bouřné Záře. A nelituju toho, že jsem se rozhodl pustit se zrovna do těchto špalků.
Začatek je trošku tvrdší, Sanderson příběh moc nezdržuje vysvětlováním, spíš na vás informace jdou tak nějak postupně se čtením. Prvních 200 stran, než se seznámíte s postavami, vedlejšími postavami, světem, magií a vším ostatním můžou znamenat bolehlav.
Od toho bodu je to ovšem neskutečná jízda, stejně jak se nezdružuje zbytečným a zdlouhavým představováním se nezdržuje ničím a hlavní záměr knihy je posun postav a konfliktu.
A postavy jsou to, co dělalo tuto knihu vyjímečnou, Šalán a hlavně Dalinar a nejhlavněji Kaladin jsou už po první knize v mých očích jedny z nejlepších postav fantasy světů. Sanderson se hodně věnuje jak silným dialogům, tak nějakému vnitřnímu konfliktu všech svých postav, což znamená, že ti lidi, se kterými jsme se seznámili na začatku příběhu vůbec nejsou stejní na konci první knihy.
Mnoho lidí tvrdí, že Cesta Králů je jen velký úvod, což je tak trochu pravda, a tak trochu ne. Z finální štace knihy plyne, že konflikt graduje, a že další kniha bude větší, bombastičtější a urgentnější. Cesta Králů samotná je ovšem už tak skvělý příběh, nabitý velkými charakter momenty a spoustou akce, takže se nemusíte bát, že musíte protrpět první nudnější knihu, aby jste se dostali k něčemu zajímavému, to vůbec nehrozí.
Poslední věc, která se musí zmínit je délka, tahle kniha je masivní. Rozhodně je dobré nastoupit do Archivu Bouřné Záře jako zasvěcený čtenář, jinak je šance, že velikost toho příběhu na vás bude moc.
Každopádně si myslím, že neexistuje fantasy fanoušek, co si tady nenajde to své, ať už klasickou cestu hrdiny, zajímavé politikaření, nebo hlubokou historii.
Archiv Bouřné záře je pro mě druhá série od Sandersona, do které jsem se pustil po Mistbornu, který byl vážně skvělý. Pokud Sanderson dokáže udržet u Archivu laťku nasazenou v Cestě králů, tak nepochybuji, že bude Archiv ještě lepší, než Mistborn. Ovšem musím přiznat, že (zatím) nedokončené série mě trošku děsí, ale vypadá to, že zrovna u Sandersona problém nebude.
Cesta králů je epické veledílo o více než 900 stranách podle mě se dá říct, že tvoří pouze jakýsi lehký úvod do Rošáru (svět, kde se děj odehrává). Za normálních okolností by se mohlo zdát, že je to na úvodní díl trochu moc. Ale celý svět Rošáru je tak neskutečně komplexní, že i po dočtení tohoto špalku je toho spousta k objevení. Rozhodně mám chuť v sérii pokračovat.
Knize se toho moc vytknout nedá. Možná snad přespříliš prudký rozjezd, kdy je v krátkém prologu čtenář hozen do světa se spoustou zvláštností a výrazů, kterým nerozumí (střepkordy, šlehy ..). Tohle není optimální a někoho by to mohlo odradit, mě jako člověka se zkušenostmi z Malazské knihy padlých nikoli. Po střemhlavém prologu se tempo hodně zpomalí a několik set stránek je ve velmi poklidném duchu, kdy se setkáváme s hlavními postavami a základními fakty nutnými k chápání světa.
Když pomineme krátká intermezza, tak se celou knihou prolínají tři hlavní příběhové linie pohledy tří hlavních postav. Mojí oblíbenou postavou byl Kaladin, de facto otrok se zajímavou minulostí, který se snaží najít své místo ve světě a tak trochu i sám sebe. Dále tu je Šalán, mladá žena z řad nižší šlechty, která je zmítána vnitřním bojem, který nemůže skončit jinak, než zradou někoho z jejích blízkých. Poslední hlavním hrdinou je Dalinar. Velkokníže, který se velmi vymyká svému okolí svým vnímaním cti, povinnosti a morálním kompasem. Všechny tři linie se odehrávají paralelně a každá je ve svém podstatě něčím zajímavá a obstála by i jako samostatná kniha. Všechny linie spojuje skutečnost, že každý z nich má před světem své tajemství a v každé linii se děje něco plíživě nepřirozeného, co hlavní hrdiny velmi trápí, ale zároveň mají často naléhavější věci k řešení. Postupem času se však ukazuje, že právě ony "nevysvětlitelné" věci by mohly být klíčem ke všemu, co se děje nejen jim, ale co čeká celý svět.
Na to, že jde o velmi tlustý svazek se kniha čte velmi dobře, děj svižně ubíhá ve většině kapitol. Výjimkou jsou flashbacky do Kaladinovy minulosti, které jsou ovšem nezbytné k dokreslení jeho charakteru a objasnění jeho motivů. Bez nich by Kaladin nefungoval zdaleka tak dobře. Možná maličká rezerva je ještě v bitevních akčních scénách, kde mám pocit, že jiní autoři dokáží čtenáře vtáhnout maličko víc. Každopádně je s podivem, že se Sandersonovi povedlo popsat tolik stránek téměř bez použití jakékoliv vaty. Prakticky vše zde má své místo a je nějakým způsobem důležité pro děj, nebo pro charakteristiku postav. Nejen hlavní hrdinové, ale i spousta vedlejších postav je udělána s precizností a čtnář nikdy nemá pocit, že by postavám něco chybělo.
Vzhledem k tomu, že jde o první díl série, tak konec knihy je velmi otevřený, což ale nikterak nebrání tomu, že závěrečné kapitoly jsou tak napínavé, že jsem se téměř nemohl odtrhnout. Na konci svého komentáře bych ještě rád pochválil výtvarné prvky, které knihu výborně doplňují.
Takhle série má ohromný potenciál a věřím, že další díly, kde už autor může pracovat s tím, že čtenář jeho svět už od začátku knihy zná jsou ještě lepší. Sanderson je právem považován za jednoho z nejlepších fantasy autorů všech dob.
Tohle mi vůbec nesedí. Po pár stránkách vzdávám čtení, protože text je dost zvláštní. Zpočátku krátké trhané věty, které kazí vyprávěcí styl. Příliš mnoho nových pojmů už v prvních odstavcích... Zmatek nad zmatek, vůbec nechápu co čtu, souvislosti, postavy ani aktuální dění. Jen čtu text a můj mozek ani nedokáže scénu stvořit v mojí hlavě. Ani po druhém pokusu a čtení další kapitoly nejsem přesvědčená, že tohle půjde. Nevím, ale tenhle autor mě zklamává už podruhé a tím pádem s ním končím. Kniha putuje do Nedočtených...
Poměrně pomalý rozjezd (a to říkám jako čtenář Malazské kroniky padlých), ale nakonec mě to docela chytlo a s chutí jdu do druhého dílu.
Jsem ráda, že se mi podařilo tuto knihu přečíst celou.
Ze začátku jsem byla nadšená a příběh mě moc bavil, hlavně tedy první část. Pak už to začalo být chvíli dobrý, chvíli zase nuda. Bohužel jsem se dostala do bodu kdy mě příběh prostě přestal bavit.
Postavy byli takové všelijaké. Oblíbila jsem si Kaladina a Šalán, ale ostatní mě nějak moc nezaujali.
Jsem ráda, že jsem si ještě nepořídila druhý díl, protože si vůbec nejsem jistá jestli budu v sérii pokračovat. Každopadně od autora chci zkusit i jiné knihy.
"Neměl byste nutit své lidi dělat, to co byste sám nedělal."
"Myslím, že nestranný pohled je velmi cenný."
"Život před smrtí. Síla před slabostí. Cesta před cílem."
"Na některé problémy asi neexistuje dobrá odpověď. Jenom spousta špatných."
"Člověku se vždycky víc líbí, co mají ostatní, než co má sám."
Přemýšlím, jak v jediném komentáři vyjádřit, jak moc mě Cesta králů bavila.
Se Sandersonem mám dobré zkušenosti, přivedla mě k němu série Mistborn. Teď se postupně prokousávám vším, co spadá do Kosmíru. Archiv Bouřné záře mě děsil nejen délkou jednotlivých dílů, ale i plánovanou délkou série. Přesto jsem mu ale dala šanci, a ničeho (zatím) nelituji!
Teď už něco ke knížce jako takové - co šekat? Nemusíte mít načtené nic ze Sandersonovy tvorby, abyste si ji užili. Někde jsem četla, že je to v podstatě takový prolog k celé sérii, a s tímto tvrzením souhlasím.
Kniha slouží k seznámení se se světem a hlavními postavami.
Sanderson opět dokazuje, že fantazii se meze nekladou, a opět přichází s originálním světem, na který si musíte zvyknout. Naši planetu totiž moc (vůbec) nepřipomíná. Na druhou stranu tam mají obří kouzelné meče a brnění. Takže za to velké významné plus.
Každá z kapitol se věnuje jedné z hlavních postav, které jsou však roztroušené po světě, a tak se téměř nepotkávají. Kaladin: mladý, zotročený voják, který se snaží vypořádat s bezvýchodnou situací a udržet své lidi naživu. Při tom se mu nějak podaří se spřátelit se vzduchem, protože proč ne. Dalinar a Adolin patří k šlechticům, kteří bojují za svého krále ve válce. Mají ale trochu jiný pohled na svět než ostatní šlechta, takže to taky nemají úplně lehké. Šalán je mladá dívka, která se jednoho dne rozhodne, že okrade jednu z nejvzdělanějších/nejváženějších/nejkrásnějších/nejdrsnějších žen na světě, která je ještě k tomu sestra jednoho z králů. Protože na tomhle plánu se nemůže nic pokazit. A taky umí kreslit. Szeth musel zabít krále, a tak jde všechno do háje. A Hoid. Každá z postav je jiná, má vlastní cíle a problémy, se kterými se v průběhu příběhu musí vypořádat.
A tom kniha je. I když je plná bitev a akčních scén, pravé vyvrcholení je až na konci. Celých 900 stránek skáčete mezi jednotlivými postavami a jejich životem, ale i to je záživné. Celou dobu navíc víte, že se na pozadí děje ještě něco většího, temnějšího. Nevíte ale co, a ani já zatím nemám moc teorií pro další díly. Sanderson se ale osvědčil v nečekaných zvratech, takže určitě budu překvapená.
Knížku vřele doporučuju!!
Velmi rozsáhlá kniha povídající o přátelství, spolupráci, naději a mnoho dalším.
Na první pohled ploché postavy, ale s pokračováním příběhu je vidět jejich rozbřesk. Jedna z nejlepších fantasy knih.
Fantaszy žánr jsem vždy považoval za takový lehčí odklon k braku. Občas přijde chuť trochu vypnout a nechat se unášet na vlnách nenáročné zábavy. Moc čtenáře neobohatí, ale pořád lepší než si například volné chvíle ukracovat údery hlavou o zem.
"Tak jsem zase tam.." honí se mi hlavou při čtení prvních kapitol, olbřímí meče, pohádkové bytosti, nadpřirozené schopnosti..
"..to jsem zvědavej, kdy to odložím": začínají mi kolem hlavy poletovat spreny pochybností..
..jenže ono to najednou vše začne dávat smysl (rozuměj po 500 stránkách čtenář začne odhalovat náznaky souvislostí).. ke konci (+800 stránek) už vím, že jsem chycen.. z této série nebude úniku. Je zde vlastně tolik hlavních postav, kolik by člověk, co umí počítat do 4 napočítal na jedné ruce, a tři dějové linky. V největším visení z útesu proložené zdánlivě nesouvisijícími intermezzy.
Pan Sanderson dokazuje, jak i fantasy může nahlédnout do výšin a dát si high 5* placáka s Dostojevským (ten se, jak ho znám, při tom gestu pohrdlivě ušklíbne. ovšem opatrně, aby to Brandon nezaregistroval)
Zajímavý svět, originální prvky, drsný hrdina, který se odráží od nejhoršího dna. Archiv bouřné záře mne zaujal a určitě se vrhnu na pokračování. Kaladina si nejde nezamilovat, stejně jako Sil. Vůbec - myšlenka sprenů je velmi zajímavá a zvláštní. Taky dějová linka o Jasně a proměňovači mě bavila.
Jazyk je skvělý a sem tam jsou velmi vtipné a sarkastické narážky, např.: "Ne, prosím, nemluvte, takhle je mnohem jednodušší uchovat si iluzi o vaší inteligenci."
Dobrý začátek velkého příběhu, těším se na něj. Milovníkům fantasy doporučuji.
Při čtení fantasy ság se nikdy neubráním porovnání s Pánem prstenů a obvykle mě ty nové světy nepohltí natolik, abych přečetl více než jednu knihu (výjimkou je třeba Zaklínač). Tady jsem na ten problém přišel celá trilogie Pán prstenů má jen o trochu víc stran než tento první díl. A je to poznat. Cesta králů je pouhý 900stránkový prolog, ve kterém se seznámíme s postavami a fikčním světem. Velké události mají teprve přijít - v dalších knihách. Přes velký rozsah se tedy mnoho nestane a strhujících je až v podstatě posledních zhruba 200 stran. Což ovšem nijak nesnižuje nadání Sandersona přesto všechno udržet čtenáře v zájmu číst dál. A narozdíl třeba od Mistborn se tady pustím hned do další knihy, protože naladění na další dění je velké.
Roky jsem tuto bichli odkládala, čekala jsem, až bude více dílů a zároveň mě odrazovala délka knihy plus předpoklad, že se bude jednat o složitou četbu.. V tom jsem se zásadně pletla, hlavních postav je pár a ve všem se dá naprosto snadno orientovat - včetně magie..
Nutno uznat, že pan Sanderson prostě umí! Dokáže neskutečně vtáhnout do děje a jeho knihy se čtou prostě samy.. Hrdinové jakoby na stránkách ožívali, tak skvěle jsou propracovaní..
Kniha je skvělá, stránky mizely neskutečným tempem, přišla jsem na to, že takovéto kolosy se mi čtou lépe než "normální" knížky.. Byl to úžasný literární prožitek, který bych si přála zažívat u každé knihy..
Rozhodla jsem se nekomentovat děj, není co napsat než, že je to prostě skvost!
Ps : nemohu si pomoci, ale Szetovy "šlehy" mi asociovaly svět Mistbornu
Kdyby ta kniha udržela tempo prvních dvouset a posledních 70ti stran po celou svou délku, byla by to naprostá pecka.Jenže to se nestalo a já se nemůžu zbavit dojmu mlácení prázdné slámy.Sanderson je bezesporu výborný vypravěč, ale zde platí, že méně je někdy opravdu více..Ovšem grafická úprava.. To je lahůdka!
Prvá kniha Archívu Bouřné záře je napísaná famózne. Svet je vykreslený veľmi dobre a je originálny. Rovnako ako fauna, flóra alebo velebouře. Fungovanie mágie nám autor v tomto prvom diele ešte dávkuje postupne a je zahalené tajomnom. Všetky hlavné postavy a ich minulosť sú napísané skvelo, najviac ma bavil Kaladin, potom Šalán a nakoniec Dalinar a jeho syn Adolin. Vo svete a ich mestách nie je problém sa orientovať, pretože tu máte peknú veľkú mapu a dej sa odohráva tak na dvoch miestach. Postáv nie je veľa na to, aká rozsiahla sága to bude, no to som rád. Aspoň sa autor môže naplno venovať ich linke. Zaujímavou vedľajšou postavou bol Szeth, ktorý sa sem-tam mihol. Rozsah 900 strán mi vôbec nevadil a okamžite som sa musel pustiť do druhého dielu.
Štítky knihy
americká literatura fantasy hrdinská fantasy kosmír (fiktivní vesmír)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Cesta králů |
| 2008 | Finální říše |
| 2006 | Elantris |
| 2019 | Meč Přísahy |
| 2010 | Vyjednavač |
Opět dechberoucí.
Od poslední čtvrtiny jsem se nemohla odlepit a strávila nad ní celou noc.
Teď mám ale strach otevřít druhý díl, že mě nějaká z mých oblíbených postav zklame... nebo umře.
"Práce vypravěče není říct ti, jak máš myslet, ale dát ti otázky, o kterých máš přemýšlet. Na to často zapomínáme."