Slova paprsků
Brandon Sanderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309484/bmid_slova-paprsku-Kk4-309484.jpg
5
420
420
Archiv Bouřné záře série
< 2. díl >
Slova Paprsků jsou druhým svazkem Archivu Bouřné záře, ambiciózního eposu v duchu klasických fantasy cyklů. Dveře Archivu otevřel první díl, Cesta králů. Přečtěte si ji a po ní svazek, který právě berete do rukou a krok za krokem budete s mrazením procházet úchvatným dobrodružstvím.
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2016
,
Talpress
Originální název:
Words of Radiance, 2014
více info...
Přidat komentář
Brandon Sanderson pokračuje ve své spanilé jízdě. Opět tisíc stran a opět dechberoucí! A ten konec!
Cesta Králů byla nabitá kniha sama o sobě, ale měla velký úkol položit základní kámen pro tak velkou sérii. A ponúspěšném postavení základů mohou Slova Paprsků pálit ostrými. A pálí.
Hlavní dějová linka se dává mnohem víc dohromady, různě se šmodrchá a rozvazuje a je v ní spousta momentů, kdy vaše srdíčko zaplaví čirá radost.
Narozdíl od první knihy mi tady i více sedl větší worldbuilding a intermezza dávají najednou docela i smysl relativně rychle.
V čem Sanderson opět září jsou postavy, a každá z hlavních postav dostala arch, se kterým jsem spokojený a táhne mě to ihned pokračovat.
Co se stalo?
Spousta věcí. Sanderson mi až moc přímo načrtl cestu, po které budu v Paprscích kráčet a já jsem se po ní sunula dýl, než bych chtěla. A pak jsem si někde mezi kolotočem událostí v táborech uvědomila, co mi na tom všem vadí. Nevím, jestli to bude dávat smysl, ale ve vší té nedokonalosti, kterou v sobě postavy nesou, je to pro mě vyleštěný až do přílišné dokonalosti. A to pouto, který jsem si v Cestě králů tesala ať už šlo o příběh nebo postavy, začalo mít vážný trhliny. A já pevně doufám, že se je Dalinarovi podaří zacelit.
Nakonec jsem si ze Slov paprsků vybrala jen to, co nejelo v hlavním proudu. Eshonai, Jasna a její aura nedotknutelnosti, která se mě držela po celou dobu čtení, Filuta, Honor is Dead, Intermezza, Syl a Vzorek.
Ale s Kaladinem, Adolinem a Šalán jsem tentokrát nesouzněla. Vlastně jsem young adultsky trpěla.
Dalinare, je to na tobě.
Naprosto epické pokračování Cesty Králů. Zjišťuji, že je pro mě velmi obtížné napsat komentář ke knize, které prakticky není co vytknout. Všechny postavy, včetně těch vedlejších, parádně propracované a realistické. Přestože jde o velmi dlouhou knihu, tak není snad jediná kapitola, kde by se děj nějak vlekl nebo nenechával čtenáře v napětí. Není nouze ani o zajímavé zvraty a každá z hlavních postav má i nějakou svou tajemnou stránku, která ji do velké míry formuje. Svět Rošáru, kde se kniha odehrává je promyšlený, fantastický a velmi originální. Je velmi vzrušující číst epickou fantasy, kde nejsou žádní elfové a půlčíci. Velmi se mi líbí, jak komplexní svět autor vymyslel, včetně unikátní flory a fauny. To rozhodně není běžným standardem. Abych našel alespoň jednu negativní věc, tak napíšu, že se i po dvou tisících stránkách série plně neorientuji v tom, jakou mají souvislost Pustonoši, Heraldi, Čestkordy atd. V nějakých náznacích a souvislostech jsem asi vždy porozuměl části celku důležité pro momentální vývoj příběhu, ale celkový obraz mi stále uniká. Nicméně možná je to záměrem autora držet stále nějaká tajemství.
Kniha je navíc doplněna nádhernými ilustracemi a skicami, což zážitek ze čtení posouvá ještě výš. Jsem zvědavý, jak bude u dalšího dílu, který je ještě delší, držet vazba, protože mám pocit, že už tady naráží na své limity a je složité ji při sebelepším zacházení nijak nepoškodit. Celkově nemohu u téhle knihy uvažovat o ničem jiném, než absolutním skóre 5/5 a jdu okamžitě na další díl.
Některé části mě bavily hodně, některé méně, některé jsem se tak trochu musela nutit číst, abych se zase dostala k tomu, co mě zajímalo. Ale celkově vzato moc pěkná kniha.
Druhý díl Archivu Bouřné záře je snad ještě lepší než byla první kniha. Hrozba pro svět Rošáru se začne naplno projevovat a hlavní postavy nejenže dále objevují své nové schopnosti, ale také čtenáři odhalí více ze své minulosti, což přineše zajímavá překvapení a zvraty. Obzvlášť Šalán si část knihy "krade" pro sebe a prochází zajímavým vývojem, ale to vlastně všechny postavy. Kaladin, Dalinar, Adolin a všichni ostatní. I svět samotný se mění a vyvíjí a nezůstává jen kulisou pro příběh.
Opravdu mě tato sága nadchnula a jdu si rovnou přečíst přečíst třetí díl.
Měl jsem totiž poslední dobou takový "čtenářský blok" ,ale tenhle příběh mi vrací chuť do čtení.
Tohle je prostě ono!! Tohle je prostě to, co za to stojí!!! Takových knih ( natož sérií ) je jako šafránu... Sandersona mám ráda už delší dobu, ale teď si ho vážím ještě více....
Svět Rošáru a jeho hrdinové nemají chybu!!
Stačí nenechat se odradit počtem stran a vědomím, že se bude čekat na další díly a dostanete hluboký, silný čtenářský prožitek...
Druhý diel je podobne kvalitný ako prvý. Postavy dostávajú viac priestoru, rozvíjajú sa ich schopnosti a stretávajú sa navzájom. Opäť ma najviac bavil Kaladin a jeho čtvrtá mostní. Niekedy je to trochu pomalšie a nebavilo ma čítať o minulosti Šalán, no od posledných asi 300 strán sa nedalo odtrhnúť. Na konci sa trochu stratí to spomínané tajomno, ktoré bolo také lákavé v prvých dvoch knihách, no konečne zistíme hlavného záporáka (asi) celej série.
Druhý diel si udržal kvalitu Cesty králů. Prvotriedne čítanie. Postavy sú výborne napísané Kaladin, Dalinar, Adolin a v Slovách paprsků hlavne Šalán, ktorá bola otravná, ale v tejto knihe má viac priestoru a jej správanie dostalo zmysel. 1000 strán nie je žiadnou prekážkou, lebo kniha sa veľmi dobre číta. Proste ďalšie majstrovské dielo od velkokniežaťa Sandersona.
...Mňam.
Jít si přečíst další díl Archivu je jako jít do dobré restaurace a dát si po dlouhé době svoje hodně oblíbený jídlo. Prostě víte, že to bude sakra dobrý a těšíte se na to.
Ve dvojce je dáván velký prostor Šalán, což mě potěšilo, protože v jedničce mě bavila a tady taky. Jsem ráda, že to má tolik stran, protože v tomhle příběhu chci zůstat co nejdéle to půjde.
Etalon moderních Fantasy knih pro dospělé....skvěle vystavěný svět, zajímavý způsob "magie", Kaladin a Shalan jsou zde za hvězdy a ani ostatní postavy nezaostávají. Úžasná poslední třetina kniha. Zde není moc co vytknout....snad jen, že následující díl ji rozhodně nepřekonal.
Po prvním díle mne svět plně pohltil a Slova Paprsků rozhodně nedovolí polevit v hltání stránek v každé volné chvíli. Děj se dostává do otáček a napětím skoro nedýchám. Brandon Sanderson prostě umí a je to mistr žánru.
Kdyz uz jsem trochu pronikla do tohoto podivneho sveta, vic jsem si knihu uzivala. Silil vztah k jednotlivym postavam a na konci uz zase peklo - neslo se od knihy odtrhnout:)
Nektera intermezza mi prisla zbytecna, ale ono to mozna jeste bude k uzitku v dalsich dilech... a nebo to proste bylo jen proto, abychom nebyli tak moc v obraze:)
Po přečtení Slov Paprsků mám dojem, jako by se pode mnou rozstříštila pevná půda a já padala do té nejhlubší jámy jménem: Závislost.
Je možná pravda, že mne Cesta králů více emočně nakopla, špíše mne několik posledních kapitol zadupalo totálně do hlíny plné emočních žížal, které na mě začaly bez slitování hodovat. .
Ale Slova Paprsků měla mnohem důležitější úkol. Udrží mne na planinách Rošáru, nebo budou chabou ozvěnou předešlé knihy? Oblíbim si postavy, které mi svou náturou lezou na nervy (Šalán)? Nebyla rozhodně žádnou ozvěnou ani pouhým stínem, spíše pozoruhodným pokračováním. Chválit Sandersonovic schopnosti vybudovat dokonalý svět, vystavět rozdílné kultury a postavit mezi sebe náboženská přesvědčení na pozadí totálně dokonale vykreslených postav a děsivě poutavého příběhu nehodlám. Nehodlám ho ani peskovat za Intermezza, která dokonale vsadil mezi ty nejdůležitější zvratové momenty. U nich se mi vážně třásla ruka v nejtěžších chvílich potřeby je přeskočit, tak ledabyle jako Paršendi přeskakují rokle. Odolala jsem a nakonec jsem veškerá Intermezza považovala jako za velmi přínosná a doplňující.
Pokud o Archivu bouřné záře pochybujete a ještě jste se do ní nepustili, mám pro Vás suma sumárum za dva díly:
Jakmile Vás spolkne Roklebloud, máte smůlu.
Jakmile potkáte Kaladina, máte smůlu.
Jakmile poznáte Dalinara, máte smůlu.
Jakmile si představíte rozcuchaného Adolina, máte smůlu.
Jakmile se dostanete pod pokličku filosofie Bouřné záře, sprenů, Střepkordů a Střepplátů, máte smůlu.
Jakmile otožíte poslední stránku Cesty králů, máte smůlu.
Jste v tom po uši na několik příštích let.
Bůh žehnej Sandersonovi a jeho šílené plodnosti, protože máme zaručeno, že se na tu desátou knihu dostanem! Jen doufám, že to nebude trvat léta.
U této knihy platí vesměs všechno, co jsem psal u prvního dílu.
Zajímavý svět a systém magie, výborná práce s postavami, záhadná atmosféra, skvěle zvládnutý přísun otázek a odpovědí, stále se lepšící styl psaní. Archiv Bouřné záře je série s obrovským potenciálem, ale děj, respektive jeho nedostatek, ji bohužel pro mě drží zpátky.
Je třeba říct, že v tomto díle se toho stalo o dost víc, než v prvním, a celkově se mi asi líbil o něco víc. Když se nad tím ale člověk zamyslí, tak jsme pořád vesměs ve stejné situaci, jako na začátku knihy - víceméně. Ano, vztahy mezi postavami se vyvinuli a máme nějaké nové informace atd., ale ve větším měřítku se nestalo opět skoro nic. Je to hrozná škoda, opravdu to působí, jako že Sanderson chtěl za každou cenu vytvořit masivní sérii na úrovni Kola času. Jak jsem psal u prvního dílu, věřím, že série bude ve výsledku určitě skvělá, ale knihy samostatně moc nefungují a já zatím navzdory všem těm kladům cítím spíš zklamání a tak nějak mi dochází trpělivost.
No, zlepšení oproti prvnímu dílu tam pořád bylo, ale začínám se smiřovat s tím, že Sanderson nebude můj šálek kávy. Uvidíme, ve čtení zatím budu pokračovat.
Už po prvním dílu jsem si slíbil, že další číst na mobilu už nebudu. No, nepovedlo se a těch 1 300 stran jsem si tam přeci jen nakonec stáhnul zas :D
Děj tentokrát odsýpá už mnohem svižněji než v Cestě králů, ale pořád mám pocit, že je Sanderson prostě grafoman a mělo se opět škrtat. Nevadí mi tlusté bichle, ale jen pokud jsou tlusté nezbytně. A to tady podle mě není. I tak si dám další díly a tentokrát NE NA MOBILU. No, uvidíme... :)
Štítky knihy
hrdinská fantasy kosmír (fiktivní vesmír)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Cesta králů |
| 2008 | Finální říše |
| 2006 | Elantris |
| 2019 | Meč Přísahy |
| 2010 | Vyjednavač |
Jsem skoro v půlce, i tak si dovolím přidat komentář.. Mistborn 1-3 jsou moje nejoblíbenější knihy, Elantris taky miluju. U Archivu bouřné záře ale vidím velký problém.. a to, že je dlouhý prostě jenom proto, aby byl dlouhý a působilo to epicky a rozsáhle. Připomíná mi to pozdní filmy Martina Scorseseho (Irčan nebo Zabijáci rozkvetlého měsíce, což jsou 200 minutové filmy naprosto neopodstatněně).
Neustále zde čteme o nějakých bouřezpytcích, horlivcích a dalších milion názvů něčeho, ale reálně v akci nevidíme nic. Je to jako by vám někdo popisoval na tisíc stran jak chutná nějaké jídlo, přitom by stačilo dát ochutnat. Jediná kapitola, která nám přibližuje něco z tohoto údajně propracovaného světa je v prvním dílu, kdy je Kaladin přes noc v bouři. To je jediný případ, kdy zažijeme něco na "vlastní kůži a ne jen přežvýkané informace z pera vypravěče.
Po 1500 stranách (i s Cestou králů) musím napsat, že tam je děje asi jako běžně v jedné čtyř set stránkové knize, ani to ne. Podle komentářů je tu skvělý vývoj postav, ale nevšiml jsem si.. všechny postavy jsou totiž de facto stejné jako na začátku, jediná Šalan asi prošla nějakou proměnou.
Navíc ty nejlepší (jediné opravdu zajímavé) postavy jako Filuta a Szet v každé knize dostanou tak 20 stran. Oproti tomu tu máme cca 600 stran Kaladina pořád dokola (mám ho rád, e je to fakt pořád dokola), 300 stran Dalinara a Adolina, což jsou takové docela běžné postavy a zbytek Šalan, u které třeba v první knize 500 stran čteme, že chce okrást Jasnu, ta na to přijde a Šalan se hrozně bojí. Nakonec nad tím potom Jasna v jedné větě mávne rukou a tak si říkám: "proč jsem právě 500 stran toto četl, když je to pak zameteno pod koberec jednou větou? Proč tam není nějaký reálný příběh?"
Fakt nevím, jestli číst dál.. pořád Sandersonovi věřím, že v tom bude něco víc, ale toto je prostě divné.. a to hodnocení i docela otravné. Zaznívá spousta kritiky a stejně tomu lidí dávají 5*, aby nešli proti proudu. Miluju Sandersonův styl psaní, ale ta absence příběhu je pro mě asi moc velká překážka. Podle mě má příběh dobře promyšlený až do konce a bude to bombastické a teď jen přemýšlí, jak to místo 1000 stran napsat na 10000 stran, aby se čtenáři radovali, že to je strašně dlouhé, propracované a epické.
I přes to co jsem napsal je to podle mě dobré a aspoň druhou knížku dočtu, ale v podstatě v půlce každé kapitoly, kdy už pochopím, že se opět nic zajímavého nestane, děj se nikam neposune a své oblíbené postavy opět nepotkám, jsem hrozně zklamaný a řeknu si: "no tak zase Kaladinova rutina. Jako čte se to dobře, ale už by se tam mohlo i něco stát." nebo "tak dalších 20 stran s Šalan, to jsem zvědavý, jestli se po 400 stranách konečně dostane na Roztříštěné planiny.. o 20 minut později: no nevadí, tak snad příště."