Slova paprsků přehled

17.12.2024

Zase naprosto úžasný. :) Ta hromada stran utekla jak voda.

Ačkoli se něco začíná pomalu rozkrývat, pořád je tu hodně tajemství. Nejhorší je, že si u Brandona Sandersona vlastně nejsem nikdy jistá, jestli zdánlivě dobrý vývoj je skutečně dobrý – nespěje k něčemu strašnému?
(Ale stejně musím fandit Paprskům. Ať už jde ostatním o cokoli.)

Šalán pořád tedy patří mezi moje méně oblíbené postavy (Jasna za mě lepší než Šalán, takže škoda, že jsme tu o Jasně mohli číst jen na začátku a pak už jen o Šalán).

Někde jsem četla, že se tu Kaladin občas chová jako blbec – nesouhlasím. Když se vžijete do jeho situace, je jeho chování docela pochopitelné. Od hrdinů rádi očekáváme, že budou dokonalí, nebudou chybovat a nikdy neudělají nic morálně sporného. To mi přijde nespravedlivé.
Zvlášť když je někdy tak těžké posoudit, co je morální. Když žijete v nespravedlivé společnosti, máte se spoléhat na právo?

Jinak nejromantičtější moment za mě, když se nechal Adolin ze solidarity zavřít. :))

A Šalán si mě získala, když obdivovala rokleblouda. :)

(Jinak vážně doufám, že Sanderson nesklouzne do toho hrozného klišé, které se tu od začátku úplně nabízí, a nenechá Kaladina a Šalán se zamilovat.
Ne všechny vztahy musí být romantické a to, že si nekdo porozumí, přece hned nemusí znamenat lásku.)

Negativu na záver: Snad ještě v žádné knize jsem neviděla tolik chyb a překlepů. Překlep byl v podstatě na každé stránce, vážně mě to řešilo pro čtení. :(
A chyby – prohozené jmeno, Dalinsr si svléká Střeplát, který ale nemá na sobě.

Jsem skoro v půlce, i tak si dovolím přidat komentář.. Mistborn 1-3 jsou moje nejoblíbenější knihy, Elantris taky miluju. U Archivu bouřné záře ale vidím velký problém.. a to, že je dlouhý prostě jenom proto, aby byl dlouhý a působilo to epicky a rozsáhle. Připomíná mi to pozdní filmy Martina Scorseseho (Irčan nebo Zabijáci rozkvetlého měsíce, což jsou 200 minutové filmy naprosto neopodstatněně).

Neustále zde čteme o nějakých bouřezpytcích, horlivcích a dalších milion názvů něčeho, ale reálně v akci nevidíme nic. Je to jako by vám někdo popisoval na tisíc stran jak chutná nějaké jídlo, přitom by stačilo dát ochutnat. Jediná kapitola, která nám přibližuje něco z tohoto údajně propracovaného světa je v prvním dílu, kdy je Kaladin přes noc v bouři. To je jediný případ, kdy zažijeme něco na "vlastní kůži a ne jen přežvýkané informace z pera vypravěče.

Po 1500 stranách (i s Cestou králů) musím napsat, že tam je děje asi jako běžně v jedné čtyř set stránkové knize, ani to ne. Podle komentářů je tu skvělý vývoj postav, ale nevšiml jsem si.. všechny postavy jsou totiž de facto stejné jako na začátku, jediná Šalan asi prošla nějakou proměnou.

Navíc ty nejlepší (jediné opravdu zajímavé) postavy jako Filuta a Szet v každé knize dostanou tak 20 stran. Oproti tomu tu máme cca 600 stran Kaladina pořád dokola (mám ho rád, e je to fakt pořád dokola), 300 stran Dalinara a Adolina, což jsou takové docela běžné postavy a zbytek Šalan, u které třeba v první knize 500 stran čteme, že chce okrást Jasnu, ta na to přijde a Šalan se hrozně bojí. Nakonec nad tím potom Jasna v jedné větě mávne rukou a tak si říkám: "proč jsem právě 500 stran toto četl, když je to pak zameteno pod koberec jednou větou? Proč tam není nějaký reálný příběh?"

Fakt nevím, jestli číst dál.. pořád Sandersonovi věřím, že v tom bude něco víc, ale toto je prostě divné.. a to hodnocení i docela otravné. Zaznívá spousta kritiky a stejně tomu lidí dávají 5*, aby nešli proti proudu. Miluju Sandersonův styl psaní, ale ta absence příběhu je pro mě asi moc velká překážka. Podle mě má příběh dobře promyšlený až do konce a bude to bombastické a teď jen přemýšlí, jak to místo 1000 stran napsat na 10000 stran, aby se čtenáři radovali, že to je strašně dlouhé, propracované a epické.

I přes to co jsem napsal je to podle mě dobré a aspoň druhou knížku dočtu, ale v podstatě v půlce každé kapitoly, kdy už pochopím, že se opět nic zajímavého nestane, děj se nikam neposune a své oblíbené postavy opět nepotkám, jsem hrozně zklamaný a řeknu si: "no tak zase Kaladinova rutina. Jako čte se to dobře, ale už by se tam mohlo i něco stát." nebo "tak dalších 20 stran s Šalan, to jsem zvědavý, jestli se po 400 stranách konečně dostane na Roztříštěné planiny.. o 20 minut později: no nevadí, tak snad příště."