Žanet komentáře u knih

Moje nostalgická záležitost. Dostala jsem tuhle knížku jako malá od babičky, se kterou jsem se kvůli okolnostem málo vídala. O to větší význam pro mě měla. Vlastně to byl nejhezčí dárek, co jsem kdy dostala. Pamatuju si, že jsem jí četla furt dokola. Rozhodně doporučuju všem, kdo neví, co koupit svým malým vnučkám nebo dcerám:)

7 03.03.2012

Kdo má rád knihy typu Sto roků samoty nebo A uzřela oslice anděla, určitě nebude zklamán ani ze Srdcerváče. Autorova snová představivost a poetický jazyk vás chvílemi okouzlí, chvílemi pořádně znechutí. Věřim tomu, že Vian se právě skrze psaní o zrůdnostech snažil poukázat na svou citlivou stránku (př. slzící oči koně, zpěvánci, nářek kácejících stromů). Na mě to byla občas taky příliš silná káva. Přesto dávám plný počet, protože kniha je to rozhodně originální a nadprůměrná, ať na čtenáře působí jakkoli.

12 26.02.2012

Taky se mi kniha líbila víc než film. Film je sice pěkný, ale je zpopularizovaný hlavně díky Audrey a poupravený podle tehdejších hollywoodských měřítek. Kniha je opravdovější, víc vystihuje, co měl vlastně Capote na mysli. Hlavní hrdinka sice sympatická nebyla, ale to byl určitě Capoteův záměr. Vtiskl jí takovou osobnost, jakou chtěl a vyústil z toho závěr, jaký chtěl.

13 13.02.2012

Edith Piaf – holka z ulice s malým útlým tělíčkem, ale zato s božským hrdlem. Věčný snílek plný lidskosti a emocí. Zpěvačka, jejíž život rozhodně nebyl žádný la vie en rose, ale která klidně i v době své největší slávy vystoupila mezi lidi a zpívala pro ně jen tak na ulici. A ano, měla i spoustu chyb, ale stejně ji všichni milovali a milovat ji budeme i nadále.

10 10.02.2012

Neskutečné! .. překrásné! .. tak silné, smutné. Jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době četla. Ještě teď mám sevřené hrdlo.

5 15.01.2012

Ken Kesey na demonstraci proti válce:

Víte, tímhle svým shromážděním a pochodováním válku nezastavíte… To přece dělají oni… Pořádají shromáždění a pochodujou… Vedou války už deset tisíc let a vy to tímhle způsobem nezastavíte… Deset tisíc let, a tohle je ta hra, kterou hrajou, aby podobný věci mohli dělat… pořádají shromáždění a pochody… a vy teď hrajete tu stejnou hru… jejich hru…

Načež sáhne do kapsy svého úžasného zářivého kabátu a vytáhne foukací harmoniku a začne vyhrávat rovnou do mikrofonu: Home, home, on the range a fouká do té své harmoniky jak o závod – Home… home… on the ra-a-a-a-ange fíífííí…
...

Teď jsem zrovna koukal na toho řečníka, co byl tady na tribuně přede mnou… a neslyšel jsem, co vlastně říká… ale slyšel jsem ten zvuk… a slyšel jsem to, co jste vy volali na něj… a pozoroval jsem jeho gesta –

- načež Kesey začne parodovat ruce Paula Jacobse, kterými bodal do vzduchu, a to, jak se hrbil nad mikrofonem a jeho –

- a viděl jsem, jak mu takhle vystupuje čelist… jak se odráží na pozadí oblohy… a víte, koho jsem viděl… a koho jsem slyšel? ... Mussoliniho… zrovna před pár minutama jsem tady slyšel a viděl Mussoliniho… Jo… hrajete tu jejich hru…

Načež začne zase foukat, foukat a foukat Home, home on the range, hraje to pomalu a líně, tak jak se na foukací harmoniku vyhrává u táboráku – a Pranksteři se k němu se svými nástroji přidají, Babbs, Gretch, George, Zonker, motají se tam a šíleně cvakle září

- a co má bejt – z davu se ozve pár nespokojených zvuků, ale je to především zmatek – kdo proboha jsou tihle pitomci –

- Všichni jste tohle všechno už tolikrát slyšeli a viděli, ale pořád ještě to děláme. Před měsícem jsem se šel podívat na Beatlesáky… A slyšel jsem 20 000 holčiček, jak všechny naráz na Beatlesáky ječej… a vůbec jsem neslyšel, co vlastně ječely … Ale vůbec to nepotřebujete slyšet… Všichni ječej Já! Já! Já! Já!... Já jsem Já!... Tohle vykřikuje ego, a tohle vykřikuje celý tohle shromáždění!... Já! Já! Já! Já! … A právě proto se vedou války… kvůli egu… protože příliš mnoho lidí chce křičet: Všímejte si Mě… Jo, hrajete tu jejich hru…

- pak zase fíífííífííí –

5 25.09.2011

Já se k této knize zas dostala prostřednictvím filmu Love Song for Bobby Long, a i když jsem od ní moc neočekávala (u nás v knihovně byla zařazena v četbě pro ženy), udělala na mě obrovský dojem. Pravda, že jsem při čtení občas cítila takovou ,,nejistotu“ - třeba až moc velký počet hlavních hrdinů a vyhrocených situací na jedno malé městečko a taky velebení socialismu … ale vzhledem k té době, kdy knížku autorka psala a taky, že jí bylo 22 let! - to je obdivuhodné a dost vyzrálé dílo. Krásný jazyk, působivě vykreslené postavy a jejich touhy, sny, bolesti ... nemůžu dát míň bodů. Mě to prostě uchvátilo.

5 10.09.2011

Tomuto dílu chybí k dokonalosti jen jedna věc – trocha skromnosti. Těch bizarností bylo snad až příliš. Ale stejně je to úchvatná knížka, určitě jsem jí nečetla naposledy.

4 05.09.2011

Klasika, ke které jsem se dostala až teď a docela lituju toho, že jsem tak dlouho otálela, protože toto je kniha s velkým K. Capotemu se podařilo vylíčit případ brutální vraždy čtyř členů rodiny tak mrazivě a zároveň citlivě, že NĚKTERÝ čtenář si může v jednu chvíli říct ,,nechápu“ a posléze ,,chápu“. Já samozřejmě nechápu, vraždu nikdy nepochopím, ale takhle přesvědčivý pohled do ,,duše“ jednoho z vrahů (myslím tím Perryho) mi opravdu v jistých chvílích vnesl malý pocit lítosti. Přesto je jasné, že kniha má výstižný název a trest byl víc než zasloužený … to je pro mne to, co dělá dílo tak výjimečné. Capotemu musím jen tleskat.

Jinak se samozřejmě přidávám k ostatním a rovněž doporučuji vynikající film Capote.

3 25.08.2011

Mistrovské dílo! ... ale to si vlastně říkám o každé přečtené knížce od Pana Hesseho:)

4 25.08.2011

Nejlepší kniha o studii barev, ač odborná, tak opravdu čtivá. Barvy a jejich vnímání v otázkách historie, vědy, psychologie i umění

1 15.08.2011

Možná budu za tydýta, vzhledem k ostatním hodnocením, ale mě tahle kniha fakt nesedla. Přišla mi nedotažená, hlavní hrdina mi byl silně nesympatický, a protože zároveň figuroval i jako vypravěč, štvala mě celá kniha. Snad kdybych si to přečetla někdy znovu, dala bych větší význam scénám, které tu vylíčila odejana, ale myslím, že už se k této knize asi nevrátím. Holt nemůže všechno zaujmout každého. Dvěma body hodnotím alespoň za postavu Düsseldorfa, který mi v celém příběhu přišel jediný zajímavý … a děti byly fajn, pravda.

5 15.08.2011

O celé knize a povaze autora vypovídá nejlíp tenhle malý úryvek:

Tady je měřítkem rychlosti tempo jaka, stejně jako tomu bylo před tisíci lety. Byl by Tibet šťastnější, kdyby se to změnilo? Již postavení silnice do Indie by beze sporu o mnoho zdvihlo standart národa. Do země by však vtrhlo ,,moderní tempo“ a připravilo by ji o klid a volný čas. Národu se nemohou vymoženosti vnucovat, pokud ještě neodpovídají stupni jeho vývoje. V Tibetu mají pěkné přísloví: ,,Kdo nezačal v přízemí, do pátého patra Potály nevystoupí!“

14 29.07.2011

Francouzova milenka mě mile překvapila:) První půlka knihy byla taková uplakaná, to mi docela vadilo a několikrát jsem chtěla knihu odložit, ale ve druhé půlce už jsem se začetla víc a konečný rozuzlení bylo pro mě opravdu nečekaný. Taky se mi moc líbilo začlenění samotného autora do příběhu. Když jsem k tomu došla, musela jsem si tu kapitolu přečíst znovu od začátku. Taková vtipná vsuvka

3 10.07.2011

Možná, že kdybych knihu přečetla na jeden zátah, měla bych z ní větší zážitek, takhle se mi postupem času všechny dojmy vytrácely. To je taky nejspíš důvod, proč na mě mnohem silněji zapůsobil film. Tím ale rozhodně nechci knihu shazovat, Cunningham píše krásně. Pro mě 4,5.

10.07.2011

Tak nevim, proc jsem se tomu Marquezovi porad tak vyhybala. Sto roku samoty me opravdu nadchlo. Vychutnavala jsem si kazdy slovicko a po docteni me mrzelo, ze uz je konec:) Mam rada knizky s prvky fantaskna. Ale chapu, ze tahle nemusi sedet kazdymu, nektery casti jsou docela sokujici a morbidni. Navic porad stejna jmena dokola ... stejny situace dokola, stejny chyby ... ale o tom je prave cely lidstvo, ne:) Lidi delaji furt stejny chyby dokola. Garcia Marquez proste umi psat. Tesim se na dalsi jeho romany.
Mimochodem, doporucuju vydani knizky od nakladatelstvi Odeon z roku 86 - s ilustracemi od Borise Jirku;)

12 11.06.2011

Krásná knížka ... i když tam jsou některý kapitoly dost vleklý, jako celek je opravdu čtivá. Rozsáhlost knihy není vůbec na škodu, naopak se tak hlavní hrdinové se svými příběhy více dostanou čtenáři pod kůži. U mě to tak aspoň bylo. Kniha je protkávána úvahami a diskuzemi na snad všechna možná témata. Najdeme tu výtvarné umění, hudbu a divadlo, poezii, historii, politiku, filosofii, medicínu, sport i okultní vědy ... Navíc ty překrásné pasáže líčící krajinu ,,kouzelného vrchu" .... a pak taky o sněhu, moři a času ... a všechno dohromady.

6 26.04.2011

Silná knížka. Pohled na koncentrační tábor ze strany vězňů i příslušníků SS. Právě ono vyprávění velitele tábora Neubauera o ,,nevinném" a ,,humánním" zacházení s vězni mě šokovalo asi nejvíc. Tuhle knihu by si určitě měli přečíst všichni. Ta šílenost Hitlera totiž vycházela z niterných myšlenek, které má každý z nás.

12 06.04.2011

Kdybych necítila v knize jistou autorovu samolibost, dala bych plný počet. Jinak se mi to líbilo. U četby Coelha se nemusí nijak zvlášť přemýšlet a nutit se k plný koncentraci ... a přece nějaký myšlenky předá. Dobrá volba pro oddechový večer.

3 06.04.2011