zelena_zabicka komentáře u knih

Krásný, ale velice drsný příběh - asi tak, jako život toulavé kočky ve skutečnosti opravdu bývá. Menším dětem bych ji asi přece jen nečetla, násilí i smrti je tam přece jen dost. Možná až bohužel. I tak však dávám pět hvězdiček.

2 24.11.2018

Kniha je o úplně o něčem jiném, než ostatní knihy týkající se přírody - přináší nový pohled na stromy jakožto na živé tvory vnímající a chovající se obdobně jako živočichové (jen daleko pomaleji). Fascinoval mě tento pohled na toto téma, kniha vyburcuje minimálně k přemýšlení o stromech a rostlinách vůbec. Pouhé 3 hvězdy však dávám za to, že stránkový rozsah je přehnaný, informace se dost opakovaly, člověk ztrácel pozornost. Hrozně moc tomu chybějí fotky či alespoň obrázky, pokud by tam tyto grafické prvky byly, čtenář by si toho odnesl ještě mnohem víc. Nicméně kapitoly jsou krátké, takže čtení odsýpá i tak.

4 20.11.2018

Mně příběh nezaujal vůbec a byla jsem několikrát v pokušení knihu odložit - kdyby nebyla tak útlá, asi bych to udělala. Souhlasím, že je to pěkně čtivé, avšak co se samotného děje týče...: něco mezi Adamsovou rodinou, 101 dalmatiny a Pýchou a předsudkem. Charakter postav nepropracovaný, jsou buď ryze kladné či ryze záporné, vývoj povah skokový (ze submisivní poslušné dcerušky je rázem prostořeká odvážná bojovnice - tato přeměna "jen" na základě četby románů), chování postav jen těžko uvěřitelné, že by se takto někdo choval v reálném životě (i když v minulosti) a navíc to duchařské zakončení! Ani jedna z postav mi nebyla sympatická. Vzpomínám, že Ptáci v trní se mi před lety, nesmírně líbili, seriál též, teď zvažuji, zda si je nepřečtu znovu, abych se ujistila, že se mi líbí stále.

05.11.2018

hezké čtení před spaním. Jsou to takové příběhy ala "slepičí polévky". Z těch 77 povídek se mi 3 líbily tak moc, že si je okopírované schovám, jinak knihu dám zpátky do veřejného bibliotéky, kde jsem ji i našla, a myslím, že zanedlouho na ni už nevzpomenu. Když si na konci projdete seznam přispěvovatelek, to čokoládové pohlazení mi dost zkalilo zjištění, že téměř všechny tyto ženy jsou extrémně schopné, výjimečné, úspěšné a to tak, že se jsem se jako čtenář začala cítit tuctově a nezajímavě...

25.10.2018

Osm krátkých povídek - čtivé, avšak nesmírně drsné, smutné až tragické. Tvrdý život obyčejných venkovských lidí na poč. minulého století. Je však nádherně ilustrovaná. I navzdory krásným obrázkům si však knihu doma neponechám a dám ji do místního biblioboxu - nemám z těch povídek dobrý pocit.

12.10.2018

čtivé i poučné zároveň, ilustrace p. Buriana jsou úžasné. Nejkrásnější povídka je ta o lovcích medvědů. Moc se mi líbilo i to, jak něžně autor píše o mláďatech a mateřské péči ať už té pralidské nebo zvířecí.

2 26.09.2018

Krásný příběh, jehož potenciál zdaleka nebyl rozvinut. Děj je nabitý událostmi, napětím a dobrodružstvím - bohužel na pouhých 130 stránkách, což čtenáři neumožní se do toho hlouběji dostat a prožít si to. Takhle plujete pořád jen tak na povrchu děje, sotva si to začnete trochu užívat, už je to vyřešeno, dokonáno. Většinou se setkávám spíše s romány, jimž jde přílišná nataženost na škodu, tady je to naopak - kdyby těch stránek bylo 3x tolik, bylo by to tak akorát.

1 20.09.2018

Lanczovou jsem jako náctiletá hltala. Tuhle knížku jsem našla v knihovně mezi vyřazenými a zkusila jsem, jak se mi bude líbit, když už jsem z holky dorostla v dospělou ženu a už mi to nic neříká. První část knihy se mi líbila - popis problémů spojených s přechodem na novou školu, kam hl. hrdinka tak úplně zpočátku nezapadla. Ale zápletka s klukem mi přijde stupidní - ona ho miluje, on to otevřeně táhne na dvě strany, ona ho přesto do háje nepošle... Jako holky jsme taky takhle kvůli klukům blbly, ale nad tímhle teď protáčím oči. Zajímalo by mě, zda bych teď změnila názor i na knihy, které se mi tehdy od Lanczové fakt líbily (např. Mokrá louka, Blíženci, Radka aj.)

1 14.09.2018

Též se řadím mezi ty, které kniha moc nezaujala. Hold skládám překladateli, avšak rozhodně bych knihu neoznačila za humoristický román. Román má mít nějaký příběh, zápletku. Zde na cca 100 stránkách sledujeme jednotlivé lekce jazykové večerní školy, kde všechen šprým stojí na různě zkomolených či více významových slovech. Je v tom vidět krása a náročnost češtiny, ale posléze to začne spíše nudit. Navíc těch zkomolenin je tam příliš mnoho a hodně to ubírá na čtivosti. Přiznám se, že jsem knihu (i když je útlá) dočetla do třetiny a pak až konec.

4 07.09.2018

Kniha mě moc neoslovila, ale je to možná tím, že nejsem "cílovka". Dost mi tam vadila ta zápletka s ukradeným autem. Na dětský prázdninový příběh o přátelství tam byla vsazena jakoby uměle (s cílem zvýšit napínavost), navíc její rozuzlení vyznělo až moc složitě (příliš mnoho postav, děj nebyl napínavý). Kdyby tam místo řešení krádeže auta byly nějaké klukoviny, zážitky dětí atp., bylo by to určitě záživnější. O tom jsem přesvědčena i z toho důvodu, že když si odmyslíte tu ústřední zápletku s autem, je ten prázdniný děj vykreslen moc hezky - kamarádství, příroda, dobrodružství, prázdniny, koupání, pes, houby, kolo, ale i rvačka, závody a zaláskování.

31.08.2018

Herrmann má nádhernou češtinu, díky níž se nezdají i dlouhé popisy tak zdlouhavými, ale příběh samotný se mi nelíbil. Jak už sám název knihy naznačuje, nedopadne to s hlavním hrdinou vůbec dobře. Navíc mi nepřirostla k srdci ani samotná ústřední postava M. Žemly: šikovný, pracovitý chlap, který si však vůbec nedokáže dupnou, vzepřít se, říci si svoje, na mě působí spíše jako slaboch - i když je to dáno jeho neutěšeným dospíváním a výchovou. Kapitola námluv a intrik paní Šustrové se příliš táhla, začala jsem pak už román dočítat spíše zběžně, překakovala jsem, prolítala stránkami. Kdyby to mělo o 100 - 150 stránek méně, odsýpalo by to daleko příjemněji. Myslím, že na 400 stran je daná zápletka přece jen zamotaná málo. Pro mě byla nejlepší první čtvrtina knihy zabývající se Žemlovými roky jakožto kupeckého učedníka a mládence. Jediná sympatická postava mi byla posluhovačka Randová, z hlavních postav ani jedna, lidu typu ožraly Kylliána nesnáším.

24.08.2018

Kniha je úplně jiná v tom, že nám neříká, co (ne)máme dělat, abychom byli lepší, šťastnější, láskyplnější,... Pouze naznačuje témata, nad kterými stojí za to přemýšlet. A to je možná i důvod, proč mi většina textu šla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Tuto útlou knížečku jsem dočetla před pár minutami a bohužel jen málo z jejího poselství ve mě nějak hlouběji zůstalo. Nekritizuji ji, ale nějak to se mnou nezarezonovalo. Co se mi ale líbilo moc, byl krásný poetický styl textu, bylo to takové "plynoucí", jak kdyby člověk četl třeba báseň.

1 16.08.2018

Takový krásně zvláštní román, něco mezi prózou a poezií. Autor má dar popsat přírodu procítěně a láskyplně, vyhýbá se běžně používaným frázím. Je to román, který má sice jakousi dějovou páteř (osudy kance, kterého autor jako sele zachránil před smrtí, a který pak vyrostl do monstrózního Křížového krále), ale který je spíše poetickým vyjádřením různých pozorování a milých zážitků, které se v lese dějí každým dnem, které však většině lidí jsou skryty v houštinách. Vidí je jen ten, kdo má trpělivost a umí být potichu. Znatelný je tam i ekologický apel.

2 08.08.2018

knihu jsem začala číst na základě několika příspěvků na autorově blogu, které mě doslova nadchly a rozesmály k slzám. Kniha zklamala - je to přestřelené až moc, místy zbytečně vulgární, opakující se scénáře, vtipné za každou cenu. Je to škoda, protože autor má znamenitý talent vystihnout takové ty typické rodičovské momenty, kterými si víceméně vydařile projde snad každá máma či táta. Další díly číst nebudu, ale na blog určitě ještě zavítám.

4 04.08.2018

Kniha pro náctileté koňáky. Příběh pěkný, napínavý, ale pro mě trochu plochý. Celá kniha je jen a jen o koních a dostizích, chyběla mi tam nějaká hlubší zápletka, nějaký pestřejší děj, než jen příprava na derby. Myslím ale, že mladému čtenáři se bude i tak líbi.

25.07.2018

První autorčiny knihy se mi líbily moc, moc. Čím déle však píše, tím je to pořád víc a víc na stejné brdo, děj není propracovaný, nastaven často tím, že romány sledují osudy vícera osob najednou (v tomto konkrétním 3 kamarádky). Myslím, že autorka chrlí kvantitu na úkor kvality děje, což je veliká škoda, její první knihy měly úplně jiný šmrnc. Také mě štvou často těžko uvěřitelná chování hl. hrdinek, na kterých pak stojí další děj (např. i přesto, že ho miluje, mu nechce říct, že s ním čeká dítě, aby ho k sobě nepoutala "násilím")

1 21.07.2018

Jsou to takové jednoduché návody na rodičovství, psané vtipnou a údernou formou. Textu je poměrně málo, zato je tu hodně obrázků a fotek. Na konci jsou moderně převyprávěné pohádky a pár obrázkových básniček. Moc mě to nezaujalo, ale přelouskáno během chvilky. Od této známé blogerky jsem čekala víc.

2 21.07.2018

Na této knížce hodnotím nejvíc to prostředí, ve kterém se děj odehrává. Je to příjemné čtení, bez nějaké výraznější negativní roviny či zápletky. A to je zároveň knize i hodně na škodu. Kdyby měla 150 str., byla by to nádherná hladící oddechovka. Avšak na 360 stran, kde se v podstatě nic neděje, už poněkud nudí. Kniha nemá klasického hl. hrdinu, všechny postavy jsou si téměř dějově rovnocenné, děj sleduje jejich osudy v průběhu několika let, avšak neumožňuje čtenáři hlubší prožitek, víc se se svými hrdiny sžít. Je to takové vyprávění o tom, jak jde život. Daleko víc by se mi líbilo, kdyby kniha byla postavena na příběhu Hattie (majitelky onoho mlýna) a o tom, jak mlýn koupila, restaurovala, jak se seznamovala, třeba i nakonec zamilovala.

2 28.06.2018

Krásná knížka zachycující s lehkým humorem a (sebe)ironií autorovy zážitky při výzkumu vlčí smečky v severské tundře. Takový "Tanec s vlky".

2 21.06.2018

Kniha v sobě nese úžasně jednoduchou myšlenku, jak přistupovat k dětem: důvěřovat jim a naslouchat jim, být tu v každý okamžik pro ně, uspokojovat jejich potřeby, pokud je uspokojit chtějí. Toto nosné poselství a příběhy, které autorka v džungli opravdu zažila, je skvělé. Hodně mi ale vadila autorčina snaha nenošení a nevyslyšení dětí na téměř všechny problémy civilizovaného světa, navíc podle všeho nikterak nepodložené - založené pouze na autorčiných hypotézách. Podle ní tak i lidé milující např. zahradničení, tvoření, cestování aj. si tak léčí svá dětská traumata. Také nutno pohlédnout na fakt, že kniha vyšla už asi před 40 lety, v době, kdy se k miminkům asi opravdu přistupovalo hodně bezcitně (separace, nechávat je vybrečet a hl. nenosit!!). Dnes toto (doufám), až tak běžné už není, i když i v mém okolí jsem zažila 3 rodiny, kde se metody "vybrečení" praktikují a i moje mamka mi radila, ať děti tolik nenosím a nekojím, že je rozmazlím. Mám báječné tři děti, které jsou oproti svým vrstevníkům velice samostatné, odvážné a šikovné. Díky tomu jsem i neuhoněný rodič mající čas i sám na sebe.

2 18.06.2018