Zknihydohlavy komentáře u knih

Blink (v českém překladu vyšlo jako Mžik) je kniha o myšlení bez přemýšlení. Výraz intuice zde nejspíš poslouží jako nejlepší označení toho, o čem Gladwell píše ve své knize. Moji pozornost upoutala zejména možnost nahlédnout za oponu toho, co se děje v těch dvou vteřinách, kdy spatřím knihu, zaujme mne a následně si ji zakoupím, přečtu – a jak tomu tak většinou následně je – jsem z ní nakonec nadšený.

Nemohl jsem si pomoct, než přemýšlet o tom, jakým způsobem se Blink vztahuje ke knize Myšlení rychlé a pomalé. Přesto, že jsem druhou uvedenou knihu dosud nečetl, měl jsem za to, že toto téma je více méně totéž, o čem psal Daniel Kahneman ve své knize. Je zajímavé, že Gladwellův Blink vznikl dříve.

1 09.02.2021

Před lety jsem absolvoval Sandelův online kurz Justice, na jehož základě vznikla i tato kniha. Tu jsem dostal od A. až po jeho absolvování a k jejímu úplnému přečtení jsem se rozhodl až několik let po absolvování původního kurzu. Autor čtivou formou představuje svět morální filozofie a jednotlivé myšlenkové proudy popisuje na aktuálních tématech (finanční pomoc, surogátní mateřství, manželství mezi osobami stejného pohlaví, asistovaná sebevražda, vojenská služba atd.).

Základní dělení, ze kterého autor v knize při představování jednotlivých směrů vychází, se odvíjí od toho, zda je naše představa o spravedlnosti založena na „blahobytu“, „svobodě“ nebo „ctnosti“. Sandel následně představuje filozofii utilitarismu (Bentham, Mill), libertariánství (Friedman, Nozick), Kantovu morální filozofii, Rawlsovu teorii spravedlnosti a etiku ctností (Aristoteles). Sandel zdařile popisuje sporné body mezi jednotlivými názorovými proudy, které vyplývají z rozporů mezi klíčovými předpoklady, na kterých jednotlivé směry stojí (např. zda lze vůbec hovořit o svobodné volbě člověka s ohledem na množství náhod, které definují naše předpoklady, vlohy, schopnosti a vlastnosti; nedostatky utilitaristického hledání univerzální jednotky vhodné pro přepočet všeho na světě včetně záležitostí, jejichž hodnotu lze často vyčíslit jen stěží).

1 01.02.2021

Knihou Prokrústovo lože od Taleba jsem uzavřel jeho sérii Incerto (o ostatních dílech, které v této sérii vyšly jsem rovněž napsal samostatné příspěvky – viz zde: Zrádná nahodilost, Černá labuť, Antifragilita, Nasadit vlastní kůži).

Krutý Prokrústés a jeho lože dnešní doby

Prokrústovo lože najdeme v řecké mytologii v souvislosti s postavou krutého majitele usedlosti v obci Korydallos v kraji Attika. Prokrústés byl známý tím, že nebohé poutníky unášel do své chýše, pohostil je a nabízel jim nocleh na netradičním lůžku. Chtěl, aby lože mělo pro poutníka dokonalé míry. Měl však vlastní způsob, toho docílit. Kdo byl příliš vysoký, tomu usekl nohy. Kdo byl zase příliš malý, toho do správné velikosti natáhl na skřipci.

Taleb užívá ono nechvalně známé Prokrústovo lože jako metaforu, aby poukázal na to, jak lidé často upravují nesprávnou proměnnou, pokud čelíme neznámému nebo nepoznanému, či se tak neznámé snažíme napasovat do známých škatulek, místo abychom upravili právě tyto škatulky.

01.01.2022

Autor v knize uvádí: „Člověk má vědět vše o hovně a hovno o všem,“ říkávala mi jako malému moje milovaná babička – a toho jsem se tak nějak držel. Tomáš Sedláček je skutečně člověk, který má podle všeho co říct téměř ke všemu. V předmluvě na toto naráží i Michael Žantovský, když píše, že „expert je člověk, který ví čím dál víc o čím dál méně věcech, až ví nakonec úplně všechno úplně o ničem“ a dále navazuje, že v takovém případě je Tomáš Sedláček opakem experta. V tom dobrém slova smyslu.

S tím souhlasím. Tomáše Sedláčka vnímám jako renesančního člověka. A stejně jako on také rád strkám nos do různých oblastí lidského vědění a umu (jak Sedláček rovněž uvádí na str. 298) aniž bych byl v jakékoli z nich odborníkem. Ke vzdělávání a přemýšlení mě stejně jako jeho vede osobní zájem. Rád se zaobírám i stejnými tématy či oblastmi – fyzikou, filozofií, literaturou, digitalizací atd.

Sourodě nesourodá sbírka sloupků

Jde o druhou knihu ze série Druhá derivace touhy, kterou tvoří sbírka příspěvků na nejrůznější témata, které autor za posledních deset let postupně publikoval v Hospodářských novinách. Tyto zahrnují jak „přízemnější“ komentáře politických a ekonomických reálií, tak „vznosná“, a od každodenního života více vzdálená, filozofická zamyšlení. Formátem jednotlivé příspěvky odpovídaly krátkým sloupkům, a proto je i tato kniha tvořena sérií dvoustránkových útvarů edičně seřazených do různých tematických celků. Podtitul („Na prahu digitální teologie“) této knihy dále naznačuje, že jednotícím tématem je primárně digitalizace a její dopady na společnost. Přesto však jde předně o samostatné příspěvky, které na sebe pouze volně navazují tématy, kterému jsou věnované, nicméně v kontextu knihy nepředstavují jediný souvislý text. Kniha proto není ve svém celku tolik čtivá jako třeba autorova dřívější Ekonomie dobra a zla.

01.01.2022

Vypravěčem a autorem je ctihodný Čtverec, právník a člen vyšší společnosti. Plochozemě je svět o dvou rozměrech – délce a šířce. Pro Plochozemšťany představuje celý vesmír rovina, po které se pohybují. Obyvatelstvo Plochozemě představují různé obrazce. Společenská hierarchie se odvozuje od počtu stran daného obrazce a jeho rovnostrannosti. Přímky (ženy) tak přirozeně představují nejnižší společenskou třídu společně s třídou rovnoramenných trojúhelníků a zrůdných nepravidelných obrazců. Naději na lepší život získávají teprve rovnostranné trojúhelníky. Čtverce a pětiúhelníky již představují ctihodné občany a odborníky. Pravidelné šestiúhelníky a další mnohoúhelníky je již třeba považovat za vyšší společnost či šlechtu. Na vrcholu společenské hierarchie nalezneme kruhy, které ve skutečnosti jsou mnohoúhelníky s několika mnoha sty stranami. Kruhu jakožto ideálnímu obrazci se tak pouze blíží.

Popis Plochozemě představuje zajímavé mentální cvičení. Abbott (Čtverec) věnuje více jak polovinu knihy popisu života v Plochozemi, aby čtenáři přiblížil, jakým způsobem se na svět zde přítomné obrazce dívají. Tak například obyvatelé Plochozemě přirozeně mohou vnímat jen hrany ostatních spoluobčanů. Ze své perspektivy se jim ostatní jeví stejně – jako přímky. V důsledku nutnosti si však osvojili různé způsoby rozpoznávání sousedních obrazců tak, aby byli schopní poznat, zda přímka, kterou před sebou vidí je ve skutečnosti trojúhelníkem, čtvercem, mnohoúhelníkem nebo dokonce snad kruhem. Existenci úhlů a jednotlivých tvarů obrazců pouze dovozují aniž by měli možnost ji spatřit jako my, obyvatelé Prostorozemě, když na Plochozemi shlédneme z ptačí perspektivy.

06.04.2021

Příběh matematiky od Anne Rooney je skvělá kniha zhuštěných informací o matematice. Autorka se v knize věnuje vývoji matematiky od vzniku konceptu čísel, geometrie, přes kvadraturu kruhu, kalkulus až po teorii množin, matematické důkazy, logiku a filozofické základy matematiky. Škoda, že jsem tuto knihu neměl po ruce při studiu na střední škole / gymnáziu. Matematika by tak hned bývala mohla být zajímavější.

Anne Rooney stravitelnou formou vysvětluje stěžejní matematické koncepty a přibližuje je čtenáři, který o nich nemusí mít žádné hlubší povědomí.

Ve vztahu k číslům mne zaujalo několik konceptů – myšlenek. Zejména pak důležitost znalosti jazyka a existence pojmů k tomu, abychom o čemkoliv vůbec mohli uvažovat (lingvistický determinismus). Pro co nemáme pojmy, to nemůžeme v zásadě ani popisovat. Matematika tak představuje takový systém pojmů – jazyka – díky kterému je možné popisovat reálie všedního života. Tímto způsobem lze sledovat např. vznik čísel za účelem zachycení a zaznamenání počtu čehokoliv. Vznik čísel zároveň ale umožnil další rozvoj matematiky samotné. Matematika nám nabídla konkrétní slova, která nám dále umožnila uvažovat o matematice jako takové.

04.03.2021

Bad Blood (v češtině vyšlo pod názvem Zlá krev) je další z řady knih popisující skutečné události velmi čtivou formou. Příběh společnosti Theranos a Elizabeth Holmes je jako vystřižený ze scénáře hollywoodského trháku. Popisované skutečnosti jsou opravdu velmi těžko uvěřitelné, ale přesto k nim doopravdy došlo.

Elizabeth Holmes měla na počátku pravděpodobně skutečně vznešený cíl pomoci světu tím, že vytvoří inovativní řešení na provádění krevních testů pouze z jedné kapky krve. Na to konto ukončila své studium na Standfordu a založila Theranos. Nicméně hned od začátku se začalo ukazovat, že nápad je jedna věc, ale samotná proveditelnost řešení, je věc druhá. Elizabeth Holmes se ale nehodlala vzdát. To je v pořádku. Ostatně, proč ne. Nicméně Holmes se nejspíš nechala svojí vizí unést do té míry, že už si sama sebe představovala jako by skutečně uspěla. Ještě dřív, než se tak skutečně stalo. Bez ohledu na to, že prakticky nic z toho, o co se snažila nefungovalo jak mělo, se dále tvářila, že společnost má co nabídnout. Z Elizabeth Holmes a Theranosu se stal miláček Silicon Valley. Co na tom, že neměli žádný skutečný produkt. Všichni chtěli být součástí. Investoři, známé osobnosti, právníci a média.

12.02.2021

Antifragile (v češtině Antifragilita) je druhá kniha, kterou jsem přečetl od Nassima Taleba. Knihy ze série Incerto jsem nezačal číst chronologicky, jak byly napsané. Ne že by to nějak vadilo, ostatně jak Taleb sám při několika příležitostech poukázal, jeho knihy jsou poskládané fraktálně. Jednotlivé části tak není třeba číst chronologicky po sobě. Nejen, že jsem si už na Talebův styl dostatečně zvykl, ale naopak mi nyní připadá i celkem zábavný. Jakkoliv se může zdát, že Taleb je namyšlený a arogantní, věřím tomu, že tímto způsobem není možné obsáhnout celou jeho osobnost. Viděl jsem s ním různé rozhovory, ve kterých jeho vystupování silně kontrastovalo s očekáváním na základě jeho knih.

Podobně jako u knihy Nasadit vlastní kůži, nelze ani zde jednoduše shrnout obsah knihy v několika málo větách či odstavcích. Naštěstí to není dané tím, že mi uniká nějaké základní pochopení základních myšlenek v knize, ale čistě proto, jak ostatně Taleb sám uvedl, že není jeho záměrem, aby bylo možné knihu tímto způsobem shrnout. S ohledem na to se místo všeobjímajícího souhrnu zaměřím na nějaké klíčové myšlenky, které jsem si z knihy odnesl, a to i přesto, že Antifragilita rozhodně vyžaduje více než jedno přečtení.

Antifragilita je opak fragility či křehkosti (přičemž „robustnost“ je prostřední článek triády fragilní-robustní-antifragilní). Antifragilita je vlastnost hmoty, která může být popsána jako cokoliv, co získává prospěch z neuspořádanosti, volatility a nepředvídatelnosti.

Koncept antifragility může být aplikován v řadě různých oblastí – např. v ekonomii, na zdraví a v medicíně, morální filozofii atd. Taleb dokonce tvrdí, že koncept antifragility není možné uvažovat odděleně od morálky. V tomto ohledu kniha úzce navazuje na knihu Nasadit vlastní kůži, další část Incerta, ve které se autor tomuto tématu věnuje blíže.

08.02.2021

Přesto, že pravděpodobně patřím do kategorie lidí, které autor označuje přívlastkem „intelektuál, ale debil“ (IAD), mne kniha zaujala. Je to první dílo od Nassima Taleba, které jsem četl a přesto, že autora sleduji na Twitteru a četl jsem několik recenzí na tuto knihu a věděl jsem proto dopředu přibližně, co za „formu“ sdělení mohu čekat, jeho specifický styl mne přesto zaskočil. Asi je zbytečné uvádět povzdechy nad zbytečností arogance, agresivity či vulgarit, se kterými Taleb prezentuje své jinak velmi zajímavé postřehy (tuším zhruba, co by mi na takovou poznámku odvětil). V tomto si k autorovi pravděpodobně cestu nenajdu a vyslovený názor, že „[…] postavení svobodného člověka, bývá obyčejně projevováno dobrovolným přijetím mravů nejnižších tříd“, si také neosvojím, byť připouštím, že je tímto pohledem také možné leccos vysvětlit. Ze skutečnosti, že autor je kromě arogantního zesměšňování osobností z řad IAD stejnou měrou schopen i vyslovení obdivu k jiným osobám, jejich schopnostem a intelektu (Ed Thorp, Murray Gell-Mann, Claude Shannonm, J. L. Kelly, Herarld Cramér, Herb Simon, Ole Peters), jsem nabyl dojmu, že většina jeho rozzuřených výpadů vůči „intelektuálům“ a akademikům s definitivou je třeba brát do jisté míry s rezervou jako nadsázku nebo projev osobitého smyslu pro humor.

29.01.2021

O autorce a této knize jsem se dozvěděl díky podcastu S. Carrolla (Mindscape). K přečtení mne inspirovala především ústřední myšlenka paměťových paláců a s nimi spojených paměťových technik. Přijde mi naprosto fascinující představa, že je možné si díky těmto technikám zapamatovat (uložit do paměti), jak autorka uvádí, až encyklopedické znalosti, které takovým způsobem ve svých hlavách po celé generace uchovávaly předliterární (orální) kultury. Autorka uvádí příklady aplikace těchto technik na vlastní zkušenosti a doplňuje, že způsob vnímání takto uložených informací se významně liší od vnímání informací zaznamenávaných písemně.

29.01.2021