Zlatinka.Emilly
komentáře u knih

Bláznivý příběh malé holky, která snad ani nepřemýšlela o tom, co dělá. Její ztřeštěnost a neposlušnost přinesla do života jejího bratra nemalé problémy. Příběh je i poučný pro Ničiny vrstevnice, tj dívky kolem deseti let. Nebavit se s cizími lidmi a v žádném případě nepřistupovat na jejich návrhy.


Pěkný příběh. Anička velice šikovná, nebála se, ač pražák, tvrdé vesnické práce. Nakonec našla kamarádku i lásku ač myslela, že na venkově ji nic takového nemůže potkat.


Kniha se mi moc líbila, ale neřekla bych, že "Dorie" byla drzá. Knihu postupuji dál, snad zase potěší někoho jiného.


Reinhard Bonnke věděl, o čem psal. Obrovská masa lidí na jeho evangelizacích je toho důkazem. A i dnes, když na této zemi již není, jeho odkaz stále žije.


Jinými slovy sepsána kniha o minimalismu, líbilo se mi toto pojetí a určitě si do života vezmu několik rad z tého knihy. Nechápu, proč tohle někdo bojkotuje. Tak to nečtu a už vůbec to nemusí praktikovat ve svém životě. Naopak si myslím, že je od věci, dát si svůj život do pořádku od materialismu. Ten nás zasahuje, aniž by pro to musel hnout prstem, a tak si myslím, že takovéto knihy jsou na místě. Za mě super kniha.


Krásné čtení, jako vždy od Fan Vavřincové. Kniha, přesto že je určena pro dospívající dívky se mě líbila, děj se odehrává v místech, která dobře znám, jen by mě zajímalo, jestli je tam opravdu taková chalupa s červenou střechou na kraji lesa:)


Přečteno zajeden večer. Dalo se to číst, ale raději přenechám mladším ročníkům, pro mě moc holčičí.


Takové nic moc. Ale dalo seto přečíst, jen se děj zbytečně táhl.


Příběh z reálné rodiny. V tomto případě se prolíná životy tří žen, Ingrid, Lenky a Moniky. Děj má spád a čte se opravdu velice dobře.


Příběh se mi četl hezky, ovšem tři další přidané povídky se mi vůbec nelíbily. I když zde bylo poukázáno na závist (Závist), hamižnost (Pavouk) a slabotu (Konec románku), což může vést lidi k zamyšlení, tyhle tři dílka, jako by ani nepsala paní Javořická.


Tento příběh se mi zdál slabší, než ty předešlé knihy. Kniha obsahuje ještě jednu povídku - Příběh nenaplněné lásky.


Existuje i dnes taková Martina? Žena, která je plná lásky k druhým, která neustále odpouští a vyprošuje si pro každého jen to dobré.


Moc krásný příběh. Ukazuje na dřívější dobu, kdy lidé sice žili v chudobě, ale o to víte byli jako rodina semknuti.


Jak sám název připomíná, tento příběh byl opravdu zvláštní. Skončil divně. Očekávala jsem, že se Liduška nakonec smíří s Jaroslavem, bohužel se tak nestalo.


Haňta, který zachraňoval knihy, které měly skončit v lisu, mě je postavou velice blízkou. Miluju knihy a taky bych je zachraňovala.

Nebylo to tak úchvatné, jak jsem očekávala, nicméně kniha se četla třemi liniemi, tak se přiznám, že vždycky ta třetí se mi nelíbila, jako by jí psal někdo jiný. Konec překvapil. Přečetla jsem za jeden sobotní den.


Někdy je potřeba vyzkoušet si svůj sen, aby se člověk mohl vrátit zpátky na zem.
