Zlatinka.Emilly
komentáře u knih

Mě se knížka moc líbila a docela mě překvapil konec. Jak se nakonec vše rozuzlilo a dobře dopadlo. Vím, že v životě to tak vždy nebývá, ale je dobré myslet pozitivně - no co kdyby jsme byli v Audřině kůži my? Taky bychom si přály šťastný konec, ne? Akorát mi bylo líto toho pejska a jeho páníčka :(
A poučení? Jak jednoho neštěstí může pomoci druhému ke štěstí.


Kniha se mi moc líbila, ne tak život, který Diane žila. Přemýšlím o tom, jestli je to autentický příběh samotné pisatelky, jejíž kratičký životopis na obálce knihy tomu nasvědčuje. Tuto knihu doporučuji, pěkně se četla a má co do sebe.


Tohle že se někomu líbí? I když v každé knize se dá najít malá moudrost.


Takové dívčí počteníčko :) Knížka se mi dobře četla. Hrdinka knihy mi však připadala na svých osmnáct let trochu nerozumná, ale vzhledem k tomu, jaká je dnes doba, tak se její život kryje s tím, čím se musela potýkat. Jen si myslím, že se chovala velmi nerozumně právě kvůli tomu, kvůli čemu utekla z domova. Ale jinak doporučuji, místy je příběh i poučný.


První pětina knihy mi udělala v hlavě chaos. Pak se mi začal příběh líbit (pokud to tak lze napsat). Rozuzlení v poslední části knihy zamíchalo karty - to bych tedy nečekala. Jen mě zarazilo hodnocení na zadní straně obálky, že ten, kdo si tuto knihu přečte, již nepostaví žádného sněhuláka a proto jsem od toho čekala mnohem víc. Knihu jsem z prosince odkládala až doteď, říkala jsem si, přečtu si jí, až bude pálit slunce. A pokud mohu dnes zhodnotit, tak já sněhuláky stavět budu. Poučení? Nevěř nikomu!!


Vždycky jsem si myslela, že ostrov musí dva tři, byť nechtěné obyvatele, dobře uživit, ale asi jsem se spletla. Takže už nebudu snít o tom, jaké to je, strávit pár let na opuštěném ostrově :) Na takovýchto příbězích je zajímavé všímat si reakcí zúčastněných osob. Tady se vlastně dobře pozná charakter daného člověka a někdo se může proměnit ve zvíře.


Nostalgie ze starší doby. Vydáno sice roku 1994, ale protože jde o 'do té doby nevytištěnou' prózu z pozůstalosti, může jít o padesátá, šedesátá léta. Dívčí románek, takové pohlazeníčko. Život byl v té době klidnější, děti poslušnější svých rodičů, rodiče zodpovědnější pro rodinný život. Kam se to všechno podělo?


Ze začátku nic moc, ale tak od poloviny se mi kniha začala moc líbit. Jen mě tam vadilo, že přímá řeč není v uvozovkách, ale začíná prodlouženou pomlčkou. Někdy tak není jasné, zda ještě mluví osoba nebo jestli již jde o myšlenky. Ale to nic neubírá na zajímavosti příběhu. Nemám ráda otevřené konce knihy, tady je několik cestiček, které nebyly vyjasněny a tak přemýšlím o tom, jestli je nějaké pokračování této knihy, nebo jestli je to jen na fantazii čtenáře, domyslet si, jak různé nedořešené situace mohou vyústit.


Mě se tato kniha nelíbila. Divně psaná, vlastně po hodně dlouhé době zase jedna, kterou sem četla mezi řádky.


Kniha se mi líbila. Žádný otevřený konec, nic zbytečně táhlého; na české poměry fakt super :)


Člověk musí přijít o jedno, aby získal druhé. A když to získá tak někdy pozná, že to, co ztratil bylo cennější.


Knížka se mi líbila, i když tento žánr je spíše pro mladé holčiny. Pohádkový konec, kdy všechno zlé se nakonec promění v dobro. A o tom je život. Nenechat nenávist, aby sžírala. Kéž by se nad přečtením čtenářky zamyslely a uvědomily si, že pomsta nikam nevede, naopak zlo plodí zase jen zlo. Moudrá slova a rozhodnutí Radky lavinu nenávisti dokázala zastavit. Je to tak i v našich životech?


Jo jo ... odpočinkové počteníčko. Pěkný námět na divadelní hru.


Povinná četba k napsání seminární práce :)


Spád má tento příběh již od prvních stránek, takže se čtenář má na co těšit. Kniha vám nedá spát a nebudete ji chtít odložit, dokud neotočíte poslední stránku. Rozuzlení příběhu mě šokovalo, no ale o tom to je, uvědomit si, že nikomu do hlavy nevidíme. Kdybych měla srovnat tuto a Za zavřenými dveřmi, tak Zzd se mi líbila víc. Tak dobře, jen o trochu víc :)


Zpočátku takové rozvláčněné, ale potom se mi to začalo líbit. Musela jsem si zvyknout na to, že se Louisin život otočil o 360°. Jak se zbytečně lidé trápí, když si nevysvětlí byť jen maličkost. Super, jak se Luisa se zachovala k Lily i přes její pubertální výkyvy.


Pěkný příběh smutně končící. Ale o tom je život a těžko soudit, kdo byl v právu? Pravda je, že pokud si neobujeme botky toho druhého, nepoznáme, kde ho tlačí. Rozhodnutí je na každém z nás a ten druhý ho musí přijmout, nebo taky ne.


V knize bylo dost zajímavých myšlenek, takže jsem neměla problém přečíst ji za tři večery. Rodina, kterou Samantha poznala, pro ni byla magnetem už od dětství. Ono to, co je zakázané přitahuje. Líbil se mi Samanthin přístup k řešení problémů. Její otevřenost z ní nedělala naivku, naopak se dívka chovala rozumně a smysluplně, což se u mnohých příběhů říct nedá.


Mě se tato kniha docela líbila, je rozhodně lepší, než Ledové oči od stejné autorky. Ale ... zajímalo by mě, jestli si autorka tento příběh sama přečetla :) Policie je neschopná, Lara a její kamarádka samy podnikají pátrání, jednak hledají bratrovo kolo, pak zjistí, kam Simon odjel (policie to neví), nakonec bratra najde. Od třetiny knihy mě bylo jasné, kdo za tím vším stojí a zase autorčin styl - nikdy nedej na první dojem, nevěř nikomu. Jen se mi nelíbil ten otevřený (pro mě tedy alespoň je otevřený) konec příběhu. Fandím oběma mladým, aby překonali to, co bylo a zůstali spolu. Protože Bonzovi bych věřila :)
