Zombice komentáře u knih

Příběh skoro detektivní, trochu špionážní, přibližující život na vojenské letecké základně, plný nevšedních a někdy až příliš obšírných popisů, přirovnání, úvah. Krátká intermezza nastíněné budoucnosti však román činí napínavým, nutí vás číst dál. Pozvolna si skládáte příběh zlomené dětské duše.
,,Světluška se podřizuje starším. Nikdy se nepodřizuje sama sobě."
,,Slibuji... ,že budu každý den pomáhat ostatním lidem, zejména své rodině."
Ale kdo pomůže Světlušce ve světě pozlátka, přetvářky, falešného hrdinství? Kdo pomůže Světlušce v prostředí vojenské základny, kde pár lidí je zvyklých rozkazy udílet a ostatní bezduše rozkazy plní, kde maminkám spíše záleží na bezvadně upraveném mikádu než na mokrém prostěradle svých dcer... ?
Vyústění příběhu mě neuvěřitelně paralyzovalo, šokovalo, překvapilo, otřáslo, zkrátka vyvedlo z míry.
Po dočtení knihy u mě převládal odpor, který se pozvolna měnil ve smutek. Ale koho, čeho, čí ... ?

P.S. Jaké štěstí, že Madeleine byla statečná, i když plnou klopu vyznamenání vlastnil její úžasný otec.
P.P.S. I já přeskakovala v textu :-) A navíc mě dost iritovaly texty ve francouzštině. Jsem já snad nějaká Francouzska?!
Nemohla jsem se dočkat rozuzlení ,,vraždy", ale celkově mě kniha nudila. Za originálně otřesné rozuzlení příběhu a za krátká intermezza dávám 2*.

5 12.08.2017

Knihu jsem četla v 70. letech minulého století. Již tehdy mě upoutal historický příběh s detektivní zápletkou. Pro mě bezva čtení s napínavým dějem.
Nyní jsem tento příběh oprášila prostřednictvím ČR 2 a jeho ,,četby na pokračování". A protože jsem část svého dětství strávila ve Zlenicích, přenesla jsem se na břeh řeky Sázavy k přívozu, kde jsme společně se setrou pod zříceninami ,,Hlásky" tak rády pobývaly.
Nyní na mě příběh působil dost naivně, ale za ,,návrat do dětství" - chtě nechtě - dávám plný počet bodů. Snad mi moji nostalgii odpustíte :-)
P.S. Televizní inscenaci s Petrem Kostkou v roli pana Petra Ptáčka mám ráda též.

P.P.S. I mě tento příběh připomíná později vydanou knihu Vlastimila Vondrušky: Dýka s hadem.

5 31.07.2017

Básně - nebásně. Na první pohled neučesané, bez rýmů, bez básnických patosů. Básně prosté a tak otřesně pravdivé, až vám stydne krev žilách. Originalitu a výjimečnost některých básní pocítíte až s posledním jejich slovem a to tak, že nemůžete dále číst, protože se vám sevře srdce beznadějí, zármutkem, hloubkou citu. Nemůžete pochopit, kolik se dá vyjádřit doslova jedním slovem - tím posledním.
Básně, jež opěvují život se všemi jeho stránkami, tedy i se stránkou poslední - se smrtí.

Žije o hodinu déle
Dítěti jsou dva měsíce. Doktor říká: bez mléka umře.
Matka jde celý den různými sklepy na druhý konec města.
Na Čerňakově má pekař krávu.
Matka plazí se po břiše, přes trosky, bláto, mrtvé.
Přinese tři lžičky mléka.
Dítě žije o hodinu déle.

Básně, do kterých Anna Swirszcyńska vetkala celý svůj život. O to jsou cennější.

Mé utrpení
Mé utrpení je pro mě užitečné.
Dává mi právo psát o utrpení jiných.
Mé utrpení je tužka, kterou píši.

Její poslední báseň dosahuje výjimečnosti již názvem: ,,Zítra mě budou kuchat". Výjimečnosti dosahuje i faktem, že v tvorbě této básnířky jde o poslední báseň, která byla napsána v předposlední den jejího pozemského života.

,,Teď ležím na klinice v Krakově.
Ona teď stojí u mne.
Zítra mě budou kuchat.
Za oknem májové stromy krásné jak život,
a ve mě je pokora, strach a klid.

8 17.07.2017

Pro moje srdce vězněné touhou, lítostí, žalem, smutkem, výčitkami, marností ... a hlavně láskou.
Baladické verše, které si zaslouží můj obdiv. Když zjistíte, v kterém století byly napsány, jste překvapeni jejich pravdivostí, která platí dodnes.

Toho mám rád, kdo mě má rád, a jinak ne!
Proto mám klid.
Všechno by mohlo dobré být.
Jen rozum rad vždycky dbát.

Protože Charles d' Orléans ztrávil pětadvacet let v britském zajetí, tak název této sbírky je skutečně trefný. Jeho verše jsou hodny básníka z rodu francouzskýách králů - byl synovcem krále Karla VI. a otcem Ludvíka XII.
Nemohu jinak, než dát jeho veršům nejvyšší hodnocení a věřte, že to neolivnila ,,modrá krev" kolující v jeho žilách. I když tento fakt mě překvapil. Jeho verše nás již obohacují a poutají celých pět století.

Čas starý kabát odložil, utkaný z deště , větru, zimy.
A sluncem tkané krajkoviny přes jasnou tvář si přehodil.

Nesmrtelná francouzská poezie.

4 14.07.2017

Tak útlá knížka a vynutila si tolik komentářů, nad jejichž rozmanitostí já žasnu, podpořila tolik fantazie.
Pro mě se - za ta léta, co jsem k Malému princi připoutána - stal takovým soukromým lakmusovým papírkem na typ čtenáře. To, co je důležité, je pouhým okem neviditelné, ale Malý princ ,,to něco" nepatrně poodkryje.
Poodkryje přemýšlivého, hloubavého, nesobeckého, respektujícího a někdy nevzdávajícího se čtenáře. V neposlední řadě čtenáře, který se nestydí za svůj názor, i když nepochopil.
Zajímavost: V mém nejbližším okolí (rodina, přátelé) tuto knihu nikdo nečetl.
Naděje: Malý princ je časová kniha a proto nezoufám a stále čekám. Nikdy nevíte, kdy si i vás podmaní, okouzlí, ochočí, připoutá...
A třeba mi Malý princ z té své ,,galaxie" pošle zcela nového čtenáře, který zaplní prázdné místečko v mém srdci.
Kniha o Malém princi stále čeká v mojí knihovně: s nadějí a vytrvale ...

Přestože jsem byla velmi zvědavá kam J.M. posune příběh Louisy, přestože jsem se na knihu tolik těšila, přesto jsem tak dlouho otálela s jejím přečtením. Možná za to mohl strach ze zklamání druhým dílem, možná mě odrazovalo tolik negativních komentářů. A možná jenom každá kniha chce svůj čas.
Tolik emocí, kterými mě J.M. prostřednictvím Louisy zasáhla, tolik emocí jsem opravdu nečekala možná i proto, že začátek knihy moc nesliboval. Mnohdy se může zdát kniha zdlouhavou, když ale vydržíte, tak krok za krokem s Louisou překonáváte drobná vítězství proti nepříteli, kterého jste nedokázali identifikovat.
,,Bojím se po něm toužit. Nechci, aby moje štěstí záviselo výhradně na někom jiném. Nechci být rukojmím osudu, který nemůžu ovládat."
A pak potkáte někoho, jehož úsměv přece již znáte? Ale co s tím úsměvem, co s těmi bezděčnými pohyby, které vám tolik připomínají... Co s těmi otisky DNA, když jejich originál tak moc chybí?
,,Ti, kdo tím neprošli, pochopí jen ztěží. Takhle to vypadá, když se přihodí nějaká katastrofa: odfiltruje všechny zbytečnosti a šum, všechna ta vážně bych měla a co kdyby."
Ti, kdo chtějí, si užijí nastavení zrcadla v podobě někdy i bolestných vzpomínek, výčitek, smutku, ale i naděje.
,,Jdeme dál, ale svoje milované si stále neseme s sebou."
,,Každý má svou vlastní cestu. Nikoho a nic neodsuzujme."

A o tom to je.

10 01.07.2017

Po přečtení knihy jsem ani neonemocněla, neutrpěla jsem ani citovou, ani psychickou újmu. Nevím, zda fakta v knize opravdu žádný muž nepřizná, ale vím, že já jim docela věřím. Nad knihou jsem se spíše bavila, chvilku jsem si myslela, že zešíleli autoři. Po přečtení jsem si nebyla jistá, zda to spíše není parodie, protože aplikaci do běžného života si já neumím představit.
Pro pobavení doporučuji test věrnosti. Stručný návod k výcviku mého muže si poznamenám do deníčku hned, jak odešlu komentář.
Šíleně toužím po tom, aby můj muž byl mým psíkem. Ten se bude divit, čumáček chlupatej :-)).
A protože moje konverzace s mužem byla díky této knize rozmnožena o otázku: ,,Jsi nabitý nebo vybitý?", tak za toto musím udělit jednu hvězdu navíc.

4 14.06.2017

Přestože jsem odpůrce cestování, kniha mě pobavila, někdy poučila, mnohdy jsem ji však nepochopila. Někdy na mě vtipnost v knize opravdu působila křečovitě, jakoby za každou cenu.
Jednu hvězdu musím přidat za spisovatelovu odvahu - tohle bych já nedokázala ani prstem po mapě :-)
Ke sbalení ruksaku mě však kniha nenalákala, spíše jsem myslela na to, zda si pan cestovatel někdy ze svých cest nepřivezl nějaké živé nájemníky, například štěnice.
Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, a protože se na ni stojí velká fronta, raději nedočítám a rychle vracím, aby si užili i další čtenáři.
A proč že jsem vlastně knihu četla? Ze zvědavosti, vážení, ze zvědavosti.

4 05.06.2017

Troufnu si tvrdit, že v každé básnické sbírce se najde pár básní, které vás osloví. Od této sbírky jsem čekala trochu víc možná proto, že je to můj oblíbený básník.
Možná opravdu je na vině básníkovo mládí , možná při vzniku veršů byl básník ještě stále ovlivněn svojí svatební cestou.
A možná je na vině moje svatební cesta, která skončila ,,jenom" na Lipně :-))
Pár pěkných veršů jsem zde našla i tak.

2 30.05.2017