Zomy komentáře u knih
Super svižné čtení jako vždy a Sparrow měla tu pravou jiskru, aby byla sympatická a uvěřitelná. Její vztah s Troyem mě ale tentokrát nevystřelil z ponožek tak, jak to obvykle u knížek L.J.Shen mívám ... Ani nevím proč, nějak mi unikla ta chvíle, kdy se z toho opravdu stala láska...
Přesto jsem si knížku užila a přečetla ji během noci.
Úžasná růžová knížka se vším všudy, včetně jejího provedení. Milá, odlehčená slowburn romantická komedie, která má všechno - sympatické postavy, letní atmosféru, kamarády do nepohody, New York a lásku jako trám.
Jen škoda hrubek a překlepů, knížka si zaslouží plnou pozornost.
Tohle je naprostá bomba!
Je to bláznivá romantická komedie - a kdo nemá rád potrhlé hlavní hrdinky (hodně potrhlé), tak ať to radši vůbec nečte. Ale já jsem nadšená.
Je to napsané inteligentním jazykem (autorka je lékařka), v pozadí se řeší pro společnost velmi důležité záležitosti a přitom jsem se po celou dobu čtení culila, někdy i chechtala.
Kira je úplně praštěná a přitom něžná a milující bytost a já si taky hned zamilovala. Barcley je možná tak trochu pan Darcy - no kdo by ho nechtěl :-)
Je škoda, že kniha nemá větší propagaci (taková Hypotéza lásky je teď všude), protože pro milovníky veselých zamilovaných příběhů je tohle další zlatý kousek pro opakované čtení.
Rozhodně si autorku ohlídám a budu doufat, že se u nás vydají její další knihy a že budou mít podobnou úroveň.
Pro mě je to tak max na 3,5 hvězdy.
První polovina knihy je o ničem. Úplně jsem si při čtení představovala, jak si asi spisovatelka sedne k počítači a začne vymýšlet dialogy, když se tam vůbec nic neděje.
Oproti Idolovi a Managerovi, kdy jsou začátky příběhů opravdu zajímavé a nabité, tady je to velký sešup.
Přitom Brenna a Rye měli tak skvěle připravenou půdu ... V předchozích dílech mezi nimi tu chemii cítíte, dokonce jsem čekala, že už za nimi bude nějaký příběh. Oba měli jiskru, esprit, což tady ztratili.
Brenna mi v této knížce většinu příběhu nebyla ani moc sympatická a z dynamického basáka se stal tak trochu ufňukánek (vždycky jsem ji vlastně chtěl, chci ji, proč mě ona nechce,...).
Přesto se mi to četlo dobře. Přidaná hodnota příběhu je nám už známé prostředí rockové skupiny (a vzájemné rozhovory mezi členy skupiny byly zábavné) a další díl o Whipovi si určitě ráda přečtu.
Tohle je povedená série. Na Constance a Jonathana jsem se moc těšila už v průběhu 1. dílu.
Ta výchozí situace, kdy ona vůbec neváhá se na něj v nouzi obrátit a on vůbec neváhá jí vyhovět a pomoct, je úžasná a originální.
Constance je báječná hrdinka, která nepřestává bojovat za svou druhou šanci. Jonathanova snaha zůstat za každou cenu v ústraní začne být po chvíli už zdlouhavá, ale vývoj jejich vztahu si to zkrátka žádal.
Už se těším na třetí manželku.
Příjemné romantické čtení. Ale upřímně - největší přidanou hodnotu má tahle knížka v tom, že volně navazuje na Archerův hlas a my se tak vracíme do známého prostředí (jasně, před Travisem jsem si nejdřív znovu přečetla Archera).
Když jsem kdysi četla Archerův hlas poprvé, byl tam neuvěřitelný "wow efekt". Je to děsně sentimentální, melodramatické, parádní a originální, byla jsem nadšená. Nic z toho ovšem Travis nemá, ani mě při čtení nic nechytlo za srdce... a závěrečná scéna městské rady mi přišla skoro až do parodie, ...
V každém případě jsem knížku přečetla na jeden večer a bylo příjemné se do Palion vrátit.
Já mám tohle autorské duo moc ráda. Novější knížky jsou pro mě mnohem lepší než série Božský a Vášnivý, na kterých si dámy udělaly jméno. Od erotických jednohubek přešly k romantickým komediím a ty jim pásnou.
Rovnice lásky byla přesně taková, jako jsem čekala. Chemie mezi Jess a Riverem byla parádní, úplně jsem viděla ty jiskřičky, co od nich lítaly. River byl skvělý hrdina, lehce odtažitý, neprůhledný, přesto citlivý.
Knížka má ovšem trochu pomalejší rozjezd, víceméně první třetina nás uvádí do situace, než se k sobě Jess s Riverem pořádně dostanou. Takže začátek trochu drhne, ten se mohl zkrátit, ale jinak je tu romantika jako hrom :-)
Mě knížka příjemně překvapila. Možná to bylo tím, že jsem od ní - vzhledem k vlažnějšímu hodnocení tady - moc nečekala. Nebo se mi prostě trefila do nálady.
Pravda je, že to je jen velké neoriginální klišé bez většího dramatu, ale je to napsáno s lehkostí a vtipem a která naivní mladá holka kdysi nesnila o tom, že prožije takový příběh...
Co mi nedá spát, je věta "Jsem objektivizován ve vlastním domě", protože to je hodně velká blbina, ale knížka jako taková je jednoduchá milá pohádka.
Taková příjemná a milá blbinka.
Ze začátku jsem si musela zvykat na tu praštěnost - jak hlavní hrdinky, tak celé situace. Když jsem konečně najela na vlnu, sklouzlo to zase jinam, ačkoliv ta pointa mi byla jasná od úplného počátku.
Podtext knížky je podle mě ale velmi vážný - to, jak se o někoho neustále přehnaně bojíte, jak ve všem vidíte potenciální hrozbu a nebezpečí - to ve mně vzbuzovalo pochopení, ale především úzkost.
Příběh má ale působit odpočinkově, a to se autorce rozhodně povedlo. Kapitoly jsou krátké, svižné a knížka se přečetla úplně sama v rekordně krátkém čase.
Pro mě to byla taková příjemná rychlovka. Ale musela jsem se trefit do nálady, je to opravdu cukrkandl. Začátek je ještě příjemné špičkování, ale jakmile se dají dohromady, tak Damien ztratí jakoukoliv povahu a je jako bláto.
Navíc ta pointa, proč se Damien ze začátku choval, tak jak se choval, je velice podobná jiné v další knize Wardové (a Keelendové).
Ale když máte chuť na trochu té jednoduché pohádkově přeslazené lásky bez zbytečných odboček - a to já občas mám - je to to pravé na jeden večer (více času už by byla nuda).
Stejně jako předchozí díly série, i tahle knížka je moc fajn. Nic světoborného a pořád u mě vede první díl, ovšem jako nenáročná příjemná romantika to splňuje vše, co má. Thorn i Olivie byli sympatičtí a hezky jim to spolu fungovalo.
Jak je předneseno ve věnování (rodičům), autorka při psaní knížky nejspíš neprožívala snadné chvíle. Ale asi právě proto taková literatura vzniká. Abychom si my všechny mohly vyčistit hlavu, na chvíli zapomenout na starosti a trochu se zasnít. Protože kdo by si nechtěl brát takového vévodu :-)
Knížka mě trochu nudila - ale jsem přesvědčená, že to je moje chyba, nikoliv autorky. Zkrátka už nejsem cílová skupina. Vůbec mi nevadí číst si o vysokoškolácích, taková Elle Kennedy je toho důkazem, zasměju se u toho, pobavím, zasním se.
Jen jeden rok je ale o mladých a pro mladé. Úplně se vidím, jak je mi osmnáct a trápím se spolu s Teagen a Calebem, jak toužím po tom jejich souznění, prožívám to s nimi. Teď už mi to přijde jen roztomile naivní.
Druhý díl série mě asi bavil nejvíc. V prvním byl Mount psychopat a ve třetím zas mazlivý jak pokojový psík. Ten přerod do zamilované dvojice byl příliš náhlý a nevěrohodný.
Ale čtivé to bylo, ta láska a sladké řeči mě holt baví víc než horda sexu a análních kolíků jako v prvním díle :-)
Báječná záležitost. Na Silence a Mickeyho jsem se těšila od prvního dílu. A byla jsem velice zvědavá, jak to autorka pojme.
Nedokázala jsem si představit, jak ti dva - vzhledem k tomu, jak se poznali - vybudují vztah.
Taky jsem se bála, jestli si mě Mickey získá, protože jeho excentrická povaha mi zpočátku zrovna blízká nebyla. No, získal si mě zcela :-)
Ta přímočará láska, to jak Mickey věděl, že ji chce a že ji musí mít, to bylo pohlazení pro romantickou duši.
A další pohádka na začátku každé kapitoly, která je pro Elizabeth Hoyt typická, je už jen třešnička na dortu.
Tentokrát je to jen slabý odvar Whitney, na kterou jsme zvyklí (zvyklé).
Zaprvé nechápu, proč autorka použila úplně stejný motiv jako ve své jiné předchozí knize. S pozdravem, Carter je fakt úplně stejný - jen mnohem lepší. Vtipnější, peprnější, možná i dojemnější.
Zadruhé mi Rachel nebyla úplně sympatická, což se mi s Whitney G. taky ještě nestalo.
Zatřetí předchozí partneři Ethana i Rachel byli vykresleni příliš ujetě, až parodicky.
A začtvrté - a to je to nejpodstatnější - jsem tam tentokrát tu lásku necítila, nějak jsem to Rachel a Ethanovi nevěřila.
Vypadá to, že autorka napsala takovou rychlovku, asi aby plnila kvóty. Když to budete brát taky jako takovou jednoduchou rychlovku, tak budete mít fajn večer.
Na Idola jsem byla hodně natěšená, protože, přiznejme si, která z nás nemiluje tyhle drsné rockery se zraněným srdcem. Tipovala jsem to na jasných 5 hvězd.
No nakonec je z toho 3,5 hvězdy. Nejsem vyloženě zklamaná, knížka splnila v rámci žánru všechno, co by asi měla. Začátek byl výborný a mnoho sliboval. Škoda, že si knížka neudržela stejné tempo, uprostřed už totiž byla hluchá místa, oba se trápili, oba se chtěli vyjádřit, ale nikdo se k tomu neodvážil - samozřejmě pro dobro toho druhého. To už bylo místy až otravné.
Vlastně jsem si ani nedokázala pořádně představit Killiana - byl skoro až neslaný nemastný, chvíli vtipálek, chvíli fatalista, ochranář, traumatizovaný umělec,... co vlastně.
A přesto to nebylo špatné a já se těším na další díl ze série.
Váhám mezi 3 a 4 hvězdami, takže 3,5. Knížka mě bavila, bylo to fajn. Ale kdyby měla o 100 stránek míň, vůbec nic by se nestalo. Autorka se sice snažila postihnout velké množství témat (kult těla, feminismus, sexismus, šikana, aj.), ale vlastně nic nedokončila a myšlenky se často opakovaly.
Charaktery postav byly příliš ploché - buď byli lidé dobří, nebo zlí.
Velká láska tu byla a Adam občas říkal přesně to, co by měl náš romantický hrdina říkat, ale nějak mě to nedokázalo zasáhnout, oslovit. A jindy se zas hlavní hrdina choval jako pěkný zbabělec.
Zaokrouhluju dolů na 3 hvězdy, protože nepředpokládám, že bych se do knížky někdy pouštěla znovu.
Velmi příjemné čtení, které je silně inspirované Pýchou a předsudkem. Je to dobře napsané - čtivé, svěží, laskavé a úsměvné.
Knížce bych správně měla dát 4 hvězdy, ale snižuju na 3, protože má podle mě 2 chyby:
1. Ačkoliv je to romantický příběh, tak samotná dvojice tu má jen minimální prostor. Chybí mi tu jejich interakce, rozhovory, jiskření, vyvíjení vztahu. Lásky je tu vlastně pomálu a ještě velmi platonicky - vůbec se nemusíme bát dát knížku číst dospívající dívce.
2. Vydalo to nakladatelství Ikar a jeho vydávání sérií mi dost často připadá spíše jako výstřel do tmy. Vždycky něco začne a pak toho v půlce nechá (jako např. skvělé knížky od Christi Caldwell, Sarah MacLean nebo Janny MacGregor). Takže mám vážné obavy, jestli se dalších dílů od Sophie Farago vůbec dočkáme...
Ačkoliv mám autorku moc ráda, tak musím upřímně přiznat, že začátek knížky je dost zdlouhavý, humor se tady příliš nevyskytuje a děj se mi po přečtení v podstatě hned vykouřil z hlavy.
Přesto je to fajn četba k odpočinku, tak na 3,5 hvězdy.
No tak tohle je teda cajdák. Měla jsem chuť na něco sladkého, nekomplikovaného. A přesně to bych v téhle knížce s nadšením našla - pokud by mi bylo 15.
Je to plytké, ukecané, ufňukané a přeslazené, bez humoru. Taky se mj. právě touto knížkou opakovaně potvrzuje, kdo z dvojice Vi a Penelope je tím tahounem jejich úspěchu.
Ale dejte si k tomu sklenku vína (no dobře, radši lahvinku) a na jeden večer můžete úplně vypnout.
2,5 hvězdy, ale vzhledem k sympatiím k autorčiným starším počinům zaokrouhluju nahoru.