Zomy komentáře u knih
Páni!
Zapata je moje oblíbená, ale tentokrát jsem měla její novinku na nočním stolku docela dlouho, než jsem se do ní pustila. Nějak jsem neměla chuť 400 stran rozvláčně čekat na první pusu.
Ale ... páni! Jakmile jsem vzala knížku do ruky, okamžitě jsem si připomněla, proč mám autorku tak ráda. Hned se s ní cítíte jako doma, s Aurorou jako s kámoškou a děsně jí fandíte.
Poslední Zapatiny knížky jsou dojemnější, citovější, ale tak nějak krásně a hřejivě.
Popis přírody je tu jen jako další třešnička na už tak skvělém dortu.
Příjemná romantika, ale na 5 hvězd to pro mě určitě není.
Jsou tu všechny tropy a všechna klišé, která se v tomto žánru objevují a jsou zpracovány dobře. Ale ne výborně.
Jazyk textu je takový zkostnatělý, školometský - asi nikdy jsem tolikrát nečetla však a ovšem.
Ale i tak je to série, ke které se budu ráda vracet a u které můžu pěkně v klidu vypnout a na nic nemyslet.
Naprosto perfektní romantika! Několikrát jsem se během čtení nahlas zasmála (to už se mi dlouho nestalo), i dojala.
Anna i Liam byli úžasní a sympatičtí a i když kolem nich bylo hodně zmatku, jejich vztah byl celou dobu naprosto upřímný a bez jakékoliv přetvářky.
Christina Lauren má knížky jako na horské dráze, ale z většiny jsem nadšená a Problémy v ráji jsem si právě zařadila mezi knížky, které pobaví a zahřejí u srdce.
Autorka se rozhodně vypsala a už ji můžeme zařadit mezi romantickou jistotu. Samo za sebe mluví to, že když jsem si přečetla tolik opěvovanou Lásku na ostří nože, byla jsem docela na rozpacích, ale teď už mám přečtené všechny česky vydané knihy Any Huang.
Už je to propracovanější, ucelenější, i když také uhlazenější - ti chlapi nám nějak změkli. Už ani Christian nebyl takový macho a od Danteho jsem rozhodně čekala větší nářez.
Dante a Vivian měli skvěle připravenou půdu z předchozí knihy a čekala jsem, že jejich vztah bude hodně napjatý a napínavý. Vyšla z toho spíš taková klasika, ale moc příjemná. Nesnáším, když chlapi na konci u ženské dlouho škemrají, naštěstí byla Vivian rozumná a nedělala drahoty dlouho :-)
Naprosto pohodová klasická romanťárna, takové mám nejradši.
Oba - Rhett i Summer - jsou sympatičtí a reální. Bála jsem se kovboje, to není zrovna můj typ, ale tenhle byl božský ;-)
Přečteno za večer, naštěstí pro nás má autorka celou sérii, těším se!
Já Ali Hazelwood prostě zbožnuju.
Fantasy absolutně nevyhledávám. Jediní upíři, se kterými jsem se v romancích potkala, byli ti z Bratrstva černé dýky, a to už je pěkná řádka let. Do příběhu Misery a Lowea bych se vůbec nepouštela, kdybych nebyla zvědavá na svou oblíbenou autorku. No a prostě smekám!
Je to pecka a já těch 400 stran dala na jeden zátah.
První díl série byl takový průměr, kdy jsem to dočetla bez větších emocí. V druhém příběhu bylo moje oblíbené téma dohodnutého sňatku bručouna a milé holky a bylo to zpracováno výborně.
Na třetího bratra jsem se těšila, i když zápletku s druhou šancí a bolavým rozchodem v minulosti fakt nemám ráda. Ale stálo to za to. Po dlouhé době se mi u knížky zase tak nějak sevřelo srdce a moc se mi to líbilo.
Sice byla první půlka knížky poměrně zdlouhavá, než si Cal přiznal, že musí zabojovat, ale stejně jsem si to celé užila.
Série je nakonec rozhodně velmi povedená a určitě se k ní budu vracet.
Trochu mě mrzí to opatrné, vlažné hodnocení tady, a proto trošku přidám a nadhodnotím a dávám 5 hvězd. Ale to přivření očí k vyššímu hodnocení je jen nepatrné, protože tohle mi teď tak moc sedlo.
Je to něžný, křehký příběh o dvou ztracených duších, které nejdřív musí přijmout samy sebe. Mně to celou dobu hladilo po duši, protože Julian byl Hallie zcela uchvácen úplně od začátku, tak jak si holka zasloužila. Naprostou většinu příběhu jsou ti dva spolu, mluví, pozorují se, zamilovávají se. Děj je upozaděn, přesto jsem se při čtení vůbec nenudila.
Už se těším na Nataliin příběh.
Dávám 4 hvězdy za čtivost a hlavně za to, že mám autorku ráda. Ale tohle je zatím její nejslabší kniha.
Narozdíl od předchozích komentářů mě nerozčilovala Charlotte, ale Spencer. Od začátku se choval jako nadržený čokl a na to, jaké měl být báječné oduševnělé zlatíčko, tak k Charlotte v jejich začátcích teda moc ohleduplný nebyl.
Děj byl slabý a zároveň místy překombinovaný jako mexická telenovela. Navíc už vidím skoro čtyřicetiletého milionáře, jak neustále cítí potřebu někoho přesvědčovat, že je skutečně zamilovaný.
Ti dva se neustále střídali v tom, kdo je zrovna naštvaný a kdo se doprošuje.
Prostě mi to tentokrát nesedlo tak jako obvykle, přesto se na pana Garciu těším a věřím v lepší zítřky ;-)
V úvodu o vévodově dětství nám autorka ukázala, že je výborná vypravěčka. Ale už v momentě, kdy Miles přijel do školy a promluvil se svými novými kumpány, se dalo tušit, že dialogy nebudou její silná stránka. Jsou prkenné, všichni mluví jako zastaralá kniha, nebo dokonce spíš jako stroje a mě to hrozně rušilo. Příběh by nebyl špatný, ale byl tak moc plochý, že to ve mně nic nezanechalo.
Přečíst jednou a rychle, aby tomu nebylo věnováno moc času, a hotovo.
Wheeler mě - alespoň ze začátku - bavil víc než předchozí díly. Bylo to trochu svižnější, Wheeler si hned přiznal, že Poppy chce a Poppy se tomu nebránila. A že teda dostala v životě naloženo... Líbila se mi (pochopitelná) křehkost Poppy a Wheelerova uklidňující síla a před spaním jsem si vždycky přečetla pár něžných stránek. Později už to opět sklouzlo k nekonečným úvahám a přehnaně spisovným dialogům. Takže jako vždy fajn kniha na jedno čtení.
Tohle je pecka.
Je to klasická kancelářská romance, trochu mi to připomíná Má mě rád, nemá mě rád od Sally Thorne.
Jak může být něco, co už bylo tisíckrát řečeno a tisíckrát přečteno, takhle dobré? Klobouk dolů před autorkou.
Ben i Gemma jsou úspěšní, silní právníci, kteří bojují hlavně sami se sebou. A ta gender problematika mi až nahání husí kůži, vůbec nepochybuju, že se to skutečně děje.
Tak teď prosím další díla od Elizabeth O'Roark, protože všechna ta dosud vydaná jsou parádní.
Na knížku jsem se fakt těšila, protože mám ráda autorku a zbožnuju téma falešných manželství.
Je to dobré, odpočinkové, zamilované. Ale něco, ani nevím co, mi tam chybělo. Úvod do děje trvá 150 stran, kde se ti dva potkají v podstatě jenom jednou, a vzhledem k rozsahu knížky už pak nedostanou tolik prostoru, kolik bych potřebovala.
Je tu všechno, vtip, troška napětí, milí přátelé okolo, Graham je naprosto - až moc - dokonalý, ale pořád je to taková rychlovka, mohlo to být ještě o chlup propracovanější.
Přesto je to přesně ten typ knížky, ke které se budu vracet, až budu potřebovat jednoduchou, pohádkovou romantiku na jeden večer.
(SPOILER) Čtivost - hlavně ze začátku, opět bezkonkurenční. 500 stránek jsem louskla za 2 večery jako nic.
Téma rozmazlené VIP dcerunky a chladného badboye určitě slibné.
Obálka vkusná.
Přesto jsem vlastně docela zklamaná. Shen to umí rozhodně mnohem líp. Má knížky, u kterých ani nedýcháte a srdce vám bije jako splašené (naposledy třeba Mizera). Má hrdiny, kterým nemůžete přijít na jméno a jsou fakt zlí, ale stejně si je zamilujete.
Ale tady nic z toho nebylo. Předně: Ransom byl fakt blb a abychom měli(y) pocit, že je fakt kruťák, tak mu byly přisouzeny jeho zvrácené sexuální fantazie. Jenže to měl všechno natolik promyšlené a ošetřené, že to ani tak zvrácené nebylo. Měl to být zkušený a světem protřelý necita, což k jeho zralému věku 29 let nebylo úplně věrohodné. A nakonec to byl opravdu, opravdu špatný bodyguard. Jeho svěřenka si odcházela pryč, kdykoliv se urazila, pár ruských mafiánů jí tak trochu sedřeli z kůže, když byl ve službě, domlouval si náhodný sex. Fakt profík.
No a vztah Ransoma a Hallie mi přišel odbytý, bez větší jiskry či chemie, prostě málo romantiky.
Konec už mě vyloženě nudil.
Tohle nebude jedna z autorčiných knih, ke kterým bych se vracela. Tohle je tak 3,5 hvězdy.
Pro mě to bylo ze začátku méně čtivé než první díl, rozvláčnější, ale pořád hodně dobré.
Lina v prvním díle působila dost jako žena-vamp, tady velmi rychle vyměkla, ale to bylo jedině ku prospěchu věci.
Na Luciana a Sloane se moc těším, tam to vypadá víc než slibně, už aby to bylo.
(SPOILER) Já jsem narozdíl od ostatních tady docela zklamaná...
První díl byl naprostá pecka! Liam byl alfa samec v každém směru, tajuplný, machistický, a přesto autorka dokázala citlivě ukázat jeho slabost pro Tru.
Killian, ačkoliv jsem se na něj fakt těšila, byl pro mě ufňukanec, který moc tlačil na pilu, všechno si chtěl vynutit, pochodoval celé noci pod jejím oknem (fakt na to má "mafián" čas?), neustále se dožadoval, skoro až doprošoval, slov lásky.
Chemii jsem mezi nimi moc necítila a ty rozhovory Jules s kamarádkami už mě pak vlastně obtěžovaly. Bylo to hrozně ukecané, nedospělé a prvních sto stran se jen mluvilo a mluvilo. Ti dva prostě na začátku knihy dostali málo prostoru a v momentě, kdy se to pak konečně otočilo jen k nim, tak já už jim to moc nevěřila.
Autorka má bezpochyby dar slova a já se těším na každou její knížku, ale Killian a Jules mi asi nebyli moc sympatičtí.
Autorka si určitě drží stále stejný styl i úroveň - když se mi knížka dostane do ruky, přečtu si ji a neurazí mě, ale ještě nikdy jsem neměla potřebu se k jakémukoliv příběhu ze série vracet.
Church je (opět) hodně ukecaný a tady mám i pocit, že je mezi Dixie a Churchem slabá chemie, že si spíš každý řeší ten svůj problém a u toho se tak nějak potkávají. Takže na pár deštivých večerů fajn, ale jinak žádný zázrak.
Ovšem na Wheelera a Poppy jsem zvědavá, takže v sérii budu samozřejmě pokračovat ;-)
Rozhodně se to hezky čte, to ne že ne. Ale na 5 hvězd, jako tady dávají ostatní, to u mě není.
Počet stran je u knížky na škodu, protože některé věci se docela opakují (moje holka tohle, moje krásná holka tamto...).
Je super, že se poslední dobou čím dám tím víc píše o duševních nemocech, ale přesto to tady vyznívá, jako že nakonec se to samo vyřeší a všechno odezní, jenže zrovna panické ataky nebo komplexy z vlastního těla nezmizí přes noc.
V každém případě autorce moc fandím a určitě si přečtu další díly.
Ali a její knihy, to je pro mě naprostá dokonalost. Při čtení jejích knih zažívám tak příjemné pocity, cítím takový obdiv k autorce, která je vzděláná, chytrá a vtipná, že je pro mě rozhodně jedna z nejoblíbenějších autorek současnosti.
Spisovatelka se drží stále stejné šablony, on je beznadějně (a hlavně tajně) zamilovaný, ona je roztomilá trubka. Tentokrát jsem si i poplakala, tak jako hezky, s prožitkem, příjemně.
Jsem nadšená, zavírám knížku s báječným pocitem a těším se, až ji po čase zase otevřu.
Ella Maise je tak nějak nenápadně skvělá autorka.
Druhá šance na polibek je taková kombinace mezi slow burn Mariany Zapaty a sportovní romancí Elle Kennedy (bez hokeje).
Je tu všechno - trochu vtipu, drama, rodinné tajemství, rozkošná hlavní hrdinka a hrdina je sice dokonalý klaďas, ale zároveň nepůsobí přeslazeně nebo vyumělkovaně.
Krásná práce.